ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.32.2009:66
sp. zn. 3 Ads 32/2009 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Š. N.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem Antonínská 2, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2008, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 11. 12. 2008, č. j. 22 Cad 85/2008 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku
Krajského soudu v Brně, jímž soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
6. 3. 2008, č. x. Uvedeným rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci částečný invalidní důchod od
30. 7. 2001 podle §4 4 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb ., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon
č. 155/1995 Sb.“), a podle čl. 11 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o
sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. a počínaje 1. 5. 2004 i s přihlédnutím k Nařízení Rady
EHS č. 1408/71 a Nařízení Rady EHS č. 574/72.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 2. 7. 2001 podal žalobce
prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení ve Vyškově (dále jen OSSZ) žádost
o přiznání plného invalidního důchodu. Podle posudku lékaře OSSZ ze dne 3. 5. a 21. 6. 2002
nebyl žalobce plně invalidní, nýbrž pouze částečně invalidní dle §44 odst. 1 zák ona
č. 155/1995 Sb. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 30. 7. 2001. Rozhodnutím č. I.
ze dne 23. 7. 2002 následně žalovaná zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod;
rozhodnutím z téhož dne č. II. pak žalovaná zamítla žádost žalobce o částečný invalidní důchod,
neboť ve smyslu §40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. v rozhodném období
od 30. 7. 1991 do 29. 7. 2001 nezískal potřebnou dobu pojištění v rozsahu pěti let pojištění.
Dne 28. 4. 2004 podal žalobce další žádost o plný invalidní důchod. Podle posudku lékaře
OSSZ ze dne 1. 12. 2004 byl žalobce plně invalidní dle §39 odst. 1 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb. Datum invalidity bylo stanoveno na 14. 9. 2004. Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2005
žalovaná zamítla i tuto žalobcovu žádost pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb.
s přihlédnutím k Nařízení Rady č. 1408/71 a k Nařízení Rady č. 574 /72. V rozhodném období
před vznikem invalidity, tj. v době od 14. 9. 1994 do 13. 9. 2004 získal žalobce pouze 4 roky
a 77 dní pojištění.
Dne 16. 1. 2008 obdržela žalovaná formulář E 205 SK ze dne 4. 12. 2007, kterým byla
slovenským nositelem pojištění zhodnocena doba žalobcova pojištění do 31. 12. 1992. S ohledem
na datum vzniku částečné invalidity (30. 7. 2001) bylo zjištěno, že žalobce splnil podmínky
nároku na částečný invalidní důchod ve smyslu §43 písm. a) zá kona č. 155/1995 Sb.,
jelikož v době od 30. 7. 1991 do 29. 7. 2001 získal potřebnou dobu pojištění v rozsahu 5 let.
Na základě uvedených skutečností žalovaná vydala dne 6. 3. 2008 rozhodnutí, jímž přiznala
žalobci částečný invalidní důchod, jak bylo uvedeno výše.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl krajský soud k závěru
o nedůvodnosti podané žaloby. Soud nepřisvědčil námitce, podle níž nebyla žalobci započítána
doba pojištění od 4. 7. 1994 do 17. 12. 1994. Tuto dobu žalobce neuvedl v žádné ze svých žádostí
(ze dne 3. 2. 1992, 30. 3. 1994, 25. 7. 1995, 28. 4. 2004, 2. 7. 2007), nicméně je možné
její zohlednění postupem podle §56 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., tzn. pokud žalobce
zdokladuje dobu pojištění za uvedené období, provede žalovaná dodatečně její zápočet.
Oprávněnou krajský soud neshledal ani námitku zhoršeného zdravotního stavu žalobce,
která měla podle něj odůvodnit přiznání plného invalidního důchodu. V daném případě
nebylo předmětem sporu, zda je žalobce plně invalidní, nýbrž určení data vzniku plné invalidity.
Toto bylo shodně stanoveno lékařem OSSZ, jakož i posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně ze dne 25. 11. 2008 na 14. 9. 2004. Jelikož doba pojištění potvrzená
slovenským nositelem pojištění zahrnuje pouze dobu do 31. 12. 1992, je zápočet této doby
pojištění bezpředmětný, neboť do rozhodného období od 14. 9. 1994 do 13. 9. 2004 nezasahuje.
Žalobce je tedy plně invalidní dle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., nárok na přiznání
této dávky mu však nevznikl.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), konkrétně pro vadu spočívající v nezákonnosti dokazování před správním
orgánem, pro kterou měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit. Jádrem sporu je podle
stěžovatele skutečnost, zda splnil podmínku pro přiznání plného invalidního důchodu spočívající
v získání potřebné doby pojištění. Ve vyjádření žalované k ž alobě a v napadeném rozsudku
se uvádí, že v době rozhodné pro posouzení nároku získal stěžovatel dobu pojištění v rozsahu
4 let a 77 dní. Při zjišťování doby pojištění se žalovaná spolehla na informace uvedené
stěžovatelem v žádosti, aniž by tyto byly blíže časově zařazeny. Přitom od 17. 10. 1994 do
27. 1. 1998 byl stěžovatel evidován jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce v Přerově,
dislokovaného pracoviště v Kojetíně, a o této náhradní době pojištění není ve správním
rozhodnutí ani v rozsudku zmínka, ač by pro žalovanou nebylo problematické přehled
náhradních dob pojištění získat. Při zohlednění této doby by stěžovatel podmínku pro vznik
nároku na plný invalidní důchod splnil. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů, avšak po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §5 odst. 1 písm. n) zákona č. 155/1995 Sb. jsou účastny pojištění osoby vedené
v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora
v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu,
po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím,
že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod.
Podle §40 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb. činí potřebná doba pojištění pro nárok
na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků. Podle odst. 2
tohoto ustanovení se potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod zjišťuje
z období před vznikem plné invalidity, jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti
roků před vznikem plné invalidity. Podle §44 odst. 3 citovaného zákona platí uvedené shodně
pro nárok na částečný invalidní důchod.
Podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že důchod byl přiznán
nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán
od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne,
od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží.
Úvodem nutno předeslat, že žalovaná v projednávané věci zahájila z moci úřední řízení
o částečný invalidní důchod právě podle výše ust. §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.
Tím byl vymezen předmět správního řízení. Proti rozhodnutí, kterým následně žalovaná
stěžovateli tento důchod přiznala, pak stěžovatel brojil postupně žalobou ke krajskému soudu
a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, kterými se domáh á přiznání jiné dávky,
a to plného invalidního důchodu. Lze tedy konstatovat, že stěžovatelem uplatňované námitky
směřují do značné míry mimo žalovanou vytyčený předmět řízení, neboť existenci nároku
ani výši přiznaného částečného invalidního důchodu stěžovatel explicitně nezpochybnil.
O nároku na plný invalidní důchod bylo rozhodováno v jiných řízeních na základě žádosti
stěžovatele, nejnověji požádal stěžovatel o tento důchod dne 11. 2. 2009. O jeho žádosti
bude zajisté žalovanou vydáno rozhodnutí, a to bude moci stěžovatel případně napadnout
samostatnou žalobou.
Předmětu řízení v projednávané věci, by se tedy mohla dotknout nanejvýš otázka týkající
se zápočtu dob pojištění. Zde však Nejvyšší správní soud musí přisvědčit krajskému soudu
(potažmo žalované) v tom, že je nutno rozlišovat mezi obdobím, ze kterého se zjišťuje potřebná
doba pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod, a obdobím, ze kterého se zjišťuje
potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod, a to s ohledem na různá data,
ke kterým byly u stěžovatele stanoveny částečná a plná invalidita. Zatímco pro posouzení nároku
na částečný invalidní důchod je tímto obdobím deset let od 30. 7. 1991 do 29. 7. 2001,
pro posouzení nároku na plný invalidní důchod je tímto obdobím deset let od 14. 9. 1994
do 13. 9. 2004. Jelikož pak slovenským nositelem pojištění v daném případě dodatečně dohledaná
náhradní doba spadá do let 1991 a 1992 ( evidovaná nezaměstnanost od 15. 7. 1991
do 31. 12. 1992), zohlednila žalovaná tuto dobu v řízení o částečný invalidní důchod,
neboť předmětná doba zasahuje do období rozhodného pouze pro tento nárok. Právě zápočet
této doby byl ostatně důvodem k zahájení řízení o přiznání dávky. Je proto na místě uzavřít,
že uplatněný důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není naplněn.
K uplatněnému nároku na plný invalidní důchod a k otázce zápočtu náhradních dob
pro tuto dávku, pak Nejvyšší správní soud z hlediska výše uvedeného jen na okraj podotýká,
že podle §5 odst. 1 pís m. n) zákona č. 155/1995 Sb. se doba vedení v evidenci úřadu prác e,
po kterou nenáleží podpora v nezaměstnanosti, omezuje pro zápočet na dobu tří let zpětně
ode dne vzniku nároku. Tato doba byla stěžovateli v řízení na základě žádosti ze dne 28. 4. 2004
započtena v plné výši, tj. od 14. 9. 2001 do 13. 9. 2004 (1096 dní), (srov. formulář E 205 CZ
vypracovaný žalovanou k žádosti stěžovatele ze dne 28. 4. 2004, který je součástí správního
spisu). Přesto stěžovatel podmínku potřebné doby pojištění nesplnil. Získal-li stěžovatel
ještě další doby pojištění, což tvrdí, je na něm, aby je v řízení o plný invalidní důchod doložil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost proto v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu