ECLI:CZ:NSS:2009:3.AS.41.2008:81
sp. zn. 3 As 41/2008 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla
Otakara II, č. 1 a 2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2007,
č. j. 5506/2006-Kr, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 3/2008 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci osvobození
od soudních poplatků nepřiznává.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, že dne 21. 1. 2008 usnesením
odmítl žalobu žalobce, kterou se domáhal, aby soud uložil žalovanému obnovit řízení
v jeho přestupkové záležitosti. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost,
kterou navrhl napadené usnesení zrušit a věc spojit do řízení, jehož předmětem je prvostupňové
rozhodnutí v přestupkové věci žalobce. Usnesením ze dne 3. 3. 2008 krajský soud nepřiznal
žalobci osvobození od soudních poplatků z důvodu, že žalobce neprokázal své majetkové
poměry. Rozsudkem ze dne 16. 7. 2008 Nejvyšší správní soud zamítnul kasační stížnost žalobce
s odůvodněním, že žalobce nesplnil svou povinnost doložit, že nemá dostatečné finanční
prostředky k zaplacení soudního poplatku. Poté, co byl rozsudek Nejvyššího správního soudu
žalobci doručen, žalobce podal novou žádost o osvobození od soudních poplatků. Ke Krajskému
soudu v Českých Budějovicích žalobce založil potvrzení Městského úřadu v Poličce ze dne
1. 7. 2008 vydané pro účely hrazení regulačních poplatků ve zdravotnictví o tom, že je příjemcem
příspěvku na živobytí. Platnost potvrzení byla omezena na dobu 30 dnů od data jeho vydání.
Na výzvu soudu žalobce předložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků, ve kterém žádné příjmy neuvedl a nedoplnil jaké příjmy
z hmotného a sociálního zabezpečení pobírá. Žalobce současně uvedl, že má sníženou schopnost
výdělečného pracovního zařazení.
Krajský soud dospěl s poukazem na znění ustanovení §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) k závěru,
že žalobce nesplnil zákonnou povinnost doložit, že nemá dostatečné prostředky, proto nejsou
splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků. Krajský soud konstatoval,
že žalobce doložil, že je příjemcem dávky v hmotné nouzi. Toto potvrzení bylo však využitelné
pouze do konce měsíce července 2008 pro účely zdravotního pojištění. Podle krajského soudu
z této písemnosti neplyne, jaká dávka je žalobci poskytována. Tuto částku žalobce neuvedl
a nedoložil v potvrzení o svých majetkových poměrech a rubriku vztahující se k sociálním
dávkám proškrtl. Z písemností doložených žalobcem není zřejmé, zda žalobci nejsou
poskytovány další dávky sociální povahy. Krajský soud uzavřel, že založením potvrzení
Městského úřadu v Poličce, podáním proškrtaného potvrzení o majetkových poměrech
a tvrzením o tom, že žalobce má sníženou schopnost pracovního zařazení, žalobce nedoložil,
že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku. O tom, že žádosti o osvobození
od soudních poplatků nebude vyhověno, jestliže žalobce nedoloží, že nemá dostatečné
prostředky, byl žalobce poučen.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2008 napadl žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. V obtížně srozumitelném podání stěžovatel krajskému
soudu vytýká, že provedl nesprávný výklad příslušných předpisů neodpovídající úvaze
o podkladech rozhodování. Stěžovatel namítá, že ho krajský soud neoprávněně donucuje
k vyplnění vzoru 060 a nerespektuje obsah jeho podání. Krajský soud podle stěžovatele
nerespektuje prohlášení a přiznání stěžovatele k poměrům, a to bez zdůvodnění a poučení.
Stěžovatel je přesvědčen, že mu krajský soud klade nepřekonatelnou překážku řízení, bez ohledu
na veřejný zájem na soudní ochranu práv a svobod. Dále stěžovatel uvedl, že soud si „privatizuje
podmínky individuálního osvobození, neboť se nedrží rámce zákona a upřednostňuje účetní
pravidla před právními zásadami“. Stěžovatel má za to, že je tímto postupem soudu opakovaně
zbaven práva na soudní ochranu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a přikázal nařídit ústní jednání k osvědčení údajů
o stěžovateli.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovaným podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu
s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu z kasačního důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. To může spočívat obecně buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav
je subsumován pod nesprávnou právní normu nebo je sice vybrána správná právní norma,
ale následně je nesprávně vyložena či aplikována. Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného
soudního rozhodnutí v tom, že krajský soud nesprávně posoudil splnění zákonem stanovených
podmínek pro přiznání osvobození stěžovateli od soudních poplatků.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Při zkoumání existence předpokladu doložení nedostatku
prostředků je potřebné zdůraznit, že účastníka „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno
důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních
poplatků procesně úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků,
který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale také takové tvrzení
řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají charakterizovat
jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku. K otázce dokládání nedostatku
prostředků samotným žadatelem o osvobození od poplatků se zcela jednoznačně vyjádřila
již judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy zdejší soud v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil právní názor:
„Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 11. 8. 2008
v pořadí druhou žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení zahájeném správní žalobou
u krajského soudu dne 15. 1. 2008, ve věci vedené pod sp. zn. 10 Ca 3/2008. Stěžovatel
v této žádosti vyjádřil své přesvědčení, že již dostatečně doložil nedostatek svých prostředků
plnící podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a to jak předložením svého čestného
prohlášení, tak i vložením jím tvrzené „nejaktuálnější listiny správního úřadu“ (blíže
nekonkretizované – pozn. soudu) u správy adresovaného soudu. K této žádosti přiložil kopii
Potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí ze dne 1. 7. 2008,
v němž Městský úřad Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, potvrzuje, že stěžovatel
je ode dne 1. 7. 2008 příjemcem příspěvku na živobytí č. j. 4952/2007/POL, dávky pomoci
v hmotné nouzi, jenž se vydává pro zdravotnická zařízení v souvislosti s hrazením regulačních
poplatků podle předpisů o veřejném zdravotním pojištění. Pro účely veřejného zdravotního
pojištění má takové potvrzení omezenou platnost po dobu 30 dnů. Na základě výzvy stěžovatel
zaslal krajskému soudu nové potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků – formulář vzor 060, které nazval prohlášením
a bez dalšího v něm proškrtl kolonky II. (příjmy z pracovního-obdobného poměru) - v bodu 11.
ve znění Žadatel není zaměstnán z důvodu: doplnil „snížená schopnost výdělečného pracovního zařazení“,
III. (příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), IV. (příjmy z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti), V. (příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení),
VI. (další příjmy), VII. (osobní majetek), VIII. (výdělkové a majetkové poměry manžela žadatele),
dále proškrtl kolonku IX. (závazky), v bodě 28. Mám tyto dluhy: dopsal „nesděluji, a nejsem veden
v insolventním rejstříku“, a posléze v kolonce X. (jiné okolnosti, které by mohly mít vliv
na osvobození) – bod 29. uvedl “listina na listě 2, listina uložená u správy soudu 24. července, ze soudní
činnosti známé údaje“. Takto vyplněné potvrzení pak stěžovatel opatřil datem 28. 8. 2008
a vlastnoručním podpisem. Jako přílohu označil žádost ze dne 11. srpna. Jiný doklad stěžovatel
o svých příjmových a majetkových poměrech nedoložil.
Na podkladě shora uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uvážil, že stěžovatel
sice splnil své břemeno tvrzení, avšak naproti tomu neunesl své břemeno důkazní v tom smyslu,
že by krajský soud na základě předložených důkazů mohl dospět k právnímu závěru
pro stěžovatele příznivému, tj. výroku o osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Krajský
soud správně posoudil stěžovatelem předložené písemnosti jako nedostatečné důkazní
prostředky, jenž by prokazovaly nemožnost stěžovatele soudní poplatky uhradit ve smyslu
ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Co se týče stěžovatelem doloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků, nutno konstatovat, že v něm stěžovatel jednak
řádně neuvedl, v čem spatřuje nedostatek prostředků, který podle jeho názoru vede k tomu,
že nemůže soudní poplatek uhradit a jednak toto své neurčité tvrzení ničím nedoložil.
Pokud se stěžovatel domnívá, že krajský soud fakticky vymáhá vyplnění tiskopisu „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“
ačkoliv i jeho obsahem jsou prohlášení žadatele o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno,
neodpovídá tato jeho domněnka skutečnosti, protože např. k bodům II. a III., pokud je žadatel
vyplňuje, je třeba i potvrzení zaměstnavatele, a k bodům IV. až VI. je třeba doložit přílohy,
kterými jsou rozhodnutí daňová a rozhodnutí o přiznání dávky z hmotného a sociálního
zabezpečení. Právě ty byly v případě stěžovatele aktuální, a přesto byla tato kolonka proškrtnuta.
Krajský soud nemohl presumovat finanční potíže stěžovatele, stejně jako existenci dluhů,
byť by jinak tyto okolnosti mohly objektivně naplňovat podmínky k úplnému nebo částečnému
osvobození od soudních poplatků.
Z předmětného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele
sice vyplývá, že je stěžovatel adresátem určitého státního příspěvku, ale stěžovatel
v něm minimálně neuvedl zásadní údaje, a to v jaké výši měsíčně pobírá tento státní příspěvek,
o jaký příspěvek se vlastně jedná, z jakého titulu a rozhodnutím kterého úřadu mu byl vyměřen.
Stěžovatel zároveň ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků jen velmi stroze uvedl,
že nemá prostředky k tomu, aby mohl dostát svým poplatkovým povinnostem. Za takové situace
pak krajský soud zcela důvodně dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o osvobození od soudních
poplatků nepostačuje ani Potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí ze dne 1. 7. 2008,
které toliko dokládá, že stěžovatel je poživatelem určité dávky v nespecifikované výši.
V odůvodnění napadeného usnesení se tak krajský soud dostatečně vypořádal s tím,
že stěžovatelem předložené písemnosti nejsou ani ve svém souhrnu relevantním dokladem
nedostatku prostředků stěžovatele pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že stěžovatel v souzené věci přes výzvu krajského soudu
nedoložil, resp. neprokázal, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku.
Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže stěžovateli osvobození
od soudních poplatků nepřiznal.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. března 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu