ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.119.2008:38
sp. zn. 3 Ads 119/2008 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. M.,
zastoupeného advokátem JUDr. Michalem Rezkem, se sídlem Tomáškova 16, Brno, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2008 č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 9. 7. 2008 čj. 41 Cad 26/2008 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
9. 7. 2008 čj. 41 Cad 26/2008 - 23, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 18. 1. 2008 č. x.
Z napadeného rozsudku vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla
žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, protože podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Brno - město ze dne 19. 12. 2007 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
pouze o 15 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí,
protože jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a on není schopen soustavné výdělečné
činnosti. Již v roce 1998 byl uznán občanem se změněnou pracovní schopností, jeho nepříznivý
zdravotní stav se stále zhoršuje. V roce 2006 utrpěl vážný úraz s dlouhodobou pracovní
neschopností a v posledních letech nemůže být zaměstnán. Podle žalobce je nepochybné,
že pokud by byl jeho zdravotní stav posuzován komplexně, splňoval by podmínky pro přiznání
plné invalidity. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc
jí byla vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud nechal vypracovat posudkovou komisí MPSV, pracoviště v Brně, posudek
o zdravotním stavu žalobce. Z posudku vyplývá, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav způsobený vícečetným zdravotním postižením s rozhodujícím podílem stavu
po úrazu pravého ramenního kloubu, který žalobce utrpěl v září 2006. Dne 27. 9. 2006
byla provedena operace-osteosyntéza pro tříštivou zlomeninu prox. oblasti pravé pažní kosti
s reoperací 16. 11. 2006, kdy byla provedena částečná extrakce kovového materiálu
pro prominující šrouby a dále byla provedena i plastika manžety rotátorů. Rehabilitační léčba
je ukončena s trvajícím omezením pohyblivosti ramenního kloubu s omezenou zatížitelností
pravé horní končetiny. V objektivním nálezu je ramenní kloub vpravo v subluxačním postavení,
pohyb S 30-0-80 st., F 20-0-80, R 60-0-60 st., hypertrofie svalstva paže a pletence ramenního.
Loketní kloub a drobné klouby na periférii jsou bez omezení pohybu, prokrvení a citlivost
v normě. Levá horní končetina – pohyb ve všech kloubech bez omezení, prokrvení a citlivost
na periférii v normě. S tímto zdravotním stavem žalobce není schopen prací fyzicky nadměrně
náročných, spojených s nadměrným zatěžováním pravé horní končetiny nošením a zvedáním
břemen, prací v nevhodných klimatických podmínkách, v riziku podchlazení. Žalobce je schopen
prací lehčího charakteru za dodržení výše uvedených omezení v dělnických profesích.
Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti žalobce se soud opíral zejména o posudek posudkové komise
MPSV, pracoviště Brno. Tento posudek byl vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního
stavu žalobce, což ani žalobce nezpochybňoval. Sporným však bylo posudkové hodnocení
zjištěných skutečností. Krajský soud však nesdílel pochybnosti žalobce, neboť hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné povinnosti žalobce je v souladu s právními předpisy a odpovídá
lékařským nálezům. Nejzávažnějším zdravotním postižením žalobce je stav po osteosyntéze prox.
oblasti pravé pažní kosti dne 27. 9. 2006 pro dislokovanou zlomeninu chir. krčku pažní
kosti - stav po následné operaci 16. 11. 2006. Krajský soud proto považoval za odůvodněné
hodnocení poklesu soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kapitola XV, oddíl H, položka 7. Tato položka je určena pro omezení pohyblivosti ramenního
kloubu, kde možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je udán v rozmezí 10 – 15 %.
Posudková komise, shodně s lékařem OSZZ, zvolila horní hranici rozpětí, tj. 15 %,
neboť se nepodařilo prokázat ztuhnutí ramenního kloubu, ani středně těžké postižení jednoho
ze dvou nosných kloubů s funkčním omezením pohybu o více než 1 rozsahu. Posudková
komise uvedla, že horní hranici procentního rozmezí v uvedené položce stanovila
po komplexním posouzení se zřetelem k závažnosti dalších zdravotních postižení. Posudková
komise pak zvýšila míru schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. o 10 %, tedy na celkových 25 %. Posudková komise uvedla, že u žalobce
se nejedná o žádné z postižení uvedených v příloze č. 3 a č. 4 uvedené vyhlášky, stav není
ani funkčním dopadem a důsledky srovnatelný s postiženími uvedenými v příloze č. 4,
a proto se nemůže jednat o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky.
Krajský soud zdůraznil, že posudková komise MPSV postupovala při hodnocení
zdravotního stavu žalobce zcela v souladu se zákonem. Posoudila schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce, přihlédla komplexně k jeho zdravotnímu stavu a předchozí
vykonávané výdělečné činnosti. Protože se posudková komise komplexně zabývala zdravotním
stavem žalobce, jeho zdravotní stav hodnotila v souladu s platnými právními předpisy, zdravotní
stav žalobce byl objektivním a vyčerpávajícím způsobem posouzen a pokles schopnosti soustavně
výdělečné činnosti žalobce byl zjištěn ve výši 25 %, což je méně než 66 % a u žalobce se nejedná
ani o žádné z postižení podle přílohy č. 3 nebo přílohy č. 4 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., žalobce
k datu vydání napadeného rozhodnutí nesplňoval žádnou z podmínek plné invalidity podle §39
odst. 1 písm. a) nebo b), krajský soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
Žalobce podal kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s., a dokonce i z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy „nezákonnosti
rozhodnutí soudu v souvislosti s odmítnutím žalovaného mé žádosti o plný invalidní důchod“.
Kasační stížnost odůvodnil
takto:„Krajský soud v Brně se podle mě nedostatečně zabýval celým
skutkovým stavem věci, když důsledně neposoudil věcné důvody, na nichž žalovaný rozhodl
a když žalovaný ve svém rozhodnutí, které považuji za rozhodnutí samo o sobě nezákonné,
nevycházel z důsledně a komplexně zjištěného skutkového stavu, když některé důkazy vynechal
či dokonce lékařské posudky, ze kterých se vycházelo, byly vypracovány vadně v rozporu
se skutečným stavem věci či byly vypracovány v podjatosti ve prospěch žalovaného, případně
byly vypracovány znalci z příslušného lékařského oboru nedůsledně a neprofesionálně.
Já jsem pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyřazen z práce a odkázán zcela
na svou matku a sestru“.
Žalobce konkrétně namítl, že ještě před úrazem, který utrpěl v roce 2006, mu byl přiznán
částečný invalidní důchod. V roce 1998 byl uznán občanem se změněnou pracovní schopností.
S těmito skutečnosti se posudková komise nevypořádala. Podle názoru žalobce „žalovaný vadně
vypočítal výši procent potřebných pro rozhodnutí o přiznání plného invalidního důchodu“.
Žalobce je „z povahy věci“ zdravotně na tom tak špatně, že není schopen vykonávat žádnou
výdělečnou činnost. Jeho zdravotní stav se natolik zhoršil, že „je tu fakticky dán stav
a s přihlédnutím k jeho vadnému posouzení a vadnému výpočtu výše procent pro pokles
soustavné výdělečné činnosti žalovaným pro přiznání plného invalidního důchodu“. Žalobce
tvrdí, že je pravidlem, že zdravotní stav se s postupujícím věkem zhoršuje, což platí zejména
u onemocnění páteře a pohybového aparátu. Žalobce je neschopen výdělečně činnosti,
má závratě po operaci páteře, stále hubne a nemá dostatečnou finanční podporu na léčbu.
Žalobce namítá, že „důsledným a komplexním nevyhodnocením mé životní situace, což mimo
jiné považuji za zásah do základních lidských práv a svobod, zejména práv na ochranu lidské
důstojnosti a v rozhodnutí soudu, které touto kasační stížností napadám a který zcela vadně
a nespravedlivě dal zapravdu rozhodnutí žalovaného a mou žalobu nedůvodně zamítl“.
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Především je třeba vyloučit tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Tento důvod na projednávanou věc nedopadá, protože ten lze uplatnit
pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Zákon má na mysli rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Takové rozhodnutí nebylo v projednávané věci vydáno, protože žaloba byla zamítnuta.
Jinak vlastní důvody kasační stížnosti jsou z jejího obsahu dost obtížně uchopitelné.
Žalobce se patrně domnívá, že silným zásahem do jeho základních lidských práv je „důsledné
a komplexní nevyhodnocení jeho životní situace“. Orgány sociálního zabezpečení,
které rozhodují o přiznání částečného či plného invalidního důchodu, nejsou zákonem povolány
k tomu, aby v rámci tohoto řízení komplexně a důsledně posuzovaly životní situaci žadatele.
Tyto orgány posuzují, zda jsou u žadatele dány zákonem stanovené podmínky pro přiznání
plného či částečného invalidního důchodu. Krajský soud v přezkumném řízení soudním (k žalobě
neúspěšného žadatele) posuzuje zákonnost rozhodnutí žalované a zákonnost jejího postupu.
V projednávané věci žalovaná i Krajský soud v Brně postupovaly podle zákona. Krajský
soud v rámci přezkumného řízení nechal vypracovat posudek posudkovou komisí Ministerstva
práce a sociálních věcí o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Tento posudek hodnotil
a dospěl k závěru o jeho komplexnosti, přesvědčivosti a úplnosti. S tímto hodnocením Nejvyšší
správní soud souhlasí, neboť PK MPSV řádně stanovila hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele, provedla řádně funkční zhodnocení jeho jednotlivých zdravotních
potíží, tomu pak odpovídala zvolená položka pro hodnocení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti i stanovená procentní sazba.
V podstatě jediným konkrétem kasační stížnosti je odkaz na dříve provedenou operaci
páteře a na to, že žalobce v této souvislosti byl poživatelem částečného invalidního důchodu,
k čemuž posudková komise v podstatě nepřihlédla. Toto tvrzení však neodpovídá skutečnosti.
Ze spisu žalované vyplývá, že tato operace byla provedena a žalobce pobíral od roku 1996
částečný invalidní důchod. Rozhodnutím žalované ze dne 5. 2. 1998 byl žalobci tento důchod
odňat, protože jeho zdravotní stav se stabilizoval. Není tedy pochybením, že posudková komise
MPSV o 10 let později nevěnovala této operaci páteře žádnou podstatnější pozornost a omezila
se v zásadě pouze na uvedení stavu po operaci páteře pro výhřez ploténky L4/L5 vpravo v srpnu
roku 1995 v diagnostickém souhrnu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a podle §110
odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované nelze náhradu nákladů přiznat (§60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu