ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.8.2008:96
sp. zn. 6 As 8/2008 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: EVROPA 2,
spol. s r. o., se sídlem Praha 2, Wenzigova 4/1872, zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským,
advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
26. 3. 2007, čj. cun/3401/07, sp. zn. 2006/1007/cha/EVR, o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, čj. 7 Ca 110/2007 - 31,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, čj. 7 Ca 110/2007 - 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 14. 3. 2007 (písemné vyhotovení rozhodnutí datováno
dnem 26. 3. 2007) sp. zn. 2006/1007/Cha/EVR, čj. cun 3401/07 bylo vysloveno, že se žalobci
neuděluje souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování
rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů programu EVROPA 2, udělené
na základě rozhodnutí čj. Ru 113/01 ze dne 22. 5. 2001, ve znění pozdějších změn, spočívající ve
změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, a to přidělením kmitočtu
Vsetín 96, 6 MHz/200 W, s tím, že nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je tabulka označená jako
příloha 1, která je výchozím zdrojem pro porovnání programové skladby vysílání v okrese Vsetín.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, čj. 7 Ca 110/2007 – 31, bylo
toto správní rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Jak vyplývá
z odůvodnění tohoto rozsudku, městský soud vycházel z toho, že žalovaná nevymezila, co má být
považováno za „rozmanitost programové nabídky“, a neposkytla tak soudu vůbec možnost
přezkoumat, zda jeho úvaha o nemožnosti rozhodnout o žádosti žalobce kladně odpovídá
zákonu, zda k ní byly opatřeny postačující skutkové podklady, a zda jejich hodnocení odpovídalo
logickým pravidlům.
Včas podanou kasační stížností se žalovaná domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
rozsudku. V této stížnosti žalovaná (dále též „stěžovatelka“) namítá nezákonnost rozsudku
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, a nepřezkoumatelnost.
Stěžovatelka je přesvědčena, že městský soud pochybil v otázce nevymezení pojmu
„rozmanitost programové nabídky“ a v otázce kritérií, podle kterých měla být hodnocena žádost
EVROPY 2. Pokud pak městský soud argumentuje nepřezkoumatelností napadeného správního
rozhodnutí, odůvodnění jeho rozsudku trpí nesrozumitelností, resp. nedostatkem důvodů.
K závěru městského soudu, že nebyl vymezen neurčitý právní pojem „rozmanitost stávající
nabídky programů rozhlasového vysílání“, poukázala na ustanovení §17 odst. 1 písm. c) zákona
č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů
(dále též „ zákon o vysílání“), jehož obsah považuje pro své odůvodnění za kardinální. Dále
uvedla, že otázku rozmanitosti stávající nabídky programů řešila jak přímo v odůvodnění
rozhodnutí, tak v příloze, která je nedílnou součástí rozhodnutí. Průběh svého rozhodování
popsala v odůvodnění svého rozhodnutí podle jednotlivých zákonných kritérií soustředěných
v ustanovení §17 odst. 1 zákona o vysílání; ke každému jednomu kritériu bylo uvedeno slovní
hodnocení, které pak bylo shrnuto na konci tohoto odůvodnění. Stávající nabídka programů
rozhlasového vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým vysíláním pokryto, byla podrobně
představena v tabulce, která je nedílnou součástí rozhodnutí, a kde jsou uvedeni provozovatelé
rozhlasového vysílání a jejich programy, které se vyskytují na daném území. Je v ní uvedena
základní programová specifikace, cílová skupina, hudební formát a programové prvky, dále
otázka místních informací a přínos programu pro menšiny. Tato tabulka umožňuje zcela
přehledným způsobem srovnat jednotlivé kategorie programu EVROPY 2 s ostatními programy.
Žalobce v vyjádření kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek městského soudu
považuje za správný a podanou kasační stížnost za nedůvodnou, přičemž v plném rozsahu
poukázal na argumentaci uplatněnou v žalobě. Dále zejména s poukazem na §17 odst. 1 písm. c)
a g) a §21 odst. 3 zákona o vysílání dovozoval, že nebyl dán důvod k vydání negativního
rozhodnutí žalovanou. Navrhl proto, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v rámci stížních důvodů, přičemž vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Nejvyšší správní soud již rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, čj. 6 As 6/2008 – 97 ve věci
obdobné jak po stránce skutkové, tak i právní, navíc stejných účastníků řízení, dospěl k závěru,
že (obsahově shodná) kasační stížnost žalované je důvodná (a zrušil rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 26.9. 2007, čj. 7 Ca 111/2007 – 32). Odlišné bylo pouze to, že rozhodnutí
žalovaného se týkalo jiné (geografické?) oblasti.
Rozsudek městského soudu není nesrozumitelný, a tedy nepřezkoumatelný. Netrpí
rozporem mezi svým výrokem a odůvodněním, ani jinou vadou, která by podle konstantní
judikatury způsobovala jeho nesrozumitelnost. Zároveň mu nelze vytýkat ani nedostatek důvodů,
o něž se opírá. Naopak městský soud své závěry zdůvodnil, přičemž je z jeho rozhodnutí patrné,
jakými úvahami byl při posuzování dané otázky veden. Záměna pojmu „programová nabídka
na území“, které má být rozhlasovým vysíláním pokryto, za pojem „programová skladba regionu“
nezakládá sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť ji městský soud používá
v souvislosti se svým názorem, že by stěžovatelka měla v odůvodnění rozhodnutí uvést, jakým
směrem by se měla programová skladba v daném regionu dále vyvíjet. Otázkou ovšem je,
zda tento názor má oporu v ustanovení zákona o vysílání, která stanoví postup stěžovatelky
při rozhodování o změnách licencí a zda městský soud tato ustanovení správně interpretoval.
Úvahy stěžovatelky, zda jsou kritéria splněna či nikoliv a proč, když porovnávala projekt
a programovou skladbu zájemce o vysílání s kriterii uvedenými v §17 o vysílání, jsou sice strohé,
ale dostatečné.
Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněný názor městského soudu, že stěžovatelka
nijak komplexně nehodnotila programovou nabídku jako celek a neuvedla poměr žánrů
a zaměření jednotlivých stanic, a ani to, jak je zajištěn rozvoj kultury národnostních menšin
a jakým směrem se má programová skladba v regionu jako celek vyvíjet. Naopak z odůvodnění
jejího rozhodnutí včetně přílohy č. 1, je zřejmé, že zjistila situaci v daném regionu, včetně poměru
žánrů a zaměření jednotlivých stanic, a provedla porovnání konkrétních prvků programové
skladby žadatele a programových prvků stávající nabídky posluchačům a porovnala jejich
shodnost či rozdílnost.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že městský soud
pochybil při právním posouzení otázky, zda rozhodnutí stěžovatelky obsahuje dostatek důvodů.
Jeho závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelky je tudíž nesprávný.
I v této (nyní projednávané věci) nebyl shledán důvod vycházet z jiných, než z výše
uvedených a pro věc podstatných závěrů. Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm se bude městský soud zabývat
věcně žalobními námitkami, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu