ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.28.2009:56
sp. zn. 3 Ads 28/2009 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: J. C., zastoupená
JUDr. Vlastimilem Motlíkem, advokátem se sídlem Příčná 350, Železný Brod, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 18. 3. 2008, č. x, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 12. 2008, č. j. 63 Cad 13/2008 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla zamítnuta její žaloba
směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 3. 2008, č. x. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že
podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Jablonci nad Nisou ze
dne 20. 2. 2008 není žalobkyně plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %. Podle
ustanovení §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnost nejméně o 66 %.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobkyně v podané žalobě namítla nesprávnost napadeného rozhodnutí
a v této souvislosti uvedla, že musí absolvovat operaci pravého ramene a poté i vážnou
gynekologickou operaci. Má zato, že ošetřující lékařka MUDr. R. nedocenila její zdravotní stav a
neměla k dispozici potřebnou zdravotní dokumentaci, zejména od ortopeda. Žalobkyně
vykonávala vždy těžkou fyzickou práci a zdravotní stav ji takovou práci již nedovolí. V doplnění
žaloby ze dne 13. 5. 2008 žalobkyně uvedla, že je po operaci, má provedenou akromioplastiku,
neboť její rameno bylo ve špatném stavu. Gynekologická operace ji čeká. Ubývá na váze,
má potíže se štítnou žlázou a navštěvuje i kožní lékařku. Lékařka MUDr. K. žalobkyni zjistila
vnitřní křečové žíly, při stání ji bolí nohy, trpí bolestmi zad, má skoliosu a nárůstky na krční
páteři. Nevydrží dlouho sedět ani stát. Pro bolesti a brnění rukou se v noci budí. Dne
13. 12. 2007 žalobkyni zjistili na neurologii v Liberci nález na karpálních tunelech. Žalobkyně
je přesvědčena, že se její zdravotní stav spíše zhoršuje. K dodatku žaloby přiložila lékařské nálezy.
Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní
schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 2. 10. 2008 Posudková
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) v Ústí
nad Labem. Ohledně hodnocení uvedeného posudku krajský soud uvedl, že členem posudkové
komise byl i odborný ortoped MUDr. J. Komise měla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní
dokumentaci včetně té, kterou soudu poskytla sama žalobkyně. Jednání komise se žalobkyně
nezúčastnila, zdravotní dokumentace byla ale dostatečná k přijetí posudkových závěrů. Komise
konzultovala vážnost zdravotního stavu žalobkyně i s odborným internistou MUDr. P.
Posudkové závěry, které posudková komise v dané věci přijala, jsou podle názoru krajského
soudu rozvedeny výstižně i se zdroji těchto závěrů. Není pochyb o tom, že žalobkyně trpí
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je vleklý
cervikobrachiální syndrom vpravo s dominující bolestivou a omezující hybností pravého
ramenního kloubu. Po provedeném zákroku (akromioplastika) bylo dosaženo téměř normální
hybnosti v pravém ramenním kloubu s velmi dobrým funkčním výsledkem. Pro potíže
s pohybovým aparátem, a nikoliv s jiným onemocněním, tedy ani v souvislosti s původním
zaměstnáním, byla žalobkyně opakovaně v pracovní neschopnosti. Byl u ní verifikován syndrom
karpálního tunelu, avšak lehčí. Obtíže se štítnou žlázou byly zjištěny, ty však neměly zjevně vliv
na potíže s pohybovým aparátem. Posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti na celkem 25 % podle kapitoly XV, oddílu H, položky 7, přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění
platném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“),
a to i s přihlédnutím k ustanovení §6 odst. 4, 5 citované vyhlášky kvůli ostatním lehčím
onemocněním. Žalobkyně není jen schopna vykonávat fyzicky nadměrnou těžkou práci
s celodenní nutností prací rukou nad horizontálou a s nutností zvedání těžkých břemen.
Je obecně schopna vykonávat středně těžké dělnické práce za respektování daných omezení.
V průběhu jednání soudu dne 15. 12. 2008 žalobkyně namítla, že v posudku nebyly
citovány lékařské nálezy z gynekologie a endokrinologie. Vyslovila podiv nad tím, proč lékaři
používají termín výdělečná činnost. Zmínila se dále o tom, že 15 let pracovala se rtutí, což je jed
a dřív takoví pracovníci odcházeli do plného invalidního důchodu pro nemoc z povolání.
Její zdravotní potíže jsou natolik vážné, že se podivuje nad tím, že nesplňuje nárok na plný
ani na částečný invalidní důchod.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud konstatoval, že žalobkyní zmiňované
lékařské nálezy z endokrinologie, z gastroenterologické poradny a z gynekologie měla posudková
komise k dispozici a posuzovala je, avšak, a tento závěr vyplývá z posudku, nejzávažnějším
bylo shledáno onemocnění ramene. Dále krajský soud dospěl k závěru, že si žalovaná vytvořila
všechny zákonné podmínky nutné k tomu, aby mohla ve věci řádně rozhodnout. Z průběhu
soudního jednání pak podle krajského soudu vyplývá, že žalobkyně ani nezpochybnila posudkové
závěry Posudkové komise MPSV v Ústí nad Labem relevantními důkazy tak, aby to alespoň
vedlo soud k dalšímu případnému dokazování. Z těchto důvodů krajský soud považoval podanou
žalobu za nedůvodnou a zamítnul ji.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci napadla žalobkyně (dále
též „stěžovatelka“) kasační stížností, ve které namítla stížní důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka vytýká soudu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
a tu okolnost, že skutková podstata deklarovaná soudem je v rozporu s údaji ve spise. Má zato,
že krajský soud nesprávně posoudil určení jejího dominantního onemocnění, když ze spisu
vyplývá, že dominantní chorobou stěžovatelky není nepatrné snížení hybnosti ramenního kloubu,
ale degenerativní změny na páteři označované v posudku ze dne 2. 10. 2008 jako vleklý
verterobrogenní syndrom krční páteře s příznaky syndromu karpálního tunelu vpravo
s omezením pohyblivosti krční páteře. V posudku není podle stěžovatelky objasněno,
proč uvedené postižení není považováno za dominantní chorobu. Stěžovatelka má mj. od mládí
problémy se zády, trpí skolyozou a lordozou zad, pravidelně navštěvuje rehabilitační zařízení.
Stěžovatelka tvrdí, že nebylo soudem přihlédnuto k její námitce, že její dominantní chorobou
je vleklý verterobrogenní syndrom krční páteře, a proto došlo k nesprávné aplikaci vyhlášky.
Podle stěžovatelky krajský soud chybně vycházel z nesprávného závěru posudkové komise stran
určení jejího dominantního onemocnění. Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje
stěžovatelka v tom, že bylo postupováno v rozporu s ustanovením §39 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění a prováděcími vyhláškami. Zdravotní potíže stěžovatelky
jsou dlouhodobého charakteru, v pracovní neschopnosti je již od 3. 9. 2007. Z uvedených
důvodů stěžovatelka navrhla, aby napadený rozsudek krajského soudu Nejvyšší správní soud
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními
důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O jednotlivých stížních námitkách uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Předně Nejvyšší správní soud podotýká, že většina stěžovatelkou uplatněných výtek
směřuje vůči postupu krajského soudu v rámci provedeného soudního řízení. Tyto výtky
lze tak podřadit pod kasační důvod vymezený v ustanovení §103 odst. d) s. ř. s., jmenovitě
se jedná o tzv. jiné vady řízení před soudem, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé. K tvrzenému stížnímu důvodu dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatelka
neuvedla žádné konkrétní námitky, ani z obsahu podané kasační stížnosti nevyplývá,
v čem stěžovatelka vady řízení před správním orgánem shledává.
Stěžovatelka spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že dostatečně nepřezkoumal
její zdravotní stav, a že skutková podstata, z níž krajský soud vycházel při právním posouzení
dané věci, je v rozporu s doklady založenými ve spise. Zejména vytýká krajskému soudu, že vzal
za podklad svého rozhodnutí posudkové zhodnocení jejího zdravotního stavu Posudkovou
komisí MPSV v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2008, které považuje za nesprávné stran určení
jejího rozhodujícího zdravotního postižení. Těmto námitkám Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
V projednávaném případě se jedná o nárok stěžovatelky na důchod podmíněný
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí o takovém nároku závisí především
na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu. Česká správa sociálního zabezpečení
jako věcně příslušný správní orgán vychází z posudků lékařů okresních správ sociálního
zabezpečení. Při přezkumu takového správního rozhodnutí neposuzuje správní soud věcnou
správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
posuzuje podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudková komise MPSV
je oprávněna nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občana, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí
posudkových závěrů o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudek
této posudkové komise, pokud splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je zpravidla
v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem.
Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz při dodržení
zásady dokazování vyjádřené v ustanovení §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s.,
podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy
v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně
toho, co uvedli účastníci. Při hodnocení důkazu posudkem posudkové komise MPSV se pak soud
musí zabývat tím, zda uvedený posudek má všechny předepsané náležitosti, zejména
pak posoudit, zda jeho skutkový základ je úplný a podložený obsahem nálezů, zda je náležitě
zhodnocena míra funkčního postižení vyplývající z jednotlivých onemocnění posuzovaného
a zda posudkové závěry jsou přesvědčivé a posudkové hodnocení odpovídá zjištěným
skutečnostem.
Krajský soud takto posudek Posudkové komise MPSV v Ústí nad Labem zhodnotil,
shledal ho jako úplný a přesvědčivý a s jeho posudkovými závěry ze ztotožnil. Rovněž Nejvyšší
správní soud dospěl po prostudování spisové dokumentace k závěru o jeho úplnosti,
pokud jde o skutková zjištění, a přesvědčivosti co do posudkových závěrů. Nejvyšší správní soud
tedy považuje skutkový stav zjištěný v řízení před krajským soudem za řádně prokázaný. Krajský
soud postupoval zcela standardně a v souladu se zákonem uložil ve věci vypracovat posudek
posudkové komisi MPSV, jenž z výše uvedených hledisek dostatečně zhodnotil.
Posudková komise MPSV v Ústí nad Labem zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako vleklý
cervikobrachiální syndrom vpravo s dominující bolestivou a omezující hybností pravého
ramenního kloubu – v důsledku onemocnění svalů a šlach z přetížení, kdy došlo k tenzopatii
rotátorové manžety pravého ramenního kloubu s bolestivostí a omezeným pohybem
a s rozvojem tzv. syndromu zmrzlého ramena. V této souvislosti komise upozornila, že právě
pro závažnost předmětného zdravotního postižení bylo přistoupeno k operační léčbě k redresu
pravého ramene v celkové anestezii s akromioplastikou a to s dosažením téměř normální
hybnosti v pravém ramenní kloubu s velmi dobrým funkčním výsledkem. Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky stanovila posudková komise v horní hranici
vymezeného rozpětí pro lehké omezení funkce domin. PHK v krajních polohách v ramenním
kloubu, tj. podle kapitoly XV, oddílu H, položky 7, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
hodnotou 15 %. Komise dále aplikovala ustanovení §6 odst. 4 citované vyhlášky a zvýšila míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky o 10 %, a to pro zcela lehký, vleklý
verterobrogenní syndrom krční páteře s příznaky lehkého syndromu karpálního tunelu vpravo
dle EMG a s ohledem k celoživotně vykonávané dělnické profesi. Z uvedeného vyplývá,
že posudková komise při určování celkové procentní míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti přihlédla ke všem ostatním zdravotním postižením stěžovatelky v maximální
přípustné míře uplatněním ustanovení §6 odst. 3 i 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudková komise
současně objasnila, proč na rozdíl od lékaře OSSZ v Jablonci nad Nisou nezhodnotila
degenerativní změny na páteři stěžovatelky jako rozhodující zdravotní postižení. V tomto směru
komise uvedla, že se neztotožnila se závěrem OSSZ, protože z funkčního hlediska více
stěžovatelku omezovala v pracovním procesu omezená hybnost pravého ramene v důsledku
v posudku uváděných příčin. Stěžovatelka byla ještě sledována endokrinologem pro thyreopatii
se zcela optimální substitucí a toto onemocnění zcela jistě nemělo vliv na zhoršení potíží
s pohybovým aparátem. Od roku 2007 dominují ve zdravotním stavu stěžovatelky bolesti obou
ramen s CB syndromem více vpravo. Od podzimu 2007 opakované dlouhodobé pracovní
neschopnosti vždy pro potíže s pohybovým aparátem.
Pro posouzení dané věci je podstatné, že oba posudkové orgány, jak lékař OSSZ
v Jablonci nad Nisou, tak Posudková komise MPSV v Ústí nad Labem, stanovili konečnou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky ve shodné výši 25 %, jejíž hodnota
výrazně nedostačuje ke splnění zákonných podmínek plné invalidity dle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění. Stejně tak zásadní roli hraje to, že posudková komise dostatečně
odůvodnila ve svém posudku určení rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatelky
jako příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud krajský soud z uvedeného
posudku posudkové komise MPSV vycházel a na jeho základě posuzoval naplnění zákonných
podmínek plné invalidity, postupoval zcela v souladu se zákonem o důchodovém pojištění
a nelze mu v tomto smyslu vytýkat jakéhokoliv pochybení.
Co se týče tvrzení stěžovatelky, že krajský soud nepřihlédl k její námitce ohledně
zdravotního postižení – vleklého vertebrogenního syndromu krční páteře jako její dominantní
choroby, není taková výtka stěžovatelky opodstatněná. V samotné žalobě stěžovatelka výslovně
zmiňovala pouze zdravotní potíže v souvislosti s potřebnou operací pravého ramene
a s gynekologickou operací, i v jejím doplnění (doručeno soudu dne 14. 5. 2008) stěžovatelka
poukazovala především na svoje problémy s ramenem a gynekologické potíže. Ani v průběhu
jednání soudu dne 15. 12. 2008 stěžovatelka nikterak nenamítala, že by její zdravotní problémy
související s degenerativními změnami na páteři měly být dominantní chorobou jí tvrzené
invalidity.
Pouze na okraj Nejvyšší správní soud dodává, že účelem šetření zdravotního stavu
posudkovou komisí MPSV je objektivní posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti
pojištěnce, které jedině může být pro rozhodnutí soudu určující. Subjektivní pocity,
které stěžovatelka opakovaně uváděla ve všech předchozích řízeních, nelze v řízení
před správními soudy zohlednit.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil závěru krajského soudu, že na základě posudku
Posudkové komise MPSV v Ústí nad Labem bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatelka k datu
vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňovala podmínky plné invalidity podle §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci netrpí vadou dle §103 odst. 1
písm. a), b) ani d) s. ř. s, a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu