ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.61.2008:86
sp. zn. 4 As 61/2008 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně:
CET 21 spol. s r.o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, č. j. 7 Ca 341/2006 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, č. j. 7 Ca 341/2006 - 68 (dále jen „rozsudek“),
kterým městský soud zrušil její rozhodnutí ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 2006/422/had/CET,
č. j. had/7284/06 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž stěžovatelka shledala, že žalobkyně
porušila ustanovení §32 odst. 1 p ísm. g) zákona č. 231/2001 Sb ., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 231/2001 Sb.“), a podle §60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. uložila žalobkyni pokutu
ve výši 100 000 Kč. Porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin
pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psy chický nebo mravní vývoj dětí
a mladistvých, spočívalo v tom, že stěžovatelka na programu NOVA odvysílala ve dnech 13. - 17.
5. 2006 reklamu na časopis TV Max, která je svým hororovým obsahem nevhodná pro děti a
mladistvé, neboť mohla svou brutalitou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a
mladistvých. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná upřesnila, že předmětná reklama
vychází ze scény Vetřelec, v níž se vetřelcem napadený jedinec zmítá bolestí, a poté,
co je ostatními připoután na stůl, se z jeho nitra vyvrhne vetřelec. V reklamě se však nejedná
o vetřelce, ale o reklamní časopis TV Max zabalený v černém obalu. Reklama byla dne 13. 5. 2006
vysílána devětkrát, a to od 8.24 hod. do 21.20 hod. Přitom na porušení §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. byla žalobkyně upozorněna ve smyslu §59 tohoto zákona v souvislosti
s odvysíláním upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou a filmu Striptýz.
Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, v níž namítla, že nebyla
upozorněna na porušení povinnosti podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
v souvislosti s odvysíláním upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou a filmu
Striptýz, neboť v případě filmu Striptýz nešlo o typově a druhově shodné chování
jako u odvysílané reklamy a u upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou byli diváci
předem upozorněni, že upoutávka bude na hororový film. Dále žalované vytýkala, že nesprávně
právně posoudila zjištěný skutkový stav podle §32 odst. 1 písm. g) a §60 odst. 1 písm. l) zákona
č. 231/2001 Sb., neboť podle ní se tyto ustanovení nevztahují na povinnosti stanovené
pro vysílání reklamy. Uvedla také, že obsah reklamy nemohl ohro zit dětskou psychiku,
neboť šlo o zjevnou nadsázku. Z těchto důvodů navrhla, aby městský soud zrušil napadené
rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně byla řádně upozorněna
podle §59 zákona č. 231/2001 Sb., neboť zákon nijak nespecifi kuje, že by upozornění
mělo být typově a druhově totožné. Smyslem §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
totiž je ochránit děti a mladistvé před možným fyzickým, psychickým nebo mravním ohrožením,
ke kterému může dojít i odvysíláním reklamy. Podotkla, že předmětná reklama bez ohledu
na nadsázku vyvolávala pocit strachu a děsu.
Městský soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalované podle §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí. Dále rozhodl
o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že na vysílání reklamy se vztahují
také obecné povinnosti stanovené pro pořady podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
Shledal, že děj reklamy je natolik autentický, že ani prvky nadsázky nevylučují, aby reklama
u diváků, zejména dětských, vyvolávala pocit děsu, přičemž vysílací čas reklamy (sobotní
dopoledne a podvečer) jednoznačně zakládá porušení povinnosti stanovené §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. Námitku absence předchozího upoz ornění ve smyslu §59 zákona
č. 231/2001 Sb. odmítl s tím, že žalobkyně byla upozorněna na typově shodné porušení
povinnosti stanovené §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v souvislosti s odvysíláním
upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou. Na tomto závěru podle městského soudu
nic nemění to, že upozornění učiněné v souvislosti s filmem Striptýz nelze považovat za typově
shodné porušení povinnosti žalobkyně, neboť tento film nebyl způsobilý ohrozit psychický,
nýbrž mravní vývoj dětí a mládeže, tedy jiný chráněný zájem.
Městský soud však přes výše uvedené zrušil napadené rozhodnutí, neboť žalovan á
ve výroku uvedla, že uložila žalobkyni za porušení povinnosti stanovené v §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. pokutu podle §60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. Městský soud
zdůraznil, že za deliktní jednání v rozporu s §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
je možné uložit sankci podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., jak je ostatně správně
uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nikoli však pokutu podle §60 odst. 1 písm. l)
zákona č. 231/2001 Sb. Podle městského soudu se nejedná o chybu v psaní, ale jde o takovou
vadu řízení, která má za následek jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
důvodů rozhodnutí, neboť žalobkyni byla uložena pokutu na základě ustanovení, které upravuje
odlišné deliktní jednání. Z tohoto důvodu městský soud zrušil napadené rozhodnutí podle §76
odst. 1 písm. a) s. ř. s., přestože žalobkyně tuto vadu nenamítla, a zavázal žalovanou, aby v novém
rozhodnutí uvedla, na základě jakého ustanovení uložila konkrétní výši dané pokuty,
zejména s ohledem na zjištění o vysílacím čase reklamy, který by měl být také uveden ve výrokové
skutkové větě.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., v níž napadla
závěr městského soudu, podle něhož předchozí upozornění pro porušení zákona č. 231/2001 Sb.
ohledně filmu Striptýz nelze považovat za typově shodné porušení povinností žalobkyně,
neboť tento film nebyl způsobilý ohrozit psychický, nýbrž mravní vývoj dětí a mládeže,
tedy jiný chráněný zájem. Podle stěžovatelky tak městský soud zasáhl do jejího správního uvážení,
a to navíc polemikou, která nemá oporu v zákoně ani ve správním spise. Namítla, že zákon
č. 231/2001 Sb. nikterak nevymezuje typovou shodnost závadného jednání, neboť ustanovení
§32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. užívá pojmy „fyzický, psychický a mravní“ vztahující
se k ochraně dětí a mladistvých en bloc, a proto nelze za jejich jednotlivé porušení udělovat
upozornění. Podotkla, že citované ustanovení nijak nevymezuje typové vymezení ohrožovacího
jednání. Podle jejího názoru je v konkrétním případě plně vys tižen způsob ohrožení tím,
že v rozhodnutí je uvedeno úplné znění porušeného zákonného ustanovení a následně
je konkrétně specifikováno jeho možné ohrožení. Nadto městskému soudu vytkla,
že nikterak necharakterizoval, co shledává onou typovou shodností. Rozsudek městského soudu
je tak nesrozumitelný a zmatečný, a proto navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a vrátil věc
městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti.
V této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že kasační stížnost je mimořádným opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví,
jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá
zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí,
není-li dále stanoveno jinak. Kasační stížnost je nepřípustná v případech uvedených v §104 s. ř. s.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opí rá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tj. pro údajnou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, a v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. pro údajnou
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud připomíná, že se již mnohokráte zabýval otázkou formulace
kasačních důvodů, jejich podřaditelnosti pod důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. a míru
jejich konkrétnosti. V usnesení ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004- 47, vyslovil závěr, že „kasační
stížnost, tedy i uváděné důvody, o jejichž existenci kasační stížnost opírá, musí soud posuzovat podle jejich obsahu
(§41 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.), nikoliv podle formálního oz načení. Jinak řečeno,
konkrétně uváděné důvody, o něž stěžovatel kasační stížnost opírá, musí bý t svým obsahem podřaditelné
pod některý z důvodů, které soudní řád správní v ustanovení §103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti
vymezuje. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s.
neuvedené.“ Dále opakovaně judikoval, že není důvodem kasační stížnosti, jestliže stěžovatel
nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se krajský soud podle stěžovatele
dopustil. Vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží v důsledku
dispoziční zásady, která ovládá řízení o kas ační stížnosti, na stěžovateli. Přitom zajisté platí,
že pokud ze znění kasační stížnosti jsou důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační
důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody formálně nepodřadí jednotlivým zákonným
ustanovením, či tak učiní nepřesně. Pokud je v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady
v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho to stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí.
Přitom argumentace proti právnímu posouzení musí vycházet z důvodů napadenéh o rozsudku
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, dostupný
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud shledal, že kasační důvod podle §1 03 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
je uveden pouze formálně, protože stěžovatelka nevznesla v rámci tohoto důvodu jedinou
konkrétní námitku. V rámci kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. napadla
stěžovatelka závěr městského soudu týkající se předchozího upozornění učiněného v souvislosti
s filmem Striptýz, které podle názoru městského soudu nelze považovat za upozornění na typově
shodné porušení povinností.
V tomto případě je však podstatné, že městský soud dospěl v posuzované věci k závěru,
že žalobou napadené rozhodnutí stěžovatelky je nepřezkoumatelné jednak z důvodu,
že žalobkyni byla uložena pokuta na základě ustanovení, které upravuje sankci pro jiné skutkové
podstaty než skutkové podstaty uvedenou v §32 zákona č. 231/2001 Sb. a jednak proto,
že ve výrokové skutkové větě nebyl náležitě konkrétně uveden vysílací čas reklamy. Nejvyšší
správní soud by se tak mohl zabývat v řízení o kasační stížnosti jen námitkami směřujícími
proti důvodům, pro které městský soud napadené rozhodnutí zrušil. Tak tomu ale v posuzované
věci není.
Stěžovatelka sice formálně uplatnila důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., věcně
však nevznesla žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení rozsudku městského soudu,
tj. proti jeho rozhodovacím důvodům. Přitom argumentace obsažená v kasační stížnosti
musí vždy brojit proti důvodům, pro které soud zru šil rozhodnutí správního orgánu,
neboť pouze právní názor, který soud v řízení o žalobě vysloví jako důvod zrušení, je pro správní
orgán závazný (§78 odst. 5 s. ř. s.). V konkrétní věci byl tímto závazným právním názorem názor
městského soudu na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí stěžovatelky, a proto přípustnou
může být jen kasační stížnost, mířící proti tomuto názoru, a to s příslušnou právní argumentací.
Z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem
městského soudu, který byl vysloven nad rámec vlastních rozhodovacích důvodů rozsudku
a nadto by v dané věci ani nevedl ke zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatelky.
Napadala-li stěžovatelka rozsudek pro nesprávné posouzení právní otázky, bylo na ní,
aby konkretizovala, v čem spatřuje nesprávnost právní otázky rozhodné pro výrok napadeného
rozsudku. Jinak řečeno, bylo na stěžovatelce, aby v kasační stížnosti tvrdila, že její rozhodnutí
bylo přezkoumatelné a mělo být městským soudem také věcně přezkoumáno. To ale stěžovatelka
neučinila a vlastní rozhodovací důvod (a právní názor pro správní orgán závazný) nepopřela
a ponechala jej stranou. Argumentovala-li proti právnímu názoru městského soudu,
který nepředstavoval rozhodovací důvod, a byl učiněn, jak shora uvedeno, jen nezávazně
nad rámec nutného odůvodnění (obiter dictum), nemůže taková kasační stížnost napadeným
rozsudkem účinně otřást a míří mimo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud pro úplnost, připomíná, že rozsah kasační stížnosti a specifikaci
jejích důvodů určuje stěžovatel v důsledku dispoziční zásady, která ov ládá řízení o kasační
stížnosti. V konkrétní věci to stručně řečeno znamená, že Nejvyš ší správní soud nemůže dospět
k závěru o tom, že rozhodnutí správního orgánu je přezkoumatelné, přestože to kasační stížnost
není tvrzeno.
Lze tedy shrnout, že kasační námitky zpochybňující právní výklad městského soudu
k předchozímu upozornění učiněného v souvislosti s filmem Striptýz, který učinil mimo rámec
důvodů, pro které rozhodnutí rušil, nemohou být uznány za zákonný důvod kasační stížnosti.
Brojí-li stěžovatelka v kasační stížnosti proti důvodům rozhodnutí soudu, jež nebyly podkladem
pro výrok tohoto rozhodnutí, a nebyly tak důvodem zrušení jejího rozhodnutí
(zde tedy pro zrušení rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost), jde jen o jiné důvody kasační
stížnosti než ty, které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Taková kasační stížnost je podle §104 odst. 4
s. ř. s. nepřípustná (obdobně také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dn e 16. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 44/2003 - 31 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2008,
č. j. 2 Afs 9/2005 - 158, dostupný na www.nssoud.cz).
Z vyložených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřípustnost
odmítl [§104 odst. 4 s. ř. s., §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu