ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.3.2009:75
sp. zn. 6 Ads 3/2009 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: E. M., zastoupeného
JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 1. 10. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 7. 10. 2008, č. j. 34 Cad 160/2007 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2007, č. X, žalovaná zamítla žádost žalobce o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná v odůvodnění tohoto
rozhodnutí uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Blansku ze dne
18. 9. 2007 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %, přičemž podle §39
zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, pokud pokles schopnosti jeho
soustavné výdělečné činnosti dosáhne alespoň 66 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl nesprávně zjištěný skutkový stav,
neboť Okresní správou sociálního zabezpečení v Blansku nebyl správně posouzen jeho zdravotní
stav. Žalobce k tomu dodal, že trpí dlouhotrvajícími zdravotními obtížemi.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 10. 2008, č. j. 34 Cad 160/2007 - 51, žalobu
proti zmíněnému rozhodnutí žalované zamítl. Soud zjistil z posudkové dokumentace Okresní
správy sociálního zabezpečení v Blansku, že dne 18. 9. 2007 hodnotil zdravotní stav žalobce
posudkový lékař a stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle
kapitoly V, položky 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 15 % a podle §6
odst. 4 zmíněné vyhlášky zvýšil hodnotu o 10 % na celkových 25 %. Podle soudu žalobce žádal
o plný invalidní důchod již dne 31. 5. 2004, přičemž posudkem okresní správy sociálního
zabezpečení ze dne 13. 4. 2005 nebyl shledán plně ani částečně invalidním, a k týmž závěrům
dospěla rovněž Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ve svém posudku
ze dne 18. 8. 2005, který byl vypracován v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 4. 2005 o zamítnutí žádosti žalobce o přiznání plného invalidního důchodu.
Soud v odůvodnění výše zmíněného rozhodnutí dále uvedl, že ve věci nařídil provedení
posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále též
„posudková komise“). Posudková komise, jejíž členkou byla i odborná psychiatrička, dospěla
k závěru, že k datu vydání rozhodnutí žalované byl zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivý
a jeho rozhodující příčinou byl organický psychosyndrom poúrazový. Podle posudkové komise
se jedná o organickou astenickou poruchu poúrazovou lehkého stupně, nikoliv středního
nebo těžkého stupně. Zdravotní stav žalobce byl shledán bez progrese, dlouhodobě příznivě
stabilizovaný, bez motorického deficitu a odpovídal míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 15 % stanovené podle kapitoly V, položky 1, písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. Samotný organický psychosyndrom byl hodnocen na dolní hranici procentního
pásma; pro zvýšení hodnocení neshledala komise jiné závažné objektivní důvody. Posudková
komise ve svém posudku ze dne 6. 2. 2008 podle soudu dospěla k závěru, že ke dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí nebyl žalobce plně ani částečně invalidní. Při ústním jednání dne
18. 3. 2008 žalobce namítl, že zdravotní stav měl být posuzován k roku 2003, od kdy pobírá
starobní důchod, a dále namítal neúplné posouzení svého zdravotního stavu z hlediska kritérií
uvedených v kapitole V. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., neboť nebyla vyžádána novější
psychiatrická a psychologická vyšetření než ta z roku 2001. Proto soud vyžádal doplňující
posudek vypracovaný stejnou posudkovou komisí dne 4. 6. 2008. Posudková komise v něm
uvedla, že žalobce byl hodnocen nejen k 1. 10. 2007, tedy k datu vydání žalobou napadeného
rozhodnutí, ale předtím i k 21. 4. 2005, přičemž konstatovala, že nálezy do roku 2003 nepopisují
postižení v duševní oblasti, které by snižovalo výkonnost organismu, ale jednalo se o lehký
organický psychosyndrom. Po hospitalizaci v roce 2007 pak byl konstatován stejný stav
jako před třemi lety jevící známky organického psychosyndromu, avšak bez známek deprese
či demence, tudíž nadále jevící známky organického psychosyndromu. Poškození mozku
se projevuje právě organickým psychosyndromem, který byl posudkově zhodnocen. Tento stav
podle posudkové komise nebránil výkonu dělnických profesí. Nové psychologické vyšetření
z roku 2008 pak zůstalo bez vlivu na stupeň invalidity; posudková komise setrvala na svém
posudkovém zhodnocení a závěru ze dne 6. 2. 2008.
Podle krajského soudu je žalobce od 1. 2. 2003 poživatelem starobního důchodu
podle §31 zákona o důchodovém pojištění. Věkovou podmínku pro vznik nároku na starobní
důchod žalobce splnil dne 20. 1. 2005, přičemž žádostí o přiznání plného invalidního důchodu
ze dne 3. 7. 2007 se domáhal jeho přiznání od 1. 2. 2003. S ohledem na tyto skutečnosti soud
dovodil, že plná invalidita žalobce mohla být stanovena nejpozději 19. 1. 2005, ačkoliv žalovaná
své rozhodnutí vydala dne 1. 10. 2007. Soud konstatoval, že posudky posudkové komise byly
vypracovány na základě komplexního posouzení zdravotního stavu žalobce a psychiatrických,
psychologických a neurologických zpráv, přičemž posudková komise měla k dispozici
i CT vyšetření mozku z dubna 2004 a března 2005, která se nejlépe vztahují k žalobcem
požadovanému stanovení vzniku plné invalidity a přiznání plného invalidního důchodu.
Proto další posuzování zdravotního stavu na základě lékařských zpráv a nálezů bylo nadbytečné,
což se týkalo i CT nálezu ze dne 29. 8. 2008. K námitce, že zdravotní stav měl být hodnocen
podle kapitoly VI., oddílu A přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., soud uvedl, že ta byla
uplatněna až dne 7. 10. 2008, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k uplatnění žalobních
námitek, a proto se jí není možné zabývat. Přesto však soud k uvedené námitce zmínil,
že ke stavu mozku žalobce bylo přihlédnuto, neboť závěry CT vyšetření ze dne 10. 3. 2005 jsou
v posudku zmíněny. Soud neshledal důvod pochybovat o závěrech učiněných v obou posudcích
posudkové komise, které byly vypracovány na základě řádně zjištěného zdravotního stavu
žalobce, neboť součástí spisu byly i zdravotní zprávy a nálezy z doby před vydáním žalobou
napadeného rozhodnutí žalované. Posudkové závěry jsou proto podle soudu přesvědčivé
a objektivní, když rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v nich byla
shodně podřazena pod funkční onemocnění odpovídající kapitole V., položce 1, písm. a) přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle stěžovatele je skutková podstata v rozporu se spisem,
neboť mu měl být pro jeho postižení přiznán plný nebo částečný invalidní důchod. Při zjišťování
skutkového stavu byl porušen zákon o důchodovém pojištění a vyhláška č. 248/1995 Sb.,
neboť žalovaná si neopatřila výsledek psychologického vyšetření, jak jí ukládá
kapitola V. citované vyhlášky v tam uvedených posudkových zásadách, podle nichž musí být
nezbytnou součástí funkčního posouzení i psychologické vyšetření. Tato vada podle stěžovatele
nemohla být zhojena ani předložením psychologického posudku v průběhu žalobního řízení,
neboť skutková zjištění žalované byla neúplná, pročež měl soud rozhodnutí žalované zrušit.
Podle další stížnostní námitky se krajský soud nezabýval tvrzením, podle něhož měl být
zdravotní stav hodnocen jako postižení mozku spadající pod kapitolu VI., oddíl A přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., neboť to bylo uplatněno až po uplynutí dvouměsíční lhůty
pro podání žalobních námitek. Stěžovatel označil tento postup soudu za chybný, neboť v žalobě
pouze obecně namítl, že zdravotní stav byl posuzující Okresní správou sociálního zabezpečení
v Blansku nesprávně posouzen. Jelikož pak nebyl vyzván k doplnění skutkových tvrzení, je třeba
tato tvrzení považovat za dostačující.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly
stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Obě stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoliv stěžovatel první z nich považoval za důvod podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. V ní totiž stěžovatel sice namítl neúplnost skutkových zjištění žalované
kvůli neopatření výsledku psychologického vyšetření, avšak zároveň dodal, že tato vada nemohla
být zhojena ani předložením psychologického posudku v řízení o žalobě a krajský soud tak měl
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Dále pak stěžovatel v první stížnostní námitce uvedl,
že skutková podstata je v rozporu se spisem a pro jeho zdravotní postižení mu měl být přiznán
plný invalidní důchod, aniž zmínil, že se toto tvrzení vztahuje toliko k rozhodnutí žalované.
Stěžovatel tedy spíše polemizuje se závěrem o úplném, přesvědčivém a objektivním posouzení
jeho zdravotního stavu, který krajský soud učinil především na základě důkazů provedených
v řízení o žalobě. V této souvislosti je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni
a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího
trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu
řízení před krajským soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel dne 3. 7. 2007 podal žádost o přiznání
plného invalidního důchodu s požadovaným datem přiznání k 1. 2. 2003. Jak již správně
ve svém rozhodnutí uvedl krajský soud, stěžovateli byl rozhodnutím žalované ze dne 5. 3. 2003
podle §31 zákona o důchodovém pojištění od 1. 2. 2003 přiznán starobní důchod, tedy ještě
před dosažením důchodového věku podle §32 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Věková
podmínka (tj. důchodový věk) ve smyslu §28 zákona o důchodovém pojištění pro vznik nároku
na starobní důchod podle §29 téhož zákona byla v případě stěžovatele narozeného dne
20. 9. 1943 splněna až dne 20. 1. 2005. Na základě toho se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
se závěry krajského soudu, podle něhož žádaná plná invalidita by mohla být stanovena nejpozději
k datu 19. 1. 2005. Tento závěr plyne z ustanovení §38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění,
podle kterého má pojištěnec nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal plně invalidním
a získal potřebnou dobu pojištění, byl-li přiznán starobní důchod dle §31, pokud nedosáhl
důchodového věku. S ohledem na tyto závěry lze proto shodně s krajským soudem uzavřít,
že stěžovateli mohl nárok na plný invalidní důchod vzniknout nejpozději k 19. 1. 2005.
Jak plyne z obsahu dávkového spisu, zdravotní stav stěžovatele byl posuzován Okresní
správou sociálního zabezpečení v Blansku zpětně od 1. 2. 2003, a to až k datu vydání
jejího posudku ze dne 18. 9. 2007 a žalobou napadeného rozhodnutí žalované, tj. 1. 10. 2007.
Na základě posouzení zdravotního stavu stěžovatele Okresní správou sociálního zabezpečení
v Blansku dne 18. 9. 2007 nebyl stěžovatel shledán plně ani částečně invalidním, když u něj
vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídajícího postižení podle kapitoly V.,
položky 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. došlo k poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 15 %, přičemž tato hodnota byla podle §6 odst. 4 zmíněné vyhlášky zvýšena
o 10 % na celkových 25 %. Jak v této souvislosti uvedl krajský soud, stěžovatel se již dříve
domáhal přiznání plného invalidního důchodu, přičemž na základě jeho žádosti ze dne
31. 5. 2004 byl jeho zdravotní stav posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení
v Blansku dne 13. 4. 2005 a posléze i posudkem posudkové komise ze dne 18. 8. 2005,
podle nichž nebyl k 21. 4. 2005 (tj. datu vydání tehdejšího rozhodnutí žalované) plně ani částečně
invalidní. Posudkové orgány jak na úrovni řízení před správními orgány, tak i v řízení
před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 41 Cad 87/2005, se plně shodly
na kvalifikaci postižení, které bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele, v jehož důsledku došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Tím byla organická astenická porucha poúrazová kvalifikovaná podle kapitoly V., položka 1,
písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
V nyní posuzovaném případě byl lékařem okresní správy sociálního zabezpečení
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označen rovněž organický
psychosyndrom poúrazový, což podle něj představuje postižení podle kapitoly V., položka 1,
písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Ke zcela shodným závěrům dospěly posudky
posudkové komise ze dne 6. 2. 2008 a 4. 6. 2008. Podle nich se jedná o organický psychosyndrom
lehkého stupně, který nesnižuje podstatněji výkonnost organismu. Tomuto druhu zdravotního
postižení odpovídá míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 5 až 15 %.
Tvrzení, že skutkový stav v řízení před správním orgánem nebyl náležitě zjištěn a že byl
nesprávně posouzen stěžovatelův zdravotní stav, tedy není důvodné. Krajský soud rovněž
nepochybil, když uvedl, že lékař okresní správy sociálního zabezpečení se ve svém posouzení
zabýval vývojem zdravotního stavu stěžovatele od roku 2001 do roku 2007, přičemž rovněž
hodnotil i výsledky CT mozku ze dne 27. 4. 2004 a 10. 3. 2005, které nevykazovaly podstatnou
progresi nálezu. Na základě toho není ani důvodná zmínka stěžovatele, že v řízení před správními
orgány došlo k porušení obecných posudkových zásad podle vyhlášky č. 284/1995 Sb. Navíc dne
29. 11. 2001 bylo provedeno psychologické vyšetření a z jeho závěrů vycházel jak lékař okresní
správy sociálního zabezpečení, tak i lékaři posudkové komise. Závěry z něj plynoucí byly okresní
správou sociálního zabezpečení a posudkovou komisí náležitě zohledněny, přičemž nenastaly
důvody k tomu, aby ve správním řízení či v řízení o žalobě bylo prováděno další psychologické
vyšetření. K psychologickému vyšetření, které si obstaral stěžovatel, pak bylo posudkovou komisí
přihlédnuto a stěžovateli tak nikterak nebyla upřena možnost seznámit s jeho závěry krajský soud
a posudkovou komisi, což plyne z posudku ze dne 4. 6. 2008.
Posudky posudkové komise ze dne 6. 2. 2008 a 4. 6. 2008 se zabývaly zhodnocením
stěžovatelova zdravotního stavu a jejich cílem bylo zhodnotit, jaký byl jeho zdravotní stav,
resp. zda došlo k naplnění podmínek stanovených §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona
o důchodovém pojištění, tedy přezkoumat, zda u stěžovatele k datu vydání žalobou napadeného
rozhodnutí poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo zda byl pro zdravotní postižení schopen soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle Nejvyššího správního soudu
krajský soud postupoval správně, když si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele opatřil
posudek posudkové komise a po námitkách stěžovatele si vyžádal pro větší objektivitu doplňující
posudek téže posudkové komise (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). Krajský soud uvedl, že neshledal důvod
pochybovat o závěrech posudků z hlediska úplnosti, komplexnosti a přesvědčivosti, ostatně ani
Nejvyšší správní soud je neshledává. Tento závěr konečně nemůže ani zvrátit skutečnost, že lékař
Okresní správy sociálního zabezpečení v Blansku ve svém posudku ze dne 18. 9. 2007 stanovil
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s ohledem na §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., na celkových 25 %, zatímco posudek posudkové komise ze dne 6. 2. 2008
ji stanovil na 15 % a posudek ze dne 4. 6. 2008 na 20 %. I přes tyto odchylky nedošlo
k odlišnému určení zdravotního postižení, které představuje rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, jenž vedl k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Jak je uvedeno ve všech posudcích, míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ani v jednom případě nejenom že nedosáhla potřebných 66 % jako podmínce přiznání plného
invalidního důchodu, ale ani 33 % hranice pro přiznání částečného invalidního důchodu. Nejvyšší
správní soud proto k námitce stěžovatele, že mu měl být vzhledem k jeho onemocnění přiznán
plný nebo částečný invalidní důchod s ohledem na výše uvedené uzavírá, že nebyly splněny
zákonné podmínky pro přiznání plného nebo částečného invalidního důchodu,
pročež nepochybila žalovaná, když stěžovatelovu žádost o přiznání plného invalidního důchodu
zamítla a nepochybil ani krajský soud zamítnutím žaloby proti tomuto rozhodnutí žalované.
První stížnostní námitku tedy soud neshledal důvodnou.
Podle stížnostní námitky druhé se krajský soud nevypořádal s tvrzením, podle něhož mělo
být onemocnění stěžovatele správně podřazeno pod kapitolu VI. přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.
Ani s touto stížnostní námitkou se však Nejvyšší správní soud neztotožnil. Stěžovateli lze
přisvědčit potud, že v žalobě obecně namítal nesprávné zjištění skutkového stavu věci
a nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu, přičemž toto své tvrzení žádným konkrétním
způsobem nespecifikoval a neupřesnil. Žalobní námitku ohledně nesprávného zařazení
jeho onemocnění do kapitoly V. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. stěžovatel skutečně uplatnil
až při ústním jednání dne 7. 10. 2008, tedy již po lhůtě pro podání žaloby, resp. rozšíření
žalobních bodů. Podle Nejvyššího správního soudu se krajský soud s obecně pojatou žalobní
námitkou ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu náležitým způsobem vypořádal a s jeho
závěry se lze plně ztotožnit. Pokud jde o zcela konkrétní námitku týkající se nesprávného
podřazení rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele, která byla uplatněna po uplynutí
zákonné lhůty, pak je z odůvodnění napadeného rozsudku zcela zřejmé, že se s touto námitkou,
vzdor jejímu posouzení jako opožděné, krajský soud vypořádal. Ten totiž zmínil, že posudková
komise přihlédla a hodnotila stav mozku žalobce, neboť CT vyšetření a jeho závěry ze dne
27. 4. 2004 a 10. 3. 2005 ve svých posudcích uvádí. Jak dodává Nejvyšší správní soud, činí tomu
tak i posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Blansku ze dne 18. 9. 2007.
Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené shodně se závěry krajského
soudu uzavírá, že okresní správa sociálního zabezpečení a posudková komise zhodnotila
a posoudila zdravotní stav stěžovatele na základě veškeré dostupné zdravotní dokumentace úplně
a komplexně, zabývala se jeho vývojem od roku 2001 až do okamžiku vydání žalobou
napadeného rozhodnutí. Poškození mozku se projevuje právě organickým psychosyndromem,
který byl posudkově zhodnocen. Na základě všech vyšetření, jak psychologického,
tak neurologického, psychiatrického, CT vyšetření mozku a dalších, nebyla použita postižení
upravená v kapitole VI. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pojednávající o postižení mozku,
které vyšetřeními nebylo zjištěno, nýbrž kapitola V. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
obsahující duševní poruchy a poruchy chování. Navíc, což je třeba v posuzované věci zdůraznit,
stěžovatel tuto námitku blíže nijak nedoložil a nespecifikoval, proč by měl být posuzován
podle jiné kapitoly. Oproti tomu posudky jak okresní správy sociálního zabezpečení,
tak i posudkové komise vycházely z lékařských zpráv, které jsou součástí spisu, a na jejich základě
nedošly k závěru, že v případě stěžovatele by bylo třeba jeho rozhodující onemocnění podřadit
pod jinou kapitolu přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud přitom
k tomuto závěru dodává, že stěžovatelovo onemocnění, které bylo příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, bylo hodnoceno podle kapitoly V., položka 1, písm. a) přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. nejen v posuzovaném řízení, ale rovněž v předchozím řízení,
vedeném na základě stěžovatelovy žádosti o přiznání plného invalidního důchodu ze dne
31. 5. 2004, kdy posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Blansku ze dne 13. 4. 2005
a posléze i posudek posudkové komise se jednoznačně shodly na hodnocení stěžovatelova
postižení podle kapitoly V., položka 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s ustanoveními §120 a §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žalované právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu