ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.195.2008:40
sp. zn. 4 Ads 195/2008 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. Z.,
zast. Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, proti
žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská pobočka pro
Olomoucký kraj, se sídlem Lazecká 22A, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2008, č. j. 22 Ca 132/2008 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, Mgr. Antonínu Novákovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 5712 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí
proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým soud odmítl jeho žalobu
napadající platební výměr žalované ze dne 4. 3. 2008, č. j. 2140800301, kterým byla žalobci
uložena povinnost zaplatit penále na veřejném zdravotním pojištění.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje - byť nikoliv výslovně - důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a namítá tak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti
tvrdí, že napadené usnesení je nezákonné, neboť v dané věci byl soud z dále uvedených důvodů
povinen ve smyslu §48 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) požádat Soudní dvůr Evropských společenství o vydání
rozhodnutí o předběžné otázce a v souvislosti s tím řízení přerušit. Žalobce podanou žalobou
napadl platební výměr žalované zdravotní pojišťovny č. j. 2140800301, jímž bylo žalobci
vyměřeno penále na veřejné zdravotní pojištění. Samotná výše sazby penále na veřejné zdravotní
pojištění ve výměře podle zákona č. 48/1997 Sb., resp. záko na 592/1992 Sb., o pojistném
na veřejné zdravotní pojištění, dle názoru žalobce odporuje právu Evropských společenství,
jehož stěžejní zásadou je zásada přiměřenosti. Žalobce si je vědom skutečnosti, že Nejvyšší
správní soud v obdobné věci, která se týkala penále daňového, v rozsudku sp. zn. 2 Afs 29/2008
a dále nejnověji v rozsudku sp. zn. 2 Afs 29/2008 uvedl, že považ uje výši daňového penále,
které dosahovalo až 73 % p. a. za přiměřené, nicméně žalobce tento názor pokládá i s ohledem
na srovnání těchto sazeb v jiných evropských zemích za nesprávný (viz článek autorů
Vorlíčková L., Dráb O.: České daňové penále je nep řiměřené a v rozporu s Evropskou úmluvou
na ochranu lidských práv a základních svobod, in Právní rozhledy č. 17/2005). Nesprávnost
shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu v řešené věci plyne i z judikatury
Evropského soudního dvora. Žalobce vnímá rovněž i §68 písm. a) s. ř. s., na němž Krajský
soudu v Ostravě postavil své rozhodnutí, nicméně má za to, že i s přihlédnutím k naléhavé
potřebě objasnit otázku kolize výše penále ve veřejném zdravotním pojištění s evropským právem
a jeho výkladem dovozované zásady přiměřenosti, není napadené usnesení Krajského soudu
v Ostravě správné. Nejvyšší správní soud je plně kompetentní, za situace, než přistoupí
ke zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, objasnit předestřenou otázku
pomocí dotazu na Evropský soudní dvůr v Lucemburku sám.
Na základě uvedeného stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě zrušil v plném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti především uvádí, že žaloba ze dne 14. 5. 2008
byla odmítnuta zcela v souladu s procesním stavem napadeného platebního výměru, když žalobce
proti němu podal odvolání. O podaném odvolání rozhodoval Rozhodčí orgán Všeobecné
zdravotní pojišťovny České republiky, a to dne 7. 5. 2008, rozhodnutím č. j. 5051/08/Va
a 5052/08/Va, přičemž právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 4. 7. 2008. Žalovaná navrhuje,
aby soud kasační stížnost odmítl pro takovou vadu řízení, kterou nelze v tomto řízení odstranit –
předčasnost žaloby, když v době podání žaloby dosud rozhodnutí o opravném prostředku
nenabylo právní moci. Lze tu shledat, dle názoru žalované, i nedostatek pasivní legitimace na
straně žalované. Žalovaná navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost stížních
námitek.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního a správního spisu
především konstatuje, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská pobočka
pro Olomoucký kraj, územní pracoviště Olomouc platebním výměrem ze dne 4. 3. 2008,
č. j. 2140800302 uložila stěžovateli podle §18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit penále ve výši
27 518 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci t ohoto platebního výměru. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná mj. uvedla, že nezaplatí-li plátce pojistného pojistné ve správné výši
a včas, je zdravotní pojišťovna povinna vymáhat na dlužníkovi jeho zaplacení včetně penále.
Proti tomuto platebnímu výměru podal stěžovatel dne 25. 3. 2008 odvolání, které rozhodnutím
ze dne 7. 5. 2008, č. j. 5051/08/Va a 5052/08/Va, Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní
pojišťovny zamítl, a napadený platební výměr potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne
4. 7. 2008.
Žalobou ze dne 14. 5. 2008, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2008,
stěžovatel napadl platební výměr žalované ze dne 4. 3. 2008, č. j. 2140800301, tedy rozhodnutí
správního orgánu I. stupně. V žalobě mj. uvedl, že proti tomuto platebnímu výměru podal dne
25. 3. 2008 odvolání, avšak toto odvolání nemá odkladný účinek a u daného platebního výměru
tak může být přistoupeno k výkonu rozhodnutí (exekuce). Vyloučení odkladného účinku
považuje za protiústavní, protože znevýhodňuje odvolatele v řízení. Dále uvedl,
že podle dostupných informací byla v obdobném případě tato otázka řešena na úrovni
evropského soudnictví a vyloučení odkladného účinku bylo shledáno nepřípustným.
Taktéž uvedl, že nezákonnou považuje i výši penále (0,1 % a 0,05 % za den). Tato otázka
byla taktéž řešena na úrovni evropského soudnictví, a v řešeném případě bylo penále shledáno
vysokým, majícím charakter trestu, než přijatelného úroku z prodlení.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobu stěžovatele odmítl,
a to s poukazem na §68 písm. a) s. ř. s., a dále na 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Uvedl, že dle §68
písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal- li žalobce řádné opravné
prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí
správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
Dále krajský soud uvedl, že s ohledem na to, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí,
proti kterému je podle předpisů o správním řízení přípustné odvolán í (čehož si je žalobce zřejmě
i sám vědom, když byl o možnosti odvolání poučen a odvolání podal), postupoval soud
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a žalobu jako nepřípustnou ve smyslu §68 písm. a) s. ř. s.
odmítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Předně je nutno uvést, že podle ustanovení §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví
domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li
je zvláštní zákon, pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákon jinak. Soudní řád správní
tak důsledně zavádí tradiční žalobní řízení, kdy soudní ochra na nastupuje teprve poté,
kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí
prostředky správního řízení. Tj., nejen kdy je řádný opravný prostředek řádně podán,
ale dále i kdy je o něm pravomocně rozhodnuto. Žalovaným je správní orgán který rozhodl
v posledním stupni (§69 s. ř. s.), a žalovaným rozhodnutím je rozhodnutí tohoto orgánu.
Nevyčerpání řádných opravných prostředků žalobcem je za podmínek stanovených
v §68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti žaloby a takovou žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu soud odmítne podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně
vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní dispozici,
a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany . Soudní přezkum
správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně
veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.
K tomu ostatně viz i ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č . j. 2 Afs 98/2004 - 65, či rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 3. 2004, č . j. 3 Ads 58/2003 - 32, přístupné na www.nssoud.cz.
V projednávané věci byla podána žaloba proti platebnímu výměru žalované ve věci penále
nezaplaceného pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Prot i tomuto rozhodnutí je možno
se odvolat (§53 odst. 1 a 10 zákona č. 48/1997 Sb.), o čemž byl stěžovatel řádně poučen.
Stěžovatel této procesní možnosti také využil, odvolání podal, nicméně žalobu nepodal
proti rozhodnutí o odvolání, ale aniž by vyčkal tohoto rozhodnutí a jeho právní moci, žalobou
napadl rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl
ji (§110 odst. 1 s. ř. s.), protože stěžovatel skutečně podal žalobu za procesní situace,
kdy ještě nevyčerpal řádný opravný prostředek (tzn. odvolání) v řízení před správním orgánem,
který připouští ustanovení §53 odst. 1 a 10 zákona č. 48/1997 Sb.
Pokud stěžovatel argumentuje evropsko-právní rovinou této problematiky a žádá,
aby Nejvyšší správní soud před zrušením napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě
požádal Soudní dvůr Evropských společenství o vydání rozhodnutí o předběžné otázce
a v souvislosti s tím řízení přerušil, nemůže této žádosti Nejvyšší správní soud vyhovět
již z toho důvodu, že pro tento postup nejsou splněny podmínky. Z obsahu a souvislostí čl. 234
Smlouvy o založení evropských společenství plyne, že mo žnost, resp. nutnost, předložení
předběžné otázky Soudnímu dvoru, přichází pro soud členského státu v úvahu jen tehdy,
považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku. Tj., že především
musí soud v dané věci jednat meritorně. Situace v projednávané věci je však zjevně odlišná,
protože Nejvyšší správní soud za dané procesní situace citované ustanovení §18 odst. 1 zákona
č. 592/1992 Sb. vůbec neaplikuje, jelikož stěžovatel nevyčerpal prostředky k ochraně svých práv
a soudu není dán žádný prostor pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, či procesní
bezvadnosti řízení, které jeho vydání předcházelo. Proto Nejvyšší správní soud nemůže v dané
věci požádat Soudní dvůr Evropských společenství o vydání rozhodnutí o předběžné otázce.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské
pobočce pro Olomoucký kraj, náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, Mgr. Antonín Novák, byl ustanoven soudem,
platí odměnu za zastupování a hotové výdaje stát (§35 odst. 8 v návaznosti na §120 s. ř. s.).
Soud určil odměnu advokáta částkou 4200 Kč za dva úkony právní služby po 2100 Kč,
a sice za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za doplnění kasační
stížnosti ze dne 29. 9. 2008 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 od st. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dále 2 x 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože ustanovený advokát
je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená
podle §37 p ísm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu