ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.30.2009:79
sp. zn. 6 As 30/2009 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
Ing. J. F., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5,
proti žalovanému: Městský úřad Svitavy, se sídlem T. G. Masaryka 5/35, Svitavy, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2008, č. j. 34474 - 08/OPP - 111 - 2008/hrd, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, ze dne 20. 5. 2009, č. j. 52 Ca 4/2009 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o k asační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci byla příkazem správního orgánu I. stupně č. j. 34474 - 08/OPP - 111 - 2008/hrd
ze dne 18. 6. 2008 uložena pokuta ve výši 2000 Kč pro spáchání přestupku podle §11 odst. 1
písm. b) a §50 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, z důvodu, že úmyslně způsobil
škodu na cizím majetku krádeží. Současně byl žalobce poučen o tom, že proti tomuto příkazu lze
ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat podle §87 odst. 4 citovaného zákona odpor
k žalovanému. Žalobce této procesní možnosti nevyužil a příkaz se tak uplynutím uvedené lhůty
stal pravomocným.
Následně podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, v níž se domáhal zrušení shora označeného příkazu. Žalobce rovněž podal návrh
na přiznání odkladného účinku žaloby. Krajský soud usnesením ze dne 6. 2. 2009,
č. j. 52 Ca 4/2009 - 30, žalobě odkladný účinek nepřiznal a současně poučil žalobce o tom,
že proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost v souladu s §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
přípustná.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost,
v níž uváděl, že mu podle vydaného exekučního příkazu hrozí prodej jeho rodinného domu,
a přiznání odkladného účinku žalobě tak „vyplývá z logiky věci“. Navrhoval, aby kasační stížnosti
bylo vyhověno z důvodu „elementární spravedlnosti a přílišné tvrdosti zákona“. Krajský soud
stěžovatele usnesením č. j. 52 Ca 4/2009 - 34 vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne ode dne
jeho doručení uhradil soudní poplatek za kasační stížnost. Rovněž stěžovatele opakovaně poučil,
že rozhodnutí o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné
a kasační stížnost proti takovému rozhodnutí je podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
publikované pod č. 507/2005 Sb. NSS). Stěžovatel následně podal návrh na přiznání osvobození
od soudních poplatků. Ten krajský soud zamítl usnesením č. j. 52 Ca 4/2009 - 45 ze dne
13. 3. 2009, v němž opakovaně stěžovatele vyzval k uhrazení soudního poplatku za kasační
stížnost, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení. Rovněž jej řádně poučil, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Stěžovatel však soudní poplatek
neuhradil ani v této dodatečné lhůtě, a soud tedy řízení usnesením ze dne 20. 5. 2009,
č. j. 52 Ca 4/2009 - 61, podle §47 písm. c) s. ř. s. a §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, zastavil.
Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení o kasační stížnosti ze dne 20. 5. 2009
podal stěžovatel kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhoduje tímto rozsudkem.
Stěžovatel v této své kasační stížnosti uvedl, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces tím,
že krajský soud dospěl k závěru, že jeho žalobu nebude projednávat z důvodu její opožděnosti.
Stěžovatel však má za to, že žaloba nemohla být podána opožděně vzhledem k tomu,
že před správním orgánem vůbec neproběhlo odvolací řízení. Správní orgán stěžovateli
toto odvolací řízení odepřel a napadené správní rozhodnutí tak nemůže být pravomocné. Dále
stěžovatel tvrdil, že mu bylo právo na spravedlivý proces odepřeno rovněž samotným zastavením
řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti.
Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou, která je
řádně zastoupena ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Ustanovení §102 s. ř. s. uvádí, že kasační
stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Ustanovení
§103 s. ř. s. dále stanoví, že kasační stížnost lze podat pouze ze zákonem stanovených důvodů,
které jsou taxativně vymezeny v odstavci 1 písm. a) až e) tohoto ustanovení. V tomto konkrétním
případě kasační stížnost stěžovatele směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení
o kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Podmínka přípustnosti kasační
stížnosti podle §102 s. ř. s. je tedy naplněna.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud odmítá projednat jeho
žalobu, neboť je přesvědčen o její opožděnosti, pak je třeba uvést, že taková námitka nemá
žádnou souvislost s napadeným usnesením krajského soudu o zastavení řízení o kasační stížnosti
pro nezaplacení soudního poplatku, kterou stěžovatel napadl rozhodnutí tohoto soudu,
kterým jeho žalobě nebyl přiznán odkladný účinek. Otázka včasnosti podání žaloby nebyla
v napadeném usnesení nijak řešena (a ani nemohla být - otázky včasnosti či opožděnosti podání
soud řeší v rozhodnutí o žalobě; takové rozhodnutí, jak ze shora podaného přehledu procesních
úkonů krajského soudu plyne, dosud vyneseno nebylo). Stěžovatelem řádně uplatněný důvod
kasační stížnosti směřující k zárukám spravedlivého procesu lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá, že tím, že krajský soud řízení o kasační stížnosti zastavil, „odepřel mu
právo na spravedlivý proces, což je v rozporu s Ústavou, a jedná se tak o hrubé porušení základní
právní normy chránící práva a svobody občanů“. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil,
že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku řádně, dokonce opakovaně vyzván,
přičemž v první výzvě mu ke splnění této povinnosti byla stanovena lhůta v délce jednoho týdne
od doručení výzvy, v případě druhé výzvy se jednalo dokonce o lhůtu dvoutýdenní. Svou
poplatkovou povinnost však nesplnil ani v této dodatečné lhůtě. Skutečnost, že soud řízení
zastavil proto, že navrhovatel nezaplatil soudní poplatek, nemůže být chápána jako porušení
základních práv a svobod navrhovatele, v důsledku jehož nečinnosti k zastavení řízení došlo
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. III. ÚS 180/98, č. 68/1998 Sb. ÚS).
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal námitku nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji zamítl v souladu
s §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka -
žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké
náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu