ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.2.2009:55
sp. zn. 6 Azs 2/2009 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D.,
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. G. - E., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování: Václavské náměstí 21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2007, č. j. OAM - 1 - 839/VL - 10 - 05 - 2007,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
25. 8. 2008, č. j. 63 Az 110/2007 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla odmítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného, který zamítl stěžovatelčinu žádost o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodnou podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti (resp. jejím doplnění) uvádí, že napadá usnesení krajského
soudu z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka obsáhle pojednává o otázkách porušení ustanovení
o řízení v řízení před žalovaným (nedostatečné zjištění skutkového stavu), nesprávném posouzení
právní otázky krajským soudem (zejména přezkum absence výroku o neudělení humanitárního
azylu podle ust. §14 zákona o azylu v rozhodnutí žalovaného a též neudělení doplňkové ochrany
stěžovatelce). Též namítá, že krajský soud žalobu odmítl nezákonně, neboť stěžovatelka v žalobě
dostatečně vymezila rozhodné skutečnosti odkazem na dotčená ustanovení zákona o azylu.
Krajský soud žalobu odmítl napadeným usnesením, neboť ji shledal neprojednatelnou
pro nedostatek žalobních bodů, jež nebyly doplněny ani na výzvu soudu. Krajský soud uvedl,
že žaloba sice byla podána v zákonné lhůtě, avšak neobsahuje žádné konkrétní žalobní body,
neboť obecné odkazy na ustanovení zákona o azylu, správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.),
jsou obecnými tvrzeními, která stěžovatelka nijak nekonkretizovala. Krajský soud žalobkyni
vyzval k doplnění žaloby a stanovil jí k tomu lhůtu pěti dnů; stěžovatelka však žalobu nijak
nedoplnila. Krajský soud žalobu tedy nemohl projednat a odmítl ji.
V žalobě stěžovatelka uvedla, že žalovaný nesprávně aplikoval v její věci ust. §16 zákona
o azylu a ve skutkových otázkách odkázala na svou žádost o poskytnutí azylu a ostatní spisový
materiál. V rozhodnutí žalovaného pak absentuje výrok o neudělení humanitárního azylu
podle ust. §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu ust. §91 zákona
o azylu. Dále pak uvedla, že z vlasti odjela, aby unikla nepříznivé životní situaci, ve které se ocitla
po smrti manžela, jenž zavinil dopravní nehodu, při které zahynuly i další osoby.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační
stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje důvod kasační
stížnosti podřaditelný pod ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti uvádí, že se zabýval pouze námitkami, které směřovaly proti důvodům odmítnutí
žaloby a jež Nejvyšší správní soud podřadil ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. jakožto ustanovení
speciálnímu k ostatním kasačním důvodům vypočteným v tomtéž ustanovení; krajský soud
neshledal žalobu přípustnou a odmítl ji pro nesplnění podmínek řízení, nezabýval se přezkumem
správního rozhodnutí žalovaného ve věci samé. Námitkami stěžovatelky, jež směřují právě
k meritu věci, se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat. Stěžovatelka též splňuje podmínku
povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší
správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou
kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním
případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat. Tak se ovšem v případě stěžovatelky nestalo,
neboť stěžovatelka se v kasační stížnosti touto otázkou vůbec nezabývala a ani Nejvyšší správní
soud důvody pro přijatelnost kasační stížnosti neshledal.
K otázce formulace žalobních bodů se již Nevyšší správní soud ve své rozhodovací
činnosti vyjadřoval, např. v rozsudku z 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný
pod č. 835/2006 Sb. NSS, a dospěl k závěru, že „žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu
vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Krajský soud se v napadeném usnesení od tohoto právního
názoru nijak neodchýlil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu