ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.154.2008:60
sp. zn. 4 Ads 154/2008 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: E.
M., zast. Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem, se sídlem 1. máje 741, Frýdek - Místek, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2008, č. j. 38
Cad 13/2007 - 36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2008, č. j. 38 Cad 13/2007 - 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 4. 2007, č. j. MSK 56822/2007,
sp. zn. SOC/16186/2007/Kos, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu
města Frýdku - Místku, odboru sociálních služeb a sociální péče (dále jen „správní orgán prvního
stupně”) ze dne 28. 2. 2007, č. j. OSSaS P/1950/07/Lan, jímž správní orgán prvního stupně uložil
žalobkyni na základě §107 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení
(dále též „zákon o sociálním zabezpečení”) vrátit zpět neprávem přijatou dávku sociální péče
(příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu) za období od 23. 11. 2004 do 31. 12. 2006 ve výši
119 416 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odvolání žalobkyně
namítala, že si nebyla vědoma jakékoli změny v hodnocení zdravotního stavu své matky ,
nevěděla, že existuje několik stupňů bezmocnosti a nevěděla ani o tom, že matka od 1. 5. 2005
začala pobírat nižší důchod v souvislosti se snížením částky poskytované pro bezmocnost,
jelikož matka se jí nikdy nezmiňovala o výši svého důchodu a žalobkyně má os tatně za to,
že jí toto ani nepřísluší vědět. Nevěděla tudíž, že nastaly změny ve skut ečnostech týkající
se její osoby, jakožto osoby o matku pečující. Připustila, že oznamovací povinnost nesplnila,
avšak jen proto, že vůbec netušila, že ji taková povinnos t vznikla. Žalobkyně prohlásila,
že její postup nebyl úmyslný ani spekulativní. Dodala, že její péče o matku je nepřetržitá a trvá
dosud, přičemž matčin zdravotní stav se neustále zhoršuje a posledního půl roku už není schopna
bez invalidního vozíku mobility mimo byt.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správní orgán (Magistrát města
Frýdku Místku) dne 17. 1. 2007 zjistil, že dne 23. 11. 2004 došlo ke změně rozhodné skutečnosti,
pro požívání dávky sociální péče, když pečovaná osoba paní E. O. (nar. X), dříve uznána jako
převážně bezmocná, byla uznána pouze částečně bezmocnou a příjemkyně příspěvku při péči o
blízkou nebo jinou osobu, paní E. M. (žalobkyně), která o paní E. O. (svou matku) pečuje, tuto
skutečnost ve stanovené lhůtě správnímu orgánu neoznámila. Nesplnila tak ohlašovací povinnost
a způsobila, že jí byl příspěvek v období od 23. 11. 2004 do 31. 12. 2006 vyplácen neoprávněně.
Žalovaný dále poukázal na ustanovení §106 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, ve kterém je zakotvena ohlašovací povinnost příjemce dávky a na ustanovení §107
téhož zákona, které upravuje podmínky, za nichž je příjemce dávky povinen dávku vrátit. Uvedl,
že podle předložené spisové dokumentace správního orgánu prvního stupně byl žalobkyni na její
žádost ze dne 12. 5. 2003 přiznán rozhodnutím Městského úřadu Frýdku - Místku ze dne 12. 6.
2003, č. j. Soc.552/V ode dne 1. 5. 2003 příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu z důvodu
její celodenní osobní a řádné péče o převážně bezmocnou matku. V rámci správního řízení o
žádosti o příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, žalobkyně dne 26. 5. 2003 stvrdila svým
podpisem, že byla seznámena s podmínkami pro nárok na výplatu příspěvku při péči o osobu
blízkou nebo jinou, podle zákona o sociálním zabezpečení a byla prokazatelně poučena o své
povinnosti písemně do osmi dnů nahlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku
na předmětný příspěvek. Správní orgán prvního stupně v souvislosti s přijetím zákona
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a se zrušením ustanovení §80 až §85 zákona o sociálním
zabezpečení zjistil, že matka žalobkyně je ode dne 23. 11. 200 4 pouze částečně bezmocná,
a to podle výpisu ze záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek - Místek.
Dospěl proto k závěru, že příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou byl vyplácen pečující osobě
- žalobkyni, v období ode dne 23. 11. 2004 do 31. 12. 2006 neprávem. Vzhledem k tomu,
že příjemkyně příspěvku (žalobkyně) nesplnila ohlašovací povinnost o změně rozh odné
skutečnosti, což mělo za následek, že jí byla neprávem vyplacena dávka, je povinna plátci dávky
vrátit neprávem vyplacené částky za uvedené období ve výši celkem 119 416 Kč (990 Kč
za období od 23. 11. 2004 do 30. 11. 2004, 3712 Kč za období od 1. 12. 2004 do 31. 12. 2004,
33 984 Kč za období od 1. 1. 2005 do 30. 9. 2005, 15 930 Kč za o bdobí od 1. 10. 2005
do 31. 12. 2005, 64 800 Kč za období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ). Žalovaný zdůraznil,
že žalobkyně (příjemkyně příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu) byla příslušným
správním orgánem dostatečně poučena o podmínkách nároku na uvedený příspěvek,
konkrétně byla poučena, že příspěvek náleží občanovi pečujícímu osobně, ce lodenně a řádně
o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo starší 80 let a je částečně
bezmocná. Žalovaný neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že netušila, že se jednání její matky
u Okresní správy sociálního zabezpečení týkalo posuzování bezmocnosti a nevěděla tudíž,
že nějaké změny v hodnocení stupně bezmocnosti její matky nastaly, neboť matka
se jí nikdy o výši svého důchodu nezmiňovala a žalobkyně měla za to, že jí to ani nepřísluší vědět.
Při podání žádosti o uvedený příspěvek však pečující žalobkyně doložila plnění podmínky
převážné nebo úplné bezmocnosti matky a musela si být vědoma, že se jedná o skutečnost,
která je pro nárok na příspěvek rozhodná a že má v tomto směru vůči příslušnému správnímu
orgánu písemnou oznamovací povinnost. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně svým jednáním naplnila
ustanovení §107 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, když nesplnila vůči příslušnému
správnímu orgánu oznamovací povinnost o skutečnosti, o níž věděla, že je rozhodnutou
skutečností pro nárok na příspěvek při péči o osobou blízkou nebo jinou.
Žalobkyně ve včas podané žalobě namítala nezákonnost rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů a zkrácení svých práv v řízení, které jim předcházelo. Uvedla, že z rozhodnutí
správních orgánů obou stupňů vyplývá, že podkladem pro ně byl záznam o jednání Okresní
správy sociálního zabezpečení ve Frýdku - Místku (dále též „OSSZ”) ze dne 23. 11. 2004,
podle kterého mělo dojít ke změně v posuzované bezmocnos ti u paní E. O. z převážné
bezmocnosti na bezmocnost částečnou. Žalobkyně nahlédnutím do spisu OSSZ zjistila, že u
uvedeného jednání byla přítomna její matka, zápis z jednání podepsala, avšak po zápisu
nenásledovalo vydání rozhodnutí správního orgánu (OSSZ) o změně stupně bezmocnosti, a ani v
předmětném zápise nebyla matka žalobkyně poučena o tom, že má právo se do změny stupně
bezmocnosti odvolat. Dále žalobkyně zjistila, že OSSZ poté spis postoupila České správě
sociálního zabezpečení, která vydala rozhodnutí, podle kterého se dávka za bezmocnost přestala
vyplácet od měsíce května 2005 (žalobkyně má zřejmě na mysli rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 10. 3. 2005, č. X, kterým byla matce žalobkyně upravena – snížena
- od 10. 4. 2005 vyplácená částka zvýšení důchodu pro bezmocnost podle §70 odst. 1 písm. a)
zákona o sociálních službách). Toto rozhodnutí však matka žalobkyně neobdržela a ani
žalobkyně takové rozhodnutí neviděla, a to až do doby, než nahlédla do spisu OSSZ. Žalobkyně
zdůraznila, že do doby zahájení řízení o vrácení dávek vůbec nevěděla, že u její matky došlo ke
změně stupně bezmocnosti. Poukázala na skutečnost, že její matka pro svůj zdravotní stav ani
nemohla porozumět a pochopit, že při pohovoru s posudkovým lékařem se jedná o posouzení
její bezmocnosti nebo stupně bezmocnosti. Pro žalobkyni je nepochopitelné, proč za situace, kdy
v listopadu 2004 došlo ke změně bezmocnosti u její matky, Městský úřad ve Frýdku - Místku
zvyšoval výši jí vypláceného opakujícího se peněžitého příspěvku rozhodnutími z 5. 1. 2005, 12.
9. 2005 a 20. 1. 2006. Postup Městského ú řadu ve Frýdku - Místku označila žalobkyně za
nesprávný, neboť při zvyšování příspěvku si měl ověřit a bylo to jeho povinností, zda u pečované
osoby (matky žalobkyně) došlo či nedošlo ke změně poměrů, v daném případě ke změně stupně
bezmocnosti. Podle názoru žalobkyně nemůže správní orgán vycházet pouze z toho, zda osoba,
jíž je dávka vyplácena, oznámila změnu poměrů či nikoliv, ale sám správní orgán ,
pokud se takovouto skutečnost dozví, nebo má možnost dozvědět, je povinen z úřední
povinnosti dávku přepočíst. To, že správní orgán prvního stupně tuto skutečnost věděl,
podle názoru žalobkyně zcela jednoznačně vyplývá z jeho rozhodnutí ze dne 28. 2. 2007,
č. j. OSSaSP/1950/07/Lan. Pokud to zjistil 17. 1. 2007, mohl to nepochybně zjistit i dříve.
K tomu, že jí bylo v rozhodnutí žalovaného vytýkáno, že měla ohlásit změnu poměrů, žalobkyně
uvedla, že je přesvědčena, že může hlásit pouze změnu poměrů, ke které dojde na její straně
a nikoli na straně osoby, o kterou je pečováno; navíc musí jít o takovou změnu,
které si je vědoma. Ostatně případnou změnu mohou správní orgány zjistit prostřednictvím
správního orgánu, který o bezmocnosti rozhoduje, případně tuto povinnost má sama osoba,
o kterou je pečováno. Matka žalobkyně však vůbec nevěděla, že došlo ke změně stupně
bezmocnosti, takže ani ona nemohla nic hlásit. Dodala, že u matky žalobkyně, od roku 2002
k žádné změně zdravotního stavu nedošlo, a pokud ano, tak leda k horšímu, kdy matka je nyní
na žalobkyni zcela odkázána. Žalobkyně dále uvedla, že správní orgány v dané věci rozhodly
na základě nesprávného podkladového rozhodnutí, resp. rozhodnutí neexistujícího,
neboť o změně stupně bezmocnosti u matky žalobkyně vlastně dosud nebylo ani řádně
rozhodnuto. Zápis o jednání totiž není možné považovat za řádné správní rozhodnutí. Matce
žalobkyně tak byla odebrána možnost podat do změny stupně bezmocnosti opravný prostředek.
Na tom nic nemění ani to, že matka žalobkyně první stranu zápisu podepsala.
Avšak i pokud by existovalo řádné rozhodnutí OSSZ o změně stupně bezmocnosti u matky
žalobkyně, nebylo by možné žalobkyni zavázat k vrácení údajného přeplatku dávky,
neboť žalobkyně v souvislosti s případnou změnou stupně bezmocnosti podle svého přesvědčení
neporušila žádnou svou povinnost ve vztahu k pobírané dávce. Žalobkyně požádala
o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného
zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 10. 2007, č. j. 38 Cad 13/2007 – 14,
ustanovil žalobkyni pro řízení o žalobě a pro případné řízení o kasační stížnosti zástupce
JUDr. Jiřího Kabuďu, advokáta, neboť dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobkyně
odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně byla řádně poučena
o své povinnosti pečující osoby a příjemkyně dávky ohlásit změ nu všech poměrů,
které by mohly mít vliv na výplatu příspěvku a měla se tudíž zajímat, z jakého důvodu
byla její matka předvolána na OSSZ. K argumentu žalobkyně, že její matka pro sv ůj zdravotní
stav nemohla porozumět a pochopit, že při pohovoru s posudkovým lékařem se jedná
o posouzení stupně její bezmocnosti žalovaný uvedl, že tím spíše měla být jako pečující osoba
tomuto jednání přítomna. Pokud tak neučinila, je možné, že se d opustila porušení zákona,
neboť neprováděla řádně péči, ke které byla z titulu pečující osoby povinna a na zák ladě
které pobírala příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu. K námitce žalobkyně,
že správní orgán má povinnost zjišťovat, zda u pečovaných osob nedošlo ke změně poměrů,
žalovaný uvedl, že správní orgány nemají prostředky ani možnosti zjišťovat , zda nedošlo
ke změně rozhodných skutečností u pečovaných a pečujících osob, neboť počet příjemců
vyplácených dávek je nemalý, a z tohoto důvodu je ta to ohlašovací povinnost uložena v §106
odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení pečujícím osobám, tedy příjemcům dávky. Vyjádřil
přesvědčení, že žalobkyně jako pečující osoba si musela být vědoma, že osoba,
o kterou je povinna pečovat, se zúčastnila jednání před OSSZ, kde jí byl změněn stupeň
bezmocnosti a následně měla za povinnost toto oznámit příslušnému správnímu orgánu.
Vzhledem k tomu, že takto neučinila, byla jí dávka vyplácena neprávem a tímto vznikl přeplatek,
k jehož vrácení je nyní povinna. Žalovaný uzavřel, že řízení před správními orgány obou stupňů
proběhlo a vydaná rozhodnutí jsou v souladu se zákonem a navrhl proto, aby krajský soud žalobu
zamítl.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2008, č. j. 38 Cad 13/2007 – 36, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zástupci
žalobkyně Mgr. Jiřímu Kabuďovi, advokátovi, přiznal odměnu za zastupování ve výši 5062 Kč.
Krajský soud vzal za prokázané, že v období od 23. 11. 2004 do 31. 12. 2006 do šlo k vyplácení
příspěvku při péči o osobu blízkou žalobkyni neoprávněně a to ve výši vyčíslené v rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně. Podle krajského soudu bylo prokázáno, že žádost o příspěvek
při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu podepsala žalobkyně dne 12. 5. 2003, a podepsala
též prohlášení, že byla seznámena s podmínkami pro nárok na výplatu tohoto příspěvku.
Podpisem stvrdila, že si je vědoma povinnosti písemně do osmi dnů nahlásit změny
ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na příspěvek při péči o osobu blízkou
nebo jinou osobu, přičemž jí byl vydán rovněž písemný mate riál označený jako „Informace
k příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu”. Krajský soud dospěl k závěru,
že žalobkyně nesplnila svoji povinnost, když neohlásila změnu stupně bezmocnosti své matky
z převážné na částečnou právě od 23. 11. 2004. Ztotožnil se s názorem správních orgánů,
že žalobkyně jako příjemkyně dávky - příspěvku při péči o osobu blízkou (svou matku)
byla prokazatelně informována o svých povinnostech, rovněž tedy i o povinnosti, že je povinna
písemně do osmi dnů nahlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání tohoto příspěvku.
V rozhodnutí o přiznání příspěvku je tato povinnost striktně stanovena. Žalobkyně
byla opakovaně o této povinnosti poučována též správním orgánem prvního stupně při vydávání
rozhodnutí o zvýšení příspěvku. K námitce žalobkyně na nedostatečně zjištěný skutkový stav
krajský soud uvedl, že žalobkyni bylo dostatečně známo, že péče o osobu převážně bezmocnou
měla spočívat v osobní, celodenní a řádné péče o ni, neboť kritériem je, že matka žalobkyně
potřebovala pomoc při hlavních životních úkonech, zejména při chůzi. Vzhledem k tomu,
že podle záznamu o jednání OSSZ ze dne 23. 11. 2004 se matka k jednání dostavila sama
a uvedla, že „doprovod má v autě”, lze důvodně předpokládat, že tímto doprovodem
byla žalobkyně. Podle krajského soudu bylo přitom povinností žalobkyně sledovat plnění kritérií,
pro něž jí byl příspěvek při péči o osobu blízkou poskytován. K námitce žalobkyně,
že rozhodnutí o změně stupně bezmocnosti její matky z převážné na částečnou nebylo její matce
doručeno, krajský soud uvedl, že matka žalobkyně byla dle záznamu o jednání OSSZ ze dne
23. 11. 2004 s provedenou změnou seznámena a záznam o jednání podepsala. V dávkovém spise
matky žalobkyně je rovněž založeno rozhodnutí České správy sociální zabezpečení ze dne
10. 3. 2005, č. X, kterým ji byla upravena částka zvýšení důchodu pro bezmocnost
s odůvodněním, že podle posudku lékaře OSSZ ze dne 23. 11. 2004 odpovídal její zdravotní stav
již pouze částečné bezmocnosti a nikoli bezmocnosti převážné. Dávka byla poukazována
bezhotovostním převodem a ke snížení částky (úpravy důchodu pro bezmocnost) došlo
od 10. 4. 2005. Pro úplnost krajský soud dodal, že ani v následném řízení o přiznání bezmocnosti
nebylo shledáno, že by matka žalobkyně v období od 23. 11. 2004 byla osobou převážně
bezmocnou, neboť dalším rozhodnutím ČSSZ ze dne 17. 4. 2007 byla její žádost o přiznání
zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost zamítnuta. Krajský soud tak uzavřel, že žalovaný
postupoval správně, když odvolání žalobkyně zamítnul.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka”)
včas kasační stížnost, ve které namítala, že důkazní řízení zůstalo neúplné, v důsledku
čehož došlo k nezákonnosti napadeného rozsudku, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ]. Uvedla, že k jednání u OSSZ dne 23. 11. 2004 svou matku
skutečně doprovázela a jako doprovod zůstala v autě p oté, co matku přivedla přímo do místnosti,
kde mělo probíhat jednání. Matka žalobkyni sdělila, že se jedná o příspěvek na dopravu
a po skončení jednání uvedla, že něco podepsala ohledně příspěvku na dopravu.
Nikdy však žalobkyni nesdělila a podle žalobkyně to ani nevěděla, že by mělo docház et ke změně
stupně bezmocnosti. Žalobkyni ani nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít, neboť zdravotní stav
její matky byl přinejmenším od přiznání bezmocnosti do konce roku 2004 stejný, ne -li horší
(s přibývajícím věkem se zhoršoval, nyní je matka upoutána na lůžko). Tvrdila,
že jedině pozorováním zdravotního stavu matky mohla sledovat plnění kritérií pro pobírání
příspěvku při péči o osobu blízkou, žádnou změnu zdravotní stavu matky však neviděla
a nevěděla o ní. Podle jejího názoru to však měly vědět správní orgány, které jí příspěvek
poskytovaly. Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že pro četnost případů nemají
správní orgány možnost zjišťovat, zda došlo, či nedošlo u pečovaných osob a pečujících osob
ke změně poměrů. Stěžovatelka má za to, že její postavení je v tomto rovné se správním
orgánem, avšak soud se touto otázkou vůbec nezabýval a spokojil se pouze s tvrzením
žalovaného. Správní orgán měl při zvyšování dávky provést sám ze své úřední povinnosti
kontrolu správnosti poskytování příspěvku při péči, neboť musí mít k dispozici takový pracovní
potenciál, aby svoji práci vykonával řádně a nepřenášel svá pochybení na příjemce dávek.
Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že k přeplatku došlo z toho důvodu, že správní orgány (Česká
správa sociálního zabezpečení a Magistrát města Frýdku -Místku) spolu patřičným způsobem
nekomunikovaly. Namítá, že v řízení navrhovala výslech své matky, avšak tento důkaz
nebyl připuštěn, ačkoliv mohl zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí krajského soudu.
Stěžovatelka dále poukazuje na skutečnost, že její matka podepsala pouze první stranu protokolu
sepsaného na OSSZ dne 23. 11. 2004, avšak druhá strana, která obsahuje samotné rozhodnutí
ve věci již matkou stěžovatelky podepsána není. Podle názoru stěžovatelky tak není možné
automaticky dovodit, že její matka byla seznámena s rozhodnutím OSSZ o změně stupně
bezmocnosti. I s ohledem na tuto skutečnost měl krajský soud provést navrhovaný výslech.
Stěžovatelka je přesvědčena, že nebyla a není po vinna vrátit údajný přeplatek na dávkách při péči
o osobu blízkou, neboť nebylo prokázáno, že nesplnila některou jí uloženou povinnost
a přijímala dávku, ačkoliv musela vědět, nebo z okolností předpokládat, že jí tato dávka nenáleží.
Navrhuje provedení výslechu své matky. Navrhuje rovněž, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil, věc vrátil krajs kému soudu k dalšímu řízení
a současně jí přiznal náklady řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, ž e povinností stěžovatelky bylo sledovat
plnění kritérií, pro něž jí byl příspěvek při péči o osobu blízkou poskytován, a o této skutečnosti
byla několikrát informována. K tvrzení stěžovatelky, že se domnívala, že její matka se dne
23. 11. 2004 zúčastnila jednání na OSSZ ohledně přiznání příspěvku na dopravu žalovaný uvádí,
že jednání ve věci příspěvku na dopravu proběhlo již 28. 7. 2004, kdy požadovaný příspěvek
nebyl matce žalobkyně přiznán, neboť se v jejím případě nejedna lo o takové postižení,
které by odůvodňovalo jeho přiznání. S touto skutečností byla prokazatelně seznámena,
stejně jako v případě jednání o snížení stupně bezmocnosti. Vzhledem k tomu, že v průběhu
několika měsíců proběhla dvě jednání na OSSZ a žalobkyně jako pečující osoba měla své matc e
při úkonech s tímto spojených pomáhat, má žalovaný za to, že si stěžovatelka musela
být vědoma, že došlo ke změně stupně bezmocnosti, popřípadě jí muselo být zřejmé,
že k určitým změnám mohlo dojít. Podle žalovaného se tak žalobkyně měla na příslušné org ány
obrátit se žádostí o informace nebo měla kontaktovat správní orgán prvního stupně,
který by si tyto skutečnosti dále ověřil. Žalovaný dále poukazuje na zdravotní stav matky
stěžovatelky, kdy v tomto ani v následném řízení o přiznání bez mocnosti nebylo shledáno,
že by v období od 23. 11. 2004 byla osobou převážně bezmocnou; dne 17. 4. 2007 jí byla žádost
o přiznání důchodu pro převážnou bezmocnost zamítnuta z toho důvodu, že se nejedná o osobu
závislou na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné po moci. Žalovaný
tak je toho názoru, že při pozorování zdravotního stavu matky nemohla žalobkyně nabýt dojmu,
že se v případě její matky jedná o osobu převážně bezmocnou a v tomto směru jí tak nebyla
ze strany stěžovatelky poskytována osobní, celodenní a řádná péče. Ze spisu OSSZ totiž vyplývá,
že žalobkyně nepomáhala své matce např. při chůzi (čekala při jednání v autě a matku,
která se dostavila sama, více nedoprovázela). Matka stěžovatelky dále uváděla, že potřebuje
pomoc pouze při koupání, kdy přichází dcera, jinak se sama obuje, vezme si léky
apod. K poukazu stěžovatelky na skutečnost, že bylo povinností správního orgánu
při každém zvyšování dávky provést kontrolu správnosti poskytování příspěvku, žalovaný uvádí,
že oznamovací povinnost byla zákonodárcem přímo stanovena příjemci dávky, který je povinen
do osmi dnů písemně ohlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku,
její výši a výplatu nebo poskytování. Opakoval, že příslušné správní orgány provádějí
pouze namátkové kontroly nebo kontroly v případech, kdy existují náznaky, že by se mohlo
jednat o neoprávněné vyplácení dávky, neboť s ohledem na četnost poskytování dávek
není v jejich silách, aby prováděly kontrolu u všech vyplácených dávek. Není tedy pouze právem
pobírat za splnění zákonem daných podmínek dávku, nýbrž k tomuto právu se váží i určité
povinnosti. Správní orgán prvního stupně se při pouhém rozhodování o zvyšování předmětného
příspěvku nemohl dozvědět o tom, že matce žalobkyně byl změněn stupe ň bezmocnosti,
neboť o tomto rozhodoval jiný správní orgán, který není se správním orgánem prvního stupně
v žádném bližším vztahu a nezasílá mu svá rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně
se tak o jednání na OSSZ mohl dozvědět výhradně v případě, kdy by měl určité poch ybnosti
o správnosti vyplácení dávky a příslušné doklady by si vyžádal, nebo v situaci , kdy by prováděl
namátkovou kontrolu. K námitce stěžovatelky, že měla být vy slechnuta její matka, žalovaný
uvedl, že podle jeho názoru nebylo nutno tento výslech provést, neboť veškeré relevantní
skutečnosti již byly zjištěny. Vzal za dostatečně prokázané, že stěžovatelka nesplnila
svou povinnost a přijímala dávku, ačkoli musela v ědět nebo z okolností předpokládat,
že jí tato nenáleží a navrhoval proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. Postupoval přitom podle §109 odst. 3 s. ř. s., podle něhož je vázán důvody
kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)],
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezá konné rozhodnutí o věci samé,
a nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d )], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Stěžovatelka se v projednávané věci dovolávala důvodu kasační stížnosti podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s ., tedy tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován
nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně
vyložen. Aniž by stěžovatelka činila výslovný odkaz, lze z obsahu její kasační stížnosti dovodit,
že se dovolává též důvodu uvedeného pod písm. d) ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.,
tj: nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka totiž namítá vadu důkazního řízení př ed krajským soudem
spočívající v jeho neúplnosti, neboť krajský soud se podle názoru stěžovatelky nevypořádal
s tvrzením o povinnosti orgánů poskytujících dávky vědět o tom, že se změnily podmínky
pro trvání nároku na dávku. Nevypořádal se rovněž s tvrzením stěžovatelky, že nevěděla o změně
stupně bezmocnosti své matky a ani z okolností nemohla dovozovat, že jí vznikla oznamovací
povinnost vůči plátci dávky. Vytýkala v tomto směru soudu, že neprovedl důkaz výslechem
její matky, ačkoliv tak učinit měl, neboť doposud nebylo prokázáno, že její matka byla seznámena
s rozhodnutím ČSSZ o změně stupně bezmocnosti.
Podle §106 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, oprávněný nebo jiný příjemce dávky
nebo služby sociální péče je povinen písemně ohlásit příslušnému orgánu sociálního zabezpečení
do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku nebo službu
sociální péče, její výši a výplatu nebo poskytování.
Podle §107 odst. 1 cit. zákona, příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou
povinnost, přijímal dávku nebo její část, ačkoliv věděl nebo mus el z okolností předpokládat,
že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, nebo vědomě jinak způsobil,
že dávka nebo její část byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší výměře, n ež náležela, je povinen
vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí
zejména tehdy, jestliže nesplnil ohlašovací povinnost, dávku vylákal nebo zamlčel některou
rozhodnou skutečnost.
Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka nesplnila
oznamovací povinnost danou ustanovením §106 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů a je tedy povinna podle §107 odst. 1 téhož zákona přeplatek
na dávce vrátit. Úskalí výkladu ustanovení §107 odst. 1 cit. záko na však spočívá právě v tom,
že je třeba najisto postavit, zda existuje příčinná souvislost m ezi zaviněním příjemce dávky
a skutečností, že mu dávka nebo její část byla vyplácena neprávem. Příčinná souvislost
mezi zaviněním příjemce dávky sociální péče způsobeného nesplněním uložené oznamovací
povinnosti a neprávem vyplacené dávky, je založena v první části §107 odst. 1 zákona
o sociálním zabezpečení, a je tak proto nezbytné se prioritně touto příčinnou souvislostí zabývat.
V posuzovaném případě stěžovatelka namítá, že svou oznamovací povinnost danou ustanovením
§106 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, nemohla porušit, neboť o změně skutečností
rozhodných pro trvání nároku na výplatu dávky nevěděla. Žalovaný se tak měl zabývat tím,
zda byla splněna podmínka stanovená v §107 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, tedy tím,
zda stěžovatelka přijímala dávku sociální péče (příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou
osobu), ačkoliv věděla nebo musela z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem
nebo ve vyšší výměře než náležela, krátce řečeno, zda stěžovatelka byla či nebyla při přijímání
dávky sociální péče v dobré víře, že jí náleží. Žalovaný se však výše uvedenými skutečnostmi
klíčovými pro správné posouzení věci nezabýval, resp. některé argumenty stěžovatelky
zcela pominul.
Takové rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a v rozporu s ustanovením §68
odst. 3 správního řádu, což platí zejména za situace, kdy nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů je také rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 28. 2. 2007,
v němž absolutně chybí posouzení výše uvedené skutečnosti (správní orgán prvního stupně
pouze konstatoval, že stěžovatelka nesplnila ohlašovací povinnost stanovenou v §106 odst. 1
zákona o sociálním zabezpečení).
Podle věty první ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 500/2 004 Sb. o správním řízení
(dále jen „správní řád“) použitého pro toto řízení se zřetelem k ust. §126 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, podle kterého, pokud tento zákon nebo zákony národních
rad o působnosti orgánů republik v sociálním zabezpečení nestanoví ve věcech sociální péče odchylky od obecných
předpisů o správním řízení, platí tyto předpisy, se ve výrokové části správního rozhodnutí uvede ře šení
otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení
účastníků podle §27 odst. 1. Podle §68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody
výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil
při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán
vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
Vlastní výrok rozhodnutí nepřesvědčí plně o správnosti rozhodnutí, nebude-li řádně
odůvodněn. Odůvodnění je shrnutím všech zjištěných skutečností odůvodňujících výrok
rozhodnutí. Musí proto plně odpovídat skutečným výsledkům provedeného řízení. Správní řád
určuje, že v odůvodnění se uvedou skute čnosti, které byly podkladem rozhodnutí, způsob,
jakým byly hodnoceny provedené důkazy a ostatní podklady, a konečně i úvahy, které vedly
k aplikaci konkrétního právního předpisu na projednávanou věc. Při vypracování odůvodnění
ponechává správní řád správnímu orgánu na vůli, jaký postup pokládá v konkrétní věci
za nejvhodnější. Zpravidla, pokud jde o skutkovou stránku, se nejprve vylíčí podstata věci,
a potom následuje rozbor důkazů a ostatních podkladů rozhodnutí. V odůvodnění je nutno
reagovat na připomínky a návrhy účastníků řízení, na jejich vyjádření k podkladům rozhodnutí ,
a vypořádat se i s případnými rozpory v jednotlivých důkazech. Poté by měly být uvedeny závěry
o tom, které skutečnosti jsou vzaty za nepochybně zjištěné, posoudí se právní význam
těchto skutečností a vysloví úsudek o předmětu řízení. S poukazem na právní normu, citovanou
ve výroku rozhodnutí, se zdůvodní její použití v konkrétním přípa dě. Je sice možné zvolit
i jiné uspořádání odůvodnění se zřetelem na povahu té které projednávané věci, ale v každém
případě však je třeba, aby byla dobře vystižena podstata věci a aby odůvodnění nebylo zatěžováno
údaji a úvahami bezvýznamnými, které by byly na úkor srozumitelnosti.
Těmto požadavkům žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2007
ne zcela vyhovuje.
Rozhodnutí žalovaného sice obsahuje všechny formální náležitosti, z jeho odůvodnění
však není patrno, že by se žalovaný náležitě vypořádal s námitkou stěžovatelky uvedenou
v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, která spočívala v tom, že si nebyla
vědoma jakékoli změny v hodnocení zdravotního stavu své matky a nevěděla ani o tom, že matka
od 1. 5. 2005 začala pobírat nižší důchod, jelikož matka se jí nikdy nezmiňovala o výši
svého důchodu. Netušila proto, že nastaly změny ve skutečnostech týkajících se její osoby,
jakožto osoby o matku pečující. Žalovaný k tomu pouze konstatoval, že tuto námitku žalobkyně
nelze vzít v úvahu, neboť při podání žádosti o uvedený příspěvek doložila pečující žalobkyně
plnění podmínky převážné nebo úplné bezmocnosti a musela si být vědoma, že se jedná
o skutečnost, která je pro nárok na příspěvek rozhodná a že má v tomto směru vůči příslušnému
správnímu orgánu písemnou oznamovací povinnost. V napadeném správním rozhodnutí
tak chybí důležitá úvaha správního orgánu, ve které by se vypořádal s námitkou stěžovatelky,
že o tom, že došlo ke změně podmínek pro výplatu příspěvku nevěděla a ani z okolností případu
nemohla vytušit, že k ní došlo. Z hlediska podmínek ustanovení §107 zákona o sociálním
zabezpečení jde přitom o okolnost naprosto zásadní, na kterou mělo být dokazování
před uložením povinnosti přeplatek na dávce vrátit, zaměřeno. Pokud tomu tak nebylo,
jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Krajskému soudu v Ostravě je pak třeba vytknout, že se náležitým způsobem nezabýval
přezkoumatelností žalobou napadeného správního rozhodnutí a ze zjištěných vad nevyvodil
odpovídající závěry. Tento soud byl sice vázán žalobními body (§75 odst. 2 s. ř. s.),
ovšem i zde měla tato vázanost své výj imky, a to v ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem v případě
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Konečně i judikatura (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004,
č. j. 5 A 157/2002 – 35), dovodila, že „nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově
spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil,
není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal; dojde-li soud k závěru, že napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž se žalobcovými námitkami musí věcně zabývat
[§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]“. Obecně však platí, že je -li rozhodnutí nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, brání takový nedostatek zpravidla posouzení
důvodnosti jiných žalobních námitek; navíc, stanoví-li zákon možnost zrušit rozhodnutí
pro takové vady i tehdy, pokud vyjdou najevo až při jednání, výslovně připouští, že do té doby
zjevné být nemusely, a tedy ani nemusely být obsahem žaloby.
Krajský soud v Ostravě tedy v daném případě měl vycházet ze zjevné
nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů, a měl jej zrušit pro tuto vadu
řízení. Je tomu tak proto, že v napadeném správním rozhodnutí chyběly některé skutkové
a právní úvahy správního orgánu, které vedly k vydání tohoto rozhodnutí a nejsou ze spisu
v základních rysech bez pochyb rekonstruovatelné. Pokud tak Krajský soud v Ostravě neučinil,
nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí nevzal v úvahu a naopak ji dále rozvinul a prohloubil
(krajský soud, stejně jako správní orgány pouze poukázal na nesplnění oznamovací povinnosti
ze strany stěžovatelky a vůbec se nezabýval tím, zda stěžovatelka přijímající dávku státní sociální
péče věděla nebo musela z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší
výměře než náležela) lze tedy přisvědčit kasační námitce stěžovatelky , že je třeba označit
za nepřezkoumatelný i jeho rozsudek. Krajský soud tedy pochybil, když žalobu zamítl na základě
nedůvodnosti v žalobě uplatněných námitek a nepřihlížel přitom ke skutečnosti, že samo správní
rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Takové rozhodnutí měl Krajský soud
v Ostravě zrušit podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Na Krajském soudu v Ostravě bude, aby se v dalším řízení věcí znovu zabýval a vycházel
z toho, že žalobou napadené správní rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2007
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud dodává, že z obsahu správního spisu lze zjistit, že stěžovatelka
byla skutečně správním orgánem prvního stupně poučena o tom, že má ohlašovací povinnost
ve smyslu §106 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. Vyplývá to z prohlášení podepsaného
stěžovatelkou dne 26. 5. 2003 zalo ženého ve správním spise. V tomto prohlášení je uvedeno,
že byla seznámena s podmínkami pro nárok na výplatu příspěvku při péči o osobu blízkou
nebo jinou osobu podle novelizovaného zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Není z něho však patrno, (není v něm uvedeno) v jakém rozsahu se stěžovatelce poučení
o podmínkách nároku ze strany uvedeného úřadu dostalo, neboť ona sama opakovaně tvrdí,
že byla sice poučena o povinnosti hlásit změny ve skutečnostech ro zhodných, avšak rozuměla
jimi např. úmrtí matky nebo její dlouhodobý pobyt v nemocnici. Tvrdí, že nebyla informována
v tom smyslu, že existuje více druhů bezmocnosti a že může být stupeň bezmocnosti změněn.
Dodává, že vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu matky žádnou takovou změnu
ve smyslu zlepšení ani nepozorovala. V dalším řízení se tak bude třeba zejména zabývat otázkou,
zda stěžovatelka o změně těchto skutečností rozhodných pro trvání nároku na výplatu dávky
věděla (mohla vědět), či nikoliv, a to v konfrontaci s obsahem písemného poučení,
kterého se stěžovatelce dostalo dne 26. 5. 2003. Nastíněné nejasnosti ohledně uvedené
skutečnosti bude možné odstranit zejména důkladným výslec hem stěžovatelky a její matky
o všech okolnostech majících vliv na posouzení této otázky. Nebude ani od věci, aby o obsahu
poučení, které se stěžovatelce dostalo, byla vyslechnuta úřednice, která toto poučení stěžovatelce
poskytla. Bude dále především potřeba zjistit, zda stěžovatelka věděla, či mohla vědět o tom,
že při jednání u OSSZ konaném dne 23. 11. 2004 , na které doprovázela svou matku,
dojde k hodnocení zdravotního stavu matky, co do stupně bezmocnosti. V tomto ohledu
bude potřebné zjistit, zda matka žalobkyně obdržela na toto jednání nějaké písemné předvolání
(v předmětném záznamu o jednání ze dne 23. 11. 2004 je uved eno, že matka stěžovatelky
byla dne 2. 11. 2004 navštívena posudkovým lékařem v místě bydliště - na opakované zvonění
nikdo neotevřel, proto byla zvána k jednání, ke kterému se dostav ila sama, doprovod má v autě)
a zda tedy věděla o tom, že se jedná o posouzení stupně její bezmocnosti, či zda se obě mohly
domnívat, že předmětné jednání se bude týkat jiného nároku, např příspěvku na dopravu.
Z výslechu matky stěžovatelky bude rovněž třeba zjistit, jakým způsobem stěžovatelku
po skončení jednání informovala o jeho průběhu, zda věděla, co stvrzuje svým podpisem
a zda se svou dcerou hovořila o možné změně stupně bezmocnosti.
Pokud matka stěžovatelky byla k jednání pozvána písemně (což lze předpokládat),
měl by správní orgán prvního stupně osvědčit, jakým způsobem formuloval svou pozvánku
k jednání, zda z ní bylo možno zjistit čeho (řízení o které dávce) se bude jednání týkat.
Nutno dodat, že ve správním spise pozvánka založena není, avšak soudě podle pozv ánky,
kterou Nejvyšší správní soud objevil ve správním spise, a která se týká jednání nařízeného
u OSSZ ve Frýdku Místku dne 10. 9. 2002 v 9:10 hod., nebylo zřejmě zvykem správního orgánu
předmět řízení uvádět, neboť z jejího obsahu je patrno jen kdy a kam se má pozvaná E. O.
dostavit, aniž by bylo seznatelné, čeho (jakého druhu řízení) se jednání bude týkat.
Dále bude třeba zjistit, zda vůbec a případně kdy matka stěžovatelky obdržela rozhodnutí
ČSSZ ze dne 10. 3. 2005, kterým byla na základě posudku lé kaře OSSZ ze dne 23. 11. 2004
upravena částka zvýšení důchodu pro bezmocnost a v této souvislosti ověřit, zda je pravdivé
tvrzení stěžovatelky, že její matka uvedené rozhodnutí ČSSZ vůbec neobdržela a ani stěžovatelka
takové rozhodnutí neviděla, a to až do doby, než nahlédla do spisu OSSZ. Správní spis
neobsahuje žádný údaj o tom, jakým způsobem, tj. zda do vlastních rukou, či nikoliv,
bylo toto rozhodnutí matce stěžovatelky doručováno. Ve spise není založena doručenka
od obálky v níž byla písemnost doručována. Navíc nelze odhlédnout ani od toho, že rozhodnutí
ČSSZ ze dne 10. 3. 2005 bylo vydáno téměř 4 měsíce po jednání na OSSZ (které se konalo dne
23. 11. 2004) a matce stěžovatelky tak již nemuselo být zřejmé, čeho se případná zásilka týká,
pokud jí vůbec byla doručována či doručena, a s čím souvisí. To, zda stěžovatelka mohla věděla
o tom, že u její matky došlo ke změně stupně bezmocnosti, která se odrazila v nižší částce zvýšení
důchodu pro bezmocnost, poskytovaného spolu s důchodem matky stěžovatelky,
může být zjistitelné také z toho, která z žen hospodaří s dávkami důchodového pojištění
poskytovanými na tzv. sporožirový účet matky stěžovatelky a zda je tedy pravdivé tvrzení
stěžovatelky, že nemá představu o tom, jaká částka, v níž je obsažen starobní důchod a zvýšení
důchodu pro bezmocnost, byla matce stěžovatelky zasílána. Pro posouzení věci může mít význam
rovněž zodpovězení otázky, zda stěžovatelka matce v rozhodném období
(23. 11. 2004 - 31. 12. 2006) pomáhala pouze s fyzickými potřebami, či zda ji pomáhala
také s jinými náležitostmi, jako třeba s vyřizováním korespondence s úřady , zda stěžovatelka
s matkou tyto záležitosti nějakým způsobem konzultovala. Bez ověření všech těchto okolností
nelze zatím stěžovatelce podkládat, že věděla nebo musela z okolností předpokládat, že její matce
zanikl nárok a je jí vypláceno zvýšení důchodu jen pro částečnou bezmocnost, a že věděla,
že toto zvýšení nepostačuje k tomu, aby jí jako pečovatelce náležel příspěvek při péči o osobu
blízkou podle §80 a násl. zákona č. 100/1988 Sb.
Dalšími námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť dospěl-li k závěru, že řízení před Krajským soudem v Ostravě bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 část věty
za středníkem s. ř. s.), není možné usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu
k takovémuto rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo být rozhodnutí jiné.
Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle §110 odst. 1
za použití §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm Krajský
soud v Ostravě rozhodne vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším spr ávním soudem
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí Krajský soud v Ostravě rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu