ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.49.2009:37
sp. zn. 5 Azs 49/2009 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové
a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: T. X. D., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou,
AK se sídlem nám I. P. Pavlova 3, 120 00, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, č. j. 64 Az 27/2009
- 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) výše označeným usnesením
odmítl žalobu žalobce (dále „stěžovatel“) podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 4. 2009, č. j. OAM-195/VL-18-08-2008. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného bylo
rozhodnuto tak, že byla žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v tehdy platném znění (dále jen „zákon
o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody s odkazem na ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně uvádí, že krajský soud svým postupem
nedostál své povinnosti poskytnout stěžovateli ochranu, která mu podle čl. 36 Listiny základních
práv a svobod náleží, a následně uvádí znění tohoto článku. Na základě výše uvedeného
stěžovatel navrhuje zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že soud vydal usnesení v souladu s právními předpisy. Z výše uvedeného
důvodu žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť
stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu
dospěl k závěru, že kasační stížnost nelze než odmítnout.
Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek je koncipována na principu
nutného konkrétního tvrzení stěžovatele o tom, v čem soud, který jeho věc projednával
a rozhodoval, ve svém rozhodnutí pochybil. Výčet možných důvodů je pak uveden
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) – e) s. ř. s. Pro vymezení rozsahu přezkumné činnosti
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti však nepostačí pouze stručný odkaz
na příslušné zákonné ustanovení a důvody tam uvedené, ale je nutné, aby stěžovatel své důvody,
pro které kasační stížnost podává sám konkretizoval. Za konkretizaci důvodů k podání kasační
stížnosti však nelze považovat obecnou námitku stěžovatele o tom, že krajský soud svým
postupem nedostál své povinnosti poskytnout stěžovateli ochranu, která mu podle čl. 36 Listiny
základních práv a svobod náleží.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ve věci podané kasační stížnosti stěžovatele
nelze bez bližší konkretizace stížnostních důvodů vyjít z toho, že kasační stížnost je podávána
právě z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 pod písm. e) s. ř. s.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru,
resp. pouze konstatuje obsah příslušných ustanovení Listiny, aniž upřesňuje, které konkrétní
důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného, resp. krajského soudu v odůvodnění chybí,
je takové tvrzení bez konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází
z premisy „nechť si každý střeží svá práva“, proto nemůže stěžovatel uspět s kasační stížností,
ve které neuvádí žádné skutečnosti relevantní pro učinění závěru o tom, že rozhodnutím
krajského soudu byl na svých právech zkrácen.
Nejvyšší správní soud proto postupoval dle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. a kasační stížnost
jako nepřípustnou odmítl ustanovení [§46 odst. 1 písm. d), ustanovení §120 s. ř. s.].
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne
13. 10. 2005 má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovení §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu