ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.108.2008:39
sp. zn. 5 Azs 108/2008 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: D. N., zastoupeného opatrovníkem
Organizace pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 81/2007 – 13,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 81/2008 – 13
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 12. 2007, č. j. OAM-10-644/LE-C09-C09-2007,
neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce žalobou datovanou dne 14. 12. 2007, danou
k poštovní přepravě dne 17. 12. 2007 a doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) dne 18. 12. 2007 napadl rozhodnutí žalovaného žalobou.
Městský soud usnesením ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 81/2007 - 13 postoupil věc
k vyřízení Krajskému soudu v Praze.
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl shora uvedené usnesení kasační stížností.
Dovolává se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítá, že městský soud porušil právní
zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. Zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje
zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud, použil soud způsobem dle
stěžovatele nezákonným. Novela zákona o azylu zákonem č. 379/2007 Sb. nenabyla účinnosti
dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení,
ale až dnem řádného vyhlášení, tj. dne 21. 12. 2007 (čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb.). Městský
soud dále nerespektoval přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb., podle něhož řízení,
která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle
zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (čl. IV zákona
č. 379/2007 Sb.). Městský soud v posuzované věci nedostál své povinnosti ověřit si prostorovou,
osobní a časovou působnost (účinnost) aplikované normy a dostal se rovněž do rozporu
s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s právním názorem vyjádřeným
v usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39.
Podle stěžovatele měl městský soud postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném
před dnem 21. 12. 2007, kdy byla místní příslušnost tímto speciálním zákonem ve vztahu k s. ř. s.
určena tak, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Žalobce se v den
podání žaloby nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru
mezinárodního letiště Praha - Ruzyně, místní příslušnost městského soudu je tak podle
stěžovatele nezpochybnitelná.
Přesah vlastních zájmů ve smyslu §104a zákona o azylu spatřuje stěžovatel v tom,
že se jedná o zásadní pochybení městského soudu, a dále v tom, že městský soud rozhodl
v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Skutkově obdobnou věc posuzoval již Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j.
7 Azs 77/2008 - 48 ze dne 28. 11. 2008 či rozsudku č. j. 8 Azs 43/2008 - 48 ze dne 16. 12. 2008.
Níže uvedené závěry, ke kterým v citovaných rozhodnutích Nejvyšší správní soud dospěl,
je nutno vztáhnout i na projednávanou věc.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Zvláštním zákonem relevantním v posuzovaném případě je zákon
o azylu. Podle §32 odst. 4 zákona o azylu, ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 20. 12. 2007, je k řízení
o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den
podání žaloby hlášen k pobytu. Ustanovením čl. III bodu 30. zákona č. 379/2007 Sb. byla do §32 na konec
odstavce 4 doplněna věta druhá, podle níž je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany
(žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (§73),
místně příslušný Krajský soud v Praze. Podle čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon –
s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle
přechodného ustanovení citovaného zákona obsaženého v čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud dal stěžovateli za pravdu, že zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje zákon
o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. Zákonem
č. 165/2006 Sb. sice byl mj. novelizován zákon o azylu tak, že institut azylu byl nahrazen obsahově obdobným
institutem mezinárodní ochrany (v souvislosti s transpozicí směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004
o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti,
aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu,
a o obsahu poskytované ochrany), nicméně ke změně dosavadního názvu zákona o azylu touto novelou nedošlo.
Zákon č. 325/1999 Sb. se proto i po uvedené novelizaci (i jakýchkoli novelizacích pozdějších) nazývá zákon
o azylu.
Nejvyšší správní soud přitakal stěžovateli i v tom, že zákon č. 379/2007 Sb., kterým byl novelizován
zákon o azylu, nenabyl účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného
usnesení. Jak již bylo uvedeno shora, podle čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon – s výjimkou
několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle §3 odst. 1
až 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů,
nabývají právní předpisy platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Dnem vyhlášení právního předpisu
je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví. Pokud není stanovena účinnost pozdější,
nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze
výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Ze záhlaví příslušné částky Sbírky
zákonů bylo zjištěno, že byla rozeslána dne 21. 12. 2007. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že zákon
č. 379/2007 Sb. – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní – nabyl
účinnosti dnem 21. 12. 2007. Datum 5. 12. 2007, které jako datum účinnosti předmětného zákona uvedl
v napadeném rozhodnutí městský soud, pak odpovídá datu schválení tohoto zákona, které však nemá na jeho
účinnost žádný vliv.
Městský soud tedy pochybil, označil-li v odůvodnění napadeného usnesení zákon č. 325/1999 Sb.
jako zákon o mezinárodní ochraně a uvedl-li, že zákon č. 379/2007 Sb., kterým byl novelizován zákon
o azylu, nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Tato pochybení, byť představují nesprávnosti napadeného usnesení,
nemohou vést bez dalšího k jeho nezákonnosti.
Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli i v závěru, že městský soud nerespektoval přechodné
ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. Podle čl. IV zákona č. 379/2007 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně
skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ze spisů vyplývá, že žalobce podal žalobu u Městského soudu v Praze
osobně dne 19. 12. 2007. Tímto dnem bylo v souladu s §32 s. ř. s. zahájeno soudní řízení, které nebylo dosud
skončeno. Z uvedeného vyplývá, že městský soud měl v posuzované věci postupovat podle zákona o azylu, ve znění
účinném do dne 20. 12. 2007. Posledně uvedený zákon přitom obsahoval v §32 odst. 4 zvláštní úpravu
(lex specialis) ve vztahu k obecně stanovené místní příslušnosti v s. ř. s. (lex generalis), a to, že k řízení o žalobě
je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání
žaloby hlášen k pobytu.
V daném případě byl žalobce v den podání žaloby, tj. 17. 12. 2008 hlášen k pobytu
v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha -
Ruzyně. K řízení o jeho žalobě byl tak místně příslušný Městský soud v Praze.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v usnesení ze dne 10. 10. 2007,
č. j. Nad 13/2007 - 39, č. 1458/2008 Sb., jehož se dovolal stěžovatel v kasační stížnosti, rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že pro určení místní příslušnosti soudu ve správním
soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení;
i ve správním soudnictví se tedy zásadně uplatní obecná procesní zásada perpetuatio fori.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud pochybil,
pokud v kasační stížností napadeném usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu
postupoval podle zákona o azylu ve znění zákona č. 379/2007 Sb., aniž respektoval příslušné
přechodné ustanovení. Městský soud tedy nesprávně posoudil právní otázku [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.], což způsobilo nezákonnost jeho usnesení o postoupení věci.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené rozhodnutí
městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V něm bude městský soud postupovat vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí
o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu