ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.23.2009:100
sp. zn. 7 Afs 23/2009 - 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce JUDr. Z. A.,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem , se sídlem Velká Hradební 61, Ústí
nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 6. 1. 2009, č. j. 15 Ca 125/2007 – 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 1. 2009, č. j. 15 Ca 125/2007 – 81
zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2007 č. j. 15 Ca 125/2007 - 12 o odmítnutí žaloby proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2007 č. j. 5410/07 - 1500.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že žalobce (dále jen „stěžovatel“) nezaplatil soudní
poplatek přesto, že podle ust. §4 odst. 1 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost podáním
kasační stížnosti. Proto jej krajský soud usnesením ze dne 11. 10. 2007 č. j. 15 Ca 125/2007 - 18
vyzval k zaplacení soudního poplatku s upozorněním, že v případě nezaplacení poplatku ve lhůtě
pěti dnů od doručení výzvy bude řízení zastaveno. Protože stěžovatel na tuto výzvu reagoval
podáním návrhu na osvobození od soudního poplatku, byl vyzván k doložení osobních,
majetkových a výdělkových poměrů. Poté krajský soud usnesením ze dne 8. 11. 2007
č. j. 15 Ca 125/2007 - 35 rozhodl, že se stěžovateli osvobození od soudního poplatku nepřiznává.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 3. 2008 č. j. 7 Azs 25/2008 - 60 odmítnuta. Rovněž následně
podanou ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne
18. 12. 2008 sp. zn. II. ÚS 1539/08 odmítl. Proto byl stěžovatel usnesením ze dne 29. 4. 2008
č. j. 15 Ca 125/2007 - 64 opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku za podání kasační
stížnosti. Na tuto výzvu reagoval žádostí o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku
do ukončení jeho pooperační léčby, resp. do doby jeho návratu do České republiky. Přípisem
ze dne 1. 7. 2008 vyzval krajský soud stěžovatele k upřesnění, do kdy má být lhůta pro zaplacení
soudního poplatku prodloužena. Na tento přípis již stěžovatel nereagoval a soudní poplatek
nezaplatil. Proto krajský soud podle ust. 47 písm. c) s. ř. s. a §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl,
že v době jeho pobytu v zahraničí jeho advokátní kancelář zaplatila dne 26. 1. 2009 soudní
poplatek tak, že zaslala krajskému soudu usnesení ze dne 29. 4. 2008 č. j. 15 Ca 125/2007 - 64,
jehož rubu byly vylepeny kolkové známky v hodnotě 3 000 Kč. Důvod k zastavení řízení
tak zaplacením soudního poplatku pominul. Proto se stěžovatel domáhal, aby napadené usnesení
krajského soudu bylo v celém rozsahu zrušeno, resp. rozhodnuto tak, že se řízení nezastavuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napaden é usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal va dy uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lh ůty soud
řízení zastaví. Podle odst. 7 citovaného ustanovení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty
k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud ve správním soudnictví, který vydal rozhodnutí
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku jej může zrušit, ale jen za předpokladu,
že soudní poplatek je zaplacen dříve než toto rozhodnutí nabylo právní moci. Pokud však soudní
poplatek nebyl zaplacen vůbec nebo až poté, kdy rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku nabylo právní moci, zákon o soudních poplatcích ani jiný zákon neumožňuje
soudu ve správním soudnictví zrušit pravomocné usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku. Proti pravomocnému usnesení městského (krajského) soudu o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví však lze podat mimořádný opravný
prostředek, jímž je kasační stížnost (§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.) z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o zastavení řízení.
K otázce, který den je možno naposledy zaplatit soudní poplatek, odkazuje Nejvyšší
správní soud na svou dřívější judikaturu (např. rozsudek ze dne 29. 3. 2007,
č. j. 5 Afs 112/2006 - 41, publ. ve Sb. rozh. NSS pod č. 1218/2007) i na judikaturu Úst avního
soudu (např. nález ze dne ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07) a vyslovuje názor,
že posledním dnem, kdy je účastník oprávněn právně relevantním způsobem zaplatit soudní
poplatek, je den doručení usnesení o zastavení řízení. Je tomu tak proto, že ve správním
soudnictví nabytí právní moci rozhodnutí závisí na jeho doručení účastníkům řízení. Zákon však
neurčuje, že rozhodnutí nabývá právní moci k přesnému okamžiku doručení; jeho zjišťování
by také nebylo prakticky možné. Nabytí právní moci se tedy vztahuje k určitému dni jako celku.
Z hlediska právní jistoty subjektů, pro které je rozhodnutí závazné, je však přesto nutno určit
přesný okamžik nabytí právní moci zcela jednoznačně. Jelikož tak nelze učinit stanovením
okamžiku doručení rozhodnutí, je možno spolehlivě dovodit, že právní moci nabývá rozhodnutí
teprve uplynutím posledního okamžiku dne, v němž bylo doručeno. Pouze tak se lze vyhnout
absurdním situacím, kdy by docházelo ke vzniku či zániku práv a povinností zpětně,
a to aniž by o nich dotčený subjekt vůbec věděl. Výkladem, že rozhodnutí nabývá právní moci
až ke konci dne doručení, lze jednoznačně určit, od kdy právo či povinnost vzniká či zaniká.
Protože poslední den pro zaplacení poplatku je den, kdy bylo usnesení o zastavení řízení
doručeno, může účastník řízení účinky usnesení o zastavení řízení zvrátit tím, že by kdykoli
během téhož dne soudní poplatek zaplatil. Posledním okamžikem tohoto dne usnesení
o zastavení řízení nabývá právní moci a poplatková povinnost zanikne. Takový výklad také beze
zbytku splňuje hypotézu ust. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť poplatek, je-li
zaplacen do konce dne, v němž bylo usnesení doručeno, je „zaplacen ve věcech správního
soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci“.
V daném případě bylo usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení
soudního poplatku doručeno stěžovateli dne 12. 1. 2009. Tento den byl také posledním dnem
pro zaplacení poplatku u soudu. Soudní poplatek však byl zaplacen vylepením kolkových zná mek
na rubu usnesení až dne 23. 1. 2009 a takto bylo doručeno krajskému soudu dne 27. 1. 2009.
Proto krajský soud s právně vyhodnotil, že nebyl dán důvod pro zrušení usnesení podle ust. §9
odst. 7 zákona o soudních poplatcích a řízení opodstatněně zastavil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 druhá věta s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu