ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.21.2009:37
sp. zn. 3 Ads 21/2009 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. Š., zast.
Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti žalovanému: Česká
komora architektů, se sídlem Praha 1, Josefská 34/6, o přezkoumání usnesení dozorčí rady
žalovaného ze dne 16. 9. 2008, č. j. DR 2008-17, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2009, č. j. 10 Ca 324/2008 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení
Městského soudu v Praze, jímž bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků
a zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce. Městský soud v Praze vycházel z následujícího
skutkového stavu:
Žalobce podal prostřednictvím právního zástupce dne 11. 12. 2008 u Městského soudu
v Praze žalobu, v níž se domáhal přezkoumání usnesení dozorčí rady České komory architektů
ze dne 16. 9. 2008, č. j. DR 2008-17. Současně s žalobou požádal o osvobození od soudního
poplatku za podanou žalobu a o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť s ohledem
na složitost věci není schopen vystupovat u soudního řízení samostatně a potřebuje k ochraně
svých zájmů odborníka. Navrhl, aby byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. Ivo Šotek,
který sepsal žalobu a k němuž má důvěru.
K výzvě soudu zaslal žalobce vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, z něhož vyplynulo, že měl
v roce 2007 příjmy ze závislé činnosti ve výši celkem 6240 Kč a příjmy z podnikání celkem
5459 Kč. Jiné příjmy ani majetek větší hodnoty nemá, je svobodný a má vyživovací povinnost
k dceři L. Š., nar. v roce 1999.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Městský soud v Praze k závěru, že majetkové
poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudního poplatku. Proto soud osvobození
od soudních poplatků výrokem I. napadeného usnesení přiznal. V otázce ustanovení zástupce
dospěl soud naopak k závěru, že toto v daném případě k ochraně práv žalobce zapotřebí není.
Žaloba, kterou žalobce podal, je sepsána advokátem; k žalobě je současně přiložena plná moc,
kterou žalobce tomuto advokátovi udělil a v níž se žalobce výslovně zavázal, že odměnu
za provedenou právní pomoc uhradí. Podle soudu je tak zřejmé, že žalobce je zastoupen
advokátem na základě plné moci, k tomuto advokátovi má důvěru a sám si ho vybral.
Za této situace není podle soudu zapotřebí, aby byl žalobci ustanovován zástupce soudem,
neboť ochrana jeho práv by tím nebyla nijak zvýšena. Výrokem II. usnesení proto žádost
o ustanovení zástupce zamítl.
Usnesení Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem. §35 odst. 8 podle stěžovatele výslovně řeší případ, kdy předseda senátu ustanoví
účastníkovi, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků,
na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Stěžovatel je přesvědčen,
že podmínky pro ustanovení zástupce jsou v jeho případě naplněny, neboť u něj jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a to, že potřebuje k ochraně svých zájmů
zástupce z řad advokátů, je dáno povahou a složitostí věci. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Podle §25 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
si zástupcem může účastník vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé
řízení (dále jen "procesní plná moc").
Podle §28 odst. 1 o. s. ř. udělí účastník zástupci, jejž si zvolil, písemně nebo ústně
do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
Podle §28 odst. 2 o. s. ř. jsou odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď
zástupcem vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči
jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
Podle §28 odst. 3 o. s. ř. zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl
plnou moc dosavadnímu zástupci.
Podle §28 odst. 6 o. s. ř. nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem
právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může mít účastník v téže věci jen jednoho zástupce. Zástupce
musí jednat osobně, nestanoví-li tak zvláštní zákon výslovně jinak.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu usnesením ustanovit zástupce
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv.
Za výchozí pro náležité posouzení věci považuje Nejvyšší správní soud shodně
s Městským soudem v Praze zejména tu skutečnost, že stěžovatel byl v době podání žaloby
zastoupen advokátem na základě procesní plné moci ve smyslu §25 odst. 1 o. s. ř. Udělením plné
moci tedy vznikl mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem soukromoprávní vztah (srov. §31
a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii),
jehož obsahem je zmocnění advokáta Mgr. Ivo Šotka, sídlem Olomouc, Ostružnická 6, k tomu,
aby zastupoval stěžovatele „ve věci správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu – Dozorčí rady České
komory architektů ze dne 16. 9. 2008, čj. DR 2008 – 17a“. V doložené plné moci se stěžovatel
výslovně zavázal „uhradit odměnu za provedenou právní pomoc dle ustanovení o mimosmluvní odměně
dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), pokud nebude dohodnuto jinak“.
Dožaduje-li se stěžovatel za této situace jakési „konverze“ zastoupení na základě plné
moci na zastoupení na základě ustanovení zástupce soudem, není takový postup dle názoru
Nejvyššího správního soudu možný, neboť jej právní úprava fakticky vylučuje.
Předně §35 odst. 8 s. ř. s. implicitně předpokládá, že ten, komu je zástupce soudem
ustanovován, zástupce nemá. Jelikož odvolání plné moci stěžovatelem nebo její výpověď
Mgr. Šotkem nebyly soudu oznámeny, je nutno vycházet z toho, že právní vztah předmětnou
plnou mocí založený i nadále trvá, a podmínka §35 odst. 8 tudíž není splněna.
Žádné zákonné ustanovení pak nedává soudu pravomoc jakkoli ingerovat
do již existujícího vztahu mezi advokátem a mandantem, resp. – jak se v projednávané věci
dožaduje stěžovatel – „nahradit“ udělenou plnou moc usnesením o ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak vyplývá z §35 odst. 7 s. ř. s., může mít účastník v téže věci
jen jednoho zástupce, a ani ustanovení jiného (dalšího) zástupce soudem tedy nepřipadá v úvahu.
Nezbývá proto než uzavřít, že ustanovení advokáta není za daných okolností možné.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení
Městského soudu v Praze netrpí vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a proto kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán měl ve věci úspěch, žádné náklady
mu však v souvislosti s řízením o kasační stížnosti prokazatelně nevznikly. Soud proto právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu