ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.25.2009:71
sp. zn. 5 Azs 25/2009 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové, soudkyň JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jakuba
Camrdy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: L. Y., práv. zastoupen JUDr. Karlem
Sochorem, advokátem se sídlem Na Hradbách 2632/19, 702 00, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1.
2009, č. j. 61 Az 118/2007 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Odměna advokáta JUDr. Karla Sochora, se sídlem Na Hradbách 2632/19, 702 00,
Ostrava, se u r č u je částkou 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě výše označeným usnesením odmítl žalobu žalobce (dále
„stěžovatel“) podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007, č. j. OAM-1-921/VL-
07-08-2007. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany shledána jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 5. 12. 2007 žalobu, kde uvádí,
že v roce 1995 začal mít problémy kvůli své ženě, která chtěla, aby přepsal polovinu svého
majetku na ni. Její otec měl kontakty na policii, a proto byl předvolaný; místní policista mu
vyhrožoval, že bude mít problémy, když na ni nepřepíše majetek. V roce 1998 stěžovatel
přicestoval do České republiky a jak dále uvádí, jeho žena se s ním rozvedla a bez jeho vědomí
přepsala polovinu jeho domu na sebe. Nyní se nemá kam vrátit a netouží po tom. Chce bydlet
a pracovat v ČR. V následném podání se stěžovatel vyjádřil, že požaduje soudní jednání. Krajský
soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 6. 6. 2008, č. j. 61 Az 118/2007 - 24 k doplnění
a upřesnění žaloby. Stěžovatel podal doplnění žaloby s tím, že ji po obsahové stránce doplní
prostřednictvím právního zástupce, o kterého tímto žádá. Usnesením ze dne 8. 8. 2008, č. j.
61 Az 118/2007 - 44 krajský soud ustanovil stěžovateli právního zástupce, kterého opět vyzval
k doplnění žaloby. Protože žaloba nebyla doplněna, usnesením ze dne 23. 1. 2009, č. j.
61 Az 118/2007 - 52 žalobu odmítl.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost doručenou krajskému soudu
dne 19. 2. 2009. V podané kasační stížnosti uvádí, že ačkoliv byl informován o tom, že mu
pro řízení byl ustanoven advokát, nesdělil tomuto ustanovenému advokátovi svoji současnou
adresu, protože vycházel z informací Cizinecké policie ČR, podle kterých by po ustanovení
advokáta měl být předvolán k soudu a vyslýchán za jeho přítomnosti. Z těchto důvodů advokáta
nevyhledal, ani mu neoznámil, na jaké adrese se zdržuje. Usnesením ze dne 27. 2. 2009, č. j.
61 Az 118/2007 - 56, byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti. Kasační stížnost byla
podáním ze dne 9. 4. 2009 doplněna, stěžovatel v ní navíc uvádí, že i přes skutečnost, že nebyla
žaloba doplněna, postačovaly v ní obsažená tvrzení, o tom že byl zbaven svého majetku v zemi
svého původu, k projednání věci.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem znovu
komplexně posuzovat otázku, zda stěžovateli měl či neměl být žalovaným azyl přiznán, nýbrž má
posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení v ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž
přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném podanou kasační stížností
z úřední povinnosti. Úkolem Nejvyššího správního soudu tedy je přezkoumat správnost postupu
použitého krajským soudem.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční
a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci,
aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně
vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak specifikoval,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné (ustanovení §71 s. ř. s).
V důsledku přísně dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
/ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být
tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z citovaného ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. V souzené věci ze spisového materiálu vyplývá,
že žaloba náležitosti, k jejichž doplnění byl stěžovatel vyzván a které jsou vymezeny v ustanovení
§37 odst. 3 s. ř. s. a v ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s., neobsahovala.
Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu – a ve shodě s konstantní judikaturou
Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 738/2000) - je nutno vycházet především
ze skutečnosti, že smyslem procesních podmínek řízení obecně je snížení entropie (neurčitosti)
při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích
a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Stanovení těchto
podmínek proto musí být provedeno transparentně, srozumitelně a předvídatelným způsobem
a nesmí být zejména zneužíváno k tomu, aby v praxi docházelo k denegatio iustitiae (odepření
spravedlnosti).
Přezkum Nejvyššího správního soudu v projednávané věci směřoval k otázce,
zda intenzita nedostatků stěžovatelova podání dosáhla té míry, při níž je veřejný zájem
na co nejširším přístupu ke spravedlnosti převážen zájmem na efektivním fungování této
spravedlnosti, jež je podmíněno také nepřetížeností soudů meritorním přezkoumáváním podání,
u nichž například není patrné, proti čemu směřují, tedy z jakého zákonného důvodu
se spravedlnosti dovolávají. Při takto nastolené otázce nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu
než rozhodnout, že ve světle příslušných ustanovení s. ř. s. posuzované podání, resp. jeho
nedostatky, této intenzity dosáhlo.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že stěžovatel vymezil meze a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem nedostačujícím.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že stěžovatelova
žaloba neobsahovala konkrétní žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považoval stěžovatel napadené výroky za nezákonné či nicotné, a krajskému
soudu nezbylo nic jiného něž z těchto důvodů žalobu odmítnout.
K námitce stěžovatele, že očekával nařízení jednání, a proto nekontaktoval ustanoveného
advokáta, Nejvyšší správní soud konstatuje, že k nařízení jednání nedošlo z důvodu neodstranění
nedostatků žaloby, které nebyly i přes výzvu krajského soudu odstraněny, a proto nebylo možno
v řízení pokračovat. Toto pochybení způsobil stěžovatel sám svou nečinností a nelze jej
za žádných okolností přičítat k tíži krajskému soudu.
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalovaný a měl by proto právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému však v tomto řízení náklady nevznikly a tomu odpovídá výrok II.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
ustanovení §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon
právní služby – podání kasační stížnosti a 1 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů,
v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), ustanovením §7, ustanovením §11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů; celkem tedy odměna advokáta činí
2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu