ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.124.2008:41
sp. zn. 6 Ads 124/2008 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. D., zastoupeného
JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 29. 11. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 27. 6. 2008, č. j. 34 Cad 63/2008 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepři znáv á .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Ing. Lukáši Prudilovi, Ph.D.,
se přiznáv á na odměně za zastupování žalobce a náhradě hotových výdajů částka
ve výši 800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 29. 11. 2007,
č. X, jímž byla od 8. 5. 1992 uvolněna výplata částečného invalidního důchodu podle §56 odst. 1
písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve výši 1298 Kč měsíčně a dále byla
provedena úprava této výše částečného invalidního důchodu na základě zvyšovacích akcí, které
byly od června 1992 do ledna 2007 včetně na částky uvedené v rozhodnutí. Tímto rozhodnutím
žalovaná realizovala rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2007, sp. zn. 33 Cad 45/2007.
Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 27. 6. 2008, č. j. 34 Cad 63/2008 - 16, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění
svého rozsudku krajský soud uvedl, že předcházejícím rozsudkem ze dne 6. 8. 2007,
č. j. 33 Cad 45/2007 - 34, bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2006 pro vady řízení
a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. V závazném právním názoru krajský soud uložil
žalované provést přepočet výše částečného invalidního důchodu tak, jako by nedošlo k přetržce
v jeho výplatě v době od 8. 5. 1992 do 23. 6. 1992 a poněvadž žalobce uplatnil několik žádostí
v souvislosti se zánikem nároku na výplatu částečného invalidního důchodu a nejdříve
svým podáním ze dne 10. 11. 2003 a od této doby žádost nebyla řešena správním rozhodnutím,
upozornil žalovanou, aby respektovala lhůtu pro zánik nároku na výplatu dávek důchodového
pojištění uvedenou v §56 zákona o důchodovém pojištění, umožňující vyplatit doplatek dávky
přiznané v nižší částce než náležela, nejvýše za dobu tří let před uplatněním žádosti. Krajský soud
uložil žalované, aby od uvedeného data přepočtená výše částečného invalidního důchodu byla
porovnána se skutečnou výplatou částečného invalidního důchodu a rozdíl v nově vydaném
rozhodnutí vyčíslen a žalobci vyplacen. Krajský soud dále popsal, jak žalovaná provedla úpravu
výše částečného invalidního důchodu, respektive i jeho procentní výměry podle jednotlivých
zvyšovacích akcí, které realizovala podle předpisů v období od června 1992 do ledna 2007. Vyšel
pak z toho, že je nepochybné, že žalovaná realizovala rozsudek krajského soudu v plném rozsahu
a v souladu se zákonem. Krajský soud proto shledal obecnou námitku stěžovatele - nesouhlas
s provedenou realizací rozsudku - za nedůvodnou. Krajský soud rovněž nezjistil žádná pochybení
v postupu žalované, která by nerespektovala všechny právní nároky stěžovatele.
V rozhodnutí žalovaná provedla vždy řádně a správně úpravu výše procentní výměry částečného
invalidního důchodu v souladu se zákonem a předpisy upravujícími zvyšování důchodu
v jednotlivých letech. Obecná námitka, že nerespektovala všechny právní nároky
stěžovatele je proto rovněž nedůvodná. Žalovaná taktéž správně vymezila počátek doby, od níž
stěžovateli náleží novou úpravou výše dávky vzniklý doplatek částečného invalidního důchodu -
od 10. 11. 2000 - vzhledem k závazně právnímu názoru krajského soudu, jenž byl uveden v jeho
rozsudku ze dne 6. 8. 2007, č. j. 33 Cad 45/2007 - 36.
Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. stěžovatel spatřuje v tom, že jak žalovanou, tak i krajským
soudem byla chybně vypočtena výše důchodu, která měla být stěžovateli přiznána. Podle názoru
stěžovatele náleží mu důchod ve vyšší částce než té, která byla přiznána žalovanou a krajským
soudem. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spatřuje stěžovatel
v tom, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Stěžovatel se žalobou domáhal po žalované
zaplacení částky 5 000 000 Kč, přičemž sám označil tuto částku v žalobě jako odškodné, aniž by ji
blíže specifikoval. Domáhal se žalobou zaplacení částky 5 000 000 Kč a rovněž o této části žaloby
mělo být soudem rozhodnuto. Z rozsudku není patrné, jak žalovanou částku soud posoudil.
V prvé řadě měl vyzvat stěžovatele, aby upřesnil z jakého titulu se zaplacení této částky domáhá,
eventuálně jej vyzvat k upřesnění žalobního petitu. Napadený rozsudek je v této části
zcela nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jaké důvody krajský soud vedly k zamítnutí žaloby
i v té části, ve které se stěžovatel domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc krajskému
soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s., a pro tyto důvody je kasační stížnost shledána přípustnou. Nejvyšší správní soud za této
situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů
a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal a přitom dospěl k závěru,
že kasační stížnosti není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti především uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. K tomu stěžovatel
pouze uvádí, že výše jeho důchodu byla chybně vypočtena a je toho názoru, že mu náleží důchod
ve vyšší částce, než té, která byla přiznána žalovanou a krajským soudem. Stěžovatel tedy - stejně
jako v řízení před krajským soudem - pouze v obecné poloze vyjadřuje nesouhlas s provedeným
výpočtem výše jeho částečného invalidního důchodu. K této námitce již krajský soud uvedl,
že nezjistil žádná pochybení v postupu žalované, která by nerespektovala všechny právní nároky
stěžovatele, když žalovaná ve svém rozhodnutí provedla vždy řádně a správně úpravu výše
procentní výměry částečného invalidního důchodu v souladu se zákonem a předpisy upravujícími
zvyšování důchodu v jednotlivých letech. Za situace, kdy stěžovatel neuvádí žádné konkrétní
důvody, které jej vedou k názoru, že postup žalované při výpočtu jeho částečného invalidního
důchodu byl nesprávný, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než konstatovat, že v postupu
žalované při výpočtu výše částečného invalidního důchodu stěžovatele nebylo shledáno žádné
pochybení.
Stěžovatel dále namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), když z rozsudku krajského soudu není zřejmé, jaké
důvody krajský soud vedly k zamítnutí žaloby v té části, ve které se stěžovatel domáhá zaplacení
částky 5 000 000 Kč. K tomu lze uvést, že krajský soud v daném případě pouze přezkoumával
zákonnost rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2007, č. X, jimž stěžovateli byla od 8. 5. 1992
uvolněna výplata částečného invalidního důchodu a bylo rozhodnuto o výši tohoto důchodu od
uvedeného data až do ledna 2007.
Pokud stěžovatel v žalobě uplatnil nárok na „odškodné v částce 5 000 000 Kč z důvodu
poškození nesprávným postupem zaměstnanců ČSSZ“, nebylo o tomto nároku stěžovatele
krajským soudem rozhodováno, neboť krajský soud mohl přezkoumávat pouze zákonnost
zmíněného rozhodnutí žalované. Nárok stěžovatele na zaplacení částky 5 000 000 Kč by bylo
možno považovat za nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem
podle zákona č. 82/1998 Sb., o takovémto nároku však nelze rozhodovat v rámci správního
soudnictví.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalované,
ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Krajským soudem ustanovený zástupce stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu
nevyčíslil odměnu za zastupování stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto podle obsahu spisu
zástupci stěžovatele přiznal odměnu za jeden úkon, a to za sepis kasační stížnosti v částce 500 Kč
s připočtením režijního paušálu ve výši 300 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu