ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.27.2009:113
sp. zn. 4 Azs 27/2009 – 113
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: V. V., zast. JUDr. Františkem Kubínem,
advokátem, se sídlem Dlouhá třída 461/3, Havířov – Město, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2009, č. j. 64 Az 130/2006 – 74,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci žalobce JUDr. Františku Kubínovi, advokátu, se s t a n o v í
ve výši 2856 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2006, č. j. OAM -1234/VL-20-18-2006,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tedy z důvodu,
že žadatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,
ačkoli mohl o udělení mezinárodní ochrany požádat dříve, přičemž neprokázal opak.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citov aného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšu je automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní p ojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Ka sační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšš í správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad urč ité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad na hmotněprávní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu
by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost násle dné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním z ákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil,
není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je -li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a s voji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů , a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnos ti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho ka sační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že bylo chyb ně shledáno naplnění důvodů
pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona o azylu.
Stěžovateli hrozí v případě návratu na Ukrajinu újma. Dále požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel o udělení mezinárodní ochrany požádal až poté, kdy mu bylo uděleno správní
vyhoštění, tj. po více než sedmiměsíčním pobytu na území České republiky. Např. v rozsudku
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 – 60, (www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud uvedl,
že žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami
v domovském státě, je zjevně bezdůvodná, a to tím spíše, pokud žadatel podal žádost o azyl
až po delším pobytu v České republice a po policejní kontrole, což svědčí tomu, že důvodem
žádosti nebyly problémy žalobce se státními orgány domov ského státu, ale toliko snaha
o legalizaci pobytu v České republice. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 – 81, (www.nssoud.cz) je nutno o azyl žádat
bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to neje n z hlediska
zeměpisného, ale i časového. Obdobně viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2005,
č. j. 4 Azs 395/2004 – 68, (www.nssoud.cz), v němž bylo řečeno, že žádost o azyl podaná
nikoliv bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co byl žadatel zadržen
policií a bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.
Nadto je ze správního spisu patrné, že stěžovatel uváděl jako důvody opuštění země
původu problémy se soukromými osobami. Jeho zaměstnavatel jej obvinil z krádeže automobilu
naloženého zbožím a požadoval zaplacení 8000 USD. Stěžovatel mu uhradil 2000 USD,
ale zbytek požadované sumy již nebyl chopen zaplatit. Zaměstnavatel mu poté vyhrožoval tím,
že ublíží jemu i jeho manželce a dětem. Dvakrát byl sám v této souvislosti fyzicky napaden.
S problematikou vyhrožování ze strany soukromých osob se Nejvyšší správní soud již dostatečně
vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 – 49, nebo v rozsudku
ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 34/2006 – 75, oba na www.nssoud.cz. V daném případě politický
systém v zemi původu stěžovatele podle všech dostupných informací občanům po skytuje
možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů ve standardní míře a stěžovatel
v řízení o udělení azylu tuto skutečnost nijak přesvědčivě nevyvr átil. Ze správního spisu
naopak zdejší soud zjistil, že stěžovatel sám se na policii či na jiné příslušné mocenské orgány
v zemi původu nikdy neobrátil. Z toho je zřejmé, že všech reálně dostupných prostředků
k dosažení ochrany svých práv u státních orgánů ani efektivně nevyužil. Aby bylo možné shledat
absenci státní ochrany, musel by stěžovatel vyč erpat všechny reálně dostupné prostředky
ochrany, což se v daném případě nestalo (srov. např. rozsudek ze dne 22. 12. 2 005,
č. j. 6 Azs 479/2004 – 41, www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepř esahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval,
nehledě na to, že odkladný účinek kasační st ížnosti nastal ve stěžovatelově případě podáním
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci
mezinárodní ochrany přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijateln ou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soud em bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Františku Kubínovi, advokátu, který byl stěžovateli
ustanoven v řízení o žalobě usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2008,
č. j. 64 Az 130/2006 – 43, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. písemné podání soudu
ve věci samé spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon náleží zástupci stěžovatele odměna ve výši 2100 Kč
podle §7 bod 5 ve vazbě na §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu a dále režijní paušál ve výši
300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce stěžovatele doložil, že je plátcem daně
z přidané hodnoty, a proto podle §35 odst. 8 s. ř. s. se jeho odměna zvyšuje o částku odpovídající
této dani – o 19 % z částky 2400 Kč, tj. 456 Kč. Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka
ve výši 2856 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu