ECLI:CZ:NSS:2009:3.AS.5.2009:113
sp. zn. 3 As 5/2009 - 113
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 1 a 2,
České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2007, č.j. 5506/2006 - Kr, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3.
2009, č.j. 10 Ca 3/2008 – 92,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se návrh žalobce
na osvobození od soudních poplatků zamítá.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal stěžovatel
neurčitou a nesrozumitelnou kasační stížnost, ve které toliko uvedl, že se „totožnými argumenty
a totožným výrokem domáhá ve společném řízení (10 Ca 218/07, 10 Ca 49/08, 10 Ca 24/08,
10 Ca 219/08, 10 Ca 8/09) změny rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození
od soudních poplatků“. Dále sdělil poměrně nejasné výtky stran některých písemností
obsažených v soudním spise.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost nesplňovala zákonem předepsané náležitosti
podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), krajský soud stěžovatele usnesením ze dne 2. 6. 2009, č.j. 10 Ca 3/2008 – 106,
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení stěžovatel uvedl, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů napadá předmětné usnesení krajského soudu, a dále aby soudu doložil
plnou moc pro advokáta, který jej bude v tomto řízení zastupovat.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval ve stanovené lhůtě podáním, v němž konstatoval,
že „doručil 27. února Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost v záležitosti neosvobození
od soudních poplatků v řízení 10 Ca 218/07, 10 Ca 49/08, 10 Ca 219/08. V podání ze dne
30. 3. výslovně uvedl, že se odvolává totožnými argumenty a s totožným výrokem v kasační
stížnosti z 27. února“. Stěžovatel je toho názoru, že žádný soud nemůže chtít po navrhovateli,
aby sepisoval totožnou kasační stížnost, a v zájmu hospodárnosti řízení, nemůže být
projednávána totožná kasační stížnost v šesti řízeních odděleně. Pravá kasační stížnost
z 27. února má podle stěžovatele všechny náležitosti.
V prvé řadě Nejvyšší správní soud upozorňuje, pokud jde o podmínky řízení o kasační
stížnosti, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, ani na povinném
zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné
zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení),
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem
ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním
žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být
zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný
na www.nssoud.cz).
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelem
podaná kasační stížnost, i po svém doplnění, nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě
bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Z obsahu podání stěžovatele není
především dostatečně zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá předmětné rozhodnutí
krajského soudu. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní námitky, které by se týkaly obsahu
napadeného soudního rozhodnutí.
Vylíčení konkrétních důvodů kasační stížnosti přímo v textu kasační stížnosti je zákonem
stanovenou obligatorní náležitostí dle shora citovaného §106 odst. 1 s. ř. s. Stížní důvody
je nutno uvést dostatečně jednoznačně, určitě a srozumitelně (srov. rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný
pod č. 835/2006 Sb. NSS). Pouhý odkaz stěžovatele na argumentaci uvedenou v kasační stížnosti
podané v rámci jiného řízení nemůže takto striktně vymezenému zákonnému požadavku
absolutně dostát. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že je snad správní soud povinen
dohledávat jednotlivá podání z různých řízení, přizpůsobovat jejich výklad ve vztahu k předmětu
jiného řízení a usuzovat z nich na relevantní právní závěry v tomto jiném řízení.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že stěžovatel zatížil kasační stížnost vadou, která brání
jejímu projednání. Krajský soud jej ve smyslu ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s. vyzval k doplnění
kasační stížnosti ve lhůtě stanovené v souladu se zákonem. Stěžovatel na výzvu reagoval
podáním, ve kterém v podstatě zopakoval obsah prvního podání kasační stížnosti; vytýkané vady
kasační stížnosti však neodstranil. Chybějící náležitosti kasační stížnosti vymezené v ustanovení
§106 odst. 1 s. ř. s. představují takový nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační
stížnosti dále pokračovat. Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat, neboť v ní nebyl dán rozsah a vymezeny důvody přezkumu rozsudku soudu prvního
stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody
nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud proto podanou kasační
stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §106 odst. 3 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu