ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.22.2008:64
sp. zn. 5 As 22/2008 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
Ing. R. S., zastoupený JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
16. 1. 2008, č. j. 57 Ca 25/2007 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
částku 2856 Kč, a to do třiceti (30) dnů od právní moc i tohoto rozsudku, k rukám
jeho advokáta, JUDr. Ludvíka Ševčíka.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
Žalobce dne 11. 8. 2006 řídil jízdní kolo a před křižovatkou, kde chtěl o dbočit, vjel
na příčné nerovnosti, nezvládl řízení a upadl. Při pádu utrpěl ža lobce zranění a byl převezen
do nemocnice. Tyto skutečnosti jsou mezi stranami nesporné.
Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2007, č. j. MK/22994/06, sp. zn. S-MK1208/06/OD/Lap,
Městský úřad Kuřim, odbor dopravy, shledal žalobce vinným z přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pro porušení §4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozem ních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil mu pokutu
podle §22 odst. 4 zákona o přestupcích ve výši 25 000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost
uhradit náklady řízení v souladu s §79 odst. 1 zákona o přestupcích ve výši 1000 Kč stanovené
podle vyhlášky č. 231/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
28. 5. 2007, č. j. JMK 41015/2007, sp. zn. S-JMK 41015/2007/OD/Pol, zamítl a rozhodnutí
správního orgánu 1. stupně potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Brně,
ve které zejména namítal, že (1) v řízení před správním orgánem nebyl dostatečně zjištěn
skutkový stav ve vztahu k otázce zavinění žalobce; (2) správní orgán I. stupně porušil §74 zákona
o přestupcích tím, že jednal dne 5. 3. 2007 bez přítomnosti zástupce žalobce, ačkoliv se zástupce
řádně a včas omluvil; a že (3) ustanovení §22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích v relevantním
znění (tj. platném od 1. 7. 2006 do 21. 8. 2007) nelze vykládat tak, že za „zranění“ ve smyslu
tohoto ustanovení se považuje i zranění toho, kdo při porušení zvláštního právního předpisu
(zákona o silničním provozu) sice způsobí nehodu, nicméně zraní pouze sám sebe.
Krajský soud žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 16. 1. 2008
zrušil, přičemž krajský soud se ztotožnil se všemi uvedenými žalobními námitkami.
II.
Shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti a vyjádření žalobce
Žalovaný („stěžovatel“) napadl rozsudek Krajského soudu v Brně kasační stížností,
v níž uvádí důvody dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy namítá nesprávné posouzení právní
otázky krajským soudem.
Stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti všem třem závěrům krajského soudu. Za pr vé
namítá, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Za druhé konstatuje, že správní orgán I. stupně
nepochybil, když jednal dne 5. 3. 2007 bez přítomnosti zástupce žalobce. Za třetí, stěžovatel
argumentuje, proč se §22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích v relevantním znění (tj. platném
od 1. 7. 2006 do 21. 8. 2007) vztahuje i na dopravní nehody, při nichž byl zraněn pouze viník
nehody. Stěžovatel se opírá jak o jazykový výklad, tak o systematický výklad předmětného
ustanovení a dospívá k závěru, že pojem „zranění“ použitý v §22 odst. 1 písm. h) zákona
o přestupcích v relevantním znění pouze vymezoval kategorii dopravní nehody dle jej ích
následků, bez ohledu na to, kdo toto zranění utrpěl.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamí tnutí, přičemž poukázal
na to, že právní závěry stěžovatele vyjádřené v rámci třetího stížního bodu jsou v příkrém
rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu.
III.
Právní hodnocení věci
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a jedná
za něj zaměstnanec, jenž má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu
v rozsahu vymezeném v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., přičemž neshledal kasační stížnost důvodnou.
Klíčovou otázkou v projednávané kasační stížnosti je posouzení, zda bylo možné
vztáhnout skutkovou podstatu přestupku dle §22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ve znění
platném od 1. 7. 2006 do 21. 8. 2007, i na případy, kdy sice obviněný z přestupku porušením
zvláštního právního předpisu způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke zranění osoby,
nicméně jedinou zraněnou osobou byl on sám. Otázky dostatečného zjištění skutkového stavu
ve vztahu k zavinění žalobce a přípustnosti jednání před správním orgánem I. stupně
bez přítomnosti zástupce žalobce jsou vzhledem k otázce výkladu §22 odst. 1 písm. h) zákona
o přestupcích akcesorické. Pokud totiž nebylo možné žalobci udělit pokutu za přestupek
zakotvený v §22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ve znění platném od 1. 7. 2006
do 21. 8. 2007, je další šetření skutkového stavu či zkoumání, zda bylo respektováno procesní
právo obviněného na ústní projednání přestupku před správním orgánem I. stupně,
bezpředmětné.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto otázku již ve své rozhodovací činnosti
opakovaně řešil a dospěl k závěru, že jednání viníka dopravní nehody jako přestupek dle §22
odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích (ve znění platném od 1. 7. 2006 do 21. 8. 2007) v těchto
případech (tj. když sice způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke zranění osoby, nicméně
jedinou zraněnou osobou byl on sám) kvalifikovat nelze. V rozsudku ze dne 22. 11. 2007,
č. j. 5 As 42/2007 - 54, dostupném na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud vyslovil právní
názor, že „u dopravní nehody, jejímž jediným účastníkem a současně jediným zraněným byl pouze řidič,
který způsobil dopravní nehodu, spočívá nebezpečnost jednání a zájem společnosti na potrestání pouze za porušení
zvláštního právního předpisu, nikoliv za nedbalostní sebepoškození zdraví, a proto závěr krajského soudu
o nesprávné právní kvalifikaci správním orgánem je správný. Sankce za nedb alostní sebepoškození zdraví
by nebyla účinná, účelná a neměla by smysl“. V rozsudku ze dne 13. 6. 2008, č. j. 2 As 9/2008 - 77,
publikovaném pod č. 1684/2008 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud toto pravidlo vztáhl
i na situace, kdy byli účastníci nehody dva (obdobně rozsude k Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 11. 2008, č. j. 5 As 14/2008 - 48, www.nssoud.cz). V rozsudku sp. zn. 2 As 9/2008
se dále Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, jak věc posoudit v situaci, kdy stěžovatelka
v citované věci tyto důvody v řízení před správními soudy vůbec neuplatnila. V daném případě
ovšem není třeba tuto otázku posuzovat, neboť žalobce předmětnou námitku v plném rozsahu
v žalobě uplatnil.
Zdejší soud nevidí v projednávané věci žádný rozumný důvod, pro který by se měl
od výše citovaného právního názoru, který ve svých předchozích rozhodnutích vyjádřil, jakkoliv
odchylovat. Jedná se již o ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která sjednotila
rozpornou rozhodovací činnost na úrovni krajských soudů (srov. např. rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2007, č. j. 51 Ca 9/2006 - 27, na jedné straně, a rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 80/2007 - 42, na straně druhé).
Tato kasační námitka je tedy nedůvodná; v podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje
na citované rozsudky vedené pod sp. zn. 5 As 42/2007 a sp. zn. 2 As 9/2008.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel neuspěl se svou námitkou týkající se výkladu §22
odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ve znění platném od 1. 7. 2006 do 21. 8. 2007, není třeba
se již blíže zabývat námitkami týkajícími se zjišťování skutkového stavu či jednání před správním
orgánem I. stupně, jelikož by to nemělo na výsledek v projednávané věci žádný vliv. Jinými slovy,
jestliže dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud zcela po právu zrušil rozhodnutí
správních orgánů obou stupňů jakožto nezákonná, neboť předmětný skutek žalobce není
přestupkem, z něhož byl žalobce shledán vinným a za nějž byl postižen, nemá již smysl zabývat
se případnými vadami řízení, v jehož rámci byla tato nezákonná rozhodnutí vydána.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalobce byl naopak v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů, které v tomto řízení důvodně vynaložil.
Výše náhrady se sestává z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádř ení ke kasační
stížnosti, tj. 2100 Kč) a z paušální náhrady hotových výd ajů advokáta 300 Kč (§7, §9 odst. 3
písm. f), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/19 96 Sb.) a DPH ve výši 19 %
(tj. 456 Kč), celkem tedy 2856 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 6. března 2009
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu