ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.49.2009:43
sp. zn. 6 Azs 49/2009 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou,
advokátkou, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM -
591/LE - BE02 - BE03 - 2008 ze dne 15. 12. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 119/2008 - 28 ze dne 28. 4. 2009,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Marii Cilínkové, advokátce, se sídlem Bolzanova 1,
Praha 1, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
2856 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2008, č. j. OAM - 591/LE - BE02 - BE03 - 2008, zamítl
stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. §16
odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť stěžovatel
neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně
namítá, že žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost o mezinárodní ochranu, aniž by se pečlivě
zabýval posouzením situace stěžovatele v případě návratu do vlasti. Stěžovatel spatřuje důvod
pro udělení doplňkové ochrany v tom, že by po svém návratu na Ukrajinu nemohl sehnat práci
a nemohl by si tak zajistit obživu. Stěžovatel dále žalovanému vytýká, že ve správním řízení
nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu spatřuje stěžovatel v tom, že se soud nedostatečně vypořádal s naplněním
podmínek pro udělení doplňkové ochrany, soud totiž pouze konstatoval, že takové důvody nelze
z informací zjištěných ve správním řízení shledat.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadená správní i soudní
rozhodnutí za zákonná a kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Jako takovou ji navrhuje
zamítnout.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační
stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel též splňuje podmínku
povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost
je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb.
NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně
prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní
judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může
jednat především tehdy, pokud (a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a
jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v
budoucnu, (b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či
procesního práva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 4. 5. 2006, č. j. 2 Azs
40/2006 - 57; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na
www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše,
v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatel v kasační stížnosti však
žádné takové důvody neuvedl. Nejvyšší správní soud též důvody pro přijatelnost kasační stížnosti
neshledal.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v řízení před žalovaným žádná procesní
pochybení (natož pak zásadní povahy) neshledal; stěžovatel ani netvrdil žádné konkrétní
pochybení, jež by odůvodňovalo přijatelnost jeho kasační stížnosti (důvod ad 4).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu,
neboť neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 cit. zákona nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a cit. zákona.
Žalovaný v průběhu správního řízení dospěl k závěru, že se stěžovatel prostřednictvím žádosti
o mezinárodní ochranu snaží legalizovat svůj pobyt na území České republiky a důvodem
jeho odjezdu ze země původu byly ekonomické potíže; stěžovatel nemohl sehnat práci. Žalovaný
nespatřuje ve stěžovatelových obtížích v zemi původu žádný z důvodů pronásledování ve smyslu
ust. §12 zákona o azylu. Stejně tak obavy stěžovatele před návratem do vlasti nebylo lze
dle názoru žalovaného podřadit pojmu vážné újmy, jak je vymezen v ust. §14a odst. 2 zákona
o azylu.
Krajský soud pak neshledal v postupu žalovaného v tzv. zkráceném řízení podle ust. §16
zákona o azylu žádné vady. V případě takového postupu není žalovaný povinen provádět
dokazování a meritorně dokazovat naplnění podmínek ust. §12 zákona o azylu. Soud se zabýval
i důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ust. §14a cit. zákona, které však neshledal.
Nejvyšší správní soud se již ve své dosavadní rozhodovací činnosti opakovaně vyjádřil,
že „vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona o azylu, stanoví tento zákon
také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze; tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15
a §16 tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení §16 odst. 1 tohoto zákona, tj. podmínky
pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení
azylu podle §12 písm. b) citovaného zákona, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu z 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45).
Ke stěžovatelově námitce, že by v případě návratu do vlasti nesehnal práci a nebyl si tak
sto obstarat prostředky na živobytí, Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že žalovaný dostál
své povinnosti, kterou zdejší soud vyjádřil v rozsudku z 11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78,
„v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 2 zákona o azylu,
je správní orgán povinen se v odůvodnění vypořádat s otázkou možného udělení doplňkové ochrany.“ V rozsudku
z 7. 8. 2007, č. j. 5 Azs 15/2007 - 79, zdejší soud vyjádřil přesvědčení, že „obavy stěžovatele,
že v případě návratu do vlasti bude nezaměstnaný, že bude pronásledovaný pro své (doposud neprojevené) politické
přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v §14a zákona
o azylu.“ Stěžovatel v posuzované věci pak za hrozbu vážné újmy považoval pouze
svou případnou nezaměstnanost, v takovém případě Nejvyšší správní soud rozhodně neshledává
potřebu odchýlit se od své dosavadní judikatury.
Pokud stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
v otázce posouzení důvodů k udělení doplňkové ochrany, Nejvyšší správní soud s ním nemůže
souhlasit. Jak bylo shora uvedeno, výrok žalovaného v této otázce byl zcela v souladu
se zákonem. Je sice pravdou, že odůvodnění soudu by bylo lze označit za stručné,
avšak v konkrétním případě stěžovatele je takové odůvodnění zcela dostačující; krajský soud
stěžovatelovy obavy uvedl (str. 2 rozsudku) a uvedl, že nepředstavují vážnou újmu ve smyslu
ust. §14a odst. 2 zákona o azylu. Stěžovatelem tvrzené důvody totiž byly prima facie
nepodřaditelné definici vážné újmy v ust. §14a odst. 2 zákona o azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byla usnesením krajského soudu z 23. 2. 2009, č. j. 46 Az 119/2008 - 19,
ustanovena zástupcem pro řízení o žalobě JUDr. Marie Cilínková, advokátka. Té Nejvyšší správní
soud podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za jeden úkon právní
služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění
pozdějších předpisů - sepsání kasační stížnosti. Dále Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě
hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč); částku pak zvýšil o 19 %,
neboť zástupkyně je plátkyní DPH. Dohromady tedy přiznal částku 2856 Kč jako odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud
stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu