ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.22.2009:80
sp. zn. 4 Azs 22/2009 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: nezl. Z. N., zast. zákonnou zástupkyní -
matkou A. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2009,
č. j. 61 Az 89/2007 - 60,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2009, č. j. 61 Az 89/2007 – 60,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2007, č. j. OAM-1-664/VL-07-05-2007, rozhodl žalovaný tak,
že se žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění
svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutečnosti, o kterých žalobkyně v průběhu správního řízení
hovořila, nelze důvodům pro udělení azylu podřadit. Poukázal na to, že žádost matky
nezl. žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, paní N. A. nar. X, E. č. X, byla dne 10. 7. 2007
zamítnuta v důsledku nesplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona o azylu. Také v případě otce nezl. žalobkyně pana N. S., nar. X, E. č.
X, bylo dne 10. 7. 2007 rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14, §
14a a §14b zákona o azylu. Žalovaný dále dospěl k závěru, že žalobkyni nehrozí nebezpečí vážné
újmy z některého důvodu uvedeného v §14a zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu (žaloba byla sepsána matkou
nezl. žalobkyně, jakožto její zákonnou zástupkyní), ve které namítala, že žalovaný
v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil §3, §50 odst. 2, §68 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., a §12 a §14 zákona o azylu. Matka žalobkyně žalovanému vytýkala,
že nezohlednil skutečnost, že ač její dcera (žalobkyně) dosud pronásledována nebyla, mohla
být v pozdějším věku stigmatizována a zřejmě i pronásledována na stejném základě
jako její rodiče. Poznamenala, že žádost nezl. žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany
byla posouzena jako zjevně nedůvodná na základě rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany
jejích rodičů, která však jsou dosud rovněž přezkoumávána správními soudy. Tato rozhodnutí
však považuje za neudržitelná, zejména proto, že vůbec nezjišťují situaci v Bělorusku a nezabývají
se věrohodností jejich výpovědí. Matka žalobkyně dále uvedla, že její manžel je šikanován
kvůli tomu, že strávil několik let ve věznici. V této skutečnosti spatřuje pronásledování z důvodu
příslušnosti k sociální skupině bývalých vězňů. Poukázala na zprávu Ministerstva zahraničních
věcí USA o stavu lidských práv v Bělorusku za rok 2006, ze které vyplývá, že i přesto,
že je v Bělorusku svévolné zadržení osob zapovězeno zákonem, vláda to nerespektuje. Policie
je široce zkorumpovaná a často zatýká občany i bez zatykače. Podezřelí mohou být drženi policií
i 10 dní bez formálního obvinění. Lhůty mohou vyšetřovatelé i prokurátoři prodlužovat
bez konzultací se soudci. Na základě shora uvedeného se žalobkyně domnívá, že ona i její matka
mohou být policií kdykoliv z čehokoliv obviněni a budou zadrženi na policejní stanici
stejně jako otec žalobkyně. Mohou být policií bity a ponižovány tak, jak to zažil otec žalobkyně.
Žalobkyně se proto domnívá, že v jejím případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; postup žalovaného, který její žádost o udělení
mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou, bez toho, že by se blíže zabýval
jejími důvody, proto považuje za nezákonný. Navrhla, aby Krajský soud v Ostravě napadené
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost všech žalobních bodů. Odkázal
na správní spis, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi
zákonné zástupkyně nezletilé žalobkyně a na vydané rozhodnutí, z nichž je podle jeho názoru
zřejmé, že v celém průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními
normami, procesně správným způsobem a dbal na ochranu práv nezletilé žalobkyně. Vyjádřil
přesvědčení, že jeho rozhodnutí nebylo žalobou zpochybněno a navrhl proto, aby krajský soud
žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 12. 2008, č. j. 61 Az 89/2007 – 32, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků, ani Česká republika nemají právo na náhradu nákladů
řízení. Konstatoval, že v daném případě nezletilá žalobkyně v průběhu celého správního řízení
i v žalobě samotné uváděla opakovaně stejné důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Těmito důvody byla snaha zůstat se svými rodiči v České republice a legalizovat si zde pobyt.
Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod důvody uváděné
v §12 a §14a zákona o azylu. Krajský soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně v průběhu
správního řízení neprokázala ani netvrdila žádný z důvodů pro udělení azylu uvedený v §12
zákona o azylu a za této situace tak žalovaný nepochybil, když žádost žalobkyně jako zjevně
nedůvodnou zamítl podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. K tvrzení zákonné zástupkyně
žalobkyně, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že ač její dcera dosud nebyla pronásledována,
tak by mohla být stigmatizována a zřejmě i pronásledována v pozdějším věku na stejném základě
jako její manžel a potažmo i ona, krajský soud uvedl, že jde o čistě hypotetickou a až v žalobě
účelově uvedenou námitku, neboť ani zákonná zástupkyně ani nezletilá žalobkyně
na tuto skutečnost v průběhu správního řízení nepoukázaly. Krajský soud neshledal důvodnou
ani námitku žalobkyně, že žalovaný nezjistil řádně situaci v Bělorusku. Dospěl totiž k závěru,
že posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv v zemi původu není nezbytné,
pokud cizinec v řízení o udělení mezinárodní ochrany vůbec netvrdil, že je pronásledován
či diskriminován ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu. Žalovaný proto nepochybil,
když v případě nezletilé žalobkyně neposoudil situaci v Bělorusku. K námitce, v níž zákonná
zástupkyně žalobkyně vytýká žalovanému vadný procesní postup, krajský soud uvedl, že žalovaný
při posuzování žádosti nezletilé žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany postupoval v souladu
s příslušnými právními normami, procesně správným způsobem a dbal na zachování všech práv
garantovaných jí právním řádem České republiky. Krajský soud shledal, že si žalovaný
z dokumentů založených ve správním spise opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí,
takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů na základě nichž rozhodoval. Krajský soud uzavřel,
že žalovaný nepochybil a postupoval správně, když zamítl žádost nezletilé žalobkyně jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podala zákonná zástupkyně žalobkyně (dále též „stěžovatelky”)
včas kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedla, že vzhledem k časové tísni a nedostatečné orientaci
v právním řádu České republiky uvede konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost
své kasační stížnosti v dodatečné lhůtě k výzvě soudu, a to prostřednictvím advokáta,
o jehož ustanovení tímto žádá. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že kasační stížnost je přijatelná,
neboť svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Požádala o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím, že právní následky rozsudku a rozhodnutí
správního orgánu by pro ni znamenaly nenahraditelnou újmu, zejména pak ztížily její možnost
pobývat na území České republiky, přičemž přiznání odkladného účinku se žádným způsobem
nedotkne nabytých práv třetích osob ani není v rozporu s veřejným zájmem
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek krajského soudu,
byly vydány v souladu s právními předpisy. Také pro řízení o kasační stížnosti odkázal na správní
spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení
a na své rozhodnutí. K žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podotknul, že rozsudek krajského soudu byl vydán po datu 13. 10. 2005, kdy nabyla účinnosti
novela zákona o azylu č. 350/2005 Sb., a odkladný účinek je tímto přiznáván každé
kasační stížnosti přímo zákonem. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro její nedůvodnost zamítnul.
Krajský soud usnesením ze dne 6. 3. 2009, č. j. 61 Az 89/2007 – 60, rozhodl,
že se stěžovatelce neustanovuje zástupce z řad advokátů a vyzval ji, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne
doručení tohoto usnesení doložila do spisu plnou moc udělenou advokátovi,
který ji bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti a doplnila prostřednictvím zvoleného
zástupce z řad advokátů kasační stížnost o konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost
kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. V odůvodnění tohoto usnesení krajský
soud uvedl, že žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti. Z tohoto důvodu byl krajský soud za účelem posouzení předpokladů pro ustanovení
zástupce z řad advokátů povinen zjistit majetkové, výdělkové a osobní poměry žalobkyně,
v tomto případě její zákonné zástupkyně. Tato byla proto soudem vyzvána k vyplnění
svých majetkových, výdělkových a osobních poměrů. Jelikož se krajskému soudu vrátilo vyplněné
prohlášení o poměrech nezletilé žalobkyně, byla zákonná zástupkyně opětovně vyzvána
k doložení svých majetkových, výdělkových a osobních poměrů. Na výzvu soudu však doložila
opět poměry nezletilé stěžovatelky. Krajský soud tak dospěl k závěru, že nemohl posoudit
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a v důsledku toho žalobkyni advokáta
pro řízení o kasační stížnosti neustanovil.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka prostřednictvím své zákonné zástupkyně včas
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Uvedla,
že dle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro zamítnutí návrhu na ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti. Uvedla, že krajský soud ji vyzval, aby doložila své majetkové,
výdělkové a osobní poměry, což prostřednictvím zákonné zástupkyně učinila. Poté byla opětovně
vyzvána k doložení svých majetkových, výdělkových a osobních poměrů, což znovu zákonná
zástupkyně jejím jménem učinila. Vzhledem k nedostatečné orientaci v právním řádu České
republiky zákonná zástupkyně i stěžovatelka pochopily výzvy krajského soudu tak,
že jsou povinny doložit majetkové, výdělkové a osobní poměry nezletilé stěžovatelky.
Ve vyrozumění k formuláři nebylo uvedeno, že musí být doloženy majetkové, výdělkové a osobní
poměry zákonné zástupkyně stěžovatelky. Požádala proto o přiznání odkladného účinku
i této kasační stížnosti a vyjádřila přesvědčení, že kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odůvodnila tím, že právní následky rozsudku a rozhodnutí správního orgánu by pro stěžovatelku
znamenaly nenahraditelnou újmu, zejména pak ztížily její možnost pobývat na území České
republiky, přičemž přiznání odkladného účinku se žádným způsobem nedotkne nabytých práv
třetích osob ani není v rozporu s veřejným zájmem. Požádala rovněž o ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků, neboť nemá dostatečné
finanční prostředky. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud s přihlédnutím
k výše uvedeným skutečnostem napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila
stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
K otázce přípustnosti této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud podotýká, že v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce žalobce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek
právního zastoupení (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 27/2004,
ze dne 28. 4. 2004).
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud podle obsahu kasační stížnosti dovodil, že se stěžovatelka dovolává
stížnostního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky (splnění podmínek pro ustanovení právního zástupce) soudem
v předcházejícím řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle judikatury Nejvyššího správního
soudu je povinnost doložit nedostatek prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud
mohl posoudit, jsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Řízení o kasační stížnosti je specifické potud, že zastoupení
advokátem je zde povinné podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s., takže při posuzování návrhu účastníka
na ustanovení zástupce není třeba se zabývat zjišťováním druhé podmínky výše citovaného
zákonného ustanovení, tj. potřeby ochrany zájmů tohoto účastníka, když tato potřeba vyplývá
přímo ze zákona.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že stěžovatelce Z. N. byla dne 19. 1. 2009
doručena výzva krajského soudu ze dne 14. 1. 2009, v níž byla vyzvána, aby v 15 denní lhůtě
zaslala soudu správně vyplněný, podepsaný a datovaný formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně, který tvoří přílohu k tomuto přípisu. Na
základě této výzvy bylo krajskému soudu dne 4. 2. 2009 doručeno zákonnou zástupkyní vyplněné
potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech stěžovatelky pro osvobození od
soudních poplatků. V něm je uvedeno, že stěžovatelka nemá zaměstnání, nemá žádné příjmy,
finanční prostředky ani movitý či nemovitý majetek. Stěžovatelka je nezletilá, učí se v české škole.
Poté krajský soud zákonné zástupkyni stěžovatelky zaslal výzvu ze dne 10. 2. 2009, která byla
obsahově totožná s výzvou ze dne 14. 1. 2009, tj. byly vyžadovány informace o majetkových,
osobních a výdělkových poměrech nezletilé stěžovatelky. Na základě této výzvy zákonná
zástupkyně stěžovatelky krajskému soudu zaslala formulář, ve kterém znovu uvedla, že
stěžovatelka nemá zaměstnání, žádné příjmy, finanční prostředky ani movitý či nemovitý majetek,
je nezletilá a učí se v české škole. Přitom je třeba poznamenat, že jak výzva soudu tak i formulář
k vyjádření o osobních, výdělkových poměrech, byl stěžovatelce zaslán v ruském jazyce, tedy
v jazyce, kterému nezletilá stěžovatelka i její zákonná zástupkyně nepochybně rozumí.
Krajský soud stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupce neustanovil,
což odůvodnil tím, že zákonná zástupkyně stěžovatelky na výzvu soudu opakovaně dokládala
poměry nezletilé stěžovatelky, ale měla doložit poměry svoje. Krajský soud dospěl k závěru,
že nemohl posoudit předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a v důsledku
toho stěžovatelce advokáta pro řízení o kasační stížnosti neustanovil.
Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud pochybil při posuzování splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků stěžovatelkou. Jak již bylo uvedeno výše,
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků jsou jednou z podmínek, které musejí
být kumulativně splněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost ustanovit
zástupce. Žadatel (zde stěžovatelka) je tak povinen prokázat věrohodným způsobem
své majetkové a sociální poměry, aby soud mohl dospět k závěru zda účastník má či nemá
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci krajský soud na základě
svých výzev obdržel dvakrát stěžovatelkou řádně vyplněný, datovaný a podepsaný formulář
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatelky. Ve výzvách krajského
soudu byla souzená věc specifikována jako věc nezl. Z. N. proti MV ČR o udělení mezinárodní
ochrany, přičemž ve výzvě bylo vždy výslovně uvedeno, že krajský soud požaduje, aby
stěžovatelka v 15 denní lhůtě zaslala soudu správně vyplněný, podepsaný a datovaný formulář
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. K výzvě byl připojen uvedený
formulář, v jehož nadpisu je mimo jiné uvedeno: Potvrzení o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech žalobce. Je tedy pochopitelné, že zákonná zástupkyně stěžovatelky
krajskému soudu zaslala vyplněný formulář, v němž uvádí poměry nezl. stěžovatelky. (žalobkyně).
Zákonná zástupkyně stěžovatelky totiž z textu výzvy soudu a samotného formuláře nemohla dojít
k jinému závěru, než že krajský soud zjišťuje majetkové poměry nezl. stěžovatelky (žalobkyně),
nikoliv poměry její. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že také soudní řád správní
výslovně stanoví, že pro osvobození od soudních poplatků jsou především určující majetkové
poměry navrhovatele (žalobce). To vyplývá z §35 odst. 8 s. ř. s., věta před středníkem,
podle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Při rozhodování o splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým (tedy i rodinným) poměrům žadatele,
přičemž u fyzických osob bere v úvahu jejich sociální poměry, zdravotní stav a podobně.
Po celkovém zhodnocení všech významných okolností musí rozhodnutí o žádosti odpovídat
požadavku, aby účastníku nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno
uplatňovat nebo bránit prostřednictvím advokáta své právo u soudu. Zákon by totiž nemohl
splnit svůj účel a byl by diskriminační, kdyby intenzita ochrany závisela na sociálním postavení
žadatele. Je tudíž třeba na prvém místě zjistit případnou výši peněžních příjmů žadatele
a jeho majetku a poté takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzít za podklad pro hodnocení
řešené otázky. To platí i u nezletilého účastníka ve věku stěžovatelky, tedy ve věku 15 let,
kdy se na prvém místě předpokládá nutnost zjišťování jejích výdělkových a majetkových poměrů.
Se zjišťováním osobních, výdělkových a majetkových poměrů zákonného zástupce účastníka,
s nímž účastník žije ve společné domácnosti, se počítá rovněž při úvaze o splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, neboť, jak již bylo řečeno, je nutno brát v úvahu celkové
sociální poměry rodiny. Pokud rodinu tvoří i otec stěžovatelky, měly by být zjišťovány
i jeho výdělkové a majetkové poměry. Ostatně některé formuláře „Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech žadatele“ obsahují rubriku, kde je žadatel povinen uvést
poměry svých rodinných příslušníků, tedy zejména manžela, rodiče a pod., pokud tito tvoří
společnou domácnost; takový formulář (resp. jeho překlad) však v dané věci stěžovatelce,
resp. její zákonné zástupkyni, zaslán nebyl.
Záměr krajského soudu zjišťovat též osobní, výdělkové a majetkové poměry matky
nezletilé stěžovatelky nebyl tudíž od věci, nicméně, pokud jej krajský soud chtěl realizovat,
pak měl tomuto svému požadavku přizpůsobit výzvu k vyplnění potřebných údajů
o majetkových, výdělkových a osobních poměrech stěžovatelky, aby bylo pro stěžovatelku
a její zákonnou zástupkyni zřetelné, čeho se vlastně domáhá. Krajský soud výzvu, která výslovně
obsahovala toliko žádost o uvedení údajů týkajících se samotné stěžovatelky, zaslala sice dvakrát,
poprvé na adresu samotné stěžovatelky a podruhé na adresu její zákonné zástupkyně,
avšak ani při druhé výzvě, adresované zástupkyni, obsahu výzvy svému požadavku nepřizpůsobil.
Zákonná zástupkyně stěžovatelky z textu výzvy nemohla dovodit, že jde též o zjišťování
jejích osobních a majetkových poměrů. Pokud pak krajský soud za této situace bez dalšího
neustanovil stěžovatelce advokáta pro řízení o kasační stížnosti, neměl pro takový postup důvod,
neboť stěžovatelka ani její zástupkyně neučinily nic, čímž by negativní rozhodnutí soudu
vyvolaly. Naopak snažily se vyhovět požadavku soudu tak, jak byl formulován. Tímto postupem
bylo stěžovatelce de facto odepřeno právo na právní pomoc, zakotvené mj. v čl. 37 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, podle něhož „každý má právo na právní pomoc v řízení
před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“.
Z uvedeného vyplývá, že otázku splnění předpokladu pro osvobození od soudních
poplatků stěžovatelky posoudil krajský soud nesprávně a stěžovatelka se tak právem dovolala
kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán
výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Krajský soud tudíž v dalším
řízení znovu zcela jasně zformuluje svou výzvu stěžovatelce ke zjišťování především
jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů a v rámci výzvy též majetkových,
výdělkových a osobních poměrů její zákonné zástupkyně, která soudě podle společné adresy,
žije se stěžovatelkou v jedné domácnosti. Poté znovu posoudí předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků stěžovatelky, přičemž na prvém místě vezme v úvahu,
že jde o patnáctiletou školačku, která je zatím bez jakéhokoliv vlastního příjmu a je odkázána
výživou na své rodiče.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud podle ustanovení
§110 odst. 2 s. ř. s. v dalším řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu