ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.22.2009:81
sp. zn. 6 Azs 22/2009 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D.,
a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: S. P., zastoupeného Mgr. Lilianou
Balašovou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2007, č. j. OAM - 1308/VL - 10 -
K03 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
15. 10. 2008, č. j. 2 Az 46/2007 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 10. 2007, č. j. OAM - 1308/VL - 10 - K03 - 2006,
nebyla žalobci (dále též „stěžovatel“) udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, č. j. 2 Az 46/2007 - 55, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Proti tomuto rozsudku
podal stěžovatel včasnou kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by
být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti jedinou stížnostní námitku, podle níž jsou u něho
dány důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, neboť v Bělorusku byl
několikrát zadržen kvůli účastem na demonstracích politické strany BNF, při nichž nosil
transparenty a rozdával lidem letáky, v případě návratu do domovské země by ho čekalo obvinění
spojené s pobytem v zahraničí a další falešná obvinění a v Bělorusku byl pronásledován kvůli
své podnikatelské činnosti, což se projevovalo častými šikanózními kontrolami státními orgány
a ukládáním nepřiměřeně vysokých pokut.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
dostupném na www.nssoud.cz, dospěl k závěru, že „smyslem institutu humanitárního azylu podle §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout
i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13
zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může
zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody
udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí
postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace,
jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle,
vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“
Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, dostupném
na www.nssoud.cz, uvedl, že azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního
zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu.“
Z toho vyplývá, že humanitární azyl je možné udělit jen v případě hodném zvláštního
zřetele a zpravidla nepřichází v úvahu tehdy, když tvrzení uvedená žadatelem o udělení
mezinárodní ochrany je třeba zvažovat v rámci důvodů udělení azylu podle §12 a §13 zákona
o azylu nebo důvodů udělení doplňkové ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. Stěžovatel
však v kasační stížnosti žádné skutečnosti zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního
azylu neuvedl, přičemž jím uvedenými tvrzeními o účasti na demonstracích, o šikaně běloruských
státních orgánů kvůli jeho podnikatelské činnosti a o nebezpečí obvinění kvůli pobytu v zahraničí
v případě jeho návratu do domovské země se žalovaný i Městský soud v Praze zabývali v rámci
ustanovení §12 a §14a zákona o azylu a důvody pro udělení mezinárodní ochrany neshledali.
V kasační stížnosti pak stěžovatel splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu
či pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu nenamítl.
Za této situace je možné konstatovat, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60
odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu