ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.47.2008:125
sp. zn. 6 As 47/2008 - 125
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce:
Vodafone Czech Republic a. s., IČ 25788001, se sídlem Vinohradská 167, Praha 10,
proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2007, č. j. 46 775/2007 - 603, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008,
č. j. 11 Ca 260/2007 - 75,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008, č. j. 11 Ca 260/2007 - 75,
se zr uš uje a věc se vrac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 20 07, č. j. 46775/2007 - 603, o zamítnutí rozkladu,
podaného stěžovatelem proti rozhodnutí ze dne 28. 5. 2007, č. j. 68 787/2006 - 611/VIII.vyř.,
jímž žalovaný stanovil podíl pro výpočet výše příspěvku stěžovatele na úhradu prokazatelné
ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 ve výši 11,11788 % a příspěvek na účet
univerzální služby za rok 2004 ve výši 33 645 219 Kč.
Stěžovatel proti napadenému rozsudku uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy nesprávné
posouzení právní otázky městským soudem, závažné vady řízení před správním orgánem
a nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí.
Stěžovatel brojí zejména proti rozhodnutí o stanovení ztráty z univerzální služby
za rok 2004, které kvalifikuje jako závazný podklad pro uložení jeho platební povinnosti
napadeným rozhodnutím. Stěžovatel poukazuje na to, že žalovaný mu neumožnil se k rozhodnutí
o stanovení ztráty z univerzální služby za rok 2004 vyjádřit, nebyl připušt ěn jako účastník řízení,
které předcházelo vydání rozhodnutí o stanovení ztráty z univerzální služby za rok 2004,
a v napadeném rozhodnutí se pak žalovaný jen na své předcházející rozhodnutí odvolal.
Z tohoto důvodu stěžovatel považuje napadené správní rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
Stěžovatel dále ve své kasační stížnosti polemizuje s názorem městského soudu,
který jej ve svém napadeném rozhodnutí upozornil na to, že má k dispozici právní prostředky,
jimiž se mohl i v předchozím řízení domáhat svého účastenství v řízení o rozhodnutí žalovaného
o stanovení ztráty z univerzální služby za rok 2004. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s názorem
městského soudu, který zmiňované rozhodnutí o stanovení ztráty z univerzální služby
za rok 2004 nepovažuje za rozhodnutí ve smyslu §75 odst. 2 s. ř. s., tedy za podkladové
rozhodnutí, jehož zákonnost soud přezkoumává k žalobní námitce, neboť není umožněno
toto rozhodnutí napadnout samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Stěžovatel poukazuje
na to, že pokud by skutečně byl účastníkem řízení o vydání rozhodnutí o stanovení ztráty
z univerzální služby za rok 2004, pak toto rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci vzhledem
k tomu, že mu nikdy nebylo doručeno. Z tohoto argumentu pak stěžovatel vyvozuje,
že je jeho kasační stížností napadené rozhodnutí městského soudu vnitřně rozporné,
a proto nepřezkoumatelné.
Stěžovatel dále poukazuje na to, že je pro něj nepřezkoumatelný i způsob, jakým byl
stanoven jeho podíl pro výpočet příspěvku na úhradu prokazatelné ztráty, neboť mu nebyly
žalovaným zpřístupněny údaje o tom, jaké relevantní výnosy a náklady všech držitelů
telekomunikačních licencí byly zohledněny a nemohl se vůbec účastnit dokazování o této otázce.
Stěžovatel dovozuje, že všechna rozhodnutí, jež jsou výsledkem řízení, která žalovaný vede
se všemi držiteli telekomunikačních služeb o jejich příspěvku na úhradu prokazatelné ztráty
z poskytování univerzální služby jsou podkladovými rozhodnutími napadeného správního
rozhodnutí ve smyslu §75 odst. 2 s. ř. s., a proto měla být mě stským soudem rovněž
přezkoumána.
Stěžovatel rovněž upozornil na to, že v napadeném správním rozhodnutí jeho podíl nebyl
správně spočítán, tedy že stanovená částka neodpovídá procentu určenému v napadeném
rozhodnutí. Stěžovatel zdůraznil, že s touto žalo bní námitkou se městský soud v napadeném
rozsudku nevypořádal vůbec.
Žalovaný k věci uvedl, že rozhodnutí o stanovení ztráty z univerzální služby za rok 2004
není podkladovým rozhodnutím ve smyslu ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. a §70 písm. b) s. ř. s. ,
ale je samostatně přezkoumatelné dle ustanovení §65 a násl. s. ř. s. a městský soud je jím tedy
s ohledem na zásadu presumpce správnosti správních aktů vázán. Pokud jde o námitku
nesprávného výpočtu výše příspěvku na účet univerzální služby, žalovaný up ozornil na to,
že rozdíl ve výpočtu provedeném žalobcem podle napadeného rozhodnutí a ve výpočtu
provedeném žalovaným, který činí 13 Kč, byl způsoben tím, že žalovaný v rozhodnutí uvedl
procentní výši podílu na 5 desetinných míst, ovšem při výpočtu příspěv ku používal přesnější údaj
na více desetinných míst.
Napadeným rozsudkem shledal městský soud podanou žalobu nedůvodnou a zamítl ji.
Městský soud v napadeném rozsudku nejprve odkázal na právní úpravu v oblasti telekomunikací,
dle níž má poskytovatel univerzální služby nárok na úhradu prokazatelné ztráty,
přičemž je povinen umožnit ověření výše prokazatelné ztráty způsobem uvedeným
v dosavadních právních předpisech. Na prokazatelnou ztrátu jsou povinni přispívat podnikatelé,
kteří byli v příslušném období držiteli telekomunikační licence. Dále městský soud s odkazem
na ustanovení §102 odst. 1 zákona o telekomunikacích a s odkaze m na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 12. 2004, č. j. 3 Ans 1/2004 - 115, dovodil, že je napadené správní
rozhodnutí soudně přezkoumatelné. Městský soud následně dospěl k závěru, že k porušení
procesních práv stěžovatele v řízení před žalova ným nedošlo a že stěžovatel měl dostatek
možností nahlížet do spisu a vyjadřovat se k podkladům řízení. Pokud pak stěžovatel namítal
nezákonnost rozhodnutí žalovaného o stanovení výše ztráty univerzální služby za rok 2004, soud
je vázán zásadou presumpce s právnosti správních aktů, která znamená, že na správní akt se hledí
jako na bezvadný, pokud není úředně shledán opak. Městský soud upozornil, že úředním
postupem, kterým by bylo možné přezkoumat zákonnost rozhodnutí o výši ztráty za rok 2004,
není soudní řízení, které přezkoumává zákonnost jiného správního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), jde o rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel nemusí být zastoupen advokátem,
neboť jeho zaměstnanec, který jej zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání (§105 odst. 2
s. ř. s.). V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje námitky z důvodů dle §103 odst. 1 p ísm. a), b)
a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tyto důvody shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. př ezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku z důvodů nesrozumitelnosti a nedostatků důvodů napadeného rozsudku podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Na základě konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „opomene-li
krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek,
je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostat ek důvodů (§103 odst. 1 písm. d/
s. ř. s.)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73,
č. 787/2006 Sb. NSS; dále také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2005,
č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 - 74 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2008,
č. j. 1 Afs 3/2008 - 47, dostupné na www.nssoud.cz). Z rozhodovací činnosti Nejvyššího
správního soudu plyne, že „rozsah přezkumu je ve správním soudnictví vymezen žalobními body
formulovanými v žalobě ... Žalobce určuje ve svém návrhu předmět řízení, kterým je soud vázán, a pokud vydává
rozhodnutí, musí ve výroku rozhodnout o celém předmětu řízení.“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 5. 2006, č. j. 7 As 11/2005 - 149, č. 1108/2007 Sb. NSS).
Marginální povaha námitky stěžovatele, kterou napadá nesprávný výpočet stanovené
částky, nemůže ovlivnit skutečnost, že tato námitka představuje bod žaloby, s nímž má městs ký
soud povinnost se ve svém rozhodnutí vypořádat. Zmíněná povinnost je vyjádřením ústavně
zakotveného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
z něhož mimo jiné vyplývá „povinnost obecných soudů svá rozhodnutí odůvodnit, reagovat na uplatněné
námitky a vysvětlit jejich případné odmítnutí“ (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004,
sp. zn. II. ÚS 242/02, č. 29/2004 Sb. ÚS, sv. 32). K tomu taktéž Ústavní soud dovozuje,
že je povinností soudu vypořádat se s námitkami žalobce a žádnou ze žalobních námitek nelze
v odůvodnění rozhodnutí pominout (nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008,
sp. zn. I. ÚS 1534/08, dosud nepublikován). V případě, že správní soud nepřezkoumá napadené
rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek, dopouští
se porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces (srov. také nález Ústavního soudu ze dne
7. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 40/03, č. 107/2003 Sb. ÚS, sv. 30).
Pokud tedy městský soud v napadeném rozhodnutí nepřezkoumal vše chny žalobní
námitky a opomenul byť pouze jednu z nich, zasáhl zásadním způsobem do práva stěžovatele
na spravedlivý soudní proces, a proto je nutno napadený rozsudek zrušit pro naplnění důvodu
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Dalšími námitkami stěžovat ele se v této fázi soudního řízení
zabývat nelze (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73). Nejvyšší správní soud ve věci opomenuté žalobní námitky stěžovatele
vůbec nepředjímá rozhodnutí krajského soudu o opomenuté námitce, je si vědom
jejího marginálního významu pro posouzení podstaty věci, avšak žalobce má právo na soudní
rozhodnutí, v němž se soud vypořádává se všemi jeho žalobními námitkami, a to i těmi
bagatelními a méně významnými.
Nejvyšší správní soud proto z výše uvedeného důvodu podle §110 odst. 1 s. ř. s.
rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu