ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.92.2008:38
sp. zn. 5 As 92/2008 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: V.
M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008, č. j.
11 Ca 91/2008 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. 9. 2008, č. j. 11 Ca 91/2008 – 19 Městský soud v Praze (dále jen
„městský soud“) nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a záloh pro řízení
o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2008, č. j. MV-2587/VS-2008.
Dne 30. 9. 2008 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti usnesení kasační
stížnost. V této stěžovatelka uvedla jako důvod svého podání nezákonnost napadeného usnesení
pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. Dále tvrdila, že napadené usnesení trpí vadami
spočívajícími zejména v tom, že při zjišťování skutkové podstaty z níž správní orgán vycházel, byl
porušen zákon co do ustanovení o řízení před správním orgánem takovým způsobem, který mohl
ovlivnit zákonnost tohoto rozhodnutí a soud měl tudíž jeho rozhodnutí zrušit, a dále, že zjištění
správního orgánu nemají oporu ve spisu, či jsou s ním dokonce v rozporu. Stěžovatelka ve své
kasační stížnosti také uvedla, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí její žádosti.
Dne 29. 10. 2008 byla kasační stížnost postoupena Nejvyššímu správnímu soudu. Protože
kasační stížnost nekonkretizovala vady napadeného rozhodnutí, vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatelku usnesením ze dne 23. 6. 2009, aby obecně vznesené kasační námitky v lhůtě
1 měsíce od doručení usnesení upřesnila. Současně byla stěžovatelka poučena, že nebude-li této
výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve smyslu ustanovení
§37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) může
odmítnout.
Stěžovatelce bylo usnesení doručeno dne 26. 6. 2009. Na výzvu stěžovatelka ve stanovené
lhůtě nereagovala a kasační stížnost nedoplnila.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a že jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná.
Stěžovatelka pro řízení o kasační stížnosti není zastoupena (§105 odst. 2 s. ř. s.), avšak
nesplnění této povinnosti nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení kasační stížnosti
a vydání meritorního rozhodnutí, neboť s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje, by trvání na povinném zastoupení stěžovatelky znamenalo pouze řetězení
řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož
předmětem je posouzení zákonnosti napadeného usnesení městského soudu, který se v rámci
řízení zabýval právě splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, jež je nezbytnou
podmínkou pro ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud se proto po zvážení všech okolností
případu postavil na stanovisko, že absenci zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. nelze
považovat za překážku, jež by bránila posouzení kasační stížnosti a vydání meritorního
rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1
s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu –
tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž
stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit
konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho
názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle
něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky
soudem apod. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109
odst. 3 s. ř. s.)
V daném případě stěžovatelka pouze obecně citovala jednotlivá ustanovení s. ř. s.,
přičemž neuvedla žádná konkrétní pochybení, jichž se měl městský soud při vydání rozhodnutí
dopustit. Kasační stížnost stěžovatelky zákonné náležitosti neobsahovala a proto byla Nejvyšším
správním soudem vyzvána k jejímu doplnění. Stěžovatelka důvody kasační stížnosti ani k výzvě
soudu nedoplnila. Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení
kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu