ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.78.2008:120
sp. zn. 3 Ads 78/2008 - 120
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. Š., zastoupený
JUDr. Janou Hladíkovou jr., advokátkou se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti
žalovanému: Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje, se sídlem Teplého 1526,
Pardubice, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 9. 11. 2007, č.j. HSPA-613-11/VO-PaM-
2007, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích ze dne 24. 4. 2008, č.j. 52 Ca 54/2007 – 91,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 24. 4. 2008,
č.j. 52 Ca 54/2007 – 91, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
ze dne 9. 11. 2007, č.j. HSPA-613-11/VO-PaM-2007, pro nezákonnost a věc mu vrácena
k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný na základě ustanovení §190 odst. 8 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (dále jen „HZS
PK“) ve věcech služebního poměru ze dne 18. 7. 2007, č. ŘK07 01618, a napadené rozhodnutí
potvrdil. Napadeným rozhodnutím ředitele kanceláře ředitele HZS PK byla zamítnuta žádost
žalobce ze dne 25. 6. 2007 o změnu rozhodnutí o zařazení na služební místo, jíž se domáhal
ustanovení na služební místo „vrchní asistent“ se zařazením do 4. tarifní třídy s odůvodněním,
že dne 18. 5. 2007 absolvoval specializační kurz „potápěč II. stupně“.
V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud uvedl, že podle čl. 95 odst. 1 Ústavy
České republiky není vázán podzákonnými, ani interními předpisy, pokud nejsou v souladu
se zákonnou úpravou, tedy ani zmiňovanými Pokyny ředitele HZS PK. S odkazem na znění
ustanovení §116 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru, na přílohu č. 1 tohoto zákona,
a na katalog činností v bezpečnostních sborech podle nařízení vlády č. 104/2005 Sb. (dále
jen „katalog činností“), jeho bod 1.4. části 1. Specifické činnosti a bod 2.4.11. části 2. Ostatní
činnosti, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný provedl chybné zařazení žalobce do tarifní
třídy. Krajský soud konstatoval, že žalobce působí jako člen potápěčské skupiny HZS PK,
dne 18. 5. 2007 absolvoval kurs „potápěč II. stupně“ a vykonává potápěčskou činnost v rozsahu
tomu odpovídajícím, kdy do rámce této činnosti mimo jiné náleží (jak dokládají záznamy
o žalobcových ponorech) vyhledávání a vyzdvihování potopených předmětů. Z popisu žalobcovy
služební činnosti pak podle soudu jednoznačně vyplývá, že jeho působení v potápěčské skupině
patří mezi činnosti, které je povinen na svém služebním místě vykonávat (povinnost účastnit
se výcviku nebo školení i mimo pracovní dobu). Podle názoru soudu se nejedná o činnost,
jejíž výkon by závisel toliko na žalobcově úvaze, resp. která by byla spjata s jeho konkrétní
osobou a ne se služebním místem, na kterém je žalobce zařazen. K tomu soud uvedl, že je zcela
nerozhodné, že systemizace či vyhláška č. 247/2001 Sb. neznají služební místo „hasič – potápěč“.
Zásadní je zákonná úprava obsažená v ustanovení §116 odst. 1 věta první zákona o služebním
poměru, podle níž se pro služební místo příslušníka stanoví tarifní třída podle nejnáročnější
činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. V případě žalobce je nejnáročnější činností,
kterou vykonává, potápěčská činnost odpovídající absolvovanému kursu „potápěč II. stupně“.
Právě podle výkonu potápěčské činnosti měla žalobci být stanovena tarifní třída. Krajský soud
uvážil, že tato činnost žalobce v souladu s přílohou služebního zákona a katalogem činností
(body 1.4. a 2.4.11. přílohy) je zahrnuta do 4. tarifní třídy vrchní asistent, neboť žalobce
nepochybně při jejím výkonu uplatňuje „samostatné rozhodování a odpovědnost za určené úseky
činnosti“, resp. vykonává „specializované potápěčské práce pod vodou“. Na zařazení do tarifní
třídy pak rozhodně nemá vliv počet zásahů, které v daném roce žalobce pod vodou provedl,
do výkonu potápěčské činnosti patří i absolvování povinných výcviků a školení, nikoliv pouze
samotné zásahy. Žalobce je na svém služebním místě povinen se takových výcviků a školení
účastnit i v době mimopracovní.
Krajský soud uzavřel, že žalovaný zařadil žalobce do 3. tarifní třídy v rozporu
se zákonem, tedy na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu. Žalovaný nikdy
nezpochybnil, že žalobce je potápěčem a po 18. 5. 2007 vykonává činnost odpovídající
absolvovanému kursu „potápěč II. stupně“. Z tohoto důvodu soud zrušil napadené rozhodnutí
žalovaného pro nezákonnost podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích napadl žalovaný
(dále též „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu vyjádřeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř s. Stěžovatel uvedl, že dnem 1. 1. 2007 bylo žalobci, stejně jako ostatním příslušníkům
HZS PK, stanoveno funkční zařazení a služební příjem v souvislosti s nabytím účinnosti
zákona o služebním poměru. Žalobce byl zařazen na služební místo „hasič“, což odpovídá jeho
postavení v jednotce požární ochrany ve smyslu vyhlášky č. 247/2001 Sb., a zařazen do 3. tarifní
třídy dle 1.4. katalogu činností (nařízení vlády č. 104/2005 Sb.). Proti tomuto rozhodnutí
se žalobce neodvolal, přestože již v této době vykonával činnost v potápěčské skupině –
Pokynem ředitele HZS PK č. 7/2007 byl určen k absolvování přípravy a výcviku na úrovni
potápěč I. stupně. Nad rámec tohoto určení bylo žalobci dne 18. 5. 2007 umožněno prohloubení
výcviku v potápěčské činnosti a získání kvalifikace potápěč II. stupně. Toto prohloubení
kvalifikace nezměnilo náplň služební činnosti žalobce. V popisu služební činnosti žalobce
je uvedeno toliko, že „je-li zařazen do potápěčské nebo lezecké skupiny, je povinen se účastnit
výcviku nebo školení i v mimopracovní dobu“, a z této formulace nelze vyvozovat, že příslušník
je členem potápěčské resp. lezecké skupiny a jaké činnosti v této skupině vykonává. Členství
v potápěčské resp. lezecké skupině, popř. postavení příslušníka v této skupině, je určeno
příslušnými pokyny ředitele HZS PK – v žalobcově případě je aktuální úprava provedená
Pokynem č. 20/2007, kterým byl nahrazen Pokyn č. 7/2007, z níž jednoznačně vyplývá,
že žalobce je ředitelem HZS PK určen k výcviku a tedy i k výkonu činností na úrovni potápěč
I. stupně. Závěr, který krajský soud v odůvodnění svého rozsudku učinil, že mezi žalobcem
a žalovaným není sporu o tom, že žalobce působí jako člen potápěčské skupiny, absolvoval kurz
potápěče II. stupně a vykonává potápěčskou činnost v rozsahu tomu odpovídajícím, tedy podle
stěžovatele neodpovídá skutečnosti. Dosažení určitého stupně kvalifikace automaticky
neznamená, že příslušník skutečně vykonává činnost v plném rozsahu této kvalifikace.
V Pokynu ředitele HZS PK č. 20/2007 jsou jmenovitě uvedeni všichni členové
potápěčské skupiny, tito příslušníci jsou zařazení na služebních místech „hasič“, „hasič -
strojník“, „hasič - technik“ a „velitel družstva“, k 1. 7. 2007 bylo na požární stanici Pardubice
celkem 10 služebních míst „hasič“ a pouze na čtyřech z těchto míst byli zařazeni příslušníci,
kteří zároveň byli členy potápěčské skupiny. V případě, že by u některého z členů potápěčské
skupiny došlo k převedení na jiné služební místo, nemělo by to na jeho členství v potápěčské
skupině a výkon potápěčské činnosti žádný vliv. Z těchto skutečností podle stěžovatele
jednoznačně vyplývá, že výkon potápěčské činnosti není vázán ke služebnímu místu „hasič“.
Stěžovatel dále upozorňuje na to, že napadený rozsudek krajského soudu je v rozporu
s dosavadní rozhodovací praxí tohoto soudu. Ve věci sp. zn. 52 Ca 21/2007 Krajský soud
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích vyslovil názor, že výkon činnosti lezce a práce
ve výškách a nad volnou hladinou není vázán na služební místo a lze jej hodnotit právními
nástroji zakotvenými v ustanovení §49, §123 a §120 zákona o služebním poměru. Přestože
stěžovatel ve věci žalobce takto postupoval, označil krajský soud tento postup za nezákonný.
Postavení lezce je přitom shodné s postavením potápěče, když v obou případech se jedná
o příslušníka, který je zařazen na služební místo v závislosti na svém postavení v jednotce požární
ochrany ve smyslu vyhlášky č. 247/2001 Sb., a ve srovnání s jinými příslušníky zařazenými
na stejném služebním místě vykonává určitou činnost navíc. Ze všech těchto důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, stěžovatel nesprávně vycházel
z tzv. systemizace (vyhláška č. 247/2001 Sb.), která je v rozporu jak se služebním zákonem,
tak rovněž i s prováděcím nařízením vlády – katalogem prací. Pro žalobce je zcela nepodstatné,
zda vyhláška č. 247/2001 Sb. jako podzákonný právní předpis a systemizace služebních míst
HZS PK znají či neznají služební místo „hasič – potápěč“. Zásadní je vyhodnotit, kterou
nejnáročnější činnost je žalobce povinen na svém služebním místě vykonávat a dle této činnosti
stanovit tarifní třídu ve smyslu ustanovení §116 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru. Teprve
od doby, kdy působí jako potápěč II. stupně, považuje žalobce své zařazení za nezákonné
a odporující právním předpisům, protože jeho zařazení do 4. tarifní třídy dle bodu 2.4.11.
katalogu činností by odpovídalo činnostem, které vykonává, i Pokynu č. 19/2001, konkrétně
jeho čl. 5 odst. 2. Žalobce vykonává potápěčskou činnost reálně. I kdyby nevykonal ani jeden
zásah, je přesto povinen absolvovat tzv. zdokonalovací výcvik dle čl. 9 Pokynu č. 19/2001,
a to nejméně jedenkrát za tři měsíce, kdy musí napotápět nejméně 10 hodin za 12 měsíců,
fakticky každým výcvikem dochází k zásahu. Žalobce nikdy netvrdil, že výkon potápěčské
činnosti byl přímo navázán ke služebnímu místu hasič, pouze to, že on vykonává na svém
služebním místě činnost, která odpovídá jiné tarifní třídě. Důležitý je tedy skutečný obsah
činnosti žalobce, v čemž se žalobce shoduje s krajským soudem, který zkoumal, jaké činnosti
žalobce konkrétně vykonává. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními
důvody. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil tyto pro posouzení věci rozhodné
skutečnosti:
Dne 25. 6. 2007 žalobce požádal s účinností od 1. 7. 2007 o změnu rozhodnutí o zařazení
na služební místo tak, že bude zařazen do 4. tarifní třídy (vrchní asistent), s odůvodněním, že dne
18. 5. 2007 absolvoval specializační kurz „potápěč II. stupně“ a je zařazen do potápěčské skupiny
HZS PK. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce namítal,
že jeho zařazení do 3. tarifní třídy je v rozporu s bodem 2.4.11. katalogu činností i s jeho částí 1.4.
V popisu služební činnosti žalobce ze dne 1. 1. 2007 je uvedeno, že žalobce byl jmenován
do služební hodnosti „asistent – hasič“ (tarifní třída 03.01, katalogové číslo 1.4.), kdy mezi jeho
povinnosti mj. patří: přímá podřízenost velitelům družstev a veliteli čety, povinnost dodržovat
pracovní a denní řád, povinnost hospodárně a účelně používat zařízení a prostředky organizace,
v době určené pro převzetí techniky je povinen řádně převzít technické prostředky, které jsou
ve výbavě mobilní požární techniky, zjištěné závady neprodleně hlásí veliteli (veliteli družstva
nebo veliteli čety), povinnost se účastnit školení, výcviků, kursů odborné způsobilosti
a specializačních kursů i v době mezi směnového volna (např. kurs obsluhy motorových pil,
lezecký výcvik, školení řidičů – referentů apod.), povinnost se na rozkaz velitele čety (jakékoliv
směny) a OPIS dostavit na pracoviště za účelem doplnění směny na výjezd, je-li určen denním
rozkazem jako dozorčí, je povinen plnit povinnosti vyplývající ze Směrnice pro výkon dozorčí
a strážní služby, je-li zařazen do potápěčské nebo lezecké skupiny, je povinen účastnit se výcviku
nebo školení i v mimo pracovní dobu, plní další úkoly podle zvláštních předpisů a nařízení atd.
V Pokynu ředitele HZS PK č. 20 ze dne 20. 2. 2007, kterým se stanoví složení
potápěčských skupin a postup pro zajišťování výcviku, kvalifikačních zkoušek, technického
vybavení, vedení dokumentace potápěčské činnosti, kontroly potápěčské techniky, je žalobce
jmenovitě ustanoven k absolvování přípravy a výcviku pro funkci hasiče – potápěče, s označením
potápěč I. stupně. Dále je tímto aktem uloženo jmenovitě určeným vedoucím potápěčských
skupin zajišťování výcviku, kvalifikačních zkoušek, technického vybavení, vedení dokumentace
potápěčské činnosti a kontrola potápěčské techniky.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
Podle §116 odst. 1 věty první zákona o služebním poměru se pro služební místo
příslušníka stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním
místě vyžaduje. Podle odstavce druhého cit. ustanovení není-li dále uvedeno jinak, v souladu
s charakteristikami tarifních tříd uvedenými v příloze tohoto zákona stanoví vláda nařízením
katalog činností v bezpečnostních sborech zařazených do jednotlivých tarifních tříd podle jejich
složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
Charakteristika 3. tarifní třídy uvedená v příloze č. 1 zákona o služebním poměru
pro služební hodnost „asistent“ zahrnuje odborné činnosti, kde jsou předmětem komplexní
systémy s vnitřním členěním na ucelené subsystémy s úzkými vazbami na další systémy a s dalším
vnitřním členěním. Vedení jednoduchých agend s jednotlivými prvky systému, malým rozsahem
působnosti a omezenými vazbami na další agendy, vedení soustavy podkladové dokumentace
spojené s vyhledáváním (bez analýzy), dokumentováním, šetřením, prošetřováním.
Naproti tomu 4. tarifní třída pro služební hodnost „vrchní asistent“ je v příloze k zákonu
o služebním poměru vyznačována zajišťováním širokého souboru činností s rámcově
stanovenými vstupy, způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou
součástí širších procesů (dále jen „odborné specializované činnosti“), kde jsou předmětem
činnosti samostatné komplexní systémy složené ze samostatných sourodých systémů. Zajišťování
uceleného souhrnu služebních úkolů (dále jen „služební agenda“) ve věcně stejně zaměřené části
úseku činnosti bezpečnostního sboru (dále jen „obor služby“) s vymezenou územní působností
nižšího stupně.
Pro 3. tarifní třídu – asistent v katalogu činností (část 1. Specifické činnosti bod 1.4.)
je požadováno „provádění složitých hasebních a záchranných prací při zásahu s využitím
odborností získaných ve specializačních kurzech“. Pro 4. tarifní třídu – vrchní asistent
je požadováno „provádění nejsložitějších hasebních a záchranných prací při zásahu s využitím
odborností získaných v odborných a specializačních kurzech s uplatněním samostatného
rozhodování a odpovědnosti za určené úseky činnosti“, dále „výkon odborných činností
speciálních služeb působících v jednotkách požární ochrany s přímou odpovědností veliteli
jednotky požární ochrany“ a konečně „samostatná operační činnost na operačním a informačním
středisku pro část území kraje“.
V katalogu činností v části 2. Ostatní činnosti bod 2.4.11. Další činnosti je v rámci
3. tarifní třídy – asistent zahrnuta činnost „vykonávání odborných potápěčských činností pod vodou,
například řezání ocelových konstrukcí, čištění a drobné stavební úpravy pod vodou“ a do
4. tarifní třídy – vrchní asistent zařazena činnost „vykonávání specializovaných potápěčských prací
pod vodou, například vyhledávání a vyzdvihování potopených předmětů, svěřování a řezání
ocelových konstrukcí, trhací práce“.
Se zřetelem k platné právní úpravě a k závěrům zaujatým krajským soudem v nyní
projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal za důvodnou namítanou nezákonnost
napadeného rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení obecně spočívá buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován
pod nesprávnou právní normu nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně
je nesprávně vyložena či aplikována. Krajský soud podle Nejvyššího správního soudu pochybil,
když jako rozhodné kritérium pro žalobcovo zařazení do 4. tarifní třídy, služební hodnost vrchní
asistent, podle přílohy č. 1 k zákonu o služebním poměru, posuzoval bez dalšího zařazení žalobce
v potápěčské skupině HZS PK, jeho získání kvalifikace potápěč II. stupně a s tím tvrzené
provádění potápěčské činnosti odpovídající absolvovanému kursu. Krajský soud žalobcem
prováděnou potápěčskou činnost vyhodnotil jako nejnáročnější činnost, jejíž výkon
se na služebním místě žalobce vyžaduje ve smyslu ustanovení §116 odst. 1 věty první zákona
o služebním poměru, podle níž měla být žalobci stanovena tarifní třída, a podřadil
ji pod charakteristiku činností požadovaných pro 4. tarifní třídu – vrchní asistent.
Nevyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu do té míry, že může být určitá
potápěčská činnost příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky považována
za tzv. nejnáročnější činnost ve smyslu ustanovení §116 odst. 1 věty první zákona o služebním
poměru. Potápěčská činnost je jako samostatná činnost upravena katalogem činností v části 2.
Ostatní činnosti bod 2.4.11. Další činnosti. V takovém případě však musí být splněna
obligátní zákonná podmínka, a to povinnost příslušníka tuto činnost na svém služebním místě
vykonávat. Buď může vyplývat ze základního popisu služební činnosti příslušníka odpovídající
jeho služebnímu místu, anebo může být samostatně založena interním aktem vydaným
příslušným služebním funkcionářem. Takovými vnitřními předpisy jsou například Pokyny ředitele
HZS PK jako interní akty řízení, jimiž mohou být ukládány podřízeným příslušníkům některé
další úkoly a povinnosti nad rámec systemizovaných náplní služebních činností. Ve věci žalobce
tato situace nastala, když byl Pokynem ředitele HZS PK č. 20/2007 zařazen do potápěčské
skupiny, a současně byl tímto aktem ustanoven k zabezpečování úkolů dle Pokynu Generálního
ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 19/2001, v němž jsou stanoveny jednotlivé
povinnosti potápěčů při potápěčském zásahu. Žalobce rovněž doložil záznamy, z nichž vyplývá,
že působil jako člen potápěčské skupiny při konkrétních potápěčských zásazích.
V tomto směru je tedy třeba přisvědčit krajskému soudu, že žalobce je povinen
na svém služebním místě vykonávat určitou potápěčskou činnost z pozice člena potápěčské
skupiny a tuto činnost (vzhledem k předchozímu výkladu) lze považovat za nejnáročnější činnost
žalobce, jejíž výkon se na jeho služebním místě vyžaduje ve smyslu ustanovení §116 odst. 1 věty
první zákona o služebním poměru. Co se týče absolvování žalobce specializačního kurzu potápěč
II. stupně, nutno upozornit, že samotné zvýšení kvalifikace automaticky neznamená, že příslušník
skutečně vykonává činnost v plném rozsahu této kvalifikace, resp. že je žalobce povinen na svém
služebním místě vykonávat potápěčskou činnost odpovídající absolvovanému kursu „potápěč II.
stupně“. Stěžovatel správně podotkl, že předmětné absolvování specializačního kurzu záviselo
toliko na žalobcově úvaze a žalobce k němu nebyl na základě žádného interního aktu povinen.
Zásadní ve věci je, v jakém rozsahu je žalobce povinen vykonávat potápěčskou činnost jako člen
potápěčské skupiny. V již zmíněném Pokynu ředitele HZS PK č. 20/2007 je žalobce ustanoven
ve funkci hasič – potápěč na úrovni I. stupně, tedy je povinen vykonávat potápěčskou činnost
odpovídající pouze úrovni „potápěče I. stupně“. Proto Nejvyšší správní soud nesdílí závěr
krajského soudu, že měla být žalobci stanovena tarifní třída podle výkonu potápěčské činnosti
v rozsahu odpovídajícím úrovni potápěče II. stupně.
Potápěčská činnost různé složitosti je zařazena v katalogu činností v části 2. Ostatní
činnosti bod 2.4.11. Další činnosti jak ve 3. tarifní třídě – asistent, tak i ve 4. tarifní třídě – vrchní
asistent. Z charakteristiky kvalifikace potápěče I. stupně dle Pokynu Generálního ředitele HZS
ČR a náměstka ministra vnitra č. 19/2001 vyplývá, že tato jednoznačně nedosahuje složitosti,
odpovědnosti a namáhavosti, vymezené pro potápěčskou činnost ve 4. tarifní třídě – vrchní
asistent. Nutno ale poznamenat, že i kdyby byl posuzován výkon potápěčské činnosti v rozsahu
odpovídajícím úrovni potápěče II. stupně., stejně by nemusely být splněny požadavky na zařazení
do 4. tarifní třídy. Rozdíl mezi oběma stupni náročnosti potápěčské činnosti není popsán
v katalogu činností dosti zřetelně, obsahuje toliko příkladmý výčet některých dílčích potápěčských
činností a prací. Je proto nutné výkon potápěčské činnosti v každém posuzovaném případě
hodnotit z hlediska celkové náročnosti požadovaného výkonu služby. Zejména je třeba konkrétní
potápěčskou činnost příslušníka posuzovat v souladu s obecnou specifikací činností, které
odpovídají jednotlivým služebním hodnostem vymezeným v katalogu činností v část 1. Specifické
činnosti v bodě 1.4., např. zda příslušník uplatňuje samostatné rozhodování a odpovědnost
za určené úseky činnosti atd. Podřazení požadovaného výkonu služby se musí zároveň shodovat
i s charakteristikami tarifních tříd uvedenými v příloze č. 1 zákona o služebním poměru.
S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud nesprávně posoudil
otázku zařazení žalobce do odpovídající tarifní třídy. Závěr krajského soudu, že žalovaný zařadil
žalobce do 3. tarifní třídy v rozporu se zákonem, není správný. Z popisu služební činnosti
žalobce, z relevantních zákonných i podzákonných ustanovení, ani z Pokynu ředitele HZS PK
č. 20/2007 či z jiného vnitřního předpisu, nevyplývá, že by byl žalobce povinen vykonávat
na svém služebním místě jakoukoliv činnost podmiňující jeho zařazení do 4. tarifní třídy – vrchní
asistent dle §116 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru.
Pokud jde o stěžovatelem namítaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích ve věci sp. zn. 52 Ca 21/2007, Nejvyšší správní soud jen na okraj
podotýká, že vyslovený právní názor o výkonu činnosti lezce a práce ve výškách a nad volnou
hladinou nelze vzhledem k odlišným skutkovým okolnostem aplikovat na nyní posuzovaný
případ. Nadto ani v té době platná právní úprava, především katalog činností, výslovně
nespecifikovala vykonávání lezeckých činností jako samostatnou činnost na rozdíl od vykonávání
potápěčských činností (viz shora podaný výklad).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích podle §110 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost
zrušil a současně vrátil věc soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto zrušujícím rozsudku.
V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu