ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.60.2009:211
sp. zn. 2 As 60/2009 - 211
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce:
Občanské sdružení Za naši budoucnost, se sídlem v Holešovičkách 25, Praha 8,
zastoupeného členem o. s. JUDr. Zdeňkem Kunešem, proti žalovanému: Ministerstvo
pro místní rozvoj České republiky, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2009,
č. j. 11 Ca 211/2007 - 176, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
ze dne 20. 6. 2007, č. j. 13521/2007-83/0679/07, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí stavebního
úřadu – Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 12. 2006, jímž bylo vydáno stavební
povolení pro stavbu „Městský okruh – stavba 0079 – Špejchar – Pelc - Tyrolka v rozsahu
inženýrských sítí a podzemních garáží Letná“, včetně souvisejících objektů na pozemcích
v rozhodnutí citovaných. V kasační stížnosti stěžovatel současně navrhl, aby jí soud přiznal
odkladný účinek.
Stěžovatel odůvodnil svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tím,
že v důsledku nezákonného a nesprávného rozhodnutí Městského soudu v Praze
lze předpokládat vznik nenahraditelné újmy na straně stěžovatele. Nebezpečí vzniku
nenahraditelné újmy spatřuje konkrétně ve skutečnosti, že v důsledku zrušujícího rozsudku
Městského soudu v Praze stavebník ztratí veřejnoprávní oprávnění k realizaci výše uvedené
stavby a vzhledem k tomu, že předmětná stavba je součástí širšího technicky provázaného
souboru staveb, i faktickou možnost realizovat zbývající povolené stavby. V takové situaci
lze předpokládat vznesení nároku na náhradu škody stavebníkem podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem, přičemž s ohledem na rozsah stavby a její organizační náročnost je možné
očekávat mimořádně vysokou výši nárokované škody. Stěžovatel dále připomíná pro realizaci
stavby nezbytné rozsáhlé zásahy do systému dopravy v hlavním městě Praze a zábory veřejného
prostranství a uvádí, že v důsledku nezákonného rozhodnutí Městského soudu v Praze by došlo
k prodloužení této situace ke škodě obyvatel i návštěvníků města. Přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem, ale naopak jeho nepřiznání by vedlo k dotčení veřejného zájmu
a práv nabytých na základě Městským soudem v Praze zrušeného rozhodnutí stěžovatele.
Žalobce ve svém vyjádření uvádí, že stěžovateli – státnímu orgánu – nemůže vzniknout
nenahraditelná újma. Dále též zpochybňuje stěžovatelem uvedené riziko uplatnění nároku
na náhradu škody stavebníkem, neboť v daném případě je stavebníkem Magistrát hlavního města
Prahy. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat;
přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Skutečnost, že je kasační stížnost podána žalovaným státním orgánem, sama o sobě
nevylučuje přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud v této věci nicméně v usnesení
rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, poznamenal, že: „s ohledem
na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho
žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům.“ Taková situace může dle citovaného usnesení
Nejvyššího správního soudu nastat tehdy, pokud by respektování soudního rozhodnutí
napadeného kasační stížností vedlo například k vrácení řidičského oprávnění duševně choré
osobě nebo k udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku,
apod., tedy v případech zjevně spojených s neodstranitelnými následky.
Dle názoru stěžovatele by nenahraditelná újma mohla vzniknout v souvislosti se zánikem
stavebníkova oprávnění k realizaci stavby. Je nepochybné, že se v důsledku napadeného rozsudku
Městského soudu v Praze mohou vyskytnout četné komplikace při další realizaci celého
komplexu souvisejících staveb. Výše citované ustanovení §73 s. ř. s. však možnost přiznání
odkladného účinku spojuje pouze s újmou, jež by byla způsobena v důsledku výkonu rozhodnutí
nebo jiných právních následků. Přiznání odkladného účinku tak není bez dalšího možné
v důsledku čistě technických či organizačních obtíží. Ze stěžovatelem uvedených důvodů je tedy
relevantní pouze možnost uplatnění nároku na náhradu škody stavebníkem. Zde je však nutné
především zohlednit postavení stěžovatele jako správního orgánu v systému veřejné správy
a s ním související výše uvedený restriktivní přístup. Na rozdíl od výše popsaných příkladů situací,
u nichž lze předpokládat velmi závažné a nevratné následky, se v případě stěžovatelem
předvídaného uplatnění nároku na náhradu škody stavebníkem nepochybně nejedná o následek
natolik zásadní, aby byl příčinou vzniku nenahraditelné újmy na straně správního orgánu.
K tvrzení stěžovatele o dotčení práv dalších osob (patrně především stavebníka) nabytých
na základě Městským soudem v Praze zrušeného rozhodnutí stěžovatele Nejvyšší správní soud
poznamenává, že pro posouzení důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku není
relevantní. Pro přiznání odkladného účinku je dle §73 s. ř. s. rozhodující, zda nenahraditelná
újma hrozí přímo stěžovateli, nikoliv třetím osobám.
Nejvyšší správní soud dále připomíná, že z rozhodnutí o odkladném účinku kasační
stížnosti nelze předjímat konečné rozhodnutí ve věci samé, jak vyplývá z usnesení téhož soudu
ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76. Nejvyšší správní soud posuzuje návrh na přiznání
odkladného účinku, aniž by se podrobně zabýval meritem věci. Pokud by v době mezi přiznáním
odkladného účinku a rozhodnutím ve věci samé stavebník pokračoval v realizaci stavby podle
rozhodnutí stěžovatele, jež bylo zrušeno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze,
nelze s ohledem na rozsah stavby a její umístění v městské zástavbě vyloučit závažné a nevratné
dopady na životní prostředí v dané lokalitě. Z tohoto hlediska nelze stěžovateli přisvědčit
ani v názoru, že přiznání odkladného účinku je v zájmu obyvatel a návštěvníků Prahy.
Na základě shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu