ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.45.2009:139
sp. zn. 5 As 45/2009 - 139
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Z. B., zast.
advokátem Mgr. Markem Nespalou se sídlem AK Vyšehradská 21, Praha 2, proti žalovanému:
Krajský úřad kraje Vysočina, odbor lesního a vodního hospodářství a zemědělství, se sídlem
Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo Vanov, se sídlem
Hradecká 515, Telč, zast. advokátem Mgr. Petrem Břečkou, se sídlem AK Fritzova 2, Jihlava, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, č. j.
30 Ca 267/2007 - 105,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení výše označeného
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba podaná
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2007, č. j. KUJI 51247/2007 ve věci zániku smlouvy
o nájmu společenstevní honitby Vanov z důvodu poklesu počtu zvěře bažanta obecného
v hospodářském roce 2006 pod minimální stav, který byl stanoven v rozhodnutí Městského
úřadu Telč ze dne 4. 4. 2003, č. j. 18/03/ŽP/1-BE, jímž byla uznána společenstevní honitba
Vanov.
Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tedy pro nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem a rovněž pro vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, resp. při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí.
Stěžovatel uvádí že s držitelem honitby Honební společenství (dále „HS“) Vanov uzavřel
dne 7. 4. 2003 písemně nájemní smlouvu o „nájmu práva myslivosti“ v uznané honitbě HS
Vanov. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu do 31. 3. 2013. Dne 22. 6. 2005
obdržel od starosty HS Vanov dopis označený jako výpověď smlouvy o nájmu honitby, jímž
mu bylo oznámeno, že dne 19. 6. 2005 rozhodl výbor o vypovězení smlouvy a též byly sděleny
důvody výpovědi. S důvody zde uvedenými stěžovatel nesouhlasil, proto podal dne 19. 9. 2005
k Okresnímu soudu v Jihlavě žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu (řízení vedeno
pod sp. zn. 21 C 230/2005, dosud nenabylo právní moci); dne 14. 11. 2005 bylo soudem vydáno
předběžné opatření, kterým bylo stěžovateli přiznáno právo v pronajaté honitbě realizovat výkon
práva myslivosti. Stěžovatel však ve skutečnosti nemohl toto právo řádně vykonávat, neboť
ze strany HS Vanov byl vystavován šikanóznímu jednání tak, aby nemohl řádně uplatňovat svá
práva vyplývající z nájemní smlouvy. Mimo oznamování o spáchání přestupku nebyly stěžovateli
odsouhlaseny držitelem honitby plány chovu a lovu, takže nemohl v honitbě lovit. Dne
13. 7. 2006 rozhodl Městský úřad Telč o uložení pokuty ve výši 5 000 Kč za porušení ust. §3
odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, z důvodu, že jako uživatel honitby nezajistil chov
bažanta obecného v bažantnici honitby Vanov v rozmezí mezi minimálním a normovaným
stavem. Proti rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto, poté podal
k Ministerstvu zemědělství podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Ze sdělení
ministerstva ze dne 14. 6. 2007 je zřejmé, že bažantnice byla stěžovatelem provozována
protiprávně; stejně protiprávně však byly stanoveny orgánem státní správy i minimální
a normované stavy bažantí zvěře, když její intenzivní chov nebyl držiteli honitby ani uživateli
právně povolen. Přes tyto skutečnosti stěžovatel pokutu zaplatil. Následně bylo rozhodnuto,
ze stejných důvodů, pro které byla uložena pokuta, že podle ust. §33 odst. 6 písm. h) zákona
o myslivosti zaniká nájemní smlouva.
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud se v napadeném rozsudku dostatečně nevypořádal s tím,
že hlavním podkladem pro napadené rozhodnutí žalovaného je správní rozhodnutí, které není
v souladu se zákonem, konkrétně rozhodnutí Městského úřadu Telč ze dne 4. 4. 2003 č. j.
18/03/ŽP/1-BE, kterým bylo rozhodnuto o uznání společenstevní honitby Vanov, kde mimo
jiné byl stanoven pro bažantí zvěř minimální stav 224 ks s poznámkou, že se jedná o bažantnici.
Je evidentní, že tento počet byl stanoven právě proto, že se mělo jednat o bažantnici, neboť
pokud by se jednalo o běžnou honitbu, pak by byly stanoveny počty jiné, mnohem nižší, jak
stěžovatel doložil již k žalobě, obdobnými rozhodnutími Městského úřadu Telč pro srovnatelné
sousední honitby. Jak však vyplývá z vyrozumění Ministerstva zemědělství č. j. 4227/2007-16230,
12369/2007-16230 ze dne 14. 6. 2007, v honitbě Vanov žádná bažantnice v době vydání
rozhodnutí o uznání honitby neexistovala; stěžovatel zde cituje z uvedeného přípisu ministerstva.
Stěžovatel tvrdí, že z uvedeného přípisu vyplývá, nejen, že bažantnice ve smyslu tehdy platného
zákona o myslivosti neexistovala, ale rovněž, že pouze HS Vanov, tedy nikoli stěžovatel, bylo
oprávněno zřízení bažantnice iniciovat a splnit všechny zákonem stanovené podmínky pro její
zřízení, resp. uznání. Stěžovatel po celou dobu nájemního vztahu byl v domnění, že bažantnice
je řádně uznána, o tom, že HS Vanov nesplnilo zákonné podmínky nevěděl ani nemohl vědět,
tuto skutečnost se dozvěděl až z výše uvedeného přípisu ministerstva. Nemohl tedy, jak dovozuje
krajský soud, iniciovat změnu napadeného rozhodnutí. V době, kdy se tuto skutečnost dozvěděl,
již ani o žádnou nápravu usilovat nemohl, neboť uplynuly všechny zákonné lhůty pro podání
jakéhokoli opravného prostředku či návrhu na zrušení vadného rozhodnutí. Podle názoru
stěžovatele nelze rozhodnutí správního orgánu opřít o jiné, vadné rozhodnutí, byť jeho vadnost
nebyla zákonným postupem konstatována. Správní orgán měl v takovém případě vyřešit otázku
zákonnosti tohoto rozhodnutí jako otázku předběžnou.
Stěžovatel rovněž namítá, že krajský soud nepřihlédl náležitě ke všem okolnostem,
za kterých bylo napadené rozhodnutí žalovaného vydáno; tím má na mysli to, že ze strany HS
Vanov mu bylo znemožněno uplatňovat práva vyplývající z nájemní smlouvy (neodsouhlasení
plánu chovu a lovu, vedení sporu o určení neplatnosti nájmu). Stěžovatel za výše popsané situace
neměl jistotu, že pokud umístí do honitby bažantí zvěř v předepsaném rozsahu (což je investice
v řádech statisíců), bude mu také umožněno tuto investici náležitě využít, tedy vysazenou zvěř též
slovit. Stěžovatel byl připraven svou povinnost splnit, a byl by ji nepochybně splnil, jako činil
po celou předchozí dobu nájemního vztahu, pokud by mu v užívání nájemního práva nebylo výše
uvedenými způsoby bráněno. Krajský soud však tyto skutečnosti nevzal v potaz.
Stěžovatel namítá, že byl dvakrát trestán za tutéž věc, neboť mu ze stejného důvodu byla
uložena již pokuta, výpověď z nájmu byla udělena za to, že protiprávní stav, za který mu byla
uložena pokuta neodstranil. S argumentací krajského soudu, že se jednalo o sankce za různá
jednání, stěžovatel nesouhlasí. Pokuta byla nadto stěžovateli uložena za porušení povinnosti
uložené v §3 odst. 2 zákona myslivosti dne 13. 7. 2006; rozhodnutí o zániku nájemní smlouvy
bylo vydáno dne 12. 3. 2007, stěžovatel tedy objektivně nemohl protiprávní stav odstranit
do doby vydání rozhodnutí o zániku nájmu. Pokud by měl napravit údajný protiprávní stav, pak
by musel v období následujícím po uložení pokuty nakoupit dospělé bažanty a vypustit
je do honitby, což je prakticky nerealizovatelné, neboť dospělé bažanty nelze na trhu sehnat.
(Stěžovatel na vysvětlení uvádí, že vysazování bažantů do volné přírody probíhá tak, že v květnu
se nakupují kuřata, která se po dobu cca 10 týdnů krmí ve voliérách a poté se postupně vypouštějí
do volné přírody). Z vedeného vyplývá, že nápravu údajně protiprávního stavu za daných
okolností mohl stěžovatel začít uskutečňovat nejdříve v květnu 2007; do té doby však došlo
rozhodnutím správního orgánu k zániku nájemní smlouvy.
Stěžovatel považuje za významné rovněž uvést, že vadné rozhodnutí Městského úřadu
Telč ze dne 4. 4. 2003, kterým bylo rozhodnuto o uznání společenstevní honitby Vanov, nebylo
dosud napraveno, tudíž stále platí ustanovení o minimálním stavu bažantí zvěře 224 ks.
V současné době hospodaří v honitbě HS Vanov, což je mimo jiné v rozporu s usnesením
Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 11. 2005 a minimální počty bažantí zvěře stanovené ve výše
uvedeném rozhodnutí nejsou ani dnes dodržovány, přesto Městský úřad v Telči neučinil vůči HS
Vanov žádné opatření ani neuložil sankce tak, jak ve stejné věci učinil vůči stěžovateli. Stěžovatel
má proto za to, že byla porušena zásada rovného přístupu.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že především nelze souhlasit
s tvrzením, že za stejné jednání byl stěžovatel potrestán dvakrát, když tvrdí, že protiprávní stav
(spočívající v poklesu počtu bažantí zvěře pod stanovené minimální stavy), který byl zjištěn
na přelomu zimního a jarního období 2006 bylo možno odstranit teprve zazvěřením bažantími
kuřaty v květnu 2007. Z odborného pohledu se jedná o účelové tvrzení, které nemá oporu
v právních předpisech ani v myslivecké praxi (řada uživatelů honiteb nakupuje běžně dospělou
bažantí zvěř k zazvěřování honiteb v podzimních měsících). Dokonce ještě počátkem roku 2007
bylo možno nakoupit dospělou bažantí zvěř, a to z honiteb, ve kterých se provádí odchyt
do 31. 3. běžného roku v souladu s ust. §2 odst. 6 vyhlášky MZ č. 245/2002 Sb., o době lovu
jednotlivých druhů zvěře. Žalovaný dále uvedl, že chov bažantí zvěře v honitbě Vanov byl zrušen
rozhodnutím MěÚ Telč ze dne 26. 6. 2008 (byly zrušeny minimální a normované stavy bažanta
obecného a současně byla část uznané honitby zrušena jako bažantnice), proto se HS Vanov jako
současný uživatel honitby nemůže dopouštět protiprávního jednání; nemůže být tedy porušena
zásada rovného přístupu, jak tvrdí stěžovatel. Žalovaný považuje rozsudek krajského soudu
za správný a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Osoba zúčastněná na řízení, HS Vanov v písemném vyjádření uvedla, že není pravdou,
že by stěžovateli bránila ve výkonu práv uživatele honitby, která mu vyplývala z nájemní smlouvy
uzavřené dne 7. 4. 2003 a z předběžného opatření nařízeného usnesením Okresního soudu
v Jihlavě ze dne 14. 11. 2005. Poukazuje na to, že to naopak byl stěžovatel, který se po dobu
užívání honitby dopouštěl soustavného porušování povinností vyplývajících mu z nájemní
smlouvy. Stěžovatel sám konstatuje, že na základě předběžného opatření, které soud vydal, byly
vztahy mezi ním a HS Vanov upraveny tak, aby bylo zajištěno nerušené užívání honitby.
Stěžovatel však sám uvádí, že jedním z důvodů, proč se dopustil porušení stanovených
povinností a neumístil do honitby bažantí zvěř v dostatečném množství, bylo to, že neměl jistotu,
zda bude moci tuto investici řádně využít. HS Vanov v této souvislosti poukazuje rovněž
na obsah návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření, kde stěžovatel se tohoto opatření
domáhal mimo jiné i s poukazem na hrozící nenahraditelnou újmu, která mu může vzniknout
nerealizací nasmlouvaného odstřelu bažantí zvěře za několik tisíc korun českých. Rovněž tvrzení
stěžovatele, že nemohl stihnout stavy bažantí zvěře uvést do souladu s rozhodnutím správního
orgánu v období od 13. 7. 2006, kdy bylo rozhodnuto o uložení pokuty, je účelové. Pokud
by totiž stěžovatel skutečně chtěl napravit protiprávní stav, mohl nakoupit např. ještě v roce 2006
šestitýdenní odrostlá bažantí kuřata v hodnotě 60 Kč/kus (běžná cena) a tato za přítomnosti
orgánu státní správy vypustit do honitby. Takováto investice by představovala částku
cca 14 000 Kč, nikoli statisíce, jak tvrdí stěžovatel. Ani nákup dospělé bažantí zvěře není
problematický, tato zvěř se dá běžně koupit v bažantnicích za cenu cca 160Kč/kus. Stěžovatel
se dříve v rámci odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty namísto citovaných důvodů proč
nedošlo z jeho strany k nápravě protiprávního stavu, snažil argumentovat tím, že se v honitbě
Vanov bažantí zvěř vyskytuje v dostatečném množství, k tomu účelu uváděl matematické
výpočty, ze kterých mělo vyplynout, že se v honitbě vyskytuje ještě několik tisíc kusů bažantí
zvěře. HS Vanov poukazuje na zjevnou rozpornost argumentů stěžovatele, kterými se v průběhu
doby snaží vysvětlovat své protiprávní chování. Stěžovatel se dovolává toho, že minimální
i normované stavy bažanta obecného byly v rozhodnutí MěÚ Telč ze dne 4. 4. 2003 stanoveny
nesprávně, protože bažantnice nebyla v honitbě Vanov platně zřízena; protože však o této
skutečnosti nevěděl, nemohl po celou dobu činit nic pro snížení minimálních i normovaných
počtů zvěře. HS Vanov předkládá soudu kopie plných mocí, z nichž vyplývá, že to byl právě
stěžovatel, kdo zastupoval jednotlivé vlastníky pozemků při všech úkonech souvisejících
se zakládáním HS Vanov a zřízením honitby Vanov, včetně uznání bažantnice. Stěžovatel rovněž
osobně jednal s orgánem státní správy za zakladatele honitby při úkonech souvisejících
s registrací honitby. Stěžovatel tedy velmi dobře věděl, za jakých podmínek byla honitba Vanov
zřízena, a to včetně bažantnice. HS Vanov odkazuje rovněž na kopie ročních výkazů o honitbě,
stavu a lovu zvěře za rok 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005, potvrzených stěžovatelem, které tvoří
součást spisu; z těchto důkazů vyplývá, že stěžovatel po celou dobu užíval honitbu Vanov, aniž
by kdy zpochybnil správnost stanovení minimálních i normovaných stavů bažantí zvěře, tak jak
byly stanoveny v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2003, přestože měl možnost kdykoli takový podnět
vznést. Stěžovatel se nyní pouze zpětně snaží účelově využít chyby při registraci honitby
k ospravedlnění svého protiprávního jednání. Pokud jde o posouzení otázky, zda byla
rozhodnutím MěÚ Telč ze dne 4. 4. 2003 platně uznána bažantnice, domnívá se HS Vanov,
že není možně vyžadovat zpětně dodržení postupu pro vymezování části honitby jako bažantnice
tak, jak je stanoveno ve vyhl. č. 7/2004 Sb., o posouzení podmínek pro bažantnice, která nabyla
účinnosti dne 1. 2. 2004, a to pro rozhodnutí správního orgánu, které bylo učiněno dne
4. 4. 2003, tedy před nabytím účinnosti tohoto předpisu. Je třeba brát v úvahu i to, že pokud
by v honitbě Vanov nebyla platně uznána bažantnice, nemůže mít tato část rozhodnutí vliv
na platnost a závaznost stanovení minimálních a normovaných stavů bažantí zvěře. Není tedy
možné souhlasit se závěry stěžovatele, který dovozuje právě z tohoto důvodu nicotnost části
rozhodnutí MěÚ Telč ze dne 4. 4. 2003, týkající se minimálních a normovaných stavů bažantí
zvěře a následujících rozhodnutí správního orgánu, které z tohoto rozhodnutí vycházely.
Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí bylo-li řízení
před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Takové vady Nejvyšší správní soud neshledal, kasační stížnost proto projednal v rozsahu
a v mezích důvodů stěžovatelem uplatněných.
Ze správního spisu vyplynuly následující, pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2003 rozhodl Městský úřad Telč o uznání společenstevní
honitby Vanov (bažantnici) o výměře 2 336,36 ha s tím, že pro část honitby Vanov stanovil
pro bažantí zvěř minimální stav 224 ks, normovaný stav 3 000 ks a koeficient očekávané
produkce 0,7; rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 5. 2003. Bažantnice byla uznána na části
pozemků o výměře 647,09 ha v honitbě Svatý Karel Vanov (tj. předchůdce HS Vanov)
rozhodnutím Okresního úřadu Jihlava ŽP –mysl-7913/99-206 ze dne 19. 8. 1999. Ze spisového
materiálu vyplynulo, že toto rozhodnutí bylo doručeno rovněž do vlastních rukou stěžovateli.
HS Vanov (držitel honitby) pronajal na základě smlouvy o nájmu ze dne 7. 4. 2003
společenstevní honitbu stěžovateli (uživatel honitby).
Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2006, č. j. 1973/2006OŽP/So/206.9/3 uložil MěÚ Telč
stěžovateli pokutu ve výši 5 000 Kč podle §64 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb.,
o myslivosti (dále „zákon o myslivosti“) za to, že nezajistil chov bažanta obecného v bažantnici
honitby Vanov v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře. Proti tomuto
rozhodnutí se stěžovatel odvolal, rozhodnutím ze dne 30. 10. 2006, č. j. KUJI 71716/2006,
sp. zn.OLVHZ 1201/2006FR-2 bylo odvolání zamítnuto. Stěžovatel podal ve věci uložené
pokuty žádost o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení k ministerstvu zemědělství,
přípisem ze dne 14. 6. 2007, č. j. 4227/2007-16230 bylo stěžovateli sděleno, že ministerstvo
zemědělství na základě učiněného podnětu nečiní žádná opatření, neboť neshledalo,
že by rozhodnutí, jehož přezkoumání se stěžovatel domáhá, bylo vydáno v rozporu s právními
předpisy. Pouze pro úplnost v tomto přípise je dále uvedeno, že „…společenstevní honitba Svatý Karel
Vanov zanikla k 31. 3. 2003, neboť osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů nepodala
podle §69 odst. 1 zákona o myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti; s touto
honitbou zanikla i uznaná bažantnice. Nový zákon o myslivosti nezná pojem „uznaná bažantnice“, pouze
vymezuje bažantnici jako část honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažanta, vyhláška potom
stanoví způsob posouzení těchto podmínek a postup, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice. Pokud
tedy přípravný výbor HS Vanov podal návrh na uznání společenstevní honitby Vanov, měl podat též návrh podle
§18 odst. 5 zákona o myslivosti, pokud jde o bažantnici; to se však nestalo, neboť rozhodnutí MěÚ Telč ze dne
4. 4. 2003, kterým byla uznána podle §29 zákona o myslivost nová společenstevní honitba Vanov, neobsahuje
skutečnosti předepsané v §18 odst. 5 cit. zákona pro vznik bažantnice, ani z tohoto rozhodnutí není zřejmé, zda
navrhovatel předložil náležitosti, které citované ustanovení pro vznik bažantnice předpokládá…“
Proti rozhodnutí o uložení pokuty stěžovatel žalobu ve správním soudnictví nepodal.
Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2007, č. j. MěÚTelč282/2007OŽP/So/206.2 rozhodl MěÚ
Telč o zániku nájemní smlouvy, která byla uzavřena dne 7. 4. 2003 mezi držitelem honitby
a uživatelem (stěžovatelem), a to z důvodu poklesu počtu bažanta obecného v honitbě Vanov
v hospodářském roce 2006 pod minimální stav, který byl stanoven v rozhodnutí MěÚ Telč
ze dne 4. 4. 2003, č. j. 18/03/ŽP/1-Be. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání dne
27. 3. 2007. Vzhledem k probíhajícímu řízení ve věci podaného podnětu k ministerstvu
zemědělství stran uložené pokuty, přerušil usnesením ze dne 5. 6. 2007 odvolací orgán odvolací
řízení do doby skončení řízení ve věci podaného přezkumu (toto řízení přitom odvolací orgán
posoudil jako řízení o předběžné otázce). Poté, kdy ministerstvo vyrozumělo stěžovatele o tom,
že neshledalo právní důvod pro zrušení či změnu rozhodnutí krajského úřadu ze dne
30. 10. 2006, č. j. KUJI71716/2006, pokračoval žalovaný v odvolacím řízení a dne 6. 8. 2007
vydal rozhodnutí, kterým odvolání stěžovatele ve věci zániku nájmu zamítl.
Žalovaný v odůvodnění uvedl, že stěžovatel nezajistil v hospodářském roce 2006
v honitbě Vanov chov bažantí zvěře ve stavech, které byly určeny v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2003,
jímž byla uznána společenstevní honitba Vanov, čímž porušil ust. §3 odst. 2 zákona o myslivosti.
Žalovaný uvedl, že stěžovatel neodstranil protiprávní stav (spočívající v poklesu počtu bažantí
zvěře) za který mu byla uložena pokuta, bylo proto logickým krokem, že správní orgán zrušil
platnost smlouvy o nájmu honitby Vanov. Přihlédnuto bylo rovněž k tomu, že ke stěžovatelem
avizovanému odstranění protiprávního stavu (stěžovatel předložil objednávky na koupi 2000 ks
bažantích kuřat) nakonec nedošlo a objednávka byla stěžovatelem zrušena.
Krajský soud v Brně žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2007, č. j.
KUJI 51247/2007 zamítl.
V podané žalobě stěžovatel zejména odkazoval na stanovisko ministerstva zemědělství,
z něhož, byť nebyly shledány důvody pro zrušení rozhodnutí o uložené pokutě, neboť bylo
zřejmé, že stavy bažantí zvěře poklesly pod minimální stavy stanovené v rozhodnutí o uznání
honitby, vyplynulo, že v honitbě HS Vanov neexistuje bažantnice. Dále uváděl srovnávací údaje
o stavech zvěře v okolních honitbách a poukazuje na nesrovnatelnost normovaných stavů bažantí
zvěře v honitbě Vanov; opětovně zde poukazuje na skutečnost, že v bažantnici, která nikdy
nebyla správním orgánem uznána, nemohou být normovány stavy zvěře pro neexistující biotop.
Uvádí, že nelze následně pro nedodržení těchto stavů, které jsou nadto až 6x nadsazeny oproti
okolním honitbám, kde se bažanti vyskytují, rozhodnout o zrušení nájmu n (viz body IX – XI
žaloby). Stěžovatel rovněž namítl, že se správní orgán dopustil pochybení, neboť vycházel
z nesprávně stanoveného počtu bažantí zvěře a dále se dopustil dvojího trestání. Poukázal rovněž
na probíhající řízení o neplatnosti výpovědi z nájemní smlouvy, přitom k této skutečnosti krajský
soud nepřihlédl.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že je třeba odlišovat správní akty nicotné
(nulitní) a správní akty nezákonné. Konstatoval, že nicotnost správních aktů byla výslovně
zakotvena v §77 správního řádu s účinností od 1. 1. 2006, přitom podle ust. §182 odst. 1
správního řádu se ustanovení o nicotnosti použijí jen pro ty úkony správních orgánů učiněné
po účinnosti tohoto zákona. Poukázal na judikaturu, která i před účinností nového správního
řádu se věnovala otázkám nicotnosti (nulity), přitom vycházela z toho, že v případě nulity nelze
vycházet z presumpce správnosti a dovozovala druhy vad, které mohou nulitu způsobit
(nedostatek pravomoci, nedostatek právního podkladu, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní
nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující
bezobsažnost, požadavku trestného plnění, etc. Nedůvodnou shledal rovněž námitku porušení
zásady ne bis in idem, jakož i námitku stran probíhajícího řízení o určení neplatnosti výpovědi
z nájmu.
Nejvyšší správní soud se zcela shoduje s názorem krajského soudu, že v projednávané
věci se o takovou vadu způsobující nicotnost nejednalo. Jakkoli rozhodnutí MěÚ Telč ze dne
4. 4. 2003, kterým byla uznána podle §29 zákona o myslivost nová společenstevní honitba
Vanov, neobsahuje skutečnosti předepsané v §18 odst. 5 cit. zákona pro vznik bažantnice, mohla
by tato skutečnost způsobit toliko nezákonnost, k níž ovšem nelze přihlížet v řízení
o přezkoumání rozhodnutí o zániku nájemní smlouvy. Rozhodnutí správního orgánu ze dne
4. 4. 2003 není předmětem nyní posuzované věci a bylo samostatně přezkoumatelné na základě
případného odvolání a následně žaloby směřující přímo proti tomuto rozhodnutí. Nejedná
se tedy o podkladový úkon správního orgánu podle §75 odst. 2 s. ř. s., který by správní soudy
byly oprávněny přezkoumávat v nyní posuzované věci. Skutečnost, že se o nesprávnosti postupu
stěžovatel dozvěděl až z přípisu ministerstva zemědělství, je v tomto ohledu zcela irelevantní.
Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud rovněž námitku stěžovatele stran
probíhajícího soudního řízení ve věci neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, které krajský soud
ani žalovaný nebraly v potaz. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že stěžovatel skutečně podal
žalobu o určení neplatnosti výpovědi nájmu, tato však s nyní projednávanou věcí nesouvisí.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č. j. 21 C 230/2005-219 ze dne 18. 12. 2006 bylo
rozhodnuto, že výpověď z nájemního vztahu daná dne 19. 6. 2005 je neplatná a že nájemní vztah
založený nájemní smlouvou ze dne 7. 4. 2003 trvá. Jak Nejvyšší správní soud z rozsudku zjistil,
neplatnost výpovědi v uvedené věci byla způsobena nedostatkem funkční příslušnosti orgánu,
který výpověď učinil (výpověď byla dána nikoli valnou hromadou, ale honebním výborem).
Nadto výpovědní důvod byl zcela odlišný od případu nyní projednávaného, a to nedodržení
podmínek smlouvy - pozdní úhrada nájemného za rok 2004, porušení čl. 8 smlouvy spočívající
v neprovedení ohrazení ohrožených plodin pachovými ohradníky a v nezvýšení přikrmování
zvěře v kritických vegetačních obdobích, porušení čl. 9 nájemní smlouvy spočívající ve vydání
stanov bez souhlasu HS Vanov a porušení čl. 11 nájemní smlouvy, spočívající v umožnění
odstřelu spárkaté zvěře myslivcům, kteří neměli vystavenou povolenku k lovu a osobám, které
nebyly zapsány v seznamu myslivců HS Vanov. Je tedy zcela zřejmé, že rozhodnutí o zániku
nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2007 bylo založeno na zcela jiných skutkových důvodech
a s výpovědí učiněnou ve věci nyní projednávané nikterak nesouvisí. Nicméně i z výše citovaného
rozsudku okresního soudu vyplývá, že stěžovatel provozuje výkon práva myslivosti v honitbě
a v honitbě byla dále zřízena bažantnice (str. 2 rozsudku); tvrdí-li proto stěžovatel, že bažantnice
neexistovala, a proto nemohly být stanoveny normativy bažantí zvěře, činí tak zcela účelově.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že skutečnosti, které stěžovatel nyní v řízení namítá stran
nesprávně stanoveného počtu bažantí zvěře, resp. se domáhá nicotnosti rozhodnutí ze dne
4. 4. 2003, které bylo podkladem jak pro rozhodnutí o uložení pokuty, tak i pro nyní
přezkoumávané rozhodnutí o ukončení nájmu, nemohou obstát.
Jak ze spisu vyplynulo stěžovatel byl se stanovenými počty bažantí zvěře od samého
počátku srozuměn, a to již na základě rozhodnutí ze dne 19. 8. 1999, stěžovatel rovněž
zastupoval jednotlivé vlastníky pozemků při všech úkonech souvisejících se zakládáním HS
Vanov a zřízením honitby Vanov, včetně uznání bažantnice. Stěžovatel rovněž osobně jednal
s orgánem státní správy za zakladatele honitby při úkonech souvisejících s registrací honitby.
Nutno tedy připustit, že stěžovatel velmi dobře věděl, za jakých podmínek byla honitba Vanov
zřízena. Stěžovatel ostatně sám uvádí, že po celou dobu nájemního vztahu byl v domnění,
že bažantnice je řádně uznána, o tom, že HS Vanov nesplnilo zákonné podmínky nevěděl ani
nemohl vědět, tuto skutečnost se dozvěděl až z výše uvedeného přípisu ministerstva. Stěžovatel
tudíž akceptoval stavy bažantí zvěře, tak jak byly stanoveny ve smlouvě, toliko za nedodržení
toho, k čemu se smlouvou zavázal, byl následně postižen.
Stěžovatel ani v odvolání proti uložení pokuty nerozporoval stanovené počty bažantí
zvěře, sám zde vychází z předpokladu, že uznaná bažantnice je součástí honitby HS Vanov, sám
zde uvádí, že v roce 2006 umístil do prostoru 2600 ks bažantí zvěře, jakož i to, že nejméně 1000
ks bažantí zvěře bylo v honitbě ponecháno po posledním lovu, který se uskutečnil den
21. 1. 2006. V odvolání zpochybňuje způsob sčítání bažantí zvěře, které se uskutečnilo bez jeho
přítomnosti, namítá, že došlo způsobem provádění sčítání zvěře k jejímu zaplašení, atd. Současně
uvádí, že dalších nových 2600 ks bažantí zvěře je v současné době do bažantnice umístěno. Tato
tvrzení jsou tedy zcela v rozporu s námitkami, kterými nyní následně zpochybňuje samotnou
existenci bažantnice, jakož i nesprávnost stanovených počtů bažantí zvěře.
V odvolání proti rozhodnutí o zániku nájmu stěžovatel mimo to namítá, že intenzivní
chov bažantí zvěře je pouze rozhodnutím uživatele bažantnice. Stěžovatel podanými námitkami
směřuje k závěru o tom, že rozhodnutí ze dne 4. 4. 2003, na základě kterého byla následně
uzavřena nájemní smlouva dne 7. 4. 2003 je neplatné, resp. nicotné, z toho dovozuje, že následná
rozhodnutí nemohla být vydána.
Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud rovněž námitku stran uplatnění dvojího
trestání.
Stěžovateli byla uložena pouze jedna sankce za spáchání správního deliktu, a to pokuta
podle ust. §64 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti za porušení povinnosti stanovené v ust. §3
odst. 2 cit. zákona; podle tohoto ustanovení je držitel honitby a v případě jejího pronájmu
nájemce honitby (dále jen „uživatel honitby“) povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi
minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání
honitby. Tuto povinnost stěžovatel evidentně neplnil, není přitom rozhodné, zda ve správním
rozhodnutí, které nebylo zpochybněno, resp. zrušeno, byly stavy bažantí zvěře stanoveny
správně.
Byla tak naplněna skutková podstata výše uvedeného správního deliktu a stěžovatel byl
za své protiprávní chování potrestán v souladu se zákonem. Podle ust. §64 odst. 3 cit. zákona lze
uložit pokutu až do výše 200 000 Kč; stěžovateli byla uložena pokuta ve výši 5000 Kč.
V nyní projednávané věci bylo vydáno rozhodnutí podle ust. §33 odst. 6 písm. h) zákona
o myslivosti.
Podle uvedeného ustanovení smlouva o nájmu honitby zaniká rozhodnutím orgánu státní
správy myslivosti v případech, kdy porušením smlouvy nájemcem dojde k vážnému ohrožení
životního prostředí anebo poklesu počtu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy.
Se stěžovatelem nebylo v daném případě vedeno řízení ve věci správního trestání. Pro zánik
nájemní smlouvy je přitom zcela nerozhodné, zda stěžovateli byla za porušení jemu uložených
povinností uložena pokuta nebo bylo vůči němu učiněno jakékoli jiné omezující opatření.
Rozhodující je skutečnost, zda došlo k poklesu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy.
V projednávané věci se tedy nejedná o případ, kdy byla porušena zásada „ne bis in idem“.
K takové situaci může dojít jen při opakovaném odsouzení pro trestný čin (správní delikt). Pouze
v těchto případech dochází k porušení čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod (dále „Protokol“) kde se uvádí: „Nikdo nemůže být stíhán nebo
potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl
osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.“
Zásada ne bis in idem - zákaz dvojího odsouzení a potrestání za týž čin - skutek - ve smyslu čl. 4
Protokolu a §11 odst. 1 písm. f), resp. g), h) trestního řádu brání též trestnímu stíhání
a odsouzení toho, proti němuž dřívější přestupkové řízení o témže skutku (činu) trestněprávní
povahy meritorně skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu,
a to včetně blokového řízení podle §84 a násl. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů. V obecné rovině je nutno připustit, že s ohledem na zásadu „ne bis in idem“
v podobě vymezené čl. 4 odst. 1 Protokolu a zejména s ohledem na judikaturu Evropského
soudu, kterou lze k tomuto ustanovení vztáhnout, může za určitých podmínek pravomocné
rozhodnutí o přestupku založit překážku rei iudicatae pro následující trestní řízení. Základním
předpokladem pro vznik takovéto překážky ovšem je okolnost, že pachatel skutku, pro který
je vedeno trestní stíhání, byl již pravomocným rozhodnutím správního orgánu pro tentýž skutek
postižen za přestupek trestněprávní povahy, mající stejné znaky skutkové podstaty jako trestný
čin, pro který má být pachatel stíhán. Jakkoli stěžovatel vnímá rozhodnutí o zániku nájmu
honitby jako újmu (sankci), nemá tato újma povahu trestu, který by již jednou byl uložen v řízení
ve věci trestního obvinění.
Nejvyšší správní soud shledal rozsudek krajského soudu v souladu se zákonem, proto
kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §60 odst. 1 a 5
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný a právo na náhradu nákladů
mu svědčí, žádné náklady přesahující rámec jeho běžné správní činnosti nevznikly, proto
mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch
nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou ji uložil soud; tak tomu
však v projednávané věci nebylo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu