ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.10.2009:25
sp. zn. 7 Afs 10/2009 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců
JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. V. K., proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č.j. 30 Ca 233/2008-15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce Ing. V. K. se podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání
rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008,
č. j. 30 Ca 233/2008 - 15, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) napadeným usnesením ze dne 26. 11. 2008,
č. j. 30 Ca 233/2008 - 15, odmítl žalobu Ing. V. K. (dále též „žalobce“), kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále též „finanční ředitelství“) ze dne 12. 8. 2008,
č. j. 13614/08 – 1500 - 708772, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního
úřadu v Rožnově pod Radhoštěm (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 5. 2008,
č. j. 36321/08/404010/1150, o nevyloučení zaměstnanců správce daně z daňového řízení, vydaného
podle §26 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v tehdy platném znění (dále
jen „zákon o správě daní a poplatků“). Krajský soud došel k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí
finančního ředitelství je správním rozhodnutím, kterým se toliko upravuje vedení řízení ve smyslu
ustanovení §70 písm.c) s. ř. s., jež však není ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelné.
Žalobcem podanou správní žalobu proto podle ustanovení §46 odst. 1 písm.d) s. ř. s. odmítl
jako nepřípustnou s poukazem na ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. a na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003 - 23, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 114/2004.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce Ing. V. K. jako stěžovatel (dále již jen
„stěžovatel“) kasační stížnost, kterou explicitně opřel o ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s.
Stěžovatel především namítl, že krajský soud pochybil, pokud se nezabýval meritem věci a došel
k závěru o nepřípustnosti žaloby. V důsledku tohoto pochybení pak krajský soud nesprávně posoudil
zásadní právní otázky, nezabýval se jím namítanými vadami v řízení před správním orgánem,
které rozvedl především v článku II. a III. žaloby a nevypořádal se ani s jím navrženými důkazy.
Krajský soud pochybil i tím, pokud o žalobě rozhodoval dříve, než rozhodl o jeho procesním návrhu,
aby mu byl pro řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Tímto postupem mu odepřel právo
garantované ustanovením čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ze všech shora uvedených
důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil, a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel současně navrhl, aby byl osvobozen od soudního poplatku
za kasační stížnost a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o tomto mimořádném
opravném prostředku před Nejvyšším správním soudem.
Stěžovatel podal kasační stížnost opožděně.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle ustanovení §106 odst. 2 první věty s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení.
Napadené usnesení krajského soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 30 Ca 233/2008 - 15 bylo v této
věci doručeno stěžovateli prostřednictvím držitele poštovní licence v pátek dne 19. 12. 2008. Lhůta
k podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí krajského soudu proto skončila uplynutím pátku
dne 2. 1. 2009. Jelikož stěžovatel podal kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu
k poštovní přepravě (na pobočce České pošty s.p. ve Frýdlantu nad Ostravicí) až v sobotu dne
3. 1. 2009, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, jejíž zmeškání nelze
prominout (§106 odst. 2 věta poslední s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto z uvedeného důvodu usnesením odmítl kasační stížnost stěžovatele
proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č. j. 30 Ca 233/2008 - 15
jako opožděně podanou (§46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s., za použití ustanovení §120 s. ř. s.),
aniž by se kasační stížností zabýval meritorně.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení o kasační stížnosti v souladu
s požadavkem ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, ani to, že není uhrazen soudní
poplatek za podanou kasační stížnost. Bylo by však přepjatým formalismem a v rozporu se zásadou
hospodárnosti soudního řízení, aby Nejvyšší správní soud, za procesní situace, kdy je kasační stížnost
zjevně podána opožděně, vracel spis zpět krajskému soudu k odstranění nedostatku v podmínkách
řízení (postup podle §108 odst. 1 s. ř. s.), namísto toho aby přímo rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti
pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2006, č. j. 8 Azs 6/2006 - 52,
dostupné na www.nssoud.cz).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., za použití ustanovení §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou žádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu