ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.27.2009:102
sp. zn. 3 Ads 27/2009 - 102
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2002, č. j. OSZ-48154-19/VD-Je-2002, proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č. j. 9 Ca 347/2007 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení
Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut její návrh na ustanovení advokáta. Soud vycházel
z následujícího skutkového stavu:
Žalobou ze dne 31. 10. 2007 se žalobkyně domáhala přezkoumání postupu žalovaného,
který jí odmítl zpětně vyplatit příspěvek za službu za období od 15. 8. 2002 do 31. 12. 2005.
Na základě pozdějšího (na výzvu soudu podaného) upřesnění žaloby soud usnesením ze dne
25. 4. 2008, č. j. 9 Ca 347/2007 - 49, vyloučil návrh žalobkyně na ochranu proti nečinnosti
k samostatnému projednání s tím, že tento návrh bude projednán pod sp. zn. 9 Ca 234/2008.
Ve věci žalobního návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, který zůstal veden pod sp. zn. 9 Ca
347/2007, soud odmítl žalobu pro opožděnost.
Usnesení o odmítnutí žaloby napadla žalobkyně kasační stížností, samostatným podáním
pak požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Soudní poplatek z podané
žaloby, jakož i z podané kasační stížnosti žalobkyně uhradila. Dále předložila potvrzení
o osobních a majetkových poměrech, ze kterého vyplývá, že pobírá starobní důchod v měsíční
částce 13 606 Kč, má družstevní byt 2 + kk a osobní automobil.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl Městský soud v Praze k závěru,
že žalobkyni není možné ustanovit zástupce z řad advokátů, neboť není splněna první podmínka
§35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. že nejsou
dány předpoklady, aby byla osvobozena od soudních poplatků. Tyto poplatky žalobkyně řádně
uhradila, o osvobození nepožádala. Jako příjemkyně dávek důchodového pojištění nepobírá
částku, která by svou výší odůvodňovala osvobození od soudních poplatků; skutečnost pobírání
starobního důchodu pak není sama o sobě zákonným důvodem pro osvobození od soudních
poplatků. Potřebnost osvobození navíc podle soudu snižuje skutečnost, že žalobkyně soudní
poplatky zaplatila.
Toto usnesení napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Stěžovatelka
je nemajetná, má toliko malý byt, důchod a ojetý automobil. Je těžce nemocná, k důchodu
si již nemůže ničeho přivydělat, neboť pro svá závažná onemocnění nemůže pracovat. Podrobila
se operaci páteře, trpí hypertenzí, byla jí odňata štítná žláza, má problémy s žilním systémem,
vysoké trombocyty, léčí se pro zelený a šedý zákal atd. Užívá léky, na které připlácí, platí
poplatky u lékařů. Finanční zátěží byly i splátky na nákup bytu při transformaci obecních bytů
na družstevní.
Stěžovatelka platí za bydlení cca 5000 Kč měsíčně, za pevnou linku 820 Kč, za mobilní
telefon 330 Kč a za stravu cca 1000 Kč měsíčně. Z důchodu ve výši 13 606 Kč měsíčně
jí při úsporném hospodaření zůstává cca 2000 Kč na ošacení, hygienické potřeby aj. Z této částky
je zaplacení soudních poplatků ve výši 6000 Kč výdajem zcela nad její finanční možnosti. Plná
moc právní zástupkyni je omezena pouze na sepis podané kasační stížnosti. Uvedené doložila
stěžovatelka mimo jiné potvrzeními úhrad za bydlení (zahrnujících nájemné, zálohy na elektřinu,
poplatky za TV, rozhlas a kabelovou televizi) za měsíce říjen, listopad a prosinec 2008 ve výši
mezi 4013 a 4963 Kč. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka dovolává důvodu
vymezeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu usnesením ustanovit zástupce
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků usnesením předsedy senátu.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, nejsou v současné době v platném právu
vyjádřena objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních
poplatků, resp. jejich tíživosti. Osvobození od soudních poplatků je tak věcí úvahy soudu
(podle rozsudku ze dne 23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 - 148, www.nssoud.cz). Městský soud
v Praze v daném případě zjistil osobní a majetkové poměry stěžovatelky a po zvážení všech
okolností dospěl k závěru, že předpoklady pro ustanovení advokáta v daném případě splněny
nejsou. Stěžovatelka je poživatelkou starobního důchodu ve výši 13 606 Kč [částka životního
minima jednotlivce činí aktuálně měsíčně 3126 Kč (§2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním
a existenčním minimu)], soudní poplatky za žalobu i kasační stížnost řádně uhradila a osvobození
od nich nenárokovala. Nic proto nenasvědčuje tomu, že by byly u stěžovatelky dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, které jsou jednou z podmínek pro to, aby mohl být
stěžovatelce ustanoven zástupce z řad advokátů. Tuto úvahu považuje Nejvyšší správní soud
za zcela opodstatněnou.
Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků, potažmo možnosti ustanovení
advokáta soudem, je zabránit situacím, kdy by v důsledku faktické nemajetnosti žalobce mělo
dojít k odepření přístupu k soudu. Rovněž Nejvyšší správní soud je toho názoru, že uvedené
v projednávaném případě nehrozí. Pomine-li Nejvyšší správní soud, že stěžovatelka
disponuje jak pevnou linkou, tak i mobilním telefonem, jakož i přípojkou ke kabelové televizi,
je třeba zpochybnit způsob, kterým v kasační stížnosti prezentuje svůj měsíční „rozpočet“.
Po odečtení nákladů na bydlení, včetně kabelové televize a nákladů na oba telefonické
přístroje, tj. cca 7000 Kč, zůstává z jejího starobního důchodu „na ošacení a hygienické potřeby“
cca 6500 Kč, nikoli 2000 Kč. Při vědomí dalších přídatných nákladů spojených s onemocněními
stěžovatelky je Nejvyšší správní soud toho názoru, že závěry Městského soudu v Praze učiněné
v napadeném usnesení jsou zcela přiléhavé. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. tedy není naplněn.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení
Městského soudu v Praze netrpí vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a proto kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán měl ve věci úspěch, žádné náklady
mu však v souvislosti s řízením o kasační stížnosti prokazatelně nevznikly. Soud proto právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu