ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.14.2009:89
sp. zn. 4 As 14/2009 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Obrana
životního prostředí, občanské sdružení, se sídlem Pražského 28, Praha 5, zast. JUDr. Petrem
Kužvartem, advokátem, se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát
hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti: Holešovický
Trojúhelník, a. s., se sídlem Prokopova 118/20, Praha 3, zast. JUDr. Richardem Čičkem,
advokátem, se sídlem Milady Horákové 533/28, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti osoby
zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2008,
č. j. 11 Ca 305/2006 – 59, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“)
domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne
31. 12. 2008, č. j. 1 1 Ca 305/2006 – 59, (dále jen „napadený rozsudek“) a vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení. V rámci své kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v souladu s ustanovením §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to,
že v uvedené věci se jedná o specifickou právní kauzu, přičemž vykonatelnost napadeného
rozhodnutí může účastníkovi řízení způsobit významnou majetkovou újmu na jeho právech
za situace, kdy předmětem projednávané stavby je objekt za několik stovek milionů korun
českých. Odklad vykonatelnosti je podle stěžovatele navíc důvodný i s ohledem na případné
shledání nezákonnosti napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem.
Napadeným rozsudkem městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2006,
č. j. S-MHMP 178887/2006/OST/Fr, jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části
Praha 7, odboru rozvoje a územního rozhodování, ze dne 8. 3. 2006, zn. OUR-71/05/04237-ob.
99/Mal, ze dne 8. 3. 2006. Tímto rozhodnutím ÚMČ Praha 7 rozhodl o umístění stavby
„Víceúčelový objekt Letenský Trojúhelník“, a to na pozemcích č. p. 1549/1, 1549/2
1549/62236/1 a 2242, v k. ú. Holešovice tak, jak je zakreslen v ověřené dokumentaci, s tím, že
pro umístění a projektovou přípravu stavby bylo stanoveno 25 podmínek. Městský soud dle
odůvodnění napadeného rozsudku zrušil napadeného rozhodnutí žalovaného z důvodů vad
řízení, které spočívaly v tom, že stavební úřad v rámci územního řízení nedal podnět k vydání
stanoviska orgánu přírody a krajiny, zda umisťovaná stavba může snížit nebo změnit krajinný ráz,
dále proto, že podkladové rozhodnutí orgánu státní památkové péče ze dne 28. 4. 2005, č. j.
MHMP 25342/2005/Stj, se nepromítlo do rozhodnutí o umístění stavby, a konečně také proto,
že žalovaný zkrátil procesní práva žalobce ve správním řízení, když se nevypořádal s jeho
námitkami stran dopravní problematiky, parkování a hlukové zátěže, jakož i nedostatky
dokumentace předložené stavebníkem.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije
v případě rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti přiměřeně.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. upravuje podmínky pro přiznání odkladného účinku.
Těmito podmínkami jsou zejména existence nenahraditelné újmy, která by vznikla stěžovateli
v důsledku výkonu nebo jiných právních následků rozhodnutí, a dále podmínka, že se přiznání
odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto vážil, zda mohlo napadeným rozsudkem dojít ke vzniku
nenahraditelné újmy stěžovateli, a zejména také, zda by případné přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s veřejným zájmem a nedotklo se nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob. Úvodem svého hodnocení považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy
a nelze v něm předjímat rozhodnutí o věci samé. Nelze tedy opřít rozhodnutí o přiznání
či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouze o to, zda soud kasační stížnosti vyhoví
či ji zamítne a zda v konečném důsledku takového rozhodnutí bude mít stěžovatel povinnost
činit či naopak rušit blíže nespecifikované právní úkony (viz k tomu usnesení zdejšího soudu
ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 52/2006 – 69, přístupné na www.nssoud.cz). V posuzované věci
se jedná o situaci, kdy v současné době právně neexistuje pravomocné rozhodnutí o umístění
stavby multifunkčního komplexu „Holešovický trojúhelník“, neboť městský soud zrušil
rozhodnutí žalovaného pro vady řízení. To znamená, že bez ohledu na probíhající řízení
o kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto rozhodnutí má pokračovat dále územní řízení
před stavebním úřadem ÚMČ Praha 7, v němž mají být uvedené vady řízení odstraněny.
Teprve po vydání nového rozhodnutí o umístění stavby bude moci stavebník požádat o vydání
stavebního povolení. Stěžovatel poukázal ve své žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti na to, že se jedná o situaci, kdy předmětem plánované stavby je objekt za stovky miliónů
korun českých, v čemž spatřuje vznik nenahraditelné újmy.
Nejvyšší správní soud se s názorem stěžovatele neztotožnil, a to z následujících důvodů.
Napadeným rozsudkem byla věc pravomocně „vrácena“ zpět do fáze řízení před vydáním
rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti prvoinstančnímu územnímu rozhodnutí
vydanému ÚMČ Praha 7. Důsledek právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku tkví
tedy v tom, že stěžovatel v současné době nemůže úspěšně dosáhnout vydání stavebního
povolení na předmětnou stavbu, neboť prvoinstanční rozhodnutí ÚMČ Praha 7 o umístění
této stavby není v důsledku pokračujícího odvolacího řízení pravomocné. Zde je zapotřebí
připomenout základní smysl a účel územního řízení, jímž podle předchozí právní úpravy (§39
zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinném do 31. 12. 2006)
bylo vymezení území pro navrhovaný účel a stanovení podmínek k ochraně veřejných zájmů
v území, konkrétně zejména zabezpečení souladu s cíli a záměry územního plánování,
včetně architektonických a urbanistických hodnot v území, věcnou a časovou koordinaci
jednotlivých staveb a jiných opatření v území, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí.
Územní řízení je tak klíčovým mechanismem ochrany veřejného zájmu při realizaci staveb a jiné
činnosti v území, přičemž jeho úloha byla novým stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., účinným
od 1. 1. 2007, ještě více posílena. Byly-li tedy shledány napadeným rozsudkem městského soudu
v průběhu územního řízení určité nedostatky, a to nejen v odůvodnění rozhodnutí, ale i ve vztahu
k podkladovým stanoviskům dotčených orgánů, bylo by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v rozporu s veřejným zájmem na zajištění komplexního souladu plánované stavby
s požadavky vymezenými veřejnoprávními předpisy. Jen na okraj Nejvyšší správní soud
podotýká, že tato myšlenka byla v předchozí právní úpravě, podle níž byla rozhodována
i posuzovaná věc, vyjádřena v rovině úpravy územního řízení v ustanovení §42 odst. 3 zákona
č. 50/1976 Sb., které neumožňovalo u odvolání proti územnímu rozhodnutí vyloučit odkladný
účinek. Veřejný zájem na souladu plánované stavby či jiného zásahu do území byl tedy chráněn
ve správním řízení suspenzívním účinkem odvolání až do vydání pravomocného rozhodnutí
ve věci. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k názoru, že v posuzované věci by bylo přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v rozporu s veřejným zájmem, neboť by umožnilo
stěžovateli na základě rozhodnutí žalovaného požádat o vydání stavebního povolení.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že ani samotný argument vznikem
nenahraditelné újmy stěžovateli není relevantní, neboť stěžovatel bude mít možnost dosáhnout
v pokračujícím řízení vydání nového územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby.
K tomu Nejvyšší správní soud ještě podpůrně poukazuje na předchozí judikaturu správních
soudů, která dospěla k názoru, že povaha rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně možnost
přivodit újmu předpokládanou ustanovením §73 odst. 2 s. ř. s., tj. újmu,
kterou by bylo lze kvalifikovat jako nenahraditelnou, neboť toto rozhodnutí ještě nezakládá
potenciálnímu stavebníkovi subjektivní právo stavět. Oprávnění stavebníka uskutečnit konkrétní
stavbu (příp. změnu stavby) na konkrétním místě a za určitých podmínek je zřízeno
až pravomocným stavebním povolením vydaným podle §66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního
zákona (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2004, č. j. 57 Ca 14/2004 - 40,
publikovaný pod č. 455/2005 Sb. NSS). Újma způsobená stěžovateli v důsledku právní moci
a vykonatelnosti napadeného rozsudku tedy nemá charakter újmy nezhojitelné či nenahraditelné.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační
stížnosti stěžovatele nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu