ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.2.2009:104
sp. zn. 3 Azs 2/2009 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyň: a) R. U., b) nezl. A. B. Z., a c) nezl. H. B. Z.,
žalobkyně b) a c) zast. zákonnou zástupkyní R. U., všechny zastoupeny Mgr. Ondřejem Rejskem,
advokátem se sídlem Hradec Králové, Buzulucká 431, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2007, č. j.
OAM-681/LE-05-P13-2006, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 18. 8. 2008, č. j. 32 Az 74/2007 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu Mgr. Ondřeji Rejskovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 10 680 Kč. Tato částka bude
jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci
tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadly žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 10. 2007, č. j. OAM-681/LE-05-P13-2006. Tímto rozhodnutím nebyla žalobkyním k jejich
žádosti udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud dospěl k závěru, že v předchozím správním řízení nebyla žalobkyně a)
zkrácena na svých právech, řízení netrpí vytýkanými vadami a napadené rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se zákonem. Jakékoliv vlastní potíže s policií či jinými státními orgány žalobkyně a)
opakovaně popřela, odvolávala se pouze na potíže manžela, který přestal chodit do mešity a hlásí
se k čistému islámu. Jednání manžela žalobkyně a) mohlo podle soudu vyvolat u státních orgánů
podezření, že patří k extremistické organizaci Hizb ut-Tahrir. Zájem policejních orgánů tak mohl
vyplývat z bezpečnostních důvodů, neboť aktivity organizací a hnutí, které představují riziko
pro bezpečnost jeho obyvatel, monitoruje každý stát, včetně vyspělých demokratických států,
Českou republiku nevyjímaje. V této souvislosti odkázal krajský soud na rozsudek zdejšího soudu
ze dne 5. 12. 2007, čj. 3 Azs 89/2007-89, jenž řešil skutkově obdobný případ. Soud se tak
ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně nesplňují podmínky udělení azylu podle §12
zákona o azylu.
V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyním v případě návratu hrozilo skutečné
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu. V Kazašské republice v současné době
nedochází k mezinárodnímu nebo vnitřnímu ozbrojenému konfliktu a vycestování žalobkyň
nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) i jménem
ostatních žalobkyň kasační stížnost, v níž uplatnila důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Je toho názoru,
že splňuje podmínky udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Dovolávané rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu na věc stěžovatelky nedopadá a zároveň je třeba jeho závěry přehodnotit.
Toto rozhodnutí nebylo pro Krajský soud v Hradci Králové závazné. Ze zprávy Ministerstva
zahraničí USA o dodržování lidských práv v Kazachstánu za rok 2006 pak vyplývá, že státní
orgány zde požadují informace o členech náboženské skupiny, a to o etnické příslušnosti,
rodinném stavu, náboženském vyznání, zaměstnání a politické příslušnosti. Svoboda
náboženského vyznání není podle stěžovatelky zachována, je-li věřící nucen oznámit svou víru
úřadům a k tomu uvést podrobnosti o svém soukromém životě.
Tím, že krajský soud neprovedl stěžovatelkou navržený důkaz azylovými spisy
žalovaného ve věcech, ve kterých žalovaný azyl udělil, zatížil podle stěžovatelky řízení vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. Vadou řízení je rovněž to, že soud nezhodnotil důkaz provedený zprávou organizace
Forum 18 ze dne 9. 4. 2008.
Z podkladů ve správním spisu nelze podle stěžovatelky zjistit, zda jí uvěznění
v Kazachstánu skutečně nehrozí. Součástí spisu je zpráva Výboru pro lidská práva Hospodářské
a sociální rady OSN z března 2006, která v čl. 238 uvádí, že s platností nového zákona je činnost
neregistrovaných náboženských skupin považována za trestný čin, který je trestán třemi až šesti
měsíci vězení. Správní orgán rovněž neúplně citoval výše uvedenou zprávu Ministerstva zahraničí
USA, pokud jde o podmínky emigrace z Kazachstánu. Zjištění žalovaného tak nemají oporu
ve spisech nebo jsou s nimi v rozporu ve smyslu §103 odst.1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatelka zdůraznila, že v Kazachstánu jí hrozí sankce za nevyhovění povinnosti
registrace, kterou nemůže splnit z důvodu svého svědomí. Bez ohledu na to, zda jde o hrozící
trest vězení či „pouze“ o pokutu, uložení jakéhokoli trestu bude pro ni ponižující, nespravedlivé
a tíživé. Sankce se nepochybně dotkne i stěžovatelčiných dětí. Stěžovatelka je proto toho názoru,
že splňuje také podmínky udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a zákona o azylu. Navrhla
proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelky musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační
stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Postavením vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu
se již Nejvyšší správní soud dříve meritorně zabýval v rozsudcích ze dne 5. 12. 2007, č.j. 3 Azs
88/2007 - 67; z téhož dne, č.j. 3 Azs 89/2007 - 68; a zejména pak v rozsudku ze dne 21. 5. 2008,
č.j. 3 Azs 24/2008-73 (všechny dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží v souladu s §11
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve spojení s §12 odst. 4 advokátního tarifu odměna za dva
úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 080 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem
tedy 10 680 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle ust. §60
odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. února 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu