ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.82.2008:72
sp. zn. 6 Ads 82/2008 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008,
č. j. 7 Ca 297/2007 - 45,
takto:
I. Usnesení městského soudu se ve výroku I. zrušuje .
II. Kasační stížnost směřující do výroku II. se zamítá .
III. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu označenou jako žaloba na nečinnost,
kterou napadá sdělení ministra práce a sociálních věcí ze dne 27. 9. 2007, jímž byl žalobce
vyrozuměn, že jeho podání směřující proti pravomocným rozhodnutím Ministerstva práce
a sociálních věcí byla přijata jako podnět k přezkoumání zákonnosti uvedených rozhodnutí.
Dopisem pak žalobci sdělil, že tento podnět posoudil, a protože v uvedených rozhodnutích
ministerstva nebylo nalezeno nic, co by bylo v rozporu s právními předpisy, není proto důvod
zahajovat přezkumné řízení. Žalobce zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce soudem.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008, č. j. 7 Ca 297/2007 - 45, nebylo
žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a žádost žalobce o ustanovení zástupce byla
zamítnuta. V odůvodnění svého usnesení městský soud po citaci ustanovení §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), uvedl, že návrh na ustanovení zástupce
byl zamítnut z důvodu zjevné neúspěšnosti návrhu žalobce, neboť žalobce sám tvrdí, že podal
ve stejné věci 80 žalob u městského soudu, a proto další žaloba ve stejné věci je procesně
nepřípustná. Dále městský soud konstatuje, že žalobce uvedl nepravdivé údaje
o svých majetkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy. Z tohoto důvodu se soud rozhodl
žalobci nepřiznat osvobození od soudního poplatku podle §36 odst. 3 s. ř. s. Jelikož tedy žalobce
podle názoru městského soudu nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku,
rozhodl se soud nevyhovět ani žádosti žalobce o ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
Proti usnesení Městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. a domáhá se jeho zrušení. V kasační stížnosti
pouze poukazuje na to, že jeho věc je přímo ze zákona osvobozena od soudních poplatků
a na sociální důvody. Zároveň přiložil některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
na něž se odvolává, a část zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, upravujících
osvobození od poplatků. Dále stěžovatel žádá, aby mu byl zástupcem ustanoven advokát
JUDr. Vít Vohánka, který ho v řízeních u soudu zastupuje.
Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
se od poplatků osvobozují řízení ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku
k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory,
pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek. Ze žaloby
vyplývá, že stěžovatel se na žalovaného obracel ve věci zabezpečení ve stavu hmotné nouze,
lze tedy vyjít z toho, že v daném případě se jedná o řízení ve věci pomoci v hmotné nouzi
a státních dávek, v jehož rámci podle přesvědčení stěžovatele dochází k nečinnosti správního
orgánu. Na řízení ve věci podané žaloby se tudíž vztahuje věcné osvobození ve smyslu §11
odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., takže nebylo třeba, aby stěžovatel žádal o osvobození
od soudních poplatků. Pokud již takovouto žádost podal, neměl městský soud posuzovat,
zda tato žádost je důvodná či nikoliv a o takovéto žádosti vydávat rozhodnutí. Nejvyššímu
správnímu soudu proto nezbylo, než usnesení městského soudu ve výroku o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků žalobci zrušit.
Při posuzování žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta soudem tak přicházel v úvahu
postup podle §35 odst. 8 s. ř. s., podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Jak vyplývá z citovaného
ustanovení zákona, musejí být splněny obě podmínky a nesplnění jedné z nich vede k zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce. Pro závěr, zda u účastníka jsou podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, jsou rozhodující hlediska uvedená v §36 odst. 3 s. ř. s. Je nepodstatné,
zda jde o řízení, která jsou osvobozena od soudních poplatků (§11 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích) nebo zda je účastník ze zákona osvobozen od těchto poplatků (§11 odst. 2 téhož
zákona). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, že v daném
případě podmínky pro osvobození od soudních poplatků zjištěny nebyly.
Stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje závěr Městského soudu v Praze,
že ustanovení zástupce není třeba k ochraně jeho práv.
Nejvyšší správní soud považuje za nutné uvést následující:
Otázka, zda je třeba k ochraně jeho zájmů stěžovateli ustanovit advokáta, závisí
na posouzení stupně závažnosti konkrétní věci dané právní úpravou reglementující oblast
dotčenou uplatněným nárokem, v závislosti na dalších okolnostech. Jednou z těchto okolností
může být i posouzení toho, zda má žaloba vůbec teoretickou šanci na úspěch, případně
zda by odbornost advokáta mohla ovlivnit její konečné posouzení.
V projednávané věci jde tak především o posouzení, zda podnět stěžovatele
k přezkoumání pravomocných správních rozhodnutí mimo odvolací řízení má být vyřízen
formou správního rozhodnutí či nikoli. K tomu lze uvést, že ustálená judikatura správních soudů
vychází z toho, že vyrozumění podatele o tom, že správní orgán neshledal důvody ke zrušení
rozhodnutí mimo odvolací řízení, je sdělením úřadu, které nepodléhá přezkumu soudem
ve správním soudnictví. Neshledá-li správní orgán podnět důvodným, nevydává o tomto zjištění
rozhodnutí; není totiž důvodu zasahovat do právní sféry účastníků řízení, protože jejich práva
a povinnosti, změněné nebo vzniklé rozhodnutím původním, takovým zjištěním nijak dotčena
nejsou. Jestliže tedy příslušný správní orgán dojde k závěru, že chybí důvod pro přezkoumání
a podnět učinil jiný subjekt, vyrozumí jej o tom, že neshledal důvod pro zahájení řízení.
Tento úkon má charakter obdobný jako vyřízení stížnosti, není tedy rozhodnutím,
proti kterému by byla jiná obrana než opětovná stížnost (znovu podaný podnět). K tomu lze
dodat, že správní řád účinný od 1. 1. 2006 (zákon č. 500/2004 Sb., podle něhož již žalovaný
postupoval) ve svém ustanovení §94 odst. 1 výslovně stanoví, že účastník může dát podnět
k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní
orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů
do 30 dnů podateli. Nyní platná úprava tedy již výslovně uvádí to, k čemu za předchozí úpravy
dospěla soudní judikatura.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, je úspěšnost předmětné žaloby vyloučena, není
proto třeba stěžovateli ustanovit zástupce, který by na tomto faktu nemohl nic změnit a v daném
soudním řízení by následné zamítnutí žaloby nemohl zvrátit. Ustanovení zástupce stěžovateli
tedy není potřeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Z uvedených důvodů lze usnesení městského soudu, pokud jím byla žádost o ustanovení
zástupce zamítnuta, považovat za správné. Kasační stížnost směřující do výroku II. v usnesení
městského soudu byla proto Nejvyšším správním soudem zamítnuta jako nedůvodná ve smyslu
§110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení
a úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu