ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.9.2009:57
sp. zn. 6 Ads 9/2009 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: H. L.,
zastoupené Mgr. Petrem Knapem, advokátem, se sídlem Mrštíkova 15, Hustopeče,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2008,
č. j. 33 Cad 51/2008 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Petru Knapovi, se přiznáv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 952 Kč, která bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 14. 3. 2008,
č. X, jímž byl stěžovatelce podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), odňat od 12. 5. 2008 plný invalidní důchod
s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Břeclavi z 6. 3. 2008
není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 60 %.
Krajský soud v Brně ve věci přezkoumání rozhodnutí žalované o odnětí plného
invalidního důchodu rozsudkem podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. Vycházel přitom především z lékařského posudku
vypracovaného dne 16. 7. 2008 Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně,
z něhož bylo zjištěno, že u stěžovatelky se jedná o stav po operaci maligního tumoru ledviny
(po čtrnácti letech) po dosažení stabilizace zdravotního stavu při dobré funkci solitární ledviny.
Nejedná se přitom o významné snížení funkce solitární ledviny. Na základě prostudované
zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání posudkové komise dospěla posudková
komise k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované šlo u stěžovatelky
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po operaci pro nádor
ledviny, přičemž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla hodnocena
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí, kapitola XI., oddíl A, položka 8, písm. b) ve výši 50 %. Na rozdíl od lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení v Břeclavi neshledala posudková komise pro zvýšení hodnocení
jiné závažné objektivní důvody. Krajský soud uvedený posudek považoval za úplný, objektivní
a přesvědčivý, neboť vychází z kompletní zdravotní dokumentace. Stanovená míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je přesvědčivě zdůvodněna. Pro určení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou rozhodující doložené výsledky funkčních vyšetření
a nikoliv pouze subjektivní úvahy stěžovatelky. Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatelka
k datu přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu nesplnila podmínky pro pobírání plného
invalidního důchodu s odkazem na §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudková
komise jednoznačně zdravotní stav stěžovatelky posoudila tak, že samotné postižení stěžovatelky
je dlouhodobě stabilizované a odpovídá částečné invaliditě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka kasační stížnost,
v níž se podrobně vyjádřila ke svým zdravotním problémům a zdůraznila, že od přiznání plného
invalidního důchodu v roce 2001 se její zdravotní stav stále zhoršuje. S odebráním plného
invalidního důchodu se nemůže smířit a spokojit se pouze s částečným invalidním důchodem,
když její zdravotní stav je takový, jaký je. Závěrem poukázala na to, že ani lékaři se neshodnou
v tom, jakou míru pracovní neschopnosti její nemoc má, když Okresní správa sociálního
zabezpečení v Břeclavi uvádí 60 % a Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí uvádí
50 %.
Usnesením Krajského soudu v Brně z 27. 10. 2008, č. j. 33 Cad 51/2008 - 45, byl
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem Mgr. Petr Knap, advokát,
se sídlem v Hustopečích. Uvedený zástupce stěžovatelky doplnil kasační stížnost podáním
z 3. 12. 2008, v němž uvedl, že rozsudek krajského soudu je napaden z důvodu tvrzení
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to pro vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu. Poukázal na to, že zdravotní stav stěžovatelky je natolik vážný a znepokojivý,
že podle názoru stěžovatelky má tato nárok na plný invalidní důchod zejména za situace, kdy trpí
dnou, artrózou, cukrovkou, má vysoký krevní tlak a fungující pouze jednu ledvinu. Musí být
neustále pod trvalým lékařským dozorem a jakákoliv pracovní činnost by jen zhoršila její
zdravotní stav. Tyto skutečnosti vycházejí z provedeného důkazu a to lékařského nálezu
a provedených vyšetření stěžovatelky.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. a pro tento důvod je kasační stížnost shledána přípustnou. Nejvyšší správní soud
za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Především nutno uvést, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového
pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou; soud k ní nemá potřebné odborné znalosti,
a proto se vždy obrací k osobám, jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách vyslovily.
Soud pak hodnotí veškeré důkazy v řízení takto získané. V řízení, které je přezkumným řízením
vůči rozhodnutí žalované, krajský soud opatřil posudek Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně v souladu s §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení. Pro rozhodnutí soudu tak má zcela zásadní význam právě závěr vyslovený
v posudku odborné lékařské komise. Z toho důvodu musí z posudku vyplývat, že komise
zasedala v řádném složení podle §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení, dále ve smyslu §3 odst. 8 ve spojení s §1 odst. 2 této vyhlášky musí
z posudku vyplývat, zda a jak přihlédla komise při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti k výsledku vlastního šetření, zda a jak vycházela z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného. Posudek musí konečně
obsahovat posudkový závěr, ze kterého vyplývá posouzení jednak zdravotního stavu
posuzovaného, v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i zdravotní postižení,
které je jeho příčinou (§6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.), a jednak posouzení poklesu
schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti.
Posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný
dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje
náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především. Důležitým pravidlem, které nutno zvláště zdůraznit, je ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s., jež stanoví, že při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. To znamená, že posudková
komise musí ozřejmit své závěry právě ve vztahu k období, kdy bylo vydáno rozhodnutí o odnětí
invalidního důchodu.
Krajský soud v Brně si v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného invalidního
důchodu stěžovatelce opatřil lékařský posudek vypracovaný posudkovou komisí. Komise svůj
závěr o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky na 50 % náležitým
způsobem zdůvodnila a zároveň vysvětlila, že na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Břeclavi pro zvýšení hodnocení neshledala jiné závažné objektivní důvody,
když v uvedené hodnotě (poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 50 %) je
dostatečně zhodnocen kompletně zdravotní stav stěžovatelky. Posudkové zhodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky bylo provedeno na základě prostudování její kompletní spisové
a zdravotní dokumentace, jež tvoří součást spisu. Z hlediska výše naznačených požadavků
na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku, se tedy posudková komise ve svém
posudku podle Nejvyššího správního soudu dostatečně obsáhle vyjádřila a své lékařské závěry
přesvědčivě odůvodnila. Obsah posudku podaného posudkovou komisí nevzbuzuje pochybnosti
o své úplnosti a správnosti a dochází k obdobným závěrům jako posudek lékaře OSSZ Břeclav.
Oba posudky stanovily procentní míru poklesu schopnosti výdělečné činnosti stěžovatelky
na 50 %, posudková komise na rozdíl od lékaře OSSZ neshledala důvody pro zvýšení horní
hranice míry poklesu soustavné výdělečné schopnosti o deset procentních bodů ve smyslu §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. z důvodů již shora uvedených. Stěžovatelka nijak blíže
nekonkretizuje tvrzený důvod kasační stížnosti podle §103 písm. b) s. ř. s. , podle něhož lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon o ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. S ohledem na uváděný shodný závěr posudkové komise a lékaře OSSZ
Příbram o poklesu míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky pod hranicí nutnou
pro přiznání plné invalidity, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že řízení před správním
orgánem netrpělo vadami, které by měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Kasační stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší,
žalované, ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Krajským soudem ustanovený zástupce stěžovatelky k výzvě Nejvyššího správního soudu
nevyčíslil svoji odměnu za zastoupení stěžovatelky, pouze sdělil, že je plátcem DPH. Nejvyšší
správní soud proto ustanovenému advokátovi přiznal podle obsahu spisu odměnu za jeden úkon
právní služby v částce 500 Kč, a to za doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), a jeden režijní paušál v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Vzhledem k tomu, že ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznaná
odměna zvýšena o 19 % DPH na celkovou částku 952 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu