ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.21.2009:95
sp. zn. 5 Azs 21/2009 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové, soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jakuba
Camrdy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. N., zastoupena Mgr. Markem
Čechovským, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, 113 60, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní přihrádka 21/AOM, 170 34, Praha 7,
o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 25. 8. 2008, č. j. 63 Az 32/2007 – 44,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2008, č. j. 63 Az 32/2007 – 44
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se kasační stížností domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě (dále jen krajský soud), kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 3. 2007, č. j. OAM-1-268/VL-10-12-2007, kterým byla žádost stěžovatelky o udělení
mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že žalobu nebylo možné pro její
závažné nedostatky projednat a že stěžovatelka v zákonné lhůtě pro podání žaloby
toto pochybení nenapravila.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 5. 4. 2007 byla
Krajskému soudu v Ostravě doručena žaloba stěžovatelky, ve které mimo jiné žádala
o ustanovení právního zástupce, s tím, že nemá žádné prostředky, aby si jej mohla obstarat sama.
Usnesením ze dne 19. 10. 2007 byla stěžovatelka vyzvána k doplnění své žaloby ze dne
4. 4. 2007.
Usnesením ze dne 24. 4. 2008 krajský soud rozhodl o neustanovení advokáta stěžovatelce,
když na výzvu soudu nedoložila ve lhůtě své osobní, výdělkové a majetkové poměry, ač výzvu
soudu převzala dne 14. 4. 2008.
Dne 4. 3. 2008 bylo stěžovatelkou doručeno doplnění žaloby ze dne 4. 4. 2007.
Usnesením č. j. 63 Az 32/2007 - 44 byla žaloba stěžovatelky odmítnuta, když krajský soud
shledal, že žalobu, kterou stěžovatelka podala k soudu, nebylo možno pro její závažné nedostatky
projednat a stěžovatelka v zákonné lhůtě pro podání žaloby toto pochybení nenapravila.
Nedostatky nebyly dle názoru krajského soudu odstraněny ani druhým podáním stěžovatelky
nazvaným „doplnění žaloby“.
Z obsahu podané žaloby proti rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žaloba náležitosti,
k jejichž doplnění byla stěžovatelka vyzvána a které jsou vymezeny v ustanovení §37 odst. 3
s. ř. s. a v ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s., obsahovala. Byla-li žaloba odůvodněna tím, že došlo
k nesprávné aplikaci ustanovení §16 odst. 2 zákona o azylu, když zde nebyly naplněny zákonné
důvody pro neudělení azylu a označení žádosti jako zjevně nedůvodné, resp. minimálně
pro vztažení překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Pokud jde
o skutkové věci stěžovatelka ve své žalobě odkázala na svoji žádost o udělení azylu, protokol
o pohovoru a ostatní spisový materiál, a dále doplnila, že odjela do ČR, aby unikla z dosahu
svého bývalého manžela, který byl alkoholik, bil ji a ztrpčoval život. Stěžovatelka dále zmínila
i další důvody, proč chce zůstat v České republice. Na konci své žaloby stěžovatelka uvedla,
že se bojí vrátit na Ukrajinu, kde je nyní do krajnosti vyhrocená situace, která se může proměnit
v ozbrojený konflikt, z čehož má stěžovatelka strach. Dle stěžovatelky žalovaný porušil v řízení
o žádosti o udělení azylu ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení a ustanovení §12 zákona o azylu.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v podaném opravném prostředku proti rozhodnutí žalovaného vymezila stěžovatelka meze
a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem dostačujícím, když napadla rozhodnutí žalovaného
z důvodu, že jej považovala za nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení a z důvodu
vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, ze které správní orgán vycházel, nevychází
ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci. Bylo-li z obsahu podané žaloby, jakož i z obsahu
správního spisu, který měl soud k dispozici, nepochybné, že žaloba byla podána včas, byly zřejmé
důvody, z nichž je žaloba podána, jakož i to, čeho se stěžovatelka domáhá, není nikterak
odůvodněn takový formalistický přístup soudu, kdy je stěžovatelka vyzývána, nadto aniž by bylo
bráno v potaz, že žádala o ustanovení advokáta, ke sdělení údajů, o nichž není pochyb. Nejvyšší
správní soud tak uzavírá, že byl opravný prostředek stěžovatelky projednatelný a soud mohl
napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumat.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení Krajského
soudu v Ostravě, kterým byl dle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnut návrh stěžovatelky,
je nezákonné.
Proto také kasačnímu soudu nezbylo, nežli z důvodu ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušit a vrátit mu k dalšímu řízení (ustanovení
§110 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. května 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu