ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.16.2009:59
sp. zn. 5 Azs 16/2009 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové, soudkyň JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jakuba
Camrdy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. I., práv. zastoupen JUDr. Zdeňkou
Beranovou, advokátkou se sídlem Dvouletky 145/2690, 100 00, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2008, č. j. 61 Az 12/2008 – 27,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2008, č. j. 61 Az 12/2008 – 27
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Odměna advokátky JUDr. Zdeňky Beranové, se sídlem Dvouletky 145/2690, 100 00,
Praha 10 se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě výše označeným usnesením odmítl žalobu žalobce (dále
„stěžovatel“) podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2008, č. j. OAM-116/VL-07-12-
2008. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost stěžovatele shledána nepřípustná
podle ustanovení §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle ustanovení §25 písm. i) zákona
o azylu zastaveno.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatel napadl rozhodnutí správního orgánu žalobou,
ve které dále žádal o ustanovení advokáta a navrhoval přiznání odkladného účinku žaloby.
V reakci na žádost stěžovatele o ustanovení bezplatného právního zástupce krajský soud
stěžovateli dne 12. 3. 2008 usnesením č. j. 61 Az 12/2008 - 16 ustanovil pro řízení o žalobě
zástupce z řad advokátů, JUDr. Radima Vicherka.
Usnesením ze dne 21. 4. 2008, č. j. 61 Az 12/2008 - 21, vyzval krajský soud právního
zástupce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení opravil a doplnil žalobu podle uvedeného
poučení. Zástupci stěžovatele bylo toto usnesení doručeno dne 28. 4. 2008. Žaloba byla doplněna
ve lhůtě dne 13. 5. 2008. Krajský soud žalobu odmítl z důvodu neodstranění vad podání - žaloby,
neboť shledal podání zejména ve vztahu k žalobním bodům příliš obecné a nekonkrétní.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včas kasační stížnost doručenou krajskému
soudu dne 22. 10. 2008. Současně požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce.
Usnesením krajského soudu č. j. 61 Az 12/2008 - 40 ze dne 1. 12. 2008 byla ustanovena
stěžovateli advokátka a stěžovatel byl vyzván k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho
měsíce, a to stran rozsahu a specifikace důvodů, ze kterých je rozhodnutí soudu napadáno.
Kasační stížnost stěžovatel včas doplnil dne 27. 12. 2008; uvedl, že byla podána z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen s. ř. s.). Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu
k dalšímu projednání.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem znovu
komplexně posuzovat otázku, zda stěžovateli měl či neměl být žalovaným azyl přiznán, nýbrž má
posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu
je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném podanou kasační stížností z úřední
povinnosti. Úkolem Nejvyššího správního soudu tedy je přezkoumat správnost postupu
použitého krajským soudem.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční
a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci,
aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně
vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak specifikoval,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné (§71 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že ve věci nyní projednávané,
vymezení žalobních bodů je velmi kuse formulováno, zásadně však nelze vidět důvod,
který by její projednatelnosti bránil. Z žaloby je minimálně zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí
s posouzením stran §12 a §91 zákona o azylu, zejména výslovně namítá, že správní orgán
nehodnotil vůbec, zda jsou u stěžovatele dány důvody pro vyslovení překážky vycestování. Lze
tak konstatovat, že stěžovatel konkrétní žalobní námitku minimálně v tomto směru uplatnil, není
přitom rozhodné, zda ji lze či nelze v předmětné věci, považovat za relevantní; takový závěr lze
učinit teprve poté, kdy napadené rozhodnutí soud přezkoumá.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že stěžovatel vymezil meze a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem dostačujícím. Bylo-li
možno z obsahu podané žaloby, jakož i z obsahu správního spisu, který měl soud k dispozici
nepochybné, že žaloba byla podána včas, žalobce byl řádně označen, byly zřejmé důvody z nichž
je žaloba podána, jakož i to, čeho se domáhá, není nikterak odůvodněn takový formalistický
přístup, který krajský soud uplatnil. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že byl opravný prostředek
podaný stěžovatelem projednatelný a soud mohl napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumat.
Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu – a ve shodě s konstantní judikaturou
Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 738/2000) - je nutno vycházet především
ze skutečnosti, že smyslem procesních podmínek řízení obecně je snížení entropie (neurčitosti)
při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích
a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Stanovení těchto
podmínek proto musí být provedeno transparentně, srozumitelně a předvídatelným způsobem
a nesmí být zejména zneužíváno k tomu, aby v praxi docházelo k denegatio iustitiae (odepření
spravedlnosti).
Přezkum Nejvyššího správního soudu v projednávané věci směřoval k otázce,
zda intenzita nedostatků podání (žaloby) dosáhla té míry, při níž je veřejný zájem na co nejširším
přístupu ke spravedlnosti převážen zájmem na efektivním fungování této spravedlnosti,
jež je podmíněno také nepřetížeností soudů meritorním přezkoumáváním podání, u nichž
například není patrné, proti čemu směřují, tedy z jakého zákonného důvodu se spravedlnosti
dovolávají nebo čeho se jimi účastník domáhá. Při takto nastolené otázce nezbylo Nejvyššímu
správnímu soudu než rozhodnout, že posuzované podání této intenzity nedosáhlo.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení Krajského
soudu v Ostravě, kterým byla žaloba odmítnuta, je nezákonné, a proto podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena soudem advokátka; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
ustanovení §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti a 2 x 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), ustanovením §7,
ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
celkem tedy odměna advokátky činí 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu