ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.155.2009:52
sp. zn. 4 Ads 155/2009 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
Mgr. J. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2009, č. j. 33
Cad 184/2008 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 10. 2008, č. j. X, byla zamítnuta žalobcova žádost o
starobní důchod pro nesplnění podmínek zákona č. 155/1955 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o sociálním zabezpečení, publ. pod č. 228/1993 Sb., a k nálezům Ústavního soudu a
rovněž k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí „Výklad zákona o důchodovém pojištění,
popř. předpisů souvisejících, s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení
vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. a k nálezům Ústavního soudu“. Podle odůvodnění tohoto
rozhodnutí nárok na důchod žalobci nevznikl, neboť nemá české státní občanství ani trvalý
pobyt na území ČR.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 7. 2009, č. j. 33 Cad 184/2008 – 24, zamítl
žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalované a rozhodl dále tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Po doručení tohoto rozsudku učinil žalobce u Krajského soudu v Brně podání, jež označil
jako „názor a námitky žalobce“. Toto podání krajský soud správně vyložil podle jeho obsahu
jako kasační stížnost proti jmenovanému rozsudku (a to včasně podanou), neboť v něm žalobce
uplatňuje námitky proti tomuto rozsudku, polemizuje se závěry krajského soudu, uvádí,
s kterými okolnostmi se podle žalobcova názoru krajský soud nevypořádal, atd.
Následně krajský soud vyzval žalobce (dále též „stěžovatel“), aby do 1 měsíce od doručení
výzvy doložil do spisu plnou moc udělenou advokátu, který jej bude zastupovat v řízení o kasační
stížnosti. Současně soud stěžovatele poučil, že nebude-li výzvě vyhověno, kasační stížnost bude
odmítnuta. Rovněž jej poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce soudem, pokud nemá
dostatečné finanční prostředky.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval podáním, v němž mimo jiné uvedl, že „nikdy ...
milodary nepřijímal a ani v tomto případě o to nemá zájem“ a dále specifikoval další své výhrady
vůči napadenému rozsudku. Požadoval po samosoudkyni, jež napadený rozsudek vydala,
aby svá pochybení uznala a zrušila jej. Další výhrady vůči tomuto rozsudku pak vtělil
do svého podání ze dne 2. 12. 2009, jež adresoval Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti
v určené lhůtě nepředložil, nepožádal ani o ustanovení zástupce soudem.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2009, č. j. 33 Cad 184/2008 – 33,
obsahovalo řádné poučení o zákonných následcích nevyhovění výzvě ke zvolení si advokáta
a k předložení plné moci tomuto advokátu udělené pro řízení o kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve lhůtě stanovené krajským soudem, ani později
nedostatek zastoupení advokátem neodstranil, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel nesplnil povinnost předepsanou ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem,
pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno
pro výkon advokacie.
Stěžovatel předepsané vysokoškolské právnické vzdělání sám nedoložil a na výzvu soudu
nepředložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, přestože byl řádně
poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel není v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu
odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19, www.nssoud.cz).
Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní
soud kasační stížnost stěžovatele podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením
§120 téhož zákona odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. prosince 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu