ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.191.2008:43
sp. zn. 4 Ads 191/2008 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. S.,
zast. JUDr. Vladislavou Halodovou, advokátkou, se sídlem Náměstí Přemysla Otakara II.
123/36, České Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 6. 10. 2008, č. j. 2 Cad 50/2008 – 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2008,
č. j. 2 Cad 50/2008 - 21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2008, č. X, odňala Česká správa sociálního zabezpečení (dále
jen „žalovaná“) podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění,
žalobci plný invalidní důchod od 10. 3. 2008 s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích (dále jen OSSZ) ze dne 4. 1. 2008 již není plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti jen o 15 % a nedosáhla tak nejméně 66 % potřebných podle §39
téhož zákona pro plnou invaliditu.
Ve včas podané žalobě vyjádřil žalobce nesouhlas s rozsahem ztráty schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovené v posudku OSSZ a vyjádřil přesvědčení, že i nadále trvá pokles
této schopnosti v rozsahu nejméně 66 %; trpí totiž progresivní metabolickou myopatií
(mitochondriální myopatií), vylučující jakoukoliv fyzickou zátěž. Domnívá se, že příčinou
nezákonného rozhodnutí žalované mohlo být mimo jiné nesprávné stanovení přesné diagnózy
jeho nemoci a původu zdravotních obtíží. Namítá, že od doby, kdy mu byl rozhodnutím žalované
přiznán plný invalidní důchod, nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu.
Je toho názoru, že posudek OSSZ nebyl řádně a dostatečně zpracován a v této souvislosti
odkazuje na lékařské potvrzení MUDr. J. S. ze dne 19. 4. 2007. Napadené rozhodnutí označil za
nezákonné a vyslovil názor, že řízení před žalovaným trpělo podstatnými vadami, mj. především
nedostatečným dokazováním. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost a pro
vady řízení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích po provedeném dokazování žalobu zamítl
pro její nedůvodnost podle §75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom především z posudku posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2008, jímž vzal za dostatečně
prokázané, že podmínky pro trvání nároku žalobce na plný invalidní důchod ve smyslu
ustanovení §38 a násl. zákona o důchodovém pojištění splněny nejsou, neboť bylo zjištěno,
že rozsah ztráty schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce pro onemocnění chronické
povahy činí pouze 15 %, nedosahuje tak nejméně 66 % uvedených v §39 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění, potřebných pro plnou invaliditu. Žalovaná tudíž nepochybila,
když za této situace odňala podle §56 odst. 1 písm. a) žalobci plný invalidní důchod. Posudková
komise podle názoru krajského soudu stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla
nejen ze subjektivních údajů uváděných žalobcem, ale i z objektivních lékařských nálezů,
především neurologické povahy a výsledků vyšetření žalobce na specializovaných pracovištích
Neurologické kliniky 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole,
Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kdy se jednalo o výsledky vyšetření z r. 2007 a 2008.
Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila posudková komise rozhodující zdravotní
postižení žalobce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je progredující (zvolna)
neurologické postižení ve smyslu lehké demyelinizační polyneuropatie, pravděpodobně
s rodinným výskytem. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole VI.,
oddílu B, položce 10, písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v novelizovaném znění
(kam jsou zařazeny polyradikuloneuritidy a polyneuropatie lehkého stupně) a rozsah ztráty
schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši horní hranice zde uvedeného rozpětí, tj. 15 %,
odůvodnila důsledky, kterými se zdravotní postižení projevuje. Odkázala na vývoj zdravotního
postižení a zdůraznila, že vylučovací metodou na podkladě odborných vyšetření bylo uzavřeno,
že příčinou svalových obtíží může být syndrom kanalopatie, což je porucha iontových kanálů.
Jedná se však o postižení dostupnými metodami nediagnostikovatelné, které může mít chronický
a progresivní průběh. Někteří specialisté uvažují o neurogenní příčině onemocnění, objektivně
pomocí EMG byla však prokázána polyneuropatie lehkého stupně. Při stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti vyšla komise podle názoru krajského soudu z objektivně
prokázaných skutečností na podkladě vyšetření, která v posudku popsala, a vzala v úvahu
i své vlastní vyšetření, kdy byl zjištěn normální klinický somatický nález, včetně neurologického
vyšetření. Rozsah ztráty soustavné výdělečné činnosti pak stanovila na horní hranici v položce
uvedeného rozpětí, a to vzhledem k předchozí profesi žalobce a velmi pozvolné progresi stavu.
K rozdílu mezi původním uznáním plné invalidity a současným posudkovým zjištěním uvedla,
že při zjišťovací prohlídce bylo uvažováno s diagnózou svalové distrofie, žalobce byl vyšetřován
pro myopatii zatím nejasné etiologie s tehdy neuzavřenou diagnózou. Z toho důvodu byl uznán
invalidním, neboť nebyl učiněn spolehlivý závěr o onemocnění žalobce a bylo tu podezření
na nemoc závažné povahy. Toto podezření se však nepotvrdilo, naopak bylo sice zjištěno,
že jde o demielinizační periferní neuropatii, avšak pouze lehkého stupně, čímž je snížení stupně
invalidity odůvodněno. Krajský soud nepokládal za této situace důvodným doplnit řízení
o znalecký posudek z příslušného oboru ani provádět důkaz posudkem jiné posudkové komise.
V této souvislosti poukázal na shodu závěrů lékaře OSSZ i posudkové komise v úsudku o příčině
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce i rozsahu ztráty schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. K žalobcem předložené aktuální lékařské zprávě MUDr. M. S. z Polikliniky v
Praze 1, Národní 11, krajský soud poznamenal, že tato zpráva není datována, přičemž její obsah
byl k dispozici též posudkové komisi, která se zjištěními jmenovaného lékaře v posudku zabývala.
Krajský soud uzavřel, že posudková komise svůj závěr vyslovila na podkladě odborných nálezů
specializovaných pracovišť a nelze tak přisvědčit názoru žalobce, že posouzení dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a pracovního potenciálu bylo učiněno na základě nesprávné
diagnózy. Posudková komise se též výslovně zabývala možností pracovního zařazení žalobce,
přičemž vyloučila pouze výkon takového zaměstnání, které by vyžadovalo trvale větší fyzickou
zátěž. Soud proto nesdílel názor žalobce o tom, že jeho zdravotní postižení vylučuje jakoukoliv
fyzickou zátěž.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
dovolávaje se důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, dále vady
řízení před správním orgánem, která byla vytýkána již v žalobě, a pro kterou měl krajský soud
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, a konečně též nepřezkoumatelnosti spočívající
v nedostatku důvodů a jiné vadě řízení před soudem mající za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé. Stěžovatel především namítá nesprávnost závěrů posudkové komise ve smyslu
nesprávně stanovené diagnózy jeho dominantního onemocnění a připouští, že posudková komise
měla k dispozici i výsledky jeho vyšetření ze specializovaných pracovišť, včetně odborných zpráv
MUDr. M. J. S. a MUDr. R. M., PhD., avšak rozpory v diagnóze neodstranila. Dle uvedených
odborných vyšetření a zpráv se totiž v žádném případě u něho nejedená o periferní neuropatii
(polyneuropatii), ale o poruchu iontových kanálů, která se podle uvedených odborných
lékařských zpráv projevuje, mají-li být svaly uvedeny do pohybu. Vyšetření probíhající v klidu,
včetně vyšetření prováděných před posudkovou komisí, tuto nemoc nejsou schopna zjistit.
Porucha iontových kanálů nemocného neomezuje v případě, kdy je v klidu, jakmile však dojde i k
minimální zátěži je to stejné, jakoby trpěl těžkou srdeční chorobou. Oba výše jmenovaní odborní
lékaři jsou předními odborníky v České republice zabývajícími se tímto typem onemocnění. Jde o
onemocnění velmi vzácné, což je také zřejmě důvodem proč lékaři posudkové komise, kteří se s
ním zřejmě ve své lékařské praxi dosud nesetkali, je chybně diagnostikovali. Stěžovatel vyslovuje
přesvědčení, že za dané situace měl soud přistoupit k doplnění dokazování znaleckým posudkem
z příslušného lékařského oboru, event. revizním znaleckým posudkem posudkové komise,
který by byl proveden po vypracování tohoto odborného znaleckého posudku. Stěžovatel
má zato, že soud pochybil, pokud se spokojil se závěry posudkové komise a nedoplnil
dokazování tak, aby stěžovatel mohl prokázat, jakým zdravotním postižením skutečně trpí
a v důsledku toho, k jakému poklesu soustavné výdělečné činnosti u něho došlo. Vyslovuje
přesvědčení, že byl postupem soudu zkrácen na svých právech, neboť soud
při svém rozhodování, stejně jako správní orgán, vycházely ze zjištění, která nemají opru
ve spisech, resp. jsou dokonce v rozporu s předloženými lékařskými zprávami odborných lékařů
a výsledky odborných lékařských vyšetření. Jde tudíž o nedostatečně provedené dokazování,
které vedlo k nezákonnému rozhodnutí soudu ve věci samé a zároveň zatížilo řízení i zásadními
vadami. Ke kasační stížnosti přiložil stěžovatel lékařskou zprávu MUDr. R. M., PhD., z
neurologické kliniky II. lékařské fakulty ÚK a Fakultní nemocnice Motol ze dne 13. 10. 2008,
jíž dokládá, že netrpí onemocněním zjištěným posudkovou komisí, ale má onemocnění trvalé
(zde popsané). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil
Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém přípisu ze dne 24. 11. 2008 uvedla, že souhlasí s rozsudkem Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2008, sp. zn. 2 Cad 50/2008, a proto nepodává
vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Kasační stížnost přesto shledal důvodnou.
Všechny stížnostní námitky stěžovatele je možno zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoliv v nich stěžovatel spatřoval
též důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) téhož procesního předpisu. V nich totiž stěžovatel
namítal, že krajský soud vyšel při svém rozhodování z posudku, který je postaven na nesprávné
diagnóze jeho dominantního zdravotního postižení, odmítl provést důkaz, který by mohl
tento závěr zvrátit a tím dospěl k nesprávnému závěru o zániku stěžovatelovy plné invalidity.
Tímto způsobem tedy stěžovatel zpochybňoval závěr o objektivním a přesvědčivém posouzení
jeho zdravotního stavu a pracovní schopnosti, který učinil krajský soud. V této souvislosti
je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž neúplné a nepřesvědčivé
posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka
trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni
a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového
pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54,
č. 511/2005 Sb. NSS).
Uvedené stížnostní námitky Nejvyšší správní soud pokládá za důvodné.
Z obsahu správního spisu žalované a spisu soudního zjistil Nejvyšší správní soud
tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti:
Posudkem OSSZ v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2006 byl stěžovatel uznán plně
invalidním podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 70 %. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav je podmíněný myopatií zatím nejasné etiologie s dosud neukončeným vyšetřováním
a neindikovanou terapií. Stav je srovnatelný se zdravotním postižením uvedeným v kapitolu XV.,
oddíl E, položce 1 písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění
(kam jsou zařazeny syndromy svalové paralýzy, myasteniagravis – poznámka NSS). Míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající tomuto onemocnění stanovila lékařka
OSSZ na 60 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu i náročnosti dosavadního
povolání (podlahář) zvýšila tuto hodnotu podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky o dalších maximálně
možných 10 % na celkových 70 %. Na základě tohoto posudku byl stěžovateli přiznán žalovanou
plný invalidní důchod.
Výsledkem kontroly stěžovatelovy invalidity koncem roku 2007 bylo vydání posudku
OSSZ v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008, jímž stěžovatel nebyl uznán plně invalidním
podle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění, ani částečně invalidním podle §44
odst. 1 a 2 téhož zákona. Výsledky lékařských vyšetření vedly k diagnóze: polyneuropatie lehkého
stupně demyelinizační vs, s familiárním výskytem. Podezření na metabolickou mitochondriální
myopatii bylo vyloučeno biochemickou a histologickou analýzou výsledků. Dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav odpovídá podle lékaře OSSZ postižení uvedenému v kapitolu
VI.,oddíl B, položka 10 písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. (kam je zařazeno poškození
míchy – polyradikuloneritidy a polyneuropatie s lehkou poruchou – poznámka NSS). Míru
poklesu schopnosti určil lékař na horní hranici zde uvedeného rozpětí, tj. 15 %,
přičemž neshledal podmínky pro zvýšení této hodnoty ve smyslu §6 odst. 4 a 5 cit. vyhlášky
pro další zvýšení. Na podkladě tohoto posouzení byl stěžovateli napadeným rozhodnutím
žalované plný invalidní důchod odňat.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích
ve svém posudku ze dne 26. 8. 2008 se podrobně a pečlivě zabývala jednotlivými lékařskými
nálezy, které měla k dispozici. Jednalo se o zprávu ošetřujícího lékaře MUDr. K. H. ze dne 22. 9.
2008 (Trhové Sviny), v níž se uvádí, že od posledního posouzení se názor liší, neboť původně
stanovená diagnóza progresivní metabolické myopatie byla změněna ústavem metabolických
poruch na demyelinizační periferní myopatii, navíc se přidaly zažívací potíže, pacient sledován
pro hiátovou hernii s ulceracemi v jícnu – byla by vhodná fundoplikace. V souhrnu diagnóz
uveden ještě recidivující CC syndrom. Posudková komise popsala rovněž výsledky dalších
lékařských odborných vyšetření, především neurologických, a to EMG nálezu ze dne 6. 12. 2007
z nemocnice v Českých Budějovicích, podle něhož stav odpovídá lehkému stupni polyneuropatie.
Neurologické vyšetření nemocnice tamtéž z téhož dne (MUDr. H. P.) diagnostikovalo po
vyšetření lehkou demyelinizační polyneuropatii s familierním výskytem. Neurologická asociace
Praha 1, Národní 11, vydala dne 19. 4. 2007 stěžovateli závěr, že trpí progresivní metabolickou
myopatií (mitochondriální myopatií), která vylučuje jakoukoliv fyzickou zátěž. Ústav dědičných a
metabolických poruch Všeobecné fakultní nemocnice Praha, Ke Karlovu, v nálezu ze dne 31. 5.
2007 uvádí, že výsledky biochemických a histologických analýz nesvědčí pro primární poruchu
mitochondriálního energetického metabolismu. Přítomnost malého množství DNA lze vysvětlit
jako sekundární projev stárnutí, degenerace tkání nebo buněčného stresu, jejichž přítomnost lze
nejspíše vysvětlit atrofií svalových vláken. Výsledky histologického vyšetření vedou k podezření
na neurogenní původ potíží. Vyšetření bylo uzavřeno diagnosticky jako demyelinizační periferní
neuropatie s familierním výskytem. Elektrofyziologická laboratoř Neurologické kliniky 2.
Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol (MUDr. R. M.) popisuje v
nálezu ze dne 16. 6. 2008, (po vyšetření stěžovatele), že klinický nález odpovídá syndromu
myalgií, krampů a svalové slabosti, dosavadní průběh je velmi zvolna progresivní a fluktuující,
pomocná vyšetření nesvědčí pro primární svalovou distrofii, potíže odpovídají spíše kanalopatii –
pro tu jsou nálezy svalové biopsie nespecifické a není jednoznačný kolerát elektrofyziologický.
Bylo doporučeno vyjednat konzultaci u profesora Z. a doplnit metabolické a mitochondriální
vyšetření. Odborný lékař uzavřel, že pacient není schopen trvalé manuelní zátěže. Ústav biologie
a lékařské genetiky, laboratoř lékařské a molekulární genetiky, postnatální diagnostika Fakultní
nemocnice v Motole, v nálezu ze dne 14. 7. 2008 uvádí, že výsledek vyšetření nesvědčí pro
diagnózu myotonické distrofie typu 2. MUDr. M. doplňuje, že se jedná tedy o poruchu iontových
kanálů, které nelze v ČR diagnostikovat, bude zřejmě kontaktováno zahraniční pracoviště.
Posudková komise měla dále k dispozici doplněné nálezy, a to Elektrofyziologické laboratoře
neurologické kliniky 2. LF ÚK a FN Motol Praha ze dne 20. 8. 2008 (MUDr. R. M.), který na
základě celé řady vyšetření učinil závěr, že myopatie je nejspíše podmíněna poruchou iontových
kanálů, dále uvádí syndrom myalgií krampů, svalové slabosti, elevace TSH při normální hodnotě
T3 a T4 – hypofýza. Pomocná vyšetření (svalová biopsie) nesvědčí pro primární svalovou
distrofii. Opakuje, že potíže odpovídají spíše kanalopatii, pro tuto jsou nálezy svalové biopsie
nespecifické a není jednoznačný kolerát elektrofyziologický. Onemocnění je chronicko
progresivní, pro ně není kauzální léčba. Je však nutno předpokládat progresivní únavový syndrom
se svalovou slabostí, ztrátou výkonnosti a horší regenerací, jakož i narůstající závislost na druhé
osobě. Konečně měla komise též k dispozici lékařský nález MUDr. M. J. S. (bez data), v němž se
uvádí, že v případě stěžovatele se jedná o prakticky stejný příběh rodinné nemoci dvou bratrů,
které lékař vyšetřil. Při absolutním klidu je neurologické vyšetření zcela v normě, s výjimkou
nateklosti svalstva po prodlouženém zatížení. Stěžovatel trpí syndromem kanalopatie,
tedy poruchou iontových kanálů, jejich symptomy jsou naprosto klasické a jednoznačné,
některé z nich se dají diagnostikovat – myontonia congenita, neuromyotonia, paramyotonia,
periodická paralýza – všechny tyto diagnózy byly vyloučené. Nicméně ostatní jsou ještě více
vzácné a obtížně diagnostikovatelné, přičemž specializovaná vyšetření nejsou u nás k dispozici.
Nemoc je chronická a progresivní a je nutno předpokládat pokračování únavového syndromu
a narůstající závislost na druhé osobě je pravděpodobná. Stěžovatelův stav byl vyšetřen
též v komisi přítomným neurologem primářem MUDr. W. se závěrem, že klinický neurologický
nález je zcela normální.
Posudková komise MPSV na základě všech těchto lékařských vyšetření uzavřela,
že stěžovatel k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nebyl plně invalidní
podle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. a nebyl ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2
téhož zákona, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobého nepříznivého stavu nedosáhl ani 33 % potřebných
pro částečnou invalidity, tím méně pak 66 % zákonem předpokládaných pro invaliditu plnou;
u stěžovatel nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek a nebylo rovněž zjištěno, že by mu dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav značně stěžovatel obecné životní podmínky. Tento závěr učinila
posudková komise na základě posudkové úvahy, kterou přesně a podrobně popsal krajský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku (je součástí rekapitulační části rozsudku Nejvyššího
správního soudu) a na niž lze na tomto místě zcela odkázat.
Stěžovatel současně s kasační stížností zaslal Nejvyššímu správního soudu již zmíněný
nález MUDr. R. M. PhD. ze dne 13. 10. 2008, v němž se uvádí, že jmenovaného vyšetřil dne 16.
6. 2008 na žádost MUDr. S. z Neurologické asociace Národní. Závěr zní syndrom myalgií,
krampů a svalové slabosti v. s. v rámci poruchy iontových kanálů. Objektivní nález byl bez
známek myopatického syndromu, což lze očekávat, neboť potíže nemocného jsou typicky
fluktující v závislosti na fyzické zátěži, bez chronické progrese. Hlavním zdravotním problémem
není pouze lehká demyelinizační neuropatie, ale i porucha kosterních svalů dosud neobjasněná.
Mol. genetická diagnostika kanalopatií není t. č. dostupná, pracovní diagnóza: kanalopatie je
založena na klinickém a emg vyšetření.
V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání
(další trvání) je podmíněno nepříznivým zdravotním stavem a je tudíž závislé
především na odborném lékařském vyšetření. Jak již zdůraznil v odůvodnění napadeného
rozsudku krajský soud, jsou k takovému posouzení pro přezkumné řízení soudní povolány
podle §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
v platném znění, posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejen k celkovému
posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občana (pojištěnce),
ale též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, zániku
či dalším trvání. Stěžejní význam těchto posudků pro přezkumné řízení soudní klade důraz
na úplnost a přesvědčivost posudku. Posudek je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková
komise vypořádá se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými potížemi
a obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkových závěrů tak, aby byl přesvědčivý
též pro soud, jenž nemaje dostatek odborných medicínských znalostí, je na takové posouzení
při svém rozhodování v podstatě odkázán. Jestliže dochází k odnětí dávky důchodového pojištění
podmíněné nepříznivým zdravotním stavem je navíc na posudkové komisi, aby přesvědčivě
zdůvodnila zánik invalidity či částečné invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu
posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací, eventuelně uvedla, co jinak vedlo komisi
k tomu, že již posuzovaného nepokládá za plně či částečně invalidního. Krajský soud
proto postupoval naprosto správně, když si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí opatřil posudek posudkové komise v Českých
Budějovicích. Přestože podaný posudek je velmi obsáhlý, zpracovaný velmi pečlivě a na vysoké
odborné úrovni, nesdílí zatím Nejvyšší správní soud závěr krajského soudu o jeho naprosté
úplnosti a přesvědčivosti, a to ve vztahu k posouzení určujícího zdravotního postižení stěžovatele
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu ke dni vydání napadeného rozsudku a následně
tím i k přesvědčivosti stanoveného poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni. Posudku posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích nelze upřít to,
že byl vypracován na základě obsáhlé lékařské dokumentace, přičemž komise zasedala v řádném
složení, za účasti odborného lékaře neurologa, tedy lékaře z oboru, k němuž se vztahuje léčba
stěžovatelových obtíží. Komise rovněž vysvětlila rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity
a současným posudkovým nálezem tím, že k invalidizaci stěžovatele bylo v roce 2006 přistoupeno
proto, že dosud nebylo ukončeno vyšetřování příčin zdravotních potíží stěžovatele a nebyla
indikována terapie; bylo tu podezření na onemocnění závažné povahy, které se později
nepotvrdilo, když komise uzavřela, že se sice jedná o demielinizační periferní neuropatii,
avšak jen lehkého stupně.
Právě tento závěr posudkové komise o určené diagnóze je zpochybnitelný,
neboť některé lékařské nálezy, a to z špičkových pracovišť na nejvyšší odborné úrovni,
tomuto závěru neodpovídají. Jde především o nález Elektrofyziologické laboratoře Neurologické
kliniky 2. LFUK a Fakultní nemocnice Motol ze dne 16. 6. 2008 (MUDr. R. M.), který po
provedených vyšetřeních uvedl, že klinicky nález odpovídá syndromu mialgií, krampů a svalové
slabosti, dosavadní průběh velmi zvolna progresivní a fluktuující. Pomocná vyšetření nesvědčí
pro primární svalovou distrofii, ale potíže odpovídají spíše kanalopatii, neboť pro tu jsou nálezy
svalové biopsie nespecifické a není jednoznačný korelát elektrofyziologický. Je zjevné, že
stěžovatel není schopen trvale manuelní zátěže. Tentýž lékař v nálezu ze 14. 7. 2008 znovu
opakuje, že se jedná o poruchu iontových kanálů, kterou nelze zatím v ČR diagnostikovat. V
dalším nálezu ze dne 20. 8. 2008 znovu činí závěr o myopatii nejspíše podmíněné poruchou
iontových kanálů, syndrom mialgií, krampů, svalové slabosti, elevace TSH při normální hodnotě
T3 a T4 – hypofýza. Pro toto onemocnění není kauzální léčba a je chronicko progresivní. Je
nutno předpokládat progresivní únavový syndrom se svalovou slabostí, ztrátou výkonnosti a
horší regenerací, jakož i narůstající závislost na druhé osobě. Dále jde o lékařskou zprávu MUDr.
J. S. (bez data) založenou na čísle listu 17 soudního spisu, výše již citovanou, kde uvedený
specialista s odkazem na řadu vyšetření svalové biopsie a dalších speciálních zkoušek, jakož i
vyšetření EMG, DNA analýzy na miotonii, uzavírá, že uvedené výsledky jsou zcela konzistentní s
kanalopatií. Jeho závěr i dalších specialistů, kteří se podobnými onemocněními zabývají je, že
stěžovatel (a jeho bratr Jaroslav) trpí syndromem kanalopatie, tedy poruchy iontových kanálů.
Jejich symptomy jsou naprosto klasické a jednoznačné, některé z těchto syndromů se dají
diagnostikovat – tyto diagnózy jsou však vyloučené. Ostatní jsou ještě více vzácné a obtížně
diagnostikované. Potvrzuje, že další specializovaná vyšetření nejsou k dispozici v ČR a vyžadovaly
by zahraniční cestu do země, která má specifické diagnostické metody. Nemoc je chronická
a progresivní, tedy je zcela nutné předpokládat pokračování únavového syndromu; narůstající
závislost na druhé osobě je velmi pravděpodobná.
Posudková komise vzdor těmto nálezům uzavřela, že u stěžovatele je rozhodujícím
zdravotním postižením demielinizační periferní neuropatie, v. s. familierní, dle EMG kritérií
lehkého stupně, s tím, že mnoha podrobnými metodami na specializovaných pracovištích
se nepotvrdila žádná ze známých a diagnostikovatelných miopatií. Vylučovací metodou se došlo
k závěru, že příčinou svalových obtíží může být tzv. syndrom kanalapatie, tj. porucha iontových
kanálů. Závěry některých odborníků se však přiklání k neurogenní příčině onemocnění,
tedy již zmíněné periferní neuropatii, ta je však lehkého stupně.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu však přetrvávají rozpory v určení rozhodující
postižení stěžovatele, tedy především toho, zda jde o onemocnění neuropatií, tedy neurogenní,
či onemocnění, jehož příčinou je miopatie. To pak zpochybňuje též závěr posudkové komise
MVPS (ostatně i lékaře OSSZ) o zařazení stěžovatelova dominantního postižení pod kapitolu
VI., oddíl B, položku 10, písm. a), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., tedy pod zdravotní
postižení nervového systému, poškození míchy, jako jsou polyradikuloneuritidy a polyneuropatie.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není však doposud bezpečně vyloučeno,
že by dominantním onemocněním mohlo být zdravotní postižení svalové, uvedené v kapitole
XV., oddílu E téže přílohy, kde pod položkou 1 jsou uvedeny svalové distrofie, miopatie
a miositidy čtyř stupňů a pod položkou 2 syndromy svalové paralýzy, myasteniagravis,
rovněž čtyř stupňů s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti až do 80 %.
Pod položku 2 naposledy uvedeného oddílu a kapitoly bylo zařazeno stěžovatelovo zdravotní
postižení původně posudkem, na jehož základě mu byl přiznán plný invalidní důchod.
Všechny tyto skutečnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu opravňují požadavek
stěžovatele na doplnění dokazování o odborný znalecký posudek z příslušného lékařského oboru,
který by se pokusil zjištěný rozpor v diagnóze stěžovatelova dominantního postižení odstranit,
a to i vzdor ztížené diagnostikovatelnosti onemocnění kanalopatií, na něž je podezření, v České
republice. Samotná diagnostická nedostupnost by totiž neměla jít na vrub stěžovatelova nároku,
pokud by onemocnění způsobovalo ztrátu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající
plné či částečné invaliditě. Soud sám nemá přitom dostatek medicínských znalostí k tomu,
aby možnost zařazení stěžovatelova dominantního postižení pod onemocnění svalová mohl
sám vyloučit a pochybnosti tak odstranit. Takové medicínské vyhodnocení náleží
buď jen posudkové komisi, nebo znalci z příslušného oboru medicíny, či znaleckému kolektivu
ze stejného odvětví. Navrhovatel provedení znaleckého posudku znalcem specialistou opakovaně
v řízení navrhoval, což rovněž Nejvyšší správní soud vede k závěru o potřebě doplnění
dokazování navrhovaným znaleckým posudkem a to na nejvyšší odborné úrovni. Znalecký
kolektiv by měl být složen ze specialistů podle povahy navrhovatelových zdravotních obtíží
i posudkového lékařství. Takovou institucí je Ústav posudkového lékařství institutu
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze, který by v posudku měl ze všech již shora
naznačených hledisek otázku zániku či dalšího možného trvání navrhovatelovy plné invalidity
(k datu vydání napadeného rozhodnutí) blíže objasnit.
Jedním z důvodů pro úvahu odvolacího soudu o potřebě dalšího dokazování znaleckým
posudkem (a nikoliv jako obvykle jen dalším doplňujícím posudkem posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR) je i respektování právního názoru vysloveného Ústavním
soudem v jeho nálezu sp. zn. II. ÚS 92/95, z něhož vyplývá, že takový důkaz v podobných
sporných případech lze ztěží odepřít, a to vzhledem k „zásadě zjištění skutkového stavu věci,
která nemůže být nijak omezena pravomocí ministerstva a jeho komisí podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.“, a zejména pak „pro odstranění jakékoliv pochybnosti a z důvodu obnovení
důvěry občana - stěžovatele v právo“, takže ... „není od věci, když soudy v souladu
s článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a článkem 36 Listiny základních práv
a svobod dbají, aby jejich rozhodnutí byla nikoliv jen předepsanou, ale též akceptovatelnou
spravedlností“.
V dalším řízení bude tedy na krajském soudu, aby provedl navrhovatelem požadovaný
důkaz znaleckým posudkem tak, jak je uvedeno výše.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích zrušil podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. a věc tomuto soudu vrátil
k dalšímu řízení.
Po doplnění posudku jednoznačně stanovenými závěry ve shora uvedeném směru,
kdy není vyloučeno i provedení dalších důkazů, pokud se potřeba jejich provedení ukáže nutnou,
krajský soud znovu posoudí, zda došlo či nikoliv k zániku nároku stěžovatele na plný invalidní
důchod ve smyslu §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu