ECLI:CZ:NSS:2009:2.AZS.56.2009:54
sp. zn. 2 Azs 56/2009 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Zdeňka Kühna
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D. A. zastoupené JUDr. Markétou Sitkovou,
advokátkou se sídlem Jaltská 7, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 12. 6. 2009, č. j. 64 Az 120/2007 – 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2009, č. j. 64 Az 120/2007 – 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brojí včas podanou kasační stížností proti
shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR (dále „žalovaný“) ze dne 10. 12. 2007,
č. j. OAM-1-916/VL-07-11-2007. Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně označuje důvody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozsudek
krajského soudu napadá pro zmatečnost a nepřezkoumatelnost, neboť z jeho odůvodnění
vyplývá, že soud rozhodoval na základě skutečností týkající se jiné osoby, nadto osoby
vietnamské národnosti. Stěžovatelka poukazuje na část odůvodnění napadeného rozsudku,
ve kterém se uvádí, že žalobkyně měla ve své žádosti zdůrazňovat, že „po návratu do Vietnamu by
byl zlikvidován pro své politické názory a upadl do bezvýchodné existenční nouze“. Krajský soud dále
konstatuje, že žalobkyně nechce ve Vietnamu žít, protože tam nemá žádné sociální zázemí
ani práci.
[3] Stěžovatelka dále upozorňuje na to, že data uváděná v napadeném rozhodnutí nesouhlasí
se skutečností, neboť žalovaný zamítl žádost stěžovatelky dne 10. 12. 2007, zatímco v rozsudku
krajského soudu (str. 3 odst. 2) se uvádí, že stěžovatelka podala žádost o udělení mezinárodní
ochrany dne 24. 1. 2008 a téhož dne s ní měl být proveden pohovor ve vietnamském jazyce;
se stěžovatelkou byl však učiněn pohovor v jazyce ruském, a to dne 2. 12. 2007.
[4] Z uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby byl napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka zároveň žádá
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §107 s. ř. s.
III.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jeho rozhodnutí a rozsudek krajského
soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Pro řízení o kasační stížnosti odkazuje
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního
řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný má za to, že v případě stěžovatelky bylo dostatečně
zřejmé, že svou vlast opustila dobrovolně a žádost o udělení mezinárodní ochrany použila
v rozporu s účelem institutu azylu. Stěžovatelka objektivně mohla o udělení azylu požádat dříve,
nicméně do řízení o udělení mezinárodní ochrany však vstoupila s cílem vyhnout se realizaci
správního vyhoštění až poté, kdy jí správní vyhoštění bylo uděleno. Žalovaný proto navrhuje
kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítnout.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti nejprve zabýval
otázkou její přijatelnosti ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Nepřijatelnost ve věcech
mezinárodní ochrany, jejímž následkem je odmítnutí kasační stížnosti, musí být podle tohoto
ustanovení s. ř. s. vyslovena Nejvyšším správním soudem v případě, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné
na www.nssoud.cz).
[7] V uvedeném usnesení shromáždil Nejvyšší správní soud výčet typových případů,
kdy se může jednat o přijatelnou kasační stížnost. Jedním z těchto případů je rovněž situace, kdy
je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, jež mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Musí se tedy jednat o „pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné“.
O takové zásadní právní pochybení se může jednat například tehdy, pokud krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
V posuzovaném případě shledal Nejvyšší správní soud uvedené pochybení v tom, že rozhodnutí
krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost; proto je třeba na kasační stížnost
nahlížet jako na přijatelnou.
[8] Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, po rekapitulaci předchozího řízení ve věci
a po stručném shrnutí obsahu relevantních ustanovení zákona o azylu (§12, §16 odst. 2), uvedl,
že „žalobkyně do ČR přicestovala již v létě roku 2006. Dne 24. 1. 2008 podala žádost o udělení mezinárodní
ochrany. Téhož dne byl s žalobkyní proveden pohovor ve vietnamském jazyce ohledně její žádosti o udělení
mezinárodní ochrany (…) žalobkyně podala žádost z toho důvodu, že dne 16. 1. 2008 došlo k jejímu správnímu
vyhoštění a měla opustit Českou republiku. Nechce ve Vietnamu žít, protože tam nemá žádné sociální zázemí
ani práci“ (str. 3 odst. 2). Podle předloženého spisového materiálu však stěžovatelka přicestovala
na území České republiky koncem listopadu 2006 a žádost o udělení mezinárodní ochrany podala
dne 26. 11. 2007. Protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl
se stěžovatelkou proveden v jazyce ruském za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka, a to dne
2. 12. 2007. O správním vyhoštění stěžovatelky bylo rozhodnuto dne 15. 9. 2007, přičemž
nesprávné datum rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky uvedl krajský soud i na jiném
místě odůvodnění napadeného rozsudku (str. 2 odst. 3). Stěžovatelka je původem z Ukrajiny,
a proto konstatování krajského soudu o její nevoli žít ve Vietnamu z důvodu absence sociálního
a pracovního zázemí a o jejích (jeho) obavách z postihu pro vyjádření politických názorů
po návratu do Vietnamu, rovněž zcela míjí reálie posuzovaného případu.
[9] V další části odůvodnění se pak krajský soud omezil toliko na konstatování,
že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, a že její snahou byla
legalizace pobytu v České republice a vyhnutí se následkům správního vyhoštění. Bez dalších
podrobností uvedl, že žalovaný vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, své rozhodnutí řádně
odůvodnil a postupoval správně, když zamítl žádost stěžovatelky jako zjevně nedůvodnou podle
ustanovení §16 odst. 2 zákona o azylu.
[10] Z obsahu napadeného rozsudku krajského soudu nutně musel Nejvyšší správní soud dojít
k závěru, že z odůvodnění není zřejmé, o jaké osobě krajský soud vlastně rozhodoval, když
ani jedna ze skutečností týkajících se stěžovatelky, její žádosti o mezinárodní ochranu
a navazujícího řízení neodpovídá skutečnostem uvedeným v předloženém spisovém materiálu.
Obsah odůvodnění napadeného rozsudku prakticky v žádném z konkrétních údajů
o stěžovatelce, její žádosti a průběhu správního řízení nekoresponduje s doloženými
skutečnostmi, a proto odůvodněně vyvstala námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
krajského soudu spočívající v jeho nesrozumitelnosti [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[11] Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského
soudu se již Nejvyšší správní soud dalšími důvody uvedenými v kasační stížnosti nezabýval.
Pro nadbytečnost se nezabýval ani stěžovatelčinou žádostí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti; její odkladný účinek totiž plyne automaticky z §32 odst. 5 zákona o azylu.
[12] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. října 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu