ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.50.2009:78
sp. zn. 3 Ads 50/2009 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. P.,
zastoupená R. S., obecným zmocněncem, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2006, č. x,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009,
č. j. 22 Cad 142/2008 - 54, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009,
č. j. 22 Cad 142/2008 - 54, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil Krajský soud v Brně rozhodnutí žalované ze dne
28. 4. 2006, č. x., jímž tato zamítla žádost žalobkyně o sirotčí důchod pro nesplnění podmínek
podle §52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění.
Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.
Současně požádala, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
Svůj požadavek stěžovatelka odůvodnila skutečností, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky, dostane se věc do stadia nového
posouzení žaloby. Krajský soud, který je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu,
může rozhodnout opačně, což by mělo za následek, že původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky
„obživne“. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by již ovšem nebylo zrušení
rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku krajského soudu. Nastala
by situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Jde o nežádoucí
výsledek, který je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný. V daném případě
by rozhodnutí o původní žalobě ztratilo smysl, což by vedlo, podle názoru stěžovatelky,
k naplnění pojmu nenahraditelné újmy, jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání odkladného účinku
ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), na který odkazuje §107 citovaného zákona.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně. Podle
§73 odst. 2 soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je tak koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního
řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu
bude na straně žalobce. S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně
nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky
soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, pak zásadně platí, že „zruší-li krajský soud
rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost“.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem zrušujícího rozsudku krajského
soudu na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Tedy dopady, kterými odůvodnila
svůj návrh na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti i žalovaná v projednávané
věci. V této souvislosti rozšířený senát Nejvyššího správního soudu doslova uvedl: „… Jiná
je ovšem situace, kdy by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí
zrušeno. V tu chvíli se věc dostane do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem, který vázán právním
názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.) může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně,
načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu
bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být
dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí
krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou,
následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty
příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný.“
Veden výše uvedeným názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že žalovanou namítaná nežádoucí situace, která v daném případě reálně hrozí,
je v rozporu s principem právní jistoty, a lze v ní tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Současně usoudil, že přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. června 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu