ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.94.2008:42
sp. zn. 2 As 94/2008 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce R. H.,
zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem Brno, Joštova 4, proti
žalovanému Národnímu bezpečnostnímu úřadu, se sídlem Praha 5, Na Popelce 2/16, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2008, č. j. 11
Ca 16/2008 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 5. 12. 2007, č. j. 331/2007-NBÚ/07-OP
(dále jen „napadené rozhodnutí“), byl podle §131 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně
utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů zamítnut
rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 1. 10. 2007,
č. j. 88911/2007-NBÚ/P, kterým správní orgán prvního stupně zrušil platnost dokladu
o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby č. X, neboť žalobce přestal splňovat podmínku podle
§81 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně utajovaných informací. Rozhodnutí žalovaného napadl
žalobce u Městského soudu v Praze žalobou, kterou se domáhal jeho zrušení. Městský soud
rozsudkem ze dne 26. 9. 2008, č. j. 11 Ca 16/2008 - 20, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) podáním označeným jako
„kasační stížnost“, které však zejména postrádalo zmínku o tom, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů je rozsudek napadán. Z tohoto důvodu vyzval městský soud stěžovatele
usnesením ze dne 20. 10. 2008, č. j. 11 Ca 16/2008 - 30, aby ve lhůtě jednoho měsíce osvědčil,
že Mgr. Zbyněk Stavinoha (který podání jménem stěžovatele podal) je oprávněn za něj jednat,
dále aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, aby označil důkazy
k prokázání svých tvrzení, připojil další vyhotovení kasační stížnosti včetně doplnění
a aby do spisu založil stejnopis napadeného rozhodnutí pro potřeby Nejvyššího správního soudu.
Svou výzvu městský soud odůvodnil odkazem na §37 odst. 5 a §108 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s“). Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 22. 10. 2008
prostřednictvím držitele poštovní licence. Na uvedenou výzvu však stěžovatel nereagoval
a ve stanovené měsíční lhůtě vady kasační stížnosti neodstranil, přestože byl pro tento případ
poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti. Na tomto místě sluší poznamenat,
že (narozdíl od městského soudu) nemá zdejší soud pochybnosti o existenci plné moci
Mgr. Stavinohy k zastupování stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti (viz plná moc udělená
ve správním řízení dne 1. 6. 2007, na č. l. 18 správního spisu).
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto
náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván
k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud
nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných
důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše již citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou „nechť si každý střeží svá práva“
(viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 47,
dostupný z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel má tak, mimo jiné, povinnost označit rozsah
napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti;
takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 s. ř. s.)
je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 2 s. ř. s).
Stěžovatelovo podání označené jako „kasační stížnost“ zůstalo i přes výzvu městského
soudu nedoplněno, a tedy v něm v rozporu s ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. stěžovatel řádně
neuvedl rozsah této stížnosti a důvody, které ho vedly k jejímu podání. Nejvyšší správní soud
především konstatuje, že z kasační stížnosti lze vyvodit pouze nesouhlas stěžovatele s rozsudkem
městského soudu, jímž byla jeho žaloba zamítnuta. Kasační stížnost jinak zůstala zcela neurčitá,
neboť z ní není seznatelné, v čem se má spatřovat nesprávnost napadeného rozsudku městského
soudu, resp. jaká konkrétní pochybení jsou mu vytýkána; fakticky tak jde o podání nesplňující
základní zákonem stanovené náležitosti. Již dříve Nejvyšší správní soud k povinnosti tvrzení
uvedl, že neopírá-li se kasační stížnost o žádný z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.,
případně se sice na důvod spočívající v citaci některého písmena naposledy citovaného
ustanovení odvolává, avšak jej blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn některý
ze důvodů pro podání kasační stížnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 2. 2004, č. j. 6 Ads 21/2003 - 43, nebo ze dne 24. 6. 2003, č. j. 5 As 1/2003 - 40,
obě dostupné z http://www.nssoud.cz).
Kasační stížnost je tedy v té podobě, v jaké ji stěžovatel podal, s ohledem na dispoziční
zásadu a další výše uvedené skutečnosti, neprojednatelná, a pro tyto vady nelze v řízení
pokračovat. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost usnesením odmítl postupem podle
§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. tak, jak je uvedeno ve výroku.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití ustanovení
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu