ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.76.2009:107
sp. zn. 4 Ads 76/2009 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: E. V., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2009, č. j. 41 Cad 47/2008
– 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2009,
č. j. 41 Cad 47/2008 – 59, zrušil na základě žaloby podané žalobcem rozhodnutí žalované ze dne
18. 10. 2007, č. X, č. I. a č. II. pro vady řízení a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Dále rozhodl, že se
žádnému účastníku nepřiznává náhrada nákladů řízení. Krajský soud totiž na základě
provedeného dokazování shledal, že žalobce prokázal potřebnou dobu pojištění k datu dosažení
věku 65 let, a proto svým právním názorem zavázal žalovanou, že žalobce má nárok na starobní
důchod podle §29 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů. Přestože měl žalobce plný úspěch ve věci a účastnil se dvou soudních
jednání, nepřiznal mu krajský soud náklady řízení, neboť je jednak žalobce nevyčíslil, a jednak
náklady na cesty ze Švédska nevynaložil pouze za účelem soudních jednání ve věci.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž brojil proti tomu, že mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Namítl,
že při soudním jednání podrobně vylíčil předsedkyni senátu náklady, které mu vznikly
zejména cestou ze Švédska na soudní jednání. Dále v kasační stížnosti vyčíslil další náklady
řízení a požadoval jejich uhrazení včetně uhrazení ekonomického odškodného ve výši 500 000 -
1 000 000 Kč. Stěžovatel se v kasační stížnosti rovněž ohradil proti tomu, že soudní jednání dne
24. 9. 2008 začalo o hodinu později a že rozsudek nebyl vydán v přiměřené době, kterou měl být
podle jeho názoru přelom měsíce října a listopadu 2008. Rovněž krajskému soudu vytkl, že
„ignoroval jeho občanskou suverenitu“ a že neudělil žalované pokutu za její nesprávné rozhodnutí.
Krajský soud vyzval stěžovatele, aby doložil plnou moc udělenou advokátovi,
který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti a k doplnění důvodů kasační stížnosti
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. a uvedení rozsahu, v jakém rozsudek krajského soudu napadá.
K výzvě stěžovatel uvedl, že žádá o ustanovení advokáta k řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud předložil kasační stížnost stěžovatele spolu se spisem Nejvyššímu
správnímu soudu s tím, že z důvodu hospodárnosti řízení nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce pro kasační řízení, neboť kasační stížnost směřuje pouze do výroku
o nákladech řízení a jako taková je tudíž nepřípustná.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, zda je kasační
stížnost proti označenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud považuje především za nutné zdůraznit, že žalobě stěžovatele
a jeho požadavku vznesenému u jednání Krajského soudu v Brně dne 11. 6. 2008
bylo napadeným rozsudkem zcela vyhověno. Krajský soud v Brně totiž výrokem napadeného
rozsudku zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 10. 2007 č. X č. I. a č.
II. pro vady řízení a věc vrátil žalované se závazným právním názorem o tom, že žalobce splnil
potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod podle §29 písm. b) zákona č.
155/1995 Sb., a to k datu, kdy dosáhl věku 65 let. V podané kasační stížnosti stěžovatel nebrojil
proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně, ani proti vyslovenému právnímu názoru, jímž
soud zavázal žalovanou.
Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost obsahově směřuje pouze proti výroku
o nákladech řízení. Ostatní tvrzení stěžovatele nejsou v dané věci relevantní, nesplňují pojmové
znaky kasačních důvodů a Nejvyšší správní soud se tak jimi dále nezabýval. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je však nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím
o nákladech řízení je přitom nejen rozhodnutí o povinnosti nahradit druhému účastníku náklady
řízení, ale též rozhodnutí, jímž bylo soudem vysloveno, že žádnému z účastníků řízení
se nepřiznává náhrada nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 - 41). Protože stěžovatel napadl kasační stížností pouze výrok
o nepřiznání náhrady nákladů řízení, proti němuž není kasační stížnost přípustná, odmítl Nejvyšší
správní soud kasační stížnost, jakožto návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný [§46
odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud podotýká, že je-li v době podání návrhu zcela zjevné,
že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení
je neodstranitelný, bylo by přepjatým formalismem a v rozporu se zásadou hospodárnosti
soudního řízení, aby soud rozhodoval např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce
dle §35 odst. 8 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Ans 6/2008 – 48, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008,
č. j. 7 Afs 34/2008 - 103, přístupné na www.nssoud.cz). V dané věci tedy krajský soud správně
postoupil kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, aniž by předtím nejprve rozhodl
o stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce.
Podle ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu