ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.31.2008:74
sp. zn. 7 As 31/2008 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. B.,
zastoupena Mgr. Janem Durčákem, advokátem se sídlem Opatovická 4, Praha 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 20. 11. 2007, č. j. 30 Ca 80/2007 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 11. 2007, č. j. 30 Ca 80/2007 – 33,
odmítl žalobu, kterou žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozhodnutí Krajského
úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 20. 4. 2007,
zn. 25109/UP/2006/Ul/B, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatelky proti
rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka (dále jen „městský úřad“) ze dne 6. 9. 2006,
č. j. SÚ-748/05-N-9, kterým byly zamítnuty její návrhy na obnovu řízení ukončených
rozhodnutími městského úřadu ze dne 25. 4. 2005, č. j. SÚ-307/05-N-2, ze dne 1. 6. 2005,
č. j. SÚ-533/05-N-2, a ze dne 20. 6. 2005, č. j. SÚ-619/05-N-2. Podle názoru krajského soudu
nebyly v dané věci naplněny podmínky řízení, neboť stěžovatelka podala nepřípustnou žalobu
ve smyslu ust. §68 písm. a) s. ř. s. Jako důvod pro tento závěr krajský soud uvedl, že odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí městského úřadu bylo skutečně podáno opožděně. Za tohoto stavu
krajský soud konstatoval, že ochrany veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví
se lze domáhat teprve po vyčerpání řádných opravných prostředků, pokud je právní úprava
připouští (§5 s. ř. s.). Svých práv se tedy žalobou proti rozhodnutí správního orgánu nemůže
úspěšně domoci ten, kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu I.stupně řádné
(včasné) odvolání nepodal s výjimkou případů, kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu
práv žalobce změněno k opravnému prostředku jiného. Stěžovatelka však řádné odvolání
nepodala, nedbala tak svých práv, a tím se připravila o možnost soudního přezkumu dané věci.
Nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem totiž způsobuje
nepřípustnost žaloby.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů uvedených v ust.
§103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s., ve které namítala, že jí bránila ve včasném podání
odvolání proti rozhodnutí městského úřadu pracovní neschopnost jejího tehdejšího zmocněnce.
Jakmile pracovní neschopnost pominula, podal zmocněnec odvolání a zároveň v souladu s ust.
§28 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) požádal
o prominutí zmeškání lhůty. Nemoc zmocněnce byla doložena potvrzením o jeho pracovní
neschopnosti. Krajský úřad však pracovní neschopnost zmocněnce nehodnotil jako závažný
důvod pro prominutí zmeškání lhůty. Podle ust. §28 odst. 1 správního řádu je však správní orgán
povinen prominout zmeškání lhůty z vážného důvodu, přičemž nemoc zmocněnce podle
stěžovatelky mezi vážné důvody patří. Pokud měl krajský úřad pochybnosti o povaze této nemoci
a jejích projevech, potom měl k objasnění této skutečnosti vést další dokazování. Závěr správních
orgánů, že nemoc není vážným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty, je nepřezkoumatelný.
Krajský soud byl povinen zkoumat, zda postup správních orgánů při hodnocení nemoci
zmocněnce ve vztahu k opožděnosti podaného odvolání byl správný. Stěžovatelka je toho
názoru, že důvod pro odmítnutí žaloby nebyl založen, neboť řádné opravné prostředky
vyčerpala. Z uvedených důvodů navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Krajský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na podrobné odůvodnění svého
rozhodnutí ze dne 20. 4. 2007, na předchozí vyjádření k žalobě a rovněž na odůvodnění
napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve považuje za nutné zdůraznit, že podřadila-li stěžovatelka
důvody kasační stížnosti pod ustanovení v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., není toto
podřazení správné, neboť směřuje-li kasační stížnost proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby,
připadá v úvahu pouze důvod podle písm. e) citovaného ustanovení, tj. nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. V této souvislosti lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního
soudu, např. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005
Sb. NSS s touto právní větou: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby,
přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod také
spadá případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti
řízení před soudem.“ Důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy
v sobě zahrnuje jak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, tak i procesní pochybení soudu,
která tomuto rozhodnutí předcházela. Nesprávná kvalifikace stížnostních důvodů stěžovatelkou
však není na překážku jejímu projednání. Stačí, aby stěžovatelka důvody tvrdila.
V dané věci stěžovatelka zpochybňuje závěr krajského úřadu, že nebyl dán důvod
pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, v důsledku čehož krajský úřad nezákonně
rozhodl o zamítnutí odvolání pro opožděnost. Tyto stížní námitky se však v ničem neshodují
se žalobními body, které obsahovala žaloba podaná krajskému soudu, ačkoliv mohly, ba dokonce
měly být uvedeny právě již v žalobě. K těmto stížním námitkám tak nelze přihlédnout, kasační
stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. in fine nepřípustná, a proto ji Nejvyšší správní soud odmítl
podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, nemůže se Nejvyšší správní soud
vyjádřit k důvodu, pro který byla žaloba krajským soudem odmítnuta. Přesto však poukazuje
na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 5. 12. 2003,
č. j. 5 A 14/2002 – 35 (publikovaný ve sbírce rozhodnutí NSS) ze dne 27. 11. 2008,
č. j. 2 As 53/2007 – 111, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 – 112, a ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 4 As 59/2004 – 66, týkající se nevyčerpání řádných opravných prostředků.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Kasační stížnost byla odmítnuta, a proto žádný z účastníků řízení
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu