ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.71.2007:235
sp. zn. 3 Ads 71/2007 - 235
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Pfizer, s. r. o.,
se sídlem Stroupežnického 17, Praha 5, zastoupeného JUDr. Janem Matějkou, advokátem
se sídlem Národní 32, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví ČR, se sídlem
Palackého nám. 4, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2005,
č. j. FAR-165/1656, 32397/2005, za účasti: Zentiva, a. s., se sídlem U kabelovny 130,
Praha 10 - Dolní Měcholupy, zastoupené JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem
Křenova 438/7, Praha 6, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 28. 3. 2007, č. j. 12 Ca 144/2005 - 137,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Účastníci ani osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 6. 10. 2005, č. j. FAR-165/1656, 32397/2005. Žalovaný
jím podle ust. §60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), zamítl
jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne
29. 12. 2004, č. j. 5260/04, jímž bylo rozhodnuto o registraci léčivého přípravku
TORVACARD 40 na základě žádosti společnosti Zentiva, a. s.
Podáním ze dne 8. 6. 2009 vzala stěžovatelka svoji kasační stížnost v celém rozsahu zpět
a navrhla, aby soud usnesením řízení zastavil.
Podle ust. §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl. Podle ust. §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje z hlediska svého obsahu
a předepsaných náležitostí pochybnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vzala svoji kasační
stížnost zpět do doby, než o ní bylo rozhodnuto, Nejvyšší správní soud usnesením řízení ve věci
podle ust. §47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil. Jen pro úplnost k věci dodává,
že zastavením řízení pozbývá účinnosti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009,
č. j. 3 Ads 71/2007 – 214.
Řízení bylo zastaveno, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Osobě zúčastěné na řízení nebyly soudem uloženy
žádné povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nevzniklo (§60 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu