ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.40.2009:116
sp. zn. 6 Ads 40/2009 - 116
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. D.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem, se sídlem 28. října 150/2663, Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2007, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2008,
č. j. 43 Cad 132/2007 - 92,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2008, č. j. 43 Cad 132/2007 - 92,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jaroslavu Kopeckému se přiznáv á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1904 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 20. 6. 2007, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná v odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 11. 6. 2007 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 30 %, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
V žalobě proti uvedenému rozhodnutí žalobce uvedl, že se domáhá posudkově-
zdravotního uznání chronicky se vyskytujícího stavu CFS (chronic fatigue syndrome). Proto
navrhl, aby jeho zdravotní stav a míra schopnosti soustavné výdělečné činnosti byly zjištěny na
základě nezávislého a odborného vyšetření. Hodnocení zdravotního postižení,
které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, mělo být provedeno
podle §6 odst. 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a kapitoly I., položky 1., písm. c) přílohy č. 2 uvedené
vyhlášky. Žalobce dále namítl, že posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení
nedostatečně zjistil a posoudil jeho zdravotní stav, neboť nebylo zohledněno, že dlouhodobě trpí
chronickým únavovým syndromem CFS. Trvalé projevy únavových stavů CFS byly zapříčiněny
mj. nákazou infekční bakterií Chlamydia pneumonie, což bylo laboratorními vyšetřeními
prokázáno.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 10. 2008, č. j. 43 Cad 132/2007 - 92,
žalobu proti zmíněnému rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl,
že si podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), vyžádal posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“).
Její posudek byl vydán dne 23. 10. 2007 s posudkovým závěrem, že rozhodující zdravotní
postižení žalobce představuje somatoformní porucha, která byla zhodnocena podle kapitoly V.,
položky 4., písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., pročež pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byl hodnocen na horní hranici rozpětí ve výši 20 %. S ohledem na žalobcovy
námitky si soud vyžádal posouzení zdravotního stavu od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Praze. Ta v posudku ze dne 3. 4. 2008 uvedla, že rozhodující příčinou
žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je somatoformní porucha,
kterou posoudila podle kapitoly V., položky 4., písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti zhodnotila na 20 %. Podle obou
posudků tedy žalobce nebyl plně ani částečně invalidní. Tato posudková komise se rovněž
vypořádala s nálezy MUDr. N. a námitkami žalobce ohledně jeho postižení chronickým
únavovým syndromem, které uzavřela tvrzením, že s ohledem na rozsah a systematičnost
žalobcem předloženého materiálu je vyloučeno jeho postižením únavovým syndromem,
neboť pacient jím trpícím by byl sotva schopen takové písemnosti vypracovat. Žalobcův
zdravotní stav byl rovněž posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě
dne 11. 6. 2007 se závěrem, že žalobce není plně invalidní, neboť míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti s ohledem na zdravotní postižení činila 30 %. Podle názoru soudu
obě posudkové komise dospěly ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce je somatoformní porucha. Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí byla zhodnocena
rovněž shodně s ohledem na další zdravotní postižení ve výši 20 %, tedy na horní hranici rozpětí.
Závěry posudkových komisí jsou podle soudu jednoznačné, přezkoumatelné a přesvědčivé,
pročež soud neshledal důvody, pro které by se od nich měl odchýlit. Proto nebylo důvodu
doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku.
Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že soud přihlédl
pouze k závěrům posudkových komisí, aniž by se vypořádal s jím předloženými lékařskými
zprávami, které se věnují jeho postižení syndromem CFS. Přitom závěry obsažené
v těchto lékařských zprávách jsou v rozporu se závěry posudkového lékaře okresní správy
sociálního zabezpečení a posudkových komisí. Nadto stěžovatel vyjádřil domněnku,
že posudkové komise záměrně vynechaly ve svých posudcích část závěrů z vyšetření PhDr. V.
Posudkové komise a posléze soud pochybily, když se nedostatečně vypořádaly se závěry
MUDr. N., CSc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004 a z posudkového hlediska je označily za
irelevantní. Závěry posudku posudkové komise ze dne 3. 4. 2008 jsou přitom v rozporu se
závěrem tohoto lékaře. Stěžovatel dále zpochybnil řádné složení posudkových komisí, neboť
v případě chronického únavového syndromu není určeno, že by měl základ v psychické poruše.
Jejími členy proto měli být imunologové a neurologové, případně internista a endokrinolog, což
stěžovatel dovozuje z toho, že jeho zdravotní stav měl být posouzen „jako komplexní onemocnění
s mnoha projevy, které mají základ v souboru abnormalit nervového, imunitního, kardiovaskulárního a
endokrinního systému“. Nebylo proto na místě obsazení míst posudkových komisí psychiatry.
V dané věci tedy posudková komise složená s předsedy a psychiatra posuzovala problematiku
CFS a vyjadřovala se k výsledkům řady specializovaných vyšetření, jejichž posouzení nespadá do
oboru psychiatrie. Stěžovatel uzavřel, že posudkové závěry Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě a posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí jsou v rozporu
s obsahem předložených lékařských zpráv. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2008, č. j. 43 Cad 132/2007 - 92, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelem tvrzená nezákonnost
má spočívat v nesprávném posouzení jeho zdravotního stavu. Krajský soud však v tomto směru
vycházel z posudků posudkové komise, přičemž s tímto postupem lze souhlasit. K námitce
nesprávnosti těchto posudků se žalovaná nevyjádřila z důvodu, že se jedná o odborné záležitosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační
stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Uvedené stížnostní námitky lze zahrnout pod důvod kasační stížnosti uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť stěžovatel napadá postup a objektivitu závěrů
krajského soudu. Podle tohoto zákonného ustanovení lze podat kasační stížnost z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel důvodnost této námitky spatřuje v tom, že se soud dostatečně
nevypořádal s jeho námitkami ohledně postižení chronickým únavovým syndromem.
Nejvyšší správní soud shledává tuto námitku důvodnou. Vlastním úvodem je třeba zmínit
skutečnost, že předmětem řízení před správními orgány bylo posouzení zdravotního stavu
stěžovatele z důvodu zjištění, zda je plně či částečně invalidní, a to pro účely posouzení nároku
na plný invalidní důchod na základě jeho žádosti ze dne 20. 3. 2007. Stěžovatelův zdravotní stav
byl proto nejprve posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě.
Jeho posudkem ze dne 11. 6. 2007 nebyl stěžovatel shledán plně invalidním a ani částečně
invalidním, přičemž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zapříčiněn středně těžkým
narušením osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele byl proto hodnocen podle kapitoly V., položky 5., písm. b) přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 30 %, pročež nedosáhl potřebné 33 %, resp. 66 % míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, která představuje nezbytnou podmínku vzniku
částečné, resp. plné invalidity. Podle posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení
se v případě stěžovatele nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnosti jen za zcela mimořádných podmínek
ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 uvedené vyhlášky, značně ztěžující
obecné životní podmínky.
Krajský soud postupoval v souladu s požadavky §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
když si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele v žalobním řízení opatřil posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 23. 10. 2007. K tomu
shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82,
publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS, podle kterého „za účelem zjištění skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení …(§75 odst. 1 s. ř. s.), může soud uložit posudkové
komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, aby – na podkladě lékařských zpráv o zdravotním stavu pocházejících
převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního orgánu – vypracovala posudek
o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu“.
Zmíněný posudek se zabýval zhodnocením stěžovatelova zdravotního stavu nikoli k okamžiku
vyhotovení posudku, nýbrž k okamžiku vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované.
Jeho cílem bylo zhodnotit, jaký byl zdravotní stav stěžovatele, resp. zda došlo k naplnění
podmínek stanovených §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o důchodovém pojištění,
tedy přezkoumat, zda u stěžovatele k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí poklesla
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 66 % nebo zda byl pro zdravotní postižení schopen soustavné výdělečné
činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Právní základ pro tento postup je obsažen v §75
odst. 1 s. ř. s., podle něhož soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (žalované). Ke skutečnostem,
které nastaly později, se nepřihlíží, čemuž soud dostál.
Ve shora uvedeném posudku posudková komise uvedla, že k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí nebyl stěžovatel plně a ani částečně invalidní. Rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je somatoformní porucha na premorbidně
psychopaticky strukturovaném osobnostním terénu. Stav odpovídá kapitole V., položce 4.,
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
stanoven na 20 %, tedy na horní hranici s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením.
Odchylné hodnocení v porovnání s posudkovými závěry lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 11. 6. 2007 odůvodnila posudková komise tím, že považuje
prokázanou somatoformní poruchu za převažující.
S ohledem na námitky stěžovatele, který posudku posudkové komise ze dne 23. 10. 2007
vytýkal absenci posudkového hodnocení chronického únavového syndromu (CFS), si krajský
soud vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci v Praze ze dne
3. 4. 2008. Podle jeho závěrů spisová dokumentace dokládá promyšlené úsilí středoškolsky
vzdělaného bývalého úředníka, nepracujícího od roku 1999, směřující k oficiálnímu uznání
tzv. únavového syndromu za závažnou nemoc, jež by poté odůvodnila uznání jeho plné
invalidity. Únavový syndrom bylo možno diagnostikovat podle Holmesových kritérií
jen vylučovacím způsobem, tedy pátráním, nemá-li udávaná vleklá únava nějakou tělesnou
či psychiatrickou příčinu. Pokud se taková příčina nenašla a stížnosti na únavu přetrvávaly,
tak se diagnóza CFS připouštěla. Objektivní důkaz chronického únavového syndromu však nebyl
nikdy možný. Za příčinu chronického únavového syndromu se podle posudkové komise
oproti minulosti již nepovažují prokázané poruchy imunity. Mezinárodní klasifikace nemocí nemá
samostatnou položku pro chronický únavový syndrom. Lze ji však zařadit pod kód F 48 - jiné
neurastenické poruchy. Jeho varianta F 48.0 značí neurastenii a syndrom únavy. Zprávy
MUDr. N., CSc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004 označila posudková komise pro posudkové
účely za irelevantní. Ani v jedné totiž není uveden žádný konkrétní laboratorní výsledek nebo
výsledek jiného pomocného vyšetření. Navíc uvedený lékař existenci únavového syndromu
diagnostikuje často, a to na základě ojedinělých návštěv svých klientů, při nichž lze těžko vyloučit
jiné příčiny únavy. Proto jiní lékaři rádi posílají své pacienty přesvědčené o postižení CFS právě
k MUDr. N., CSc., který je potvrzením této diagnózy uspokojí a zpravidla jim doporučí léčení
drahými preparáty. Tímto postupem jsou pak uspokojeny všechny zainteresované osoby, přičemž
jediná obtíž nastává, když pacienti MUDr. N., CSc., neúspěšně uplatňují nároky na dávky
důchodového pojištění s poukazem na chronický únavový syndrom. Kromě toho s ohledem na
rozsah a systematičnost žalobcem předloženého materiálu je podle posudkové komise vyloučeno
jeho postižení únavovým syndromem, neboť pacient jím trpícím by byl sotva schopen takové
písemnosti vypracovat. Posudková komise uzavřela, že v případě stěžovatele je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu somatoformní porucha, kterou posoudila
podle kapitoly V., položky 4., písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byl zhodnocen v horní hranici rozpětí na 20 % s ohledem na další
zdravotní postižení.
Krajský soud postupoval správně potud, pokud si s ohledem na stěžovatelem vznesené
námitky opatřil další posudek posudkové komise za účelem vypořádání s tvrzeným onemocněním
CFS. Nicméně krajský soud pochybil, když se spokojil a přijal za své neúplné závěry této komise
obsažené v jejím posudku ze dne 3. 4. 2008.
Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti, že chronický únavový syndrom (CFS)
není za současné právní úpravy uveden mezi zdravotními postiženími v příloze č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Nemůže proto být hodnocen jako zdravotní postižení, které je příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedoucího k poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. To však ještě samo o sobě neznamená, že by takové onemocnění bylo obecně
vyloučeno, resp. že by ho nebylo možné diagnostikovat. Tomu konečně odpovídají závěry
odborné lékařky - neuroložky MUDr. R. ze dne 27. 5. 2002, 14. 2. 2005, 12. 12. 2005, 20. 2. 2006,
6. 11. 2006, 8. 1. 2007, 12. 3. 2007, 26. 3. 2007, 15. 5. 2007 a 2. 7. 2007, neurologa MUDr. H. ze
dne 13. 4. 2007 a MUDr. N., CSc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004, které jsou součástí
správního spisu. Všechny posudky posudkových orgánů se však shodly na tom, že rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele není chronický únavový
syndrom (CFS), ale zdravotní postižení jiné. Podle okresní správy sociálního zabezpečení jím je
středně těžké narušení osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti, pročež pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl zhodnocen podle kapitoly V., položky 5., písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 30 %. Podle obou výše zmíněných posudků
posudkové komise je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele somatoformní porucha, která byla posouzena podle kapitoly V., položky 4., písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
zhodnocen v horní hranici rozpětí na 20 %. Stěžovatel však po celou dobu řízení o žalobě
namítal a domáhal se posudkového uznání chronického únavového syndromu (CFS). Skutečnost,
že toto onemocnění bylo u stěžovatele diagnostikováno, potvrdily výše uvedené závěry, zejména
odborné lékařky neuroložky MUDr. R. a MUDr. N., CSc. Bylo proto věcí všech posudkových
orgánů se s těmito námitkami náležitě a, což Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje,
přesvědčivě vypořádat a případné odlišné závěry náležitě odůvodnit. Těmto požadavkům však
uvedené posudky zůstaly dlužny.
Pokud jde o chronický únavový syndrom (CFS), jeho možné zařazení do přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., odborné názory a výstupy jednání s orgány veřejné správy, Nejvyšší
správní soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek č. j. 6 Ads 142/2007 - 192 ze dne
20. 11. 2008 dostupný na www.nssoud.cz. Za stavu, kdy není dosaženo všeobecné shody,
jak postupovat v případě osob s diagnostikovaným chronickým únavovým syndromem (CFS),
je na místě obzvláště důkladný postup všech posudkových orgánů. Soudy ve správním soudnictví
nemají potřebné medicínské znalosti, pročež jsou v přezkumném řízení plně odkázány
na jejich závěry. Proto je nezbytné, aby příslušné závěry posudkových orgánů byly jednoznačné,
určité, srozumitelné, úplné a přesvědčivé. Posudkoví lékaři a posudkové komise se mají vypořádat
se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení.
Podle judikatury totiž neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního postižení, jímž stěžovatel
trpěl ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, k němuž mohlo dojít např. v důsledku toho,
že nebyly vzaty v úvahu všechny odborné nálezy lékařů, je vadou řízení, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele a tedy i nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, dostupný
na www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný
pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58, dostupný
na www.nssoud.cz).
Pokud Nejvyšší správní soud pomine, že posudkové komise mohly ještě přesvědčivějším
a podrobnějším způsobem odůvodnit, proč se rozhodly posoudit rozhodující zdravotní postižení
stěžovatele odlišně, než bylo učiněno v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Ostravě ze dne 11. 6. 2007, pak musí vytknout oběma posudkům posudkové komise
skutečnost, že se nevypořádaly způsobem shora uvedeným se vznesenými námitkami stěžovatele,
podle nichž trpí chronickým únavovým syndromem (CFS). To bylo úkolem zejména posudkové
komise v Praze, jejíž posudek byl převážně za tímto účelem krajským soudem vyžádán.
Tato posudková komise se zabývala nálezy MUDr. N., Csc., ze dne 11. 5. 2000
a 10. 11. 2004, které odmítla s tím, že nejsou podepřeny žádným laboratorním výsledkem
ani výsledkem jiného pomocného vyšetření. S tímto závěrem posudkové komise se lze ztotožnit,
neboť diagnostické závěry obsažené v lékařských zprávách MUDr. N., CSc., vycházejí
toliko z anamnézy a fyzikálního vyšetření stěžovatele a navíc byly učiněny po ojedinělých
návštěvách klienta, jež se uskutečnily s více než čtyřletým časovým odstupem. Uvedený lékař
tedy nesledoval zdravotní stav stěžovatele natolik soustavně a kvalifikovaně, aby mohl spolehlivě
určit, že příčinou jeho potíží je únavový syndrom, a nikoliv jiné organické nebo psychické
onemocnění. Za této situace není možné tvrzení posudkové komise o častém diagnostikování
chronického únavového syndromu klientů po jejich ojedinělých návštěvách MUDr. N., CSc.,
chápat tak, že posudek ze dne 3. 4. 2008 popřel nálezy tohoto lékaře jen s odkazem
na jeho nedostatečnou odbornost.
Nicméně posudková komise v Praze při vypracování svého posudku zcela pominula
lékařské zprávy odborné lékařky - neuroložky MUDr. R. ze dne 27. 5. 2002, 14. 2. 2005,
12. 12. 2005, 20. 2. 2006, 6. 11. 2006, 8. 1. 2007, 12. 3. 2007, 26. 3. 2007, 15. 5. 2007 a 2. 7. 2007,
jak vyplývá z výčtu v něm citovaných nálezů. Tato lékařka sledovala zdravotní stav stěžovatele
soustavně a pravidelně více než pěti let, provedla jeho neurologické vyšetření, zaznamenala
výsledky plicního, interního, imunologického a psychiatrického vyšetření a vyšetření mozku,
obstarala jaterní testy a častokrát bezúspěšně měnila medikaci. Přitom u stěžovatele opakovaně
diagnostikovala chronický únavový syndrom. Tuto diagnózu pak po provedeném laboratorním
biochemickém a endokrinologickém nálezu stanovil i MUDr. H. v lékařské zprávě ze dne
13. 4. 2007, jejíž obsah sice posudková komise v Praze zmínila, avšak nikterak ho nehodnotila.
Takto však nemohla postupovat, neboť pokud dospěla k závěru, že lékařské zprávy MUDr. R. a
MUDr. H. neobstojí, měla ve svém posudku konkrétně vymezit, v čem diagnostický omyl
spočívá, popřípadě měla provést doplňující vyšetření k potvrzení či vyvrácení diagnózy. Této
povinnosti se přitom posudková komise v Praze nemohla zbavit odkazem na desetistránkový
materiál založený v soudním spisu a další přílohy, neboť i kdyby je stěžovatel skutečně sepsal,
nebylo by možné bez zhodnocení dalších relevantních skutečností učinit zcela jednoznačný závěr,
že onemocněním CFS netrpí.
Posudková komise v Praze se tedy s námitkami stěžovatele o jeho postižení chronickým
únavovým syndromem dostatečně nevypořádala, takže v tomto ohledu nedostatky předchozího
posudku vyhotoveného posudkovou komisí v Ostravě neodstranila. Za této situace krajský soud
pochybil, pokud závěry posudků obou posudkových komisí označil za jednoznačné,
přezkoumatelné a přesvědčivé a z jejich zjištění v projednávané věci vycházel.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2008,
č. j. 43 Cad 132/2007 - 92, zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, takže si vyžádá takový posudek, který dostojí výše
uvedeným požadavkům.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. Krajský
soudu v Ostravě v novém rozhodnutí.
V řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu byl stěžovateli
zástupcem ustanoven soudem advokát Mgr. Jaroslav Kopecký, přičemž jeho hotové výdaje
a odměnu za zastupování platí stát, jak vyplývá z ustanovení §120 a §35 odst. 8 věty první s. ř. s.
Z tohoto důvodu soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování
a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1904 Kč, která se skládá z částky 1000 Kč za dva
úkony právní služby po 500 Kč (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
a doplnění kasační stížnosti podle §7, §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), z částky 600 Kč za dva s tím
související režijní paušály po 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky
č. 276/2006 Sb.) a z částky 304 Kč odpovídající 19% dani z přidané hodnoty, jíž byl advokát
povinen podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly
vyjmenovány. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů pak bude ustanovenému
zástupci proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu