ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.19.2009:83
sp. zn. 7 As 19/2009 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. P., zastoupen
JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem se sídlem Královský Vršek 25, Jihlava, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2008, č. j. 1 Ca 2/2008 -
56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2008, č. j. 1 Ca 2/2008 - 56, zamítl žalobu
podanou žalobcem P. P. proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 2. 1. 2008, č. j.
560/3484/07, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce
životního prostředí ze dne 2. 11. 2007, č. j. ČIŽP/46/OOP/PRO1/0705113.021/07/HPK a
současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku podle ustanovení §31 odst. 1 písm. r) zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování
s ohroženými druhy, jehož se dopustil tím, že ve dnech 5. 2. 2007 a 13. 2. 2007 neumožnil České
inspekci životního prostředí provedení kontroly podle §30 zákona č. 100/2004 Sb., a za tento
přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 80 000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve
výši 1 000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel především namítl, že Česká inspekce životního prostředí své právo
podle ustanovení §30 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/2004 Sb., neuplatnila a ani uplatnit nemohla,
neboť v rozhodné době již předmět kontroly neexistoval (papoušci uhynuli). Z tohoto důvodu
se proto nemohl dopustit přestupku neumožnění kontroly inspekci podle ustanovení §31
odst. 1 písm. r) citovaného zákona.. Spáchání přestupku nesplnění povinnosti registrace (§31
odst. 1 písm. n/ zákona č. 100/2004 Sb.) a přestupku spočívajícím v neprokázání původu
exempláře (§31 odst. 1 písm. m/ téhož zákona), mu rovněž nebylo prokázáno. Jelikož
mu nemohlo být prokázáno ani držení ohrožených exemplářů papoušků, nebylo ani v pravomoci
České inspekce životního prostředí provést kontrolu. Nezákonná je i uložená sankce.
Při stanovení pokuty byla zejména porušena zásada zákazu změny k horšímu a při rozhodování
o výši pokuty nebyla zohledněna ani jeho ekonomická situace. Z tohoto důvodu má pak uložená
pokuta pro něho likvidační charakter. Stěžovatel proto požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě mohla být kasační stížnost meritorně projednána.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento
zákon jinak.
Podle ustanovení §106 odst. 2 první věty s. ř. s. kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu
od doručení tohoto usnesení.
Napadený rozsudek městského soudu ze dne 3. 12. 2008, č. j. 1 Ca 2/2008 - 56, byl v této
věci doručen zástupci stěžovatele, JUDr. Jaroslavu Širmerovi, advokátovi, ve čtvrtek dne
4. 12. 2008. Lhůta k podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí městského soudu podle
výše uvedených zákonných ustanovení proto skončila uplynutím čtvrtku dne 18. 12. 2008. Jelikož
stěžovatel, resp. jeho zástupce předal kasační stížnost proti uvedenému rozsudku městského
soudu k přepravě držiteli poštovní licence v pátek dne 19. 12. 2008 (viz razítko pošty na podané
obálce, č.l. 71), stalo se tak až po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, jejíž zmeškání nelze
prominout (§106 odst. 2 věta poslední s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto z uvedeného důvodu usnesením odmítl stěžovatelovu
kasační stížnost proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2008,
č. j. 1 Ca 2/2008 - 56, jako opožděně podanou (§46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s., za použití ustanovení
§120 s. ř. s.), aniž by se kasační stížností zabýval meritorně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu