ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.20.2009:73
sp. zn. 4 Azs 20/2009 – 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. B., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem,
se sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování: Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. 46 Az 68/2008 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Ministerstvo vnitra rozhodnutím 29. 2. 2008, č. j. OAM-162/LE-07-07-2008, rozhodlo,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu.
Nyní přezkoumávaným usnesením Krajského soudu v Praze, byla tato žaloba odmítnuta
s tím, že byla podána opožděně, neboť rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne
6. 3. 2008 a žaloba byla předána k poštovní přepravě až dne 10. 4. 2008, tedy po marném uplynutí
zákonem stanovené patnáctidenní lhůty k jejímu podání. Jako poslední den lhůty,
v níž bylo možno žalobu podat, krajský soud označil 21. 3. 2008. Žádosti žalobce o prominutí
zmeškání lhůty k podání žaloby pak nebylo možné vyhovět, neboť by to bylo v rozporu s §72
odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud dále konstatoval
své zjištění ze správního spisu, že žalobce byl v mongolském jazyce řádně seznámen s obsahem
rozhodnutí správního orgánu a také řádně poučen o možnosti podat žalobu
proti tomuto rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.
Toto usnesení napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.. Tvrdí, že krajský soud se nedostatečně vypořádal
se skutečnostmi v žalobě uvedenými, konkrétně s tvrzením, že st ěžovatel neporozuměl
při přebírání rozhodnutí žalovaného důsledkům nepodání žaloby ve stanovené lhůtě
a nepochopil, jakým způsobem má žalobu podat. O důsledcích pozdního podání žaloby
se dozvěděl až následně od pracovnice nevládní organizace. Poučení v rozhodnutí žalovaného
o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví je ryze obecné a formální a pro cizince
bez právního vzdělání nesrozumitelné. To však nelze přičítat k tíži stěžovatele, jedná
se o jednoznačné procesní pochybení žalovaného, které vedlo ke zkrácení stěžovatelových práv.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. Požaduje též přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Ze spisu Krajského soudu v Praze zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadené
usnesení, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů
ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, stěžovatel osobně převzal dne 3. 7. 2008.
Podle §106 odst. 2 zákona s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. pak lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s.
lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit.
Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti
(dnem doručení), byl v projednávané věci čtvrtek 3. 7. 2008 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní,
posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl potom čtvrtek 17. 7. 2008. Tento den
se totiž svým označením – čtvrtek – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději
v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno s účinky zachování lhůty.
Podle otisku poštovního razítka na obálce obsahující kasační stížnost, byla tato zásilka
předána k poštovní přepravě až dne 22. 7. 2008. Stalo se tak po marném uplynutí lhůty k podání
kasační stížnosti, která skončila ve čtvrtek 17. 7. 2008. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta
pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval,
nehledě na to, že odkladný účinek kasační stížnosti nastal ve stěžovatelově případě podáním
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci
mezinárodní ochrany přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu