ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.12.2009:64
sp. zn. 3 Ads 12/2009 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: F. H., zastoupeného
JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou se sídlem Šafaříkova 842, Jičín, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 28. 8. 2007, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 4. 9. 2008, č. j. 32 Cad 74/2007 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele, JUDr. Zuzaně Kudynové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2217 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Žalobce se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 8. 2007, č. x. Uvedeným rozhodnutím zamítla žalovaná
žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). V odůvodnění žalovaná uvedla,
že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně (dále jen „OSSZ“) ze dne
7. 8. 2007 není žalobce částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 10 %.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu: Podle posudku lékaře OSSZ
jsou rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bolesti břicha
při srůstech jako následek mnohočetných střelných poranění dutiny břišní. Jedná se o chronickou
stenozu ilea, stav po hemicolectomii, splenectomii jako následek střelných poranění dutiny břišní,
stav po střelném poranění měkkých tkání levé dolní končetiny s chronickým otokem, tupozrakost
pravého oka. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označil lékař OSSZ za odpovídající postižení
uvedenému v kapitole X oddílu E položce 3 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláš ka“), tj. břišní kýla v jizvě
s poruchou funkce břišních orgánů, a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši
10 %. Stanovená míra poklesu se ve smyslu §6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky nemění. Lékař
OSSZ poznamenal, že žalobce veškeré léčebné zákroky a vyšetření, včetně nutných
pro posudkové účely, odmítá a zdravotní postižení proto nelze objektivizovat.
Na žádost krajského soudu byl dne 6. 5. 2008 vypracován posudek Posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen PK MPSV). Tato hodnotila
zdravotní stav žalobce na podkladě spisové dokumentace OSSZ a odborných lékařských nálezů
v ní obsažených, na podkladě zdravotní dokumentace od ošetřující praktické lékařky a na základě
vlastních poznatků. Po vyhodnocení lékařské dokumentace shledala za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu břišní kýlu v jizvě. Za další zdravotní postižení
označila poruchu osobnosti, žilní městky levé dolní končetiny, tupozrakost pravého oka, ušní
šelest, stav po opakovaných operacích břicha po průstřelech střev (1995, 1998). Dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav žalobce podřadila ve shodě s lék ařem OSSZ postižení uvedenému
v kapitole X, oddílu E, položce 3, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky a mír u poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stanovila ve výši 10 %. Pro užití §6 od st. 4 vyhlášky nezjistila
další posudkově významné skutečnosti.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl krajský soud k závěru
o nedůvodnosti podané žaloby. Konstatoval, že rozhodnutí o nároku na invalidní důchod
je závislé především na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné řízení soudní
je k takovému posouzení ze zákona povolána Posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí. Tato v daném případě zasedala v řádném složení za účast i odborného lékaře internisty
a zdravotní stav žalobce hodnotila na základě dostupné zdravotní dokumentace a vlastních
zjištění.
Oba ve věci vypracované posudky se shodly v posudkovém hodnocení a závěru, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce částečně invalidní ve smyslu §44 odst. 1 a 2 zákona
č. 155/1995 Sb. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce
shodně označily břišní onemocnění a toto postižení stejně zařadily dle výše citovaných ustanovení
vyhlášky. V obou případech shodně stanovená konečná míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti neodpovídá žádnému stupni invalidity. Z posudku lékaře OSSZ je navíc
patrné, že žalobce odmítá součinnost při objektivizaci svého zdravotního stavu. Žalobce
tak svým vlastním postojem, kdy odmítá navržené léčebné postupy a vyšetření, brání řádn ému
a komplexnímu posouzení svého zdravotního stavu. Posudkovým orgánům pak nemůže vytýkat
nedostatečné posouzení, když jim nezbývá, než vycházet z dostupné existující zdravotní
dokumentace.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „s těžovatel“) kasační stížností
z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud dle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku
v části týkající se §43 a §44 zákona č. 155/1995 Sb. a §6 odst. 4 vyhlášky. Především
se nezabýval §44 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., tj. že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
značně ztěžuje stěžovatelovy obecné životní podmínky. S otázkou splnění či nesplnění podmínek
tohoto ustanovení v kontextu s přílohou 4 vyhlášky se soud nevypořádal. Především se nezabýval
možnostmi stěžovatele pracovat ve výkonu trestu odnětí svobody. Již v listopadu 2004 byl
stěžovatel rozhodnutím vězeňské komise ze zdravotních dův odů vyřazen z pracoviště,
neboť nebyl schopen vykonávat ani jednoduchou práci. Posudkově významnou skutečností
z hlediska §6 odst. 4 vyhlášky by podle stěžovatele byla např. právě otázka nemožnosti
vykonávat práci ze zdravotních důvodů ve výkonu trestu.
Z použité zdravotní dokumentace pak vyplývají závažné rozpory. Např. v samotném
posudkovém zhodnocení PK MPSV je v závěru uveden mimo jiné stav po odstranění sleziny,
zatímco z dále uvedeného ultrazvukového nálezu vyplývá, že slezina je normální. PK MPSV
neměla rovněž k dispozici žádné důkazy o stupni po ruchy osobnosti, kterou konstatuje v části
ostatní zdravotní postižení. Soud neměl podle stěžovatele podklady ani k tomu, aby hodnotil
postoj stěžovatele, tj. že odmítá léčebné postupy a vyšetření a sám brání řádnému a komplexnímu
posouzení svého zdravotního stavu. V této souvislosti poukázal stěžovatel na sdělení,
jenž se mu dostalo od primáře chirurgie P. Ž. a lékaře P. Š. z vězeňské nemocnice v Praze Na
Pankráci, že žádné další léčebné zákroky jeho stav nemohou zásadně zlepšit.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů, avšak po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Byť se stěžovatel dovolává důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. z obsahu
kasační stížnosti je zřejmé, že napadá rozsudek krajského soudu z důvodů a) a b) a d) citovaného
ustanovení, tj. dílem pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
(neaplikace §44 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., §6 odst. 4 vyhlášky) , dílem pro vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v n apadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit, dílem pak pro vady řízení před krajským soudem (nedostatky podkladů rozhodnutí
žalované, rozpornost posudku PK MPSV vypracovaného pro účely přezkumného řízení).
Podle §44 odst. 2 zákona č. 155/ 1995 Sb. je pojištěnec částečně invalidní též tehdy,
jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.
Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví prováděcí
předpis.
Ze zdravotních postižení uvedených v příloze č. 4 vyhlášky (značně ztěžujících obecné
životní podmínky) by v případě stěžovatele teoreticky připadala v úvahu zdravotní postižení
chirurgická (umělé vyústění trávicího nebo močového traktu na povrchu těla, stavy po vynětí
hrtanu) či smyslová [oboustranná úplná nebo praktická hluchota, snížení zrakové ostrosti obou
očí nebo lépe vidícího oka na 6/36 a méně s odpovídajícím snížením zrakové ostrosti do blízka,
bez ohledu na původ této vady (hodnocené s brýlovou korekcí), koncentrické zúžení zorného
pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů].
Pod písmenem a) položky 3 oddílu E kapitoly X přílohy č. 2 vyhlášky je uvedeno
postižení břišní kýla v jizvě s poruchou funkce břišních orgánů (při poruchách pasáže).
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Předně je třeba odmítnout námitku, kterou se stěžovatel dovolává aplikace §44 odst. 2
zákona č. 155/1995 Sb., resp. přílohy č. 4 vyhlášky na jeho případ. Nic z e zdravotnické
dokumentace, jež je součástí správního a soudního spisu, nesvědčí tomu, že by stěžovatel trpěl
postiženími uvedenými v příloze 4 vyhlášky, jak byly příkladmo citovány výše.
Nelze proto vytýkat ve věci vypracovaným posudkům, resp. krajskému soudu, že se otázkou užití
těchto ustanovení nezabývaly.
Posudkově významné ve smyslu §6 odst. 4 vyhlášky pak může být pouze „zdravotní
postižení, které s ohledem na ... předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost
rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry
poklesu této schopnosti“. „Nemožnost vykonávat práci ze zdravotních důvodů ve výkonu trestu“ , jak navrhuje
stěžovatel, takovou posudkově významnou skutečností býti nemůže. Důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Rovněž výtka krajskému soudu, že pro závěr o nespolupráci stěžovatele neexistuje
ve spisu podklad, není důvodná. V záznamu o jednání ze dne 7. 8. 2007 lékař OSSZ výslovně
uvedl, že „posuzovaný veškerá vyšetření i léčebné zákroky odmítá“ a „zdravotní postižení
nelze proto objektivizovat“. Z přípisu MUDr. R. F. ze dne 4. 6. 2007 adresovaného OSSZ Jičín
vyplývá, že stěžovatel se měl dne 1. 6. 2007 dostavit v souvislosti se svou žádostí o invalidní
důchod na odběr krve, tento však odmítl, proto nebylo možné dokumentaci k vypracování
invalidního důchodu zaslat. O tom, že se ze strany stěžovatele jedná o dlouhodobý postoj, svědčí
také vyjádření primáře oddělení chirurgie nemocnice s poliklinikou vazební věznice Praha –
Pankrác ze dne 14. 11. 2005, podle něhož „jmenovaný veškeré operační výkony“ v této nemocnici
„odmítá, protože si přeje přerušení VTOS“. Ani důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. tedy naplněn není.
Částečně oprávněnou nakonec shledal Nejvyšší správní soud námitku určité rozpornosti
posudku PK MPSV, pokud se v něm na jednu stranu konstatuje „stav po odstranění sleziny“,
na druhou stranu (z ultrazvukového nálezu), že slezina je normální. [Odstranění sleziny
(splenectomie) je přitom popsána již v posudku lékaře OSSZ.] Vzhledem k tomu,
že jinak se závěry obou ve věci vypracovaných posudků opírají o tatáž skutková zjištění, že hlavní
příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla oběma posudky určena totožně
a že toto zdravotní postižení bylo podřazeno témuž ustanovení vyhlášky (u něhož je míra poklesu
stanovena fixně na 10 %), dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že uvedený rozpor nemohl mít
v daném případě žádný vliv na výsledné rozhodnutí žalované, neboť nijak neodůvodňuje aplikaci
jiné položky přílohy č. 2 vyhlášky, a tudíž ani odlišný posudkový závěr, než který byl oběma
posudkovými orgány učiněn. Je proto na místě uzavřít, že vytýkané dílčí nedostatky posudku
PK MPSV neměly v daném případě vliv na zák onnost napadeného správního rozhodnutí.
Není tedy dán ani důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové netrpí vadami podle §103 odst. 1 písm. a) ani b) a d) s. ř. s. a kasační stížnost
proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s §11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení
s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177 /1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti, tj. první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a písemné podání
soudu, ve výši 2 x 500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva
úkony právní služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Dále soud přiznal ustanovené zástupkyni
náhradu jízdného ve výši 63,20 Kč a náhradu ztráty času podle §14 odst. 1 písm. a) advokátního
tarifu ve výši 200 Kč. Vyúčtovanou návštěvu klienta ve věznici Valdice podle §11 odst. 1 písm. c)
advokátního tarifu Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť tato je zahrnuta pod písmenem b)
citovaného ustanovení. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se nárok vůči státu (1863 Kč) o částku odpovídající dani z přidané hodnoty,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb. činí 354 Kč.
Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2217 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu