ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.130.2008:99
sp. zn. 3 Ads 130/2008 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. L, zastoupená
JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem Na Hřebenech II/1062, Praha 4, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2006, čj. x, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 2 Cad 10/2008 – 67, o návrhu žalované na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008,
č. j. 2 Cad 10/2008 – 67, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované ze dne
20. 6. 2006, čj. x, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím Česká správa sociálního
zabezpečení přiznala žalobkyni podle ust. §29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. a podle čl. 46
odst. 2 Nařízení Rady EHS 1408/71 ode dne 31. 3. 2006 starobní důchod ve výši 2245 Kč
měsíčně.
V kasační stížnosti žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek Městského soudu
v Praze zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti. Uvedla, že v případě, kdy by Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, dostala by se věc do nového stadia
posouzení žaloby. Krajský soud, který je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu,
může rozhodnout opačně, v důsledku čehož by „obživlo“ původní zrušené rozhodnutí žalované.
Na základě nového rozsudku krajského soudu by však již nebylo zrušeno rozhodnutí žalované
vydané v mezidobí k realizaci napadeného rozsudku. Nastala by situace, kdy by vedle sebe
existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Tento nežádoucí výsledek je existujícími
procesními instituty prakticky neřešitelný. Rozhodnutí o žalobě by tak ztratilo smysl, což by vedlo
k naplnění pojmu „nenahraditelné újmy“, jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání
odkladného účinku podle ust. §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), na který odkazuje §107 citovaného zákona.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ust. §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu,
přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nenahraditelné újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
[Dle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou
újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit
žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006,
čj. 6 Ads 99/2006-33, www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č.j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ.
pod č. 982/2006 Sb. NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně
nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky
soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
správní rozhodnutí, poukázala i žalovaná ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden uvedeným
názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovanou namítaný
nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty,
a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Současně usoudil,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu