ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.116.2008:99
sp. zn. 6 Ads 116/2008 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného
JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007,
č. j. 4 Cad 4/2007 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost směřující do výroku v odstavci 1, 2 a 3 se zamítá .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Vítu Vohánkovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 952 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79393 - 212, ze dne 4. 1. 2007,
č j. 2006/79395 - 212, a ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79077 - 212.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79393 - 212, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 29. 11. 2006, č. j. KUOK 119245/2006, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věci
nepřiznání dávky sociální péče, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2007, č j. 2006/79395 - 212, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 29. 11. 2006, č. j. KUOK 119249/2006, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věci
nepřiznání dávky sociální péče, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79077 – 212, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 11. 12. 2006, č. j. KUOK 122662/2006, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věci
nepřiznání dávky sociální péče, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. 4 Cad 4/2007 - 44, žalobu
napadající rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79393 - 212, ze dne 4. 1. 2007,
č j. 2006/79395 - 212, a ze dne 4. 1. 2007, č. j. 2006/79077 - 212, zamítl. V odůvodnění
rozhodnutí ve vztahu k zamítnutí žaloby soud uvedl, že ve všech třech případech návrh
na povolení obnovy řízení žalobce podal pouze z obecných důvodů, aniž by uvedl rozhodné
skutečnosti, pro které lze obnovu řízení povolit, a proto byl vyzván k doplnění tohoto návrhu
tak, aby obsahoval náležitosti podle §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a byl řádně
poučen o následcích, pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalobce
v žádném ze dvou shora uvedených případů na výzvu nereagoval a návrh nedoplnil, nedoložil
svá tvrzení a ani nedoložil, že by došlo k některému z porušení nebo k některé ze skutečností
uvedených v §100 odst. 1 písm. a) nebo b) správního řádu, Krajský úřad Olomouckého kraje
svým rozhodnutím ze dne 29. 11. 2006, č. j. KUOK 119245/2006, ze dne 29. 11. 2006,
č. j. KUOK 119249/2006, a ze dne 11. 12. 2006, č. j. KUOK 122662/2006, návrh na povolení
obnovy řízení zamítl. Soud proto v tomto ohledu uzavřel, že neshledal nezákonnost napadeného
rozhodnutí žalovaného, a proto žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2007,
č. j. 2006/79393 - 212, ze dne 4. 1. 2007, č j. 2006/79395 - 212, a ze dne 4. 1. 2007,
č. j. 2006/79077 - 212, jako nedůvodnou zamítl.
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek
městského soudu podáním téměř nečitelného obsahu, v němž namítl zmatečnost rozhodnutí
soudu spočívající v tom, že rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti žalobce a rozhodoval soudce,
který byl z projednávání a rozhodování věci vyloučen. Stěžovatel dodal, že mu bylo odepřeno
právo na zabezpečení ve stavu hmotné nouze a podotkl, že u soudu probíhá řízení o 80 žalobách,
které nebyly spojeny ke společnému projednání. Stěžovatel doplnil, že soud porušil ustanovení
čl. 3, čl. 4, čl. 10, čl. 96 odst. 1 a 2 Ústavy, čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 2, 3 a 4,
čl. 37 odst. 3, čl. 30 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, §39 odst. 1, §64 a §8 odst. 1
s. ř. s., §103 a §83 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti ze dne
28. 8. 2008 ustanovený advokát stěžovatele nad to uvedl, že žalovaný, obdobně jako správní
orgány v předcházejících řízeních, věc nesprávně posoudil a řádně se jí nezabýval. Stěžovatel
se nachází od listopadu 2003 ve stavu hmotné nouze, a proto má nárok na dávku sociální péče
v souladu se zákonem č. 482/1991 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, č. j. 4 Cad 4/2007 - 44,
zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud neshledává tuto námitku důvodnou. Žalobou
napadená rozhodnutí se týkala návrhu na povolení obnovy řízení v pravomocně ukončených
věcech. Jak správně uvedl již městský soud, protože v případě věci ukončené rozhodnutím
Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 29. 11. 2006,
č. j. KUOK 119245/2006, ze dne 29. 11. 2006, č. j. KUOK 119249/2006, ze dne 11. 12. 2006,
č. j. KUOK 122662/2006, stěžovatel svůj obecný a nekonkrétní návrh na povolení obnovy
ve věci pravomocných rozhodnutí vzdor výzvě a poučení, náležitým způsobem nedoplnil, správní
orgány nijak nepochybily, když návrh na povolení obnovy řízení zamítly. Podle Nejvyššího
správního soudu městský soud správně posoudil právní otázku, neboť k povolení obnovy řízení
nebyly zjištěny a prokázány zákonné důvody.
Stěžovatel dále uplatnil důvod kasační stížnosti odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit. Ani tuto námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Stěžovatel v tomto ohledu
namítá, že správní orgány nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav věci, když zamítly
jeho žádost o poskytnutí sociálních dávek, neboť je od listopadu 2003 ve stavu hmotné nouze
a na dávky má proto nárok. Jak již uvedl městský soud, vzhledem k tomu, že stěžovatel neposkytl
řádnou součinnost k tomu, aby odůvodnil a konkretizoval důvody obnovy řízení ve věci
pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne
29. 11. 2006, č. j. KUOK 119245/2006, ze dne 29. 11. 2006, č. j. KUOK 119249/2006, ze dne
11. 12. 2006, č. j. KUOK 122662/2006, správní orgány proto jeho návrhu nemohly vyhovět.
Nejvyšší správní soud proto neshledal, obdobně jako to již neshledal městský soud, že by v řízení
před žalovaným byla porušena stěžovatelova procesní práva a ustanovení o řízení před správními
orgány. Pokud stěžovatel odkazoval, a to bez jakékoliv konkretizace či upřesnění na jednotlivá
ustanovení Ústavy, Listiny základních práv a svobod, s. ř. s. či o. s. ř., pak z jejich pouhého výčtu
nelze nijak dovodit, zda k jejich tvrzenému porušení došlo či nikoliv a námitka jejich porušení
je proto nedůvodná.
Třetím okruhem námitek stěžovatele odpovídajícím důvodům podle §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. bylo přesvědčení stěžovatele, že řízení před soudem bylo zmatečné, neboť ve věci
rozhodoval vyloučený soudce. Nejvyšší správní soud rovněž ani tuto námitku neshledává
důvodnou. Stěžovatel v ní bez jakékoli bližší konkretizace - toliko s odkazem, že uvedený soudce
již rozhodoval v jiných věcech žalobce, namítá, že soudce městského soudu byl z projednávání
a rozhodování jeho věci vyloučen, neuvádí však žádné konkrétní důvody, proč by tomu tak být
mělo. Vzhledem k tomu, že tato námitka postrádá bližší a náležité odůvodnění a důvody nebyly
Nejvyšším správním soudem shledány, nemohla být shledána důvodnou.
Další stížnostní námitkou stěžovatel uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li taková vada mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Důvodem kasační stížnosti podle stěžovatele v tomto ohledu je skutečnost, že soud rozhodl
v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší správní soud neshledal jako jinou vadu řízení, že soud rozhodl
ve stěžovatelově nepřítomnosti. Právo na veřejné projednání nebylo žalobci odepřeno vzhledem
k tomu, že ve věci bylo nařízeno jednání na den 28. 11. 2007, jehož se v zastoupení ustanoveného
advokáta JUDr. Víta Vohánky účastnila Mgr. Barbora Kovalová, advokátní koncipientka,
na základě udělené substituční plné moci ze dne 10. 5. 2007.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Stěžovateli byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 4 Cad 4/2007 - 79 ze dne
16. 5. 2008 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovený zástupce k výzvě
Nejvyššího správního soudu nevyčíslil náklady právního zastoupení stěžovatele, a proto bylo
rozhodnuto o odměně advokáta podle obsahu spisu. Nejvyšší správní soud přiznal advokátu
JUDr. Vítu Vohánkovi, odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti za jeden úkon právní
služby po 500 Kč, a to za doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 8. 2008, podle §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 300 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47
odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 152 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 952 Kč. Požadovaná odměna za jeden
úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána, neboť podle ustanovení §11
odst. 1 písm. b) advokátního tarifu by odměna za převzetí a přípravu zastoupení náležela
za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada s klientem, přičemž uskutečnění této porady
ustanovený advokát netvrdí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu